1 Afs 86/2004 — Nejvyšší správní soud

8 A 343/2011- 98 - text 6 pokračování 8A 343/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobců: 1) J. Č., bytem B., Ch. 35, 2) P. Č., bytem B., Ch. 35, oba zast. JUDr. Štěpánem Romanem, advokátem, se sídlem Praha 7, Letohradská 40, proti žalovanému: Policie České republiky, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 9.11.2007, č.: 1800 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se podanou žalobou domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 9.11.2007, číslo: 1800, jímž bylo dle ustanovení § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, po předchozím projednání v poradní komisi pod č.j.: PPR-1086/K-PK-2007 zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky, správy Středočeského kraje ze dne 19.7.2006, č.j.: PSC-228/FPO-2003, kterým bylo v souladu s ustanovením § 124 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, nepřiznáno úmrtné rodičům zemřelého nstržm. J. Č. (žalobcům), neboť neprokázali zákonný důvod stanovený v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., tj. že byli odkázáni na zemřelého výživou. Současně pak bylo prvoinstanční rozhodnutí policejním prezidentem potvrzeno. V odůvodnění policejní prezident mimo jiné uvedl, že po předchozím projednání s poradní komisí se podrobně zabýval nejenom námitkami žalobců, ale i celou spisovou dokumentací odvolacího řízení a odvoláním napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, přezkoumal v rozsahu, jaký je uveden v odvolání. Zákonnost přezkoumal v celém rozsahu. Konstatoval, že z materiálu odvolacího řízení je zřejmé, že nstržm. J. Č., syn žalobců, zemřel při výkonu služby na následky smrtelného zranění. Rozhodnutím ředitele Policie České republiky, správy Středočeského kraje o náhradě škody ze dne 29.5.2003, č.j.: PSC-228/FPO-2003 bylo rozhodnuto, že Česká republika – Ministerstvo vnitra odpovídá za škodu vzniklou smrtelným úrazem, kterou utrpěl nstržm. Č. dne 12.3.2003 na OOP Čerčany a to v rozsahu 100 % a byla poskytnuta podle ustanovení § 93 písm. b) zákona č. 186/1992 Sb. náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem a to ve výši 8.055,60 Kč. P. Č., otec zemřelého, podal dne 21.9.2003 žádost o jednorázové odškodnění pozůstalých, které dle ustanovení § 120 zákona č. 186/1992 Sb. činí trojnásobek posledního hrubého měsíčního příjmu zemřelého policisty. Ředitel Policie České republiky, správy Středočeského kraje vydal dne 19.7.2006 rozhodnutí vedené pod č.j.: PSC-228/FPO-2003, kterým nepřiznává úmrtné rodičům zemřelého, neboť neprokázali zákonný důvod stanovený v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., tj. že byli odkázáni na zemřelého výživou. Policejní prezident dále uvedl, že dle ustanovení § 120 zákona č. 186/1992 Sb. náleží pozůstalým úmrtné, skončí-li služební poměr policisty (odst. 1). Pro účely zákona se pozůstalými rozumí manžel, manželka, nezaopatřené děti a rodiče nebo další osoby, pokud byly na zemřelého odkázáni výživou (odst. 2). Výše úmrtného pak činí trojnásobek posledního hrubého měsíčního příjmu zemřelého policisty (odst. 3). Obdobně je pak daná záležitost upravena zákonem č. 361/2003 Sb. a to v ustanovení § 164, kde odst. 2 zní: „Pro účely úmrtného se za pozůstalé považuje manžel, manželka, nezaopatřené dítě a za podmínky, že příslušník je povinen poskytovat výživu, také rodič nebo další osoba“. V posuzovaném případě je nutno postupovat podle platných právních předpisů v době rozhodnuté, tj. podle zákona č. 186/1992 Sb. Úmrtné je dle názoru policejního prezidenta jednorázovým peněžitým nárokem příslušníka související se skončením služebního poměru, jehož smyslem je zmírnění propadu životní úrovně pozůstalých po příslušníkovi. Nárok na úmrtné vznikne pozůstalým, pokud služební poměr účastníka skončil úmrtím. Pozůstalými jsou pro účely vzniku nároku na úmrtné: manžel nebo manželka, nezaopatřené děti a dále rodiče nebo další osoby, pokud byly na zemřelého odkázáni výživou. V souvislosti s ukončením služebního poměru bývalého nstržm. J. Č. úmrtím, nebylo vyplaceno úmrtné dle ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., pozůstalá manželka ani pozůstalé nezaopatřené děti neexistují. Žalobci proto požadovali vyplacení úmrtného jako pozůstalým rodičům podle uvedeného ustanovení. Policejní prezident uvedl, že podle tohoto zákonného ustanovení je však vyplacení úmrtného rodičům vázáno podmínkou – na zemřelého odkázáni výživou. Pokud jde o podmínku odkázanosti rodičů nebo dalších osob výživou, nárok na úmrtné vznikne pouze tehdy, byl-li příslušník podle zákona o rodině povinen poskytovat jim výživu, tedy jen v případě, kdy k nim měl vyživovací povinnost. Uvedenou podmínku žalobci do vydání odvoláním napadeného rozhodnutí neprokázali, a tudíž je nelze považovat za pozůstalé ve smyslu ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. Žalobci v žalobě mimo jiné uvedli, že rozhodnutím Policie České republiky, správy Středočeského kraje ze dne 19.7.2006, doručeného dne 28.7.2006, pod č.j.: PSC-228/FPO-2003 byla jejich žádost na poskytnutí úmrtného za zemřelého syna zamítnuta s odůvodněním, že neprokázali zákonný důvod podle ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., který spočívá v průkazu odkázanosti na zemřelého výživou. Současně jim bylo vytčeno, že setrvávají na nesprávném výkladu zákona, neboť dle odůvodnění tohoto rozhodnutí musí rodiče nebo další osoby prokazovat, že byli na zemřelého odkázáni výživou. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, které podrobně zdůvodnili, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím policejního prezidenta zamítnuto. Žalobci namítají nesprávnost obou rozhodnutí a dle jejich názoru odporují jak gramatickému, tak logickému výkladu zákonného ustanovení. Z tohoto zákonného ustanovení nelze vytrhnout z kontextu větu …a rodiče nebo další osoby, které byli na zemřelého odkázáni výživou. V tomto konkrétním případě je nezbytné citovat celé ustanovení, dále správně aplikovat použité spojky a zejména pak vycházet z logického výkladu, který není odvislý od aplikace jiných zákonů, které vymezují, kdo je považován za vyživované osoby podle zákona o rodině nebo daňového zákona. Z citovaného ustanovení je podle žalobců zřejmé, že „pro účely tohoto zákona se za pozůstalé považují manžel, manželka, nezaopatřené děti a rodiče“. Spojkou „a“, která podle Pravidel českého pravopisu má funkci slučovací a tedy v tomto případě spojkou „a“ je dokonán výčet pozůstalých osob podle tohoto zákona, čili je to „manžel, manželka, nezaopatřené děti a rodiče“. Následující spojka „nebo“ má podle Pravidel českého pravopisu funkci vylučovací a v tomto konkrétním případě tedy vymezuje další osoby, vyloučené od manžela, manželky, nezaopatřených dětí a rodičů a vymezuje podmínky dalších osob, které podle zákona splňují kritéria pozůstalých. Žalobci mají ze to, že nesprávný výklad tohoto ustanovení vznikl nesprávnou aplikací spojky „a“ a spojky „nebo“ z jejich vyplývajícího gramatického výkladu, kdy spojka „a“, jak už bylo uvedeno, je spojkou slučovací, čímž se rozumí, že „a rodiče“ patří ke skupině pozůstalých, za které jsou považovány manžel, manželka a nezaopatřené děti. Další osoby, uvedené za spojkou vylučovací „nebo“, podléhají jinému režimu, nejsou automaticky považovány za pozůstalé, ale až po splnění podmínky, že byly na zemřelém odkázány výživou. Ve vyjádření k žalobě žalovaný setrval na svém rozhodnutí a k žalobním námitkám mimo jiné uvedl, že žalobce nelze považovat za pozůstalé ve smyslu ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., přičemž uvedené ustanovení, i když je jeho formulace nejasná, nelze účelově vykládat dle tvrzení žalobců, ale je nutné dodržet základní smysl institutu úmrtného. Navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. Při ústním jednání dne 10.3.2011 setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích. Zástupce žalobců v závěrečném návrhu uvedl, že případ je zcela jasný, poukázal na skutečnost, že výklad žalovaného v této věci je naprosto svévolný, odhlíží od stavby celé věty předmětné normy, začíná až v její půli a nerespektuje skutečnost, že spojka „a“ použitá v normě je spojkou slučovací. Výklad, který použil žalovaný, je podle zástupce žalobců v rozporu jak se systematickým, tak s gramatickým výkladem normy. Současně poukázal i na to, že částka 50.000,- Kč, o kterou se ve věci jedná, nemá reálný vliv na finanční stabilizaci pozůstalých. Pověřená zástupkyně žalovaného poukázala na text dříve platného služebního zákona č. 186/1992 Sb., kde v ust. § 120 odst. 2 je použit text „byly odkázáni“. Je tedy chyba v souladu podnětu a přísudku, takže z tohoto tex