1 As 36/2009 — Nejvyšší správní soud

7 Ca 142/2009- 37 - text 6 pokračování 7Ca 142/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Ch. A., st. přísl. Alžírsko, zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Václavské nám. 21, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schr. 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.5.2009, č.j.: MV-14180-114/OAM-2008 t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 5.5.2009 č.j.: MV-14180-114/OAM-2008 s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.640,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle ust. § 123 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), rozhodnuto o povinnosti žalobce uhradit žalovanému náklady spojené se správním vyhoštěním v částce 43.294,- Kč. Žalovaný v odůvodnění v záhlaví uvedeného rozhodnutí mimo jiné uvedl, že mu byl zaslán Správou uprchlických zařízení MV ze dne 11.9.2008, čj.: Z002323, výkaz nedoplatků k zahájení řízení o úhradě nákladů spojených s pobytem zajištěného cizince Ch. A. Na podkladě soustředěných písemných materiálů zahájil správní orgán řízení o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním cizince a doporučeným dopisem ze dne 6.4.2009 uvědomil o jeho zahájení žalobce, kterého současně vyzval, aby se ve lhůtě do 14 dnů od doručení k věci písemně vyjádřil. Písemnost o uvědomění o zahájení řízení byla doručena dne 17.4.2009, ale žalobce se k věci ve stanovené době nevyjádřil. Žalovaný ke stavu dané věci uvedl, že žalobce byl dne 20.3.2008 kontrolován policisty a bylo zjištěno, že se na území ČR zdržuje protiprávně. Následujícího dne bylo Policií ČR, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie Praha, pod čj.: CPPH-7907/ČJ-2008-60-KP vydáno rozhodnutí o zajištění cizince a byl umístěn v zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová, kde pobýval do 16.9.2008. Rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci dne 20.1.2009. Podle žalovaného vznikl v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění České republice - Ministerstvu vnitra v souladu s vyhl. č. 447/2005 Sb. (strava na osobu v kalendářním dni ve výši 112,- Kč, ubytování 130,- Kč a přepravní náklady 1,55 Kč x počet ujetých kilometrů) za období od 21.3.2008 do 16.9.2008 nedoplatek na nákladech v celkové výši 45.385,50 Kč za stravu a ubytování v zařízení pro zajištění cizinců (odebrané finanční prostředky 2.091,50 Kč), zbývá k úhradě 43.294,- Kč. Protože náklady spojené se správním vyhoštěním byly částečně uhrazeny z peněžních prostředků cizince ve smyslu ust. § 146 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., byla tato povinnost ve zbývající části podle ust. § 123 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb. uložena povinnému cizinci, který má být vyhoštěn na základě rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaný závěrem uvedl, že samotná nevykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění cizince nemá a nemůže mít vliv na plnění povinnosti úhrady nákladů správního vyhoštění, tak jak to má na mysli ust. § 123 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb. Žalobce v žalobě podané proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného mimo jiné uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, neboť nejsou splněny zákonné podmínky pro jeho vydání. Správní orgán při svém rozhodování vycházel z ust. § 123 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., dle kterého náklady spojené se správním vyhoštěním se uhradí z peněžních prostředků cizince, který má být vyhoštěn na základě rozhodnutí o správním vyhoštění a dále z ust. § 123 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., dle kterého nejsou-li náklady spojené se správním vyhoštěním cizince uhrazeny z peněžních prostředků cizince, stanoví policie nebo ministerstvo rozhodnutím, kdo a v jaké výši je povinen tyto náklady nebo jejich část uhradit. Žalobce je přesvědčen, že z dikce výše uvedených ustanovení jednoznačně vyplývá, že k takovému postupu je správní orgán oprávněn teprve v situaci, kdy je rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné. Teprve vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění lze totiž považovat za rozhodnutí konečné. Rozhodnutí o správním vyhoštění, jakož i jeho faktická realizace, je dle názoru žalobce naprosto fatálním zásahem do života cizince, přičemž tento musí přísně odpovídat zákonným požadavkům, které jsou a mohou být navíc kontrolovány mocí soudní, přičemž teprve po řádném ukončení soudního přezkumu, může být rozhodnutí o správním vyhoštění vykonáno. Takové konstatování pak jednoznačně podporuje úmysl zákonodárce umožnit cizincům, kterým bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, fakticky se účastnit soudního řízení s možností ovlivňovat jeho průběh, který vyplývá z ust. § 172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., dle kterého má žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek. Žalobce poté konstatoval, že pokud by rozhodnutí o správním vyhoštění bylo v rámci soudního přezkumu pro jeho nezákonnost zrušeno, bylo by lze jen stěží požadovat po žalobci úhradu nákladů, které vznikly v souvislosti se správním vyhoštěním, které nebylo realizováno a které nebylo ukončeno pravomocným, vykonatelným a zejména zákonným rozhodnutím. V této souvislosti pak žalobce zdůraznil, že proti pravomocnému rozhodnutí o správním vyhoštění, na které žalovaný odkazoval, podal v zákonné lhůtě žalobu a současně konstatoval, že rozhodnutí o správním vyhoštění je nevykonatelné. I kdyby však názor žalobce o nemožnosti požadovat po něm úhradu nákladů se správním vyhoštěním, které je v současné době nevykonatelné, nebyl správný, byl tento přesvědčen, že žalovaný může po žalobci požadovat pouze náklady, které byly účelně vynaloženy, přičemž náklady, které žalovaný po žalobci požaduje, za účelné rozhodně považovat nelze. Žalobce byl totiž zajištěn a umístěn v zařízení pro zajištění cizinců, přičemž nejenom že se jednalo o rozhodnutí proti jeho vůli, ale zejména bylo takové rozhodnutí zcela v rozporu s účelem tohoto institutu, když zajištění ve smyslu § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., je instrumentem určeným k realizaci rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce byl v tomto zařízení po maximální zákonnou lhůtu, pro kterou lze omezovat jeho svobodu tímto způsobem, přičemž k realizaci rozhodnutí o správním vyhoštění nedošlo, což mohly správní orgány s ohledem na právní zastoupení žalobce a obvyklé lhůty pro rozhodnutí o správním vyhoštění jak v rámci zákona č. 500/2004 Sb., tak v rámci zákona č. 150/2002 Sb., předpokládat. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.4.2009, č.j. 1 As 12/2009-61, ze kterého je nutno dovodit závěr, že institut zajištění jsou orgány státní správy oprávněny využívat výjimečně, navíc musí při svém rozhodování zvažovat, zda je výkon rozhodnutí o správním vyhoštění alespoň potenciálně možný. Dle názoru žalobce tak nelze než konstatovat, že jeho omezení na svobodě nejenom že nebylo v souladu s právními předpisy, ale bylo zcela zbytečné a neúčelné a za takový postup žalovaného požadovat po žalobci úhradu nákladů je zcela v rozporu se smyslem a účelem zákona č. 326/1999 Sb., jakož i zákona č. 500/2004 Sb. Ve vyjádření k žalobě žalovaný popřel oprávněnost žalobcových námitek. Odkázal na obsah správního spisu, na vydané rozhodnutí a soudu navrhl, aby předmětnou žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Ve správním spise se pak mimo jiné nachází uvědomění o zahájení řízení ze dne 6.4.2009 č.j.: MV-14180-114/OAM-2008, které bylo žalobci doručeno dne 17.4.2009; rozhodnutí Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha ze dne 22.9.2008 č.j.: CPPH-7907/ČJ-2008-60-KP, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění; rozhodnutí Policie ČR, Služby cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie ze dne 15.1.2009, č.j. CPR-14449/ČJ-2008-9CPR-V243, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha ze dne 22.9.2008 č.j.: CPPH-7907/ČJ-2008-60-KP; výkaz nedoplatku vyčíslený Správou uprchlických zařízení MV – ZZC Bělá Jezová dne 11.9.2008; vyúčtování nákladů cizince umístěného v zařízení provedené Správou uprchlických zařízení MV-ZZC Bělá Jezová dne 16.9.2008 a v neposlední řadě také žalobou napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 5.5.2009 č.j.: MV-14180-114/OAM-2008. Při ústním jednání konaném dne 29.11.2012 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení které jeho