8 Afs 23/2010 — Nejvyšší správní soud

9 A 124/2010- 93 - text 23 pokračování 9A 124/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: BH Securities a.s., IČ 601 92 941, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 583/15, zast. Mgr. Pavlem Wenzlem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 15, proti žalovanému: Česká národní banka se sídlem Praha 1, Na Příkopě 28, o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 8.4.2010, vypraveno dne 15.4.2010, č.j. 2010/1098/110, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí bankovní rady české národní banky ( dále též žalovaný nebo bankovní rada ), kterým byl k jeho rozkladu proti rozhodnutí České národní banky (dále jen ČNB) ze dne 20.11.2009, č.j. 2009/9109/570 a na základě návrhu rozkladové komise ustanovené podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) změněno podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona a § 6 odst. 1 zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu) změněn, mimo jiné, výrok prvoinstančního rozhodnutí v písmenu „xiv“ tak, že žalobce dne 18.9.2007 provedl pokyn zákazníka Z. P. k nákupu 1000 kusů akcií ORCO PROPERTY GROUP S.A. (pokyn č. 9880014644500000) za cenu 2890 Kč, ačkoliv neprodleným obchodem na regulovaném trhu v systému SPAD mohl dosáhnout ceny příznivější pro zákazníka (dále jen pokyn zákazníka P.). Dále bankovní rada změnila výrok prvoinstančního správního rozhodnutí pod písmenem „xv“ tak, že žalobce dne 22.11.2007 provedl pokyn zákazníka M. H. k prodeji 2 000 kusů akcií Erste Bank (pokyn č. 9880016823900000) za cenu 1 147 Kč, dne 22.11.2007 provedl pokyn zákazníka A. D. k prodeji 2000 kusů akcií Erste Bank (pokyn č. 9880016824200000) za cenu 1155 Kč, dne 28.11.2007 provedl pokyn zákazníka A. K. k prodeji 2000 kusů akcií Erste Bank (pokyn č. 988001697200000) za cenu 1 200 Kč, dne 29.11.2007 provedl pokyn zákaznice ARIVA spol. s r.o. k nákupu 2000 kusů akcií Erste Bank za cenu 1 239 Kč, v úmyslu obohatit se na úkor uvedených zákazníků tím, že obchody provedl na vlastní účet za ceny, které neodpovídaly cenám dosaženým účastníkem řízení v rámci vlastních obchodů se stejnými investičními nástroji na regulovaném trhu krátce před provedením pokynu zákazníka (dále jen pokyny zákazníků H., D., K. a ARIVA). Tím podle bankovní rady žalobce porušil u pokynu zákazníka P. povinnost stanovenou ust. § 15 odst. 1 písm. g) zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu ve znění účinném do 30.6.2008 (dále jen zákon o podnikání na kapitálovém trhu ) a ve vztahu k zákazníkům H., D., K. a ARIVA povinnost uloženou ust. § 15 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, čímž se dopustil v obou případech správního deliktu podle § 157 odst. 7 písm. p) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, za což se mu ukládá podle § 157 odst. 2 písmo b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu peněžitá pokuta ve výši 1 250 000 Kč se stanoveným místem plnění a dobou splatnosti. Současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů správního řízení. Žalobce v podané žalobě napadl výroky stran pokynu zákazníka P. (xiv) a pokynů zákazníků H., D., K. a ARIVA ( xv) s tím, že správní orgány nesprávně zhodnotily závažnost jednání při rozhodování o uložení sankce a napadá tak výrok o uložení povinnosti k zaplacení peněžité pokuty ve výši 1 250 000 Kč. K oběma skutkům žalobce obecně namítal, že změnou výroků o skutcích nedošlo pouze k „kosmetické“ změně, jak se žalovaný snaží v odůvodnění rozhodnutí předestřít, ale údajné protiprávní jednání žalobce bylo rozhodnutím žalovaného popsáno jinak, odlišně a nově. V důsledku této změny byl žalobce zkrácen na svém právu vyjádřit se ke všem rozhodným okolnostem vytýkaného deliktního jednání a právo hájit se. Při dodržení zákonného postupu měl žalovaný dojít ke skutkovému a tedy i právnímu závěru, že se žalobce vytýkaného protiprávního jednání nedopustil a to by logicky ovlivnilo výši a druh ukládané sankce. V krajním případě mohl žalovaný dojít k závěru, že byl a jen dán tzv. liberační důvod ve smyslu § 192 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Bez ohledu na výše uvedené žalovaný podle žalobce pochybil při stanovení sankce, neboť nepřihlédl ke všem rozhodným skutečnostem a na základě těch, ke kterým přihlédl, učinil nesprávné závěry vedoucí ke stanovení nepřiměřené sankce. Dále se žalovaný ve výroku o sankci vůbec nevypořádal s požadavky vyplývajícími ze zásady dle § 2 odst. 4 správního řádu, neboť z jeho rozhodnutí ani jeho odůvodnění nelze zjistit, jakými konkrétními úvahami se žalovaný řídil, jaké konkrétní skutkové případy vzal zohlednil a jak konkrétně zajistil, aby rozhodnutí, které žalobou žalobce napadá, bylo v souladu s § 2 odst. 4. Proto je podle žalobce rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný konečně pochybil při rozhodování o sankci v tom, že zcela ignoroval tzv. prevenční funkci žalovaného rozhodnutí, neboť žalobci neuložil nápravná opatření, kdy by žalobci řekl, jak má pro futuro postupovat. K tomu žalobce poukázal na jednu ze zásad správního trestání, že teprve za nápravnými opatřeními by mělo následovat uložení peněžité sankce. Pokud by žalovaný postupoval v souladu se zákonem, měl například na základě zásady dle § 2 odst. 4 správního řádu hledat řešení, které by bylo v souladu s veřejným zájmem, a které by primárně napomohlo tomu, aby se vytýkané protiprávní jednání neopakovalo. Pokud tak žalovaný, stejně jako prvoinstanční správní orgán, neučinil, pochybil, neboť sankce uložená žalobci je nepřiměřená a nenaplňuje účel sledovaný zákonem. Dále žalobce obecně shrnul, že žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí neprovedl dokazování v rozsahu požadovaném správním řádem, učinil nesprávné skutkové závěry, učinil skutkové závěry, které nemající oporu ve spise, a v důsledku toho učinil nesprávné právní závěry o tom, že se žalobce dopustil protiprávního jednání, v důsledku toho nesprávně stanovil sankci a proto je jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné v rozsahu žalobou napadených výroků a zejména v rozsahu výroku o sankci. Dále protože žalovaný řádně a správně nekorigoval shodné vady prvoinstančního rozhodnutí, byl žalobce zkrácen na svých právech. Již je z tohoto důvodu musí být žalobou napadené rozhodnutí zrušeno. K případu zákazníka P žalobce konkrétně namítal, že žalovaný vycházel ze skutkového zjištění, na němž nemohl správně vystavit své skutkové a právní závěry, jeho rozhodnutí je v daném rozsahu nepřezkoumatelné, protože pro posouzení věci byly relevantní tzv. údaje o „prodejních“ kotacích, které však žalovaný nezjistil, tedy ani nehodnotil. Žalobce zdůraznil, že pokyn zákazníka P. k nákupu 1 000 kusů akcií společnosti ORCO PROPERTE GROUP S.A. ze dne 18.9.2007 (dále jen pokyn zákazníka P.) byl limitován co do požadovaného počtu kusů akcií, jakož i do ceny. Žalobce nikdy nezpochybňoval, že při rozdělení předmětného pokynu při souběhu určitých okolností mohl takový pokyn být uspokojen za cenu pro zákazníka příznivější, avšak již proti prvoinstančnímu rozhodnutí brojil a stejně tak brojí proti žalovanému rozhodnutí v tom smyslu, že uvedený možný postup byl pouhou možností, ale nezaručoval jistotu, že se stane skutečností, a proto byl rizikový. Žalobce připustil, že pokud by se sečetla výsledná cena dvou hypotetických oddělených postupných nákupů, mohla by celková konečná cena být pro zákazníka příznivější. Avšak, skutečnost, že součet výsledných cen dosažených dvěma hypotetickými obchody by byl nižší než cena dosažená při jediném nákupu, ještě neznamená, že by se nákupy předmětných akcií také úspěšně uskutečnily. Zjednodušeně platí, že pokud by příslušný makléř žalobce rozdělil provedení jednoho nákupního pokynu uvedeného zákazníka do dvou oddělených nákupních pokynů, znamenalo by to, že by musel zadat dva oddělené nákupní pokyny. Takové zadání znamená, že by nejprve musel makléř zadat jeden nákupní pokyn a teprve poté druhý nákupní pokyn. Zadání dvou pokynů současně není možné a v podstatě tak vzniká časová prodleva, třebaže minimálně krátká, tzn. že do zadání druhého pokynu může, ale samozřejmě nemusí, dojít ke změně podmínek trhu. Podstatné přitom je, že změnu podmínek na trhu může vyvolat i realizace první části rozděleného pokynu. Při zadávání druhého pokynu, resp. druhé části rozděleného pokynu, již nemusí na trhu platit podmínky, které platily při zadání pokynu prvního, a to přes to, že v době zadání prvního pokynu objektivně existovaly podmínky, za kterých by bylo lze uskutečnit i druhý oddělený pokyn, avšak jen pod podmínkou, že by byly zadány současně. Zisku zákazníka může být dosaženo jen tehdy, pokud se určitý obchod