7 As 47/2013 — Nejvyšší správní soud

10 Ca 335/2009- 77 - text 14 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: Mgr. M.Š., proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu veřejných údajů ze dne 6.8.2009, SPR-1671/09-18, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobou doručenou soudu osobně dne 8.10.2009, žalobce napadá rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu veřejných údajů ze dne 6.8.2009, SPR- 1671/09-18, kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) zn. SPR-1671/09-3, ze dne 9. dubna 2009. Prvostupňovým rozhodnutím Úřad rozhodl o žalobce tak, že: dle výroku I. se nevyhovuje návrhu, aby byla České republice - Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, uložena povinnost bezplatně poskytnout Mgr. M.Š. zprávu o všech informacích uchovávaných o něm ve všech informačních systémech provozovaných Ministerstvem vnitra, dle výroku II. se nevyhovuje návrhu, aby byla České republice - Ministerstvu vnitra, uložena povinnost zlikvidovat všechny osobní údaje evidované o Mgr. M.Š. a obsahující jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, číslo řidičského průkazu, získané dne 8. března 1999 ve vrátnici při jeho vstupu do budovy Policie ČR, Praha 4, Sdružení - 1/1664, dle výroku III. se nevyhovuje návrhu, aby byla České republice - Ministerstvu vnitra, uložen zákaz zjišťovat a evidovat osobní údaje Mgr. M.Š. ve vrátnici při jeho vstupu do budovy Policie ČR, Praha 4, Sdružení - 1/1664, obsahující údaje o jménu, příjmení, datu narození, rodném čísle a bydlišti. Žalobce uplatnil v žalobě tyto skutkové a právní důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí: 1. Žalobce nesouhlasí s tím jak vymezil žalovaný a prvostupňový správní orgán datum zahájení řízení. Zahájení řízení nelze vztáhnout k datu 8.6.2005 (postoupení spisu), jak tvrdí v napadeném rozhodnutí žalovaný ale dne 31.5.2000, kdy byl podán návrh (žaloba), jímž žalobce se domáhal, aby ministerstvo vnitra zlikvidovalo všechny osobní údaje evidované o osobě žalobce a získané dne 8.3.1999, při vstupu do budovy, aby bylo zakázáno evidovat tyto údaje a dále požadoval náhradu ve výši 3000,- Kč. 2. Úřad prostřednictvím výzvy ze dne 19.3.2009 zahájil řízení a současně vyzval žalobce k seznámení se se spisem, což je postup „vnitřně nekonzistentní“ vyzval žalobce k seznámení se se spisem před vydáním rozhodnutí aniž byl proveden jediný důkaz. Z výzvy vydané Úřadem dne 19.3.2009 není zřejmé, že dokazování bylo ukončeno. 3. Úřad doručoval své rozhodnutí ze dne 9.4.2009 advokátce, přitom žalobce již nebyl zastoupen. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal 29.4.2009 rozklad. 4. Nebyly provedeny žalobcem navržené důkazy obsažené v podání ze dne 10.4.2009, neboť již ve věci 9.4.2009 vydal Úřad rozhodnutí. 5. Ze Stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 1/2004- Evidence při vstupe do budov a z § 13 zákona č. 283/1991, vyplývá, že požadování osobních údajů u vstupu do budovy na žalobci dne 8. 3.1999 bylo nezákonné, a to pokud jde o rozsah údajů (jméno, RČ a číslo řidičského průkazu) i pokud jde o dobu uchovávání takto nezákonně získaných údajů (3,5 roku). Úřad nezdůvodnil, proč je tento rozsah i doba uchovávání údajů zákonná. 6. Odvolací orgán v žalobou napadeném rozhodnutí nereagoval na upřesnění rozkladu podaného dne 10.4.2009. 7. Aplikace zákona č. 101/2000 Sb., resp. jeho části je nepřípustně retroaktivní a protiústavní, neboť žalobce považuje za protiústavní situaci, kdy žaloba podaná dne 31.5.2000 podle dříve platného práva (zákona č. 256/1992 Sb.) a současně podle tohoto práva přípustná se stane za po změně právní úpravy provedené dne 1.6.2000 tj. v průběhu řízení neprojednatelnou. V závěru žalobce navrhl aby rozhodnutí žalovaného i Úřadu bylo zrušeno. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl zejména následující argumentaci: Skutečnost, že o nároku žalobce rozhodl orgán veřejné správy, sama o sobě nezakládá pravomoc správních soudů přezkoumávat takováto rozhodnutí. Podle ustanovení § 68 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, je žaloba, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu, nepřípustná. Soud, podle ustanovení § 46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., usnesením odmítne návrh, jestliže se navrhovatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. Žalovaný dále konstatoval, že žalobce ve své žalobě (resp. jejím doplnění) jasně neoznačil jednotlivé žalobní body a žalovanému tak není zřejmé, které z argumentů uvedených v žalobě mají směřovat ke zrušení rozhodnutí z důvodů uvedených v § 76 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 150/2002 Sb., k věci se vyjádřil shodně jak v žalobou napadeném rozhodnutí, neboť žalobní námitky a námitky uplatněné v rozkladu byly v zásadě shodné. Městský soud v Praze napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu vyplývají tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti: Žalobce podal dne 31. května 2000, (za účinnosti zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech) k Okresnímu soudu v Benešově žalobu, evidovanou pod sp. zn. 10 C 1356/2000, směřující mimo jiné proti České republice - Ministerstvu vnitra (dále jen „Ministerstvo vnitra“). Okresní soud v Benešově, věc postoupil Úřadu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 30.11.2004 poté, co bylo na návrh navrhovatele potvrzeno příslušným krajským soudem, a dovolání navrhovatele Nejvyšší soud zamítl. Soud postoupil spisový materiál sp. zn. 10 C 1356/2000 Úřadu dne 8. 6. 2005. Úřad věc posoudil jako podnět k uplatnění svých dozorových kompetencí a formálně ukončil úředními záznamy, neboť v době od podání žaloby do postoupení věci Úřadu došlo (novelou provedenou zákonem č. 439/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) k změně zákona č. 101/2000 Sb., podle které Úřad již nadále neměl kompetenci rozhodovat o nárocích uplatněných dle § 21 původního znění zákona č. 101/2000 Sb., resp. o povinnosti správce zdržet se jednání, odstranit závadný stav či poskytnout omluvu nebo peněžitou náhradu. Žalobce podal proti Úřadu žalobu, jejímž předmětem byla ochrana před nečinností v dané věci, kterou Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 Ca 353/2005-21 ze dne 30.4.2008 zamítl. Na základě kasační stížnosti podané žalobcem Nejvyšší správní soud citovaný rozsudek zrušil a věc vrátil. Městský soud v Praze následně rozsudkem ze dne 30.1.2009, sp. zn. 8 Ca 470/2008-68, uložil Úřadu v souladu s pokynem vyjádřeným v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu rozhodnout do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku o návrhu navrhovatele postoupeném usnesením Okresního soudu v Benešově sp. zn. 10 C 1356/2000-281. Úřad pokračoval v řízení zahájeném postoupením věci Okresním soudem v Benešově (se zachováním účinků žaloby ze dne 31. května 2000), přičemž vzhledem k tomu, že správní řízení nebylo pravomocně ukončeno před nabytím účinnosti zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, postupoval v souladu s § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. podle zákona č. 71/1967 Sb., tj. starého správního řádu. Předmětem řízení dle návrhu žalobce bylo uložení povinnosti České republice - Ministerstvu vnitra, poskytnout bezplatně žalobci zprávu o všech informacích uchovávaných o něm ve všech informačních systémech provozovaných Ministerstvem vnitra ČR, dále uložení povinnosti České republice - Ministerstvu vnitra, zlikvidovat všechny osobní údaje evidované o žalobci a obsahující jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, číslo řidičského průkazu, získané dne 8. března 1999 ve vrátnici při jeho vstupu do budovy Policie ČR, Praha 4 - Sdružení 1/1664, a dále uložení zákazu České republice - Ministerstvu vnitra, zjišťovat a evidovat osobní údaje navrhovatele ve vrátnici při jeho vstupu do budovy Policie ČR, Praha 4, Sdružení - 1/1664, obsahující údaje o jménu, příjmení, datu narození, rodném čísle a bydlišti. Návrh byl Úřadem rozhodnutím ze dne 9.4.2009, zn. SPR-1671/09-6 zamítnut. Sdělením ze dne 19. března 2009 Úřad oznámil účastníkům řízení, navrhovateli a Ministerstvu vnitra, zahájení správního řízení a současně je poučil o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí. Ministerstvo vnitra v reakci na toto oznámení využilo dne 26. března 2009 práva účastníka řízení nahlédnout do spisu správního řízení a následně doplnilo spisový materiál o své vyjádření, ze kterého mimo jiné vyplývá, že předmětné osobní údaje navrhovatele byly zlikvidovány v