9 As 21/2009 — Nejvyšší správní soud

10 A 313/2011- 64 - text 16 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: CTP Invest, spol. s r. o., IČ 26166453, se sídlem Central Trade Park D1, 1571, Humpolec, zast. JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem Jiráskova 614, Česká Lípa, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, Odbor regionálního rozvoje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.8.2011, č.j. 164057/2011/KUSK, sp. zn. SZ 152431/2011/KUSK REG/HS, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 15.08.2011 č.j. 164057/2011/KUSK sp.zn. SZ 152431/2011/KUSK REG/HS a rozhodnutí Městského úřadu Žebrák ze dne 30.7.2010 č.j. VYST-Dr/2466/2010 sp.zn. Výst -20025/2009/Dr se z r u š u j í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21.217,-Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Milana Štětiny, advokáta. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou podanou dne 12.10.2011 domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Žebrák, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 30.7.2010, č.j. VYST-Dr/2466/2010, sp. zn. Výst-20025/2009/Dr, a toto rozhodnutí stavebního úřadu, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Logistický a průmyslový areál Cerhovice“ (dále jen „stavba“), bylo potvrzeno. Žalobce v žalobě namítá, že rozhodnutí žalovaného je založeno zejména na závazném stanovisku dotčeného orgánu–Krajského úřadu středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 27.7.2009 č.j. 107590/2009/KUSK/OŽP/VZ o neudělení souhlasu k trvalému odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen ZPF), potvrzeného stanoviskem Ministerstva životního prostředí ze dne 7.12.2011 č.j. 2103/500/10 (správně ze dne 7.12.2010, č.j. 2103/500/10 82954/ENV/10, pozn. soudu). V tomto ohledu však napadené rozhodnutí nerespektuje ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), podle něhož je dotčený orgán vázán svým předchozím nebo závazným stanoviskem. Ke změně stanoviska, resp. k vydání navazujícího či navazujícího závazného stanoviska, pak může dojít jen na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve, a kterými se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko vydáno, nebo skutečností nově vyplývajících z větší podrobností pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů pro rozhodnutí. Jinak se k těmto nepřihlíží. Správní orgán je povinen takovouto změnu řádně odůvodnit a zdokumentovat, k čemuž však v této věci nedošlo, když veškerá negativní stanoviska jsou pouhým konstatováním bez věcné a podložené argumentace, a tak k nim vůbec nemělo být přihlíženo. Žalobce rekapituluje, že zakoupil pozemky v Cerhovicích za účelem výstavby logistického centra. Před jejich zakoupením byl stavební úřad požádán o stanovisko, zda je zamýšlená stavba v souladu s územním plánem a pozitivní stanovisko bylo stavebním úřadem vydáno dne 12.7.2007. Dále žalobce podotýká, že již při tvorbě územního plánu vydal žalovaný dne 18.5.2005 pod č.j. 3454/34104/2005/OŽP souhlas ke změně územního plánu a udělil i souhlas se záborem zemědělského půdního fondu a v podstatě shodné pozitivní stanovisko vydalo i Ministerstvo životního prostředí jako nadřízený orgán dne 6.11.2008. V souladu s těmito stanovisky bylo stavebním úřadem vydáno dne 29.10.2008 územní rozhodnutí na výstavbu vodovodu a dne 5.2.2009 na přípojku VTL plynovodu. Vzhledem k tomu, že nebyla podána žádná negativní stanoviska, požádal žalobce dne 30.6.2009 stavební úřad o vydání územního rozhodnutí na umístění vlastních budov logistického centra. Přestože od počátku schválení územního plánu, tj. od roku 2005 do zahájení územního řízení, nedošlo k jakékoliv podstatné změně podmínek, za kterých byla původní stanoviska k odnětí ZPF vydána, ani nedošlo ke změně záměrů či dokumentace ze strany žalobce (naopak, v souladu s posudkem oponenta k dokumentaci EIA Ing. V.O. ze dne 22.1.2009 došlo ke zmenšení stavebního záměru a tudíž i požadavku na zábor ZPF o cca 40%), byl nejprve dne 23.2.2009 přípisem KÚ Středočeského kraje při výkonu samostatné působnosti vyjádřen nesouhlas s odnětím ze ZPF a poté dne 27.7.2009 nedošlo na základě stanoviska žalovaného v rámci přenesené působnosti k udělení souhlasu s odnětím. Obě vyjádření pak měla zásadní vliv na vydání územního rozhodnutí stavebního úřadu, avšak tento k nim neměl v souladu s § 4 odst. 3 stavebního zákona vůbec přihlížet. Na tomto faktu nic nemění ani skutečnost, že stanovisko žalovaného ze dne 27.7.2009 bylo (rovněž bez argumentace a odůvodnění) potvrzeno i stanoviskem nadřízeného orgánu žalovaného – Ministerstvem životního prostředí ze dne 7.12.2010, č.j. 2103/500/10, zpracovaným navíc stejnou osobou, která dne 6.12.2008 vydala s výstavbou a odnětím pozemků ze ZPF souhlas a dokonce požadovala zábor ZPF na celou plochu průmyslového parku. Žalobce má z uvedených „novodobých“ rozhodnutí a stanovisek za jednoznačné, že se namísto odbornosti vetřela tzv. „politická vůle“, čemuž svědčí krom pozitivního posudku EIA z 22.1.2009 i prohlášení náměstka hejtmana Středočeského kraje v České televizi dne 28.2.2009. Nesprávným postupem správních orgánů, respektive vydáním nezákonných stanovisek a rozhodnutí, tak žalobci jako investorovi vznikla škoda v řádech několika set miliónů Kč. Napadené rozhodnutí, resp. potvrzující stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 7.12.2010, které tvořilo jeho podklad, se podle žalobce nevypořádalo se změnou předchozích závazných souhlasných stanovisek k odnětí ze ZPF, jen konstatovalo, že při vydání kladného stanoviska nebyly známy všechny argumenty. Jaké však argumenty jsou míněny, když jde o stále stejnou stavbu navíc omezenou o jednu halu dle požadavků ochrany Chráněné krajinné památky Studánky, stejný podnikatelský záměr, navíc výhodnější ve vztahu k ZPF žalobce nechápe. Podle něj jde o politický či snad lobbistický vliv na rozhodnutí žalovaného nerespektující nejen stavební zákon, ale taktéž zásadu zákazu zneužití pravomoci zakotvenou v § 2 odst. 2 správního řádu, která hraje důležitou roli i při úkonech správních orgánů, které nemají povahu správních rozhodnutí, nicméně pro jejich obsah mají bezprostřední význam. I při formulaci obsahu závazných stanovisek se musí správní orgány pohybovat v mezích zákonem stanovené pravomoci, zejména do těchto stanovisek nevtělovat hlediska přesahující jejich pravomoc (odbornost), což však žalovaný při vydání svého stanoviska ze dne 27.7.2009 neučinil. V neposlední řadě vidí žalobce postup žalovaného při vydávání napadeného rozhodnutí v rozporu se zásadou tzv. legitimního očekávání podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. K porušení této zásady si zástupce žalobce v územním řízení od žalovaného vyžádal v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb. informaci o množství negativních rozhodnutí pro případ žádosti o odnětí z ZPF a z jeho odpovědi ze dne 7.2.2011 má za zřejmé, že je de facto jediným subjektem, který splnil všechny zákonem stanovené podmínky a přesto mu nebylo odnětí ze ZPF povoleno. Žalobce poukázal i na to, že nezávisle na tomto územním řízení požádal samostatně o povolení odnětí půdy ze ZPF pro komerčně obchodní a průmyslově skladový areál, a to v souladu s územním plánem a k této žádosti ze dne 10.8.2011 se vyjádřil Odbor výstavby a životního prostředí Městského úřadu Hořovice dne 15.8.2011 tak, že žádost je v souladu s územním plánem. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovaného vrátil k novém projednání a rozhodnutí. Dne 23.11.2011 bylo Městskému soudu v Praze doručeno vyjádření žalovaného k žalobě, ve kterém nejprve rekapituluje průběh řízení s tím, že jde o navazující řízení na rozhodnutí žalovaného ze dne 17.1.2011, které bylo v rámci zkráceného přezkumného řízení rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 20.6.2011 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání; rozhodnutí žalovaného ze dne 17.1.2011 bylo napadené žalobou pod sp. zn. 9A 54/2011 /toto soudní řízení skončilo zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 29.2.2012, pozn. soudu/. K námitkám žalobce obsaženým v žalobě žalovaný poukazuje na to, že vycházel ze závazného stanoviska dotčeného orgánu ze dne 27.7.2009, jímž nebyl udělen souhlas s trvalým odnětím zemědělské půdy ze ZPF, které bylo postupem podle ust. § 149 správního řádu potvrzeno nadřízeným orgánem, a to Ministerstvem životního prostředí dne 7.12.2010 č.j. 2103/500/10 82954/ENV/10, proto žádost zamítl, neboť by umístěním stavby došlo k porušení ustanovení § 90 o