1 As 7/2011 — Nejvyšší správní soud

10 A 81/2010- 114 - text 36 pokračování 10A 81/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: Ateliér pro životní prostředí, o. s., občanské sdružení se sídlem v Praze 4, Ve Svahu č. 1, IČ: 69347760, zastoupeného JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem Za Zelenou liškou 967, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, Mariánské nám. č. 2 Praha 1, za účasti osoby na řízení zúčastněné: ING Green Fox s.r.o., se sídlem Jiráskovo náměstí 1981/6, Praha 2, zast. Mgr. Martinem Mládkem, advokátem, adresa pro doručování: Squire,Sanders& Dempsey v.o.s., advokátní kancelář, Václavské náměstí 57, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.12.2009, č.j. S-MHMP 310828,/2008/OST/Fr, t a k t o: I. I. Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru stavebního ze dne 30.12.2009 č.j. S-MHMP 310828/2008/OST/Fr se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.550,-Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Petra Kužvarta, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 4,odbor stavební (dále jen „stavební úřad“) ze dne 6.6.2006 byla k návrhu spol. HTP Pankrác s.r.o. výrokem I.povolena výjimka z odstupových vzdáleností dle § 8 odst. 2 vyhl. č. 26/1999Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl.m. Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhl.OTPP“) pro umístění stavby „Administrativní budova Na Strži“ na pozemcích v prostoru vymezeném ulicemi Na Strži, Pacovská , Jankovská a Neveklovská v Praze 4, a zároveň výrokem II. byla tato „Administrativní budova Na Strži“ (dále jen „stavba“) na pozemcích vymezených uvedenými ulicemi umístěna. Výjimka spočívá ve stanovení odstupové vzdálenosti umisťované stavby od stávajících staveb domů č.p. 1193 a 1194, ulice Na Strži v hodnotě min. 44m, namísto vyhl. OTPP požadovaných 51m. Stavba sestává z objektů: SO.01.01- administrativní budova(na pozemku 1142/1 a 1142/35, jižní křídlo 13NP, severní 11NP, střed 14 NP, 2 PP, vjezd z ul. Jankovské, výjezd do ul Na Strži, podzemní park stání), SO.01.02-budova sportovního klubu, SO.01.03 –hřiště, SO.01.04- budova šaten, dále trafostanice a inž. sítě. Žalovaný (dále též „Magistrát“) odvolání podaná proti tomuto rozhodnutí zamítl a toto rozhodnutí o umístění stavby potvrdil rozhodnutím ze dne 18.12.2006 č.j. S-MHMP 332858/2006/OST/Fr. K žalobě žalobce Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 11Ca 58/2007-64 toto odvolací rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. Magistrát poté znovu rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30.12.2009, jímž podaná odvolání znovu zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Žalobou podanou Městskému soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30.12.2009 i rozhodnutí stavebního úřadu a tvrdí, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná a žalobce se jím cítí být zkrácen na svých právech, a to z následujících důvodů uvedených v části II.žaloby: V bodě 1. se žalobce dovolává Listiny základních listin práv svobod (dále jen „Listina“), která v čl. 35 odst. 1 přiznává každému právo na příznivé životní prostředí a na zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí (dále jen „zákon o životním prostředí), který v § 5 definuje únosné zatížení území tak, že jím je takové zatížení území lidskou činností, při kterém nedochází k poškozování životního prostředí zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability. Poukazuje na definici znečišťování životního prostředí v ust. § 8 odst. 1 zákona o životním prostředí a na definici poškozování životního prostředí v § 8 odst. 2 téhož zákona, za něž pokládá nadlimitní poškozování. Z ust. § 11, 12, 13 předmětného zákona dovozuje, že je tak dán ústavní i zákonný zákaz zatěžování území lidskou činností nad přípustnou míru zejména u nových záměrů, které nemohou být odsouhlaseny, je-li od počátku dokumentováno, že spolu s již existujícím antropogenním zátěžovým pozadím v lokalitě překročí závazné limity nebo již existující jejich překračování zvýší. Nemá tak ústavní oporu dělení občanů na ty, kdo budou mít zachováno příznivé životní prostředí a na jiné, kterým bude zhoršen stav jejich životního prostředí. Veškeré navrhované zásahy v území tak musí být provázeny přesvědčivým průkazem, že jejich uskutečněním nedojde k překročení přípustné míry znečišťování prostředí, tedy k nadlimitní zátěži území; existuje-li v daném území již nadlimitní zátěž (protiprávní stav) je nutno u navrhovaného zásahu podat přesvědčivý důkaz toho, zda povede ke snížení stávající zátěže. Žalobce tvrdí, že v daném případě chybí ve spise prokazatelně rozptylová studie; jak ohledně této a i hlukové studie namítá, že vycházely z dat a poznání zátěží v území před rokem 2004 (četné odkazy na podklady EIA) a od uvedené doby se již zejména dopravní zátěže na těsně sousedících komunikacích ve stejném území podstatným způsobem zvýšily, o čemž svědčí údaje v podání SOIP (Sdružení občanská iniciativa Pankráce, občanské sdružení, pozn. soudu) v téže věci. Hluk i některé škodliviny z autoprovozu na okolních komunikacích jsou prokazatelně již nad limitem, ačkoli zastaralé podklady toto nekonstatují. Hluková studie z roku 2004 je založena na výpočtech a stejně spolehlivá je i modelace vývoje pro rok 2010. Rozptylová studie v podkladech pro územní rozhodnutí chybí úplně, přitom je právem účastníků se s tímto podkladem seznámit v územním řízení, jde o podstatné doložení stavu a dopadů novými zásahy v území. K tomu poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.5.2008 ve věci vedené pod sp. zn. 10Ca 32/2006 tzv. velká doprava Pankrác (jde o rozsudek týkající se umístění komplexu dopravních staveb „Dopravního řešení Pankrácké pláně“,pozn. soudu), kdy žalobce cituje, že stavební úřad není pouhým shromažďovatelem stanovisek dotčených orgánů státní správy, ale musí sám posoudit návrh zejména z hlediska péče o životní prostředí a širších územních vztahů, potřeb a souvislostí; musí zajistit vzájemný soulad stanovisek těchto orgánů. Je nezbytné i doložení odborných dokladů, jako je rozptylová nebo hluková studie a jiných obdobných podkladů pro posouzení zdravotních rizik, přičemž stavební úřad musí zvážit přípustnost návrhu i z hlediska kumulace všech různorodých dopadů, jež byly identifikovány. Stavební úřad si může vyžádat doplnění v případě nejistoty či nejasnosti. S tím souvisí podle žalobce povinnost zpřístupnit účastníkům celý podklad rozhodnutí, aby se k němu mohly vyjádřit (§ 33 odst. 2 správního řádu z roku 1967) a nelze účastníky odkázat na to, že z podkladů vycházely dotčené orgány státní správy a před stavebním úřadem být předkládány nemusí, takový postup znamená zkrácení účastníků v procesních právech. V bodě 2 se žalobce dovolává rozsudku Nejvyššího správního soudu sp.zn. 9 As 88/2008 ve věci Pankrácké pláně (jde o rozsudek navazující na předně uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, týkající se „Dopravního řešení Pankrácké pláně“,pozn. soudu) s tím, že se týká stejné lokality, a to závěrů, že dotčené orgány se ve stanoviscích vyjadřují pouze k tomu chráněnému zájmu, který hájí, a co pro nedostatek odbornosti nemůže posoudit stavební úřad (typicky právě může jít o hlukové limity či limity imisní za účelem jejichž posouzení je nutno zpracovat hlukovou či rozptylovou studii). Finální závěr, zda posuzovaný záměr je či není souladný se všemi chráněnými zájmy již musí učinit stavební úřad. Jestliže účastník napadá stanovisko dotčeného orgánu a namítá jeho rozpornost, přičemž se dožaduje podkladů, z nichž tato stanoviska měla vycházet, pak je postup stavebního úřadu, který odmítne námitku účastníka s tím, že seznámit s podklady dotčeného orgánu jej nemůže(neb je nemá ve své dispozici) a odkáže jej na dotčený orgán, zjevně nesprávný. Žalobce se dále dovolává rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 6A 7/2002-55, následně pak opět odkazuje na závěry soudu stran vypořádání námitek směřujících proti podkladovým stanoviskům. V bodě 3 žalobce shrnuje, že předložený podklad nebyl a není úplný ani z hlediska původního stavu poznání v roce 2004 (chybí rozptylová studie) a podklad je neaktuální i z hlediska nyní probíhajícího procesu, nelze jej bez dalšího použít. Opět odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu shora s tím, že podklad pro rozhodnutí musí být aktuální v době vydání rozhodnutí, a tedy měly být aktualizovány podklady stran zatížení území zejména pokud jde o hluk a imise. Teprve poté by bylo možno ověřit platnost a použitelnost příslušných stanovisek dotčených orgánů a to buď je potvrdit, nebo je nahradit novými, k tomu nedošlo. V bodě 4 Žalobce tvrdí(doslova): „Pokud se jedná o