2 Afs 6/2009 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 360/2008- 97 - text 40 pokračování 9Ca 360/2008 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: Český svaz tělesné výchovy, se sídlem Praha 6, Zátopkova 100/2, IČ: 00469548, zast. JUDr. Karlem Poupětem, advokátem se sídlem Praha 6, Zátopkova 100/2, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Praha 1, Štěpánská 28, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.8.2008, č.j.: 12554/08-1300-102687 t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2006, č.j. 299804/07/006511/6674, vystavenému dne 9.11.2007 Finančním úřadem pro Prahu 6 (dále jen „správce daně“) na částku nadměrného odpočtu 4.593.227,- Kč, kterým nebyl žalobci přiznán jím uplatněný nadměrný odpočet daně v částce 8.450.532,- Kč, takto : Nadměrný odpočet v částce 4.593.227,- Kč se mění na nadměrný odpočet v částce 5.613. 804,- Kč a platební výměr se mění následovně: V oddílu II: Povinnost přiznat daň za 1.uskutečněná zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku na ř. 210 se základní sazbou daně se základ daně v částce 4 989 911 mění na částku 4 021 053 daň v částce 948 085 se mění na částku 764 002 na ř. 215 se sníženou sazbou daně se základ daně v částce 6 490 912 mění na částku 3 171 212 daň v částce 324 546 se mění na částku 158 561 V oddílu III. Nárok na odpočet daně z plnění za 1. přijatá zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku na ř. 310 se základní sazbou daně se základ daně v částce 30 017 470 mění na částku 36 238 965 daň ve sloupci plný nárok v částce 5 518 710 se mění na částku 5 120 025 daň ve sloupci krácený nárok v částce 188 870 se mění na částku 1 769 641 na ř.315 se sníženou sazbou daně se základ daně v částce 3 296 444 mění na částku 3 730 564 daň ve sloupci plný nárok v částce 61 488 se mění na částku 57 402 daň ve sloupci krácený nárok v částce 96 790 se mění na částku 122 582 na ř. 380 celková suma pro krácení nároku na odpočet daně se částka 285 660 mění na částku 1 892 223 na ř. 390 celková suma plného nároku na odpočet se částka 5 580 198 mění na částku 5 177 427 V oddílu V. uskutečněná plnění celkem na ř. 510 se celková částka uskutečněných plnění s nárokem na odpočet ve výši 11 480 823 mění na částku 7 192 265 na ř. 530 se celková částka uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně ve výši 512 305 mění na částku 5 150 927 na ř. 550 vypočtená poměrná část odpočtu daně se uvádí koeficient 0,94 a částka 285 660 se mění na částku 1 778 690 na ř. 560 vypořádání odpočtu daně se uvádí vypořádací koeficient 0,94 a částka -419 750 V oddílu VII. Výpočet daňové povinnosti se daň na výstupu na ř.730 v částce 1 272 631 mění na částku 922 563 odpočet daně na ř. 750 mění z částky 5 865 858 na částku 6 536 367 nadměrný odpočet na ř.754 v částce 4 593 227 mění na částku 5 613 804 s tím, že ostatní části odvoláním napadeného platebního výměru zůstávají beze změny. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že dne 28.12.2006 podal žalobce přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2006, ve kterém uplatnil nadměrný odpočet ve výši 8 450 532,- Kč. Dne 10.1.2007 vydal správce daně v souladu s § 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní“) výzvu č.j. 4916/07/006511/6674, ve které sdělil žalobci své pochybnosti o výši přijatých a uskutečněných plnění a vyzval jej dle ustanovení § 43 zákona o správě daní, aby tyto pochybnosti odstranil předložením evidence pro daňové účely, vedené dle ustanovení § 100 zákona 235/2004, o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) a důkazních prostředků prokazujících skutečnosti uvedené v přiznání. Podle protokolu o ústním jednání sepsaného dne 5.2.2007 byly předloženy požadované důkazní prostředky. Z předložených faktur a smluv vyšlo najevo, že žalobce je provozovatelem sportovních zařízení (např. Zadov, Brandýs nad Labem, Podolí, Nymburk, Strahov). Vzhledem ke skutečnosti, že u přijatých plnění vztahujících se k provozu těchto zařízení byl uplatněn plný nárok na odpočet daně, požadoval správce daně, aby žalobce tento plný nárok prokázal tím, že doloží, že se v případě provozu těchto zařízení nejedná o plnění ve smyslu § 61 písm. d) zákona o DPH. Na tuto výzvu žalobce podáním ze dne 21.2.2007 sdělil, že je subjektem, který nebyl zřízen za účelem podnikám, aleje povinen péčí o svůj majetek a poskytováním služeb jiným subjektům, což je činností vedlejší, která je posuzována z hlediska jiných daní jako činnost hospodářská. Dále uvedl, že v případě vykonávání vlastní činnosti se nejedná o zdanitelná plnění a v případě činnosti hospodářské se jedná o plnění zdanitelná. Plnění osvobozená bez nároku na odpočet uvádí do ř. 530, jedná se o dlouhodobé pronájmy místností pro neplátce DPH a služby pro subjekty, které prokáží, že splňují podmínku ustanovení § 61 písm. d) zákona o DPH. Z uvedeného je dle žalovaného patrné, že žalobce vůbec nezaregistroval změnu principu uplatňování DPH u neziskových organizací od 1.5.2004, kdy se již ekonomická činnost pro účely zdanění touto daní nerozděluje na činnost hlavní (vždy od daně osvobozenou) a vedlejší, ale posuzuje se vždy pouze charakter činnosti, zda se jedná o plnění zdanitelné, osvobozené, nebo zda je činnost vůbec předmětem daně. Dne 10.4.2007 proběhlo další ústní jednání zaznamenané do protokolu, při kterém byly doloženy další důkazní prostředky a žalobce se vyjádřil k činnosti a majetku ČSTV. Z jednání vyplynulo, že žalobce považuje za plnění osvobozené od daně pouze plnění pro klienty, kteří byli zřízeni za účelem sportování. V případě Plaveckého bazénu v Podolí je využívání bazénu sportovními kluby činností od daně osvobozenou bez nároku na odpočet, zatímco využívání bazénu veřejností je činností, která podléhá dani. Stejným způsobem je postupováno u dalších sportovišť. Z nákladů na údržbu a případnou rekonstrukci je uplatňován nárok na odpočet v plné výši. Správce daně předvolal žalobce k projednání závěrů daňového řízení na den 18.7.2007. Žalobce se omluvil a zároveň uvedl, že k některým otázkám požádal o stanovisko, které by rád přiložil ke spisu. Dne 4.9.2007 bylo doručeno podání obsahující žádost o stanovisko, stanovisko Ing. Bendy a materiály týkající se sedačkové lanovky na Zadově. Správce daně zhodnotil veškeré materiály předložené v daňovém řízení s ustanovením § 61 písm. d) zákona o DPH, které stanoví, že poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo tělesnou výchovou právnickými osobami, které nebyly založeny za účelem podnikání, osobám, které vykonávají sportovní nebo tělovýchovnou činnost, je osvobozeno od daně bez nároku na odpočet. Dne 2.11.2007 byl sepsán protokol o ústním jednání, v němž byly projednány závěry vyplývající zhodnocení důkazních prostředků předložených v průběhu daňového řízení. Správce daně neuznal plný ani částečný nárok na odpočet z přijatých plnění souvisejících s provozem Plaveckého stadionu v Podolí, protože je toho názoru, že se ve všech případech jedná o poskytování služeb úzce souvisejících se sportem. U sportovních center Brandýs nad Labem a Nymburk nebyl rovněž přiznán nárok na odpočet z provozních nákladů a rekonstrukce sportovních zařízení, jejichž využití považuje správce daně za plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet tj. poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo tělesnou výchovou. Ze stejných důvodů nebyl přiznán nárok na odpočet z dokladů uvedených v protokolu, které se týkaly přijatých plnění souvisejících s provozem plaveckého bazénu na Strahově a pronájmu Stadionu Evžena Rosického na ligová utkání FK Slavia Praha. Z dokladů za úklid nebyl přiznán nárok na odpočet z důvodů, že nebyly vystaveny plátcem daně. Celkem byl nárok na odpočet snížen o částku 3 857 305,-Kč. Dne 9.11.2007 byl vystaven platební výměr s promítnutím výše uvedených změn, proti kterému žalobce podal odvolání. Žalovaný po prostudování spisového materiálu zjistil, že správce daně nepřiznal žalobci nárok na odpočet z přijatých plnění, která dle jeho názoru byla použita pro uskutečněná plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet dle § 61 písm. d) zákona o DPH, přitom ale tato uskutečněná plnění ponechal ve výši zdanitelných plnění podléhajících dani vykázané odvolatelem v daňovém přiznání. Proto správci daně spisový materiál vrátil a uložil mu, aby jej opětovně přezkoumal a stanovil, jaký objem z celkových vykázaných uskutečněných plnění tvoří plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet ve všech provozovaných zařízeních, aby odvolací orgán mohl daň správně vyměřit. Současně žalovaný považoval za nutné u přijatých plněn