2Afs 165/2006 — Nejvyšší správní soud

11 Af 23/2010- 47 - text 2 pokračování 11Af 23/2010 11 Af 23/2010 - 47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: LAJES s.r.o., se sídlem Praha 4, U Habrovky 247/11, v řízení zastoupeného Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem Brno, Marie Steyskalové 62 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31 (dříve Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Praha 1, Štěpánská 28), v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, č.j. 1953/10-1200-102067, ze dne 15.2.2010, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou u Městského soudu domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ( dále jen „žalovaného“) ze dne 15.2.2010, kterým žalovaný jako odvolací orgán rozhodl dle ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o „odvolání“ proti „rozhodnutí o odvolání č.j. 303702/09/004512108637“ ze dne 14.9.2009, vydanému Finančním úřadem pro Prahu 4, kterým správce daně rozhodl o odvolání ze dne 25.6.2009 proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob – dodatečnému výměru na zrušení daňové ztráty z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2007 do 31.12.2007, vydanému pod č.j. 208055/09/004512108637 dne 27.5.2009, kterým byla správcem daně zrušena daňová ztráta z příjmů právnických osob v částce 3,223.418,- Kč a vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 303.360,- Kč tak, že snížil daň z příjmů právnických osob na částku 221.040,- Kč a potvrdil rozhodnutí správce daně o odvolání č.j. 303702/09/004512108637 ze dne 14.9.2009. Žalobce se cítí poškozen výrokem žalovaného „ostatní částky rozhodnutí o odvolání č.j. 303702/09/004512108637 ze dne 14.9.2009 zůstávají v platnosti“, kterým bylo v podstatě zamítnuto jeho odvolání proti „rozhodnutí o odvolání č.j. 303702/09/004512108637 ze dne 14.9.2009“. Žalobce nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a závěrem uvedl, že nesouhlasí se závěry žalovaného uvedenými v napadeném rozhodnutí a v důsledku toho považuje rozhodnutí za nezákonné. Za nesprávný považuje zejména závěr žalovaného, že žalobce a J&T BANKA a.s. jsou (v roce 2007 byly) osoby jinak spojené dle § 23 odst. 7 písm. b) bod 2 zákona č. 586/1992 Sb., protože dle uvedeného ustanovení jsou osoby jinak spojené pouze tehdy, pokud se shodné osoby podílejí na vedení nebo kontrole jiných osob. Za jinak spojené osoby se ale nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob. Ing. Dušan Palcr se jako jednatel žalobce (dlužníka) podílel v roce 2007 pouze na vedení žalobce, nikoliv však již na kontrole společnosti J&T BANKA a.s. (věřitele) ve smyslu citovaného ustanovení. Zákon č. 586/1992 Sb., ve znění platném v roce 2007 a v aktuálně platném znění, má nepochybně na mysli podílení se na kontrole společnosti, takový vztah osoby a společnosti, který dává této osobě možnost fakticky ovládat takovouto společnost, tj. fakticky rozhodovat o jejích úkonech, činnosti, podnikatelských záměrech, obchodních postupech atd., tzn., že takováto osoba, aby se podílela na kontrole na společnosti, musí mít přímý či nepřímý podíl na hlasovacích právech této kontrolované společnosti, a to alespoň v míře takové, aby mohla fakticky kontrolu vykonávat. Členství v dozorčí radě společnosti ale nezakládá podíl na kontrole společnosti ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. Člen dozorčí rady J&T Banky a.s. (ani jiné banky) nemá jakoukoli pravomoc jakkoli ovlivnit to, zda nějakému subjektu bude či nebude poskytnut úvěr a případně za jakých podmínek. Ustanovení § 23 odst. 7 písm. b) bod 2 zákona č. 586/1992 Sb. potvrzuje výklad žalobce, neboť pokud se nepovažují za osoby jinak spojené dvě společnosti, které mají stejné členy dozorčí rady, tak je zcela logické, že ani členství v jedné dozorčí radě společnosti nemůže zakládat kontrolu nad touto společností. Z ustanovení § 23 odst. 7 poslední věta pak vyplývá, že účast v kontrolní komisi nebo obdobném kontrolním orgánu a provádění kontroly za úplatu se nepovažuje za podílení se na kontrole. Nezákonnou diskriminaci spatřuje v tom, že pokud by na straně věřitele nebyla akciová společnost, ale družstvo, a Ing. Dušan Palcr byl v kontrolní komisi družstva (dle § 244 zákona č. 513/1991 Sb. se jedná o odbornou funkci jako je funkce člena dozorčí rady), nejednalo by se tak o jinak spojené osoby. Žalobce také upozornil na faktická pochybení správce daně i žalovaného spočívající v porušení ustanovení § 49 odst. 3 zákona o správě daní, jelikož správce daně ve svém rozhodnutí o odvolání ze dne 14.9.2009 odvolání vyhověl jenom částečně, měl se ve svém odvolání vypořádat se všemi žalobcovými námitkami, což neučinil. Tím žalobci znemožnil účinně se odvolat proti jeho rozhodnutím. Další pochybení žalovaného spatřuje v tom, že změnil rozhodnutí žalovaného, ale se změnami, jak v části vyměření daně, tak v části odůvodnění žalobce neseznámil, učinil tak v rozporu s ustálenou judikaturou. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě poukázal na to, že správce daně v rozhodnutí č.j. 303702/09/004512108637 neuvedl změny ve výpočtu ve všech řádcích dodatečného platebního výměru, a proto žalovaný v napadeném rozhodnutí chyby správce daně napravil tak, že chybějící řádky výpočtu doplnil. Postupem odvolacího orgánu nebyla správcem daně dodatečně vyměřená daň změněna. Dále pak žalovaný shrnul jednotlivá postupně vydaná rozhodnutí s tím, že Finanční úřad pro Prahu 4 ohledně úroků, které vyloučil z daňově uznatelných nákladů, uvedl, že se jedná o úroky z úvěru mezi osobami jinak spojenými dle ustanovení § 23 odst. 7 písm. b) bod 1 zákona o daních z příjmů. Žalovaný souhlasil s námitkou žalobce uvedenou v odvolání, že žalobce a společnost J&T BANKA a.s. nejsou osobami jinak spojenými dle ustanovení § 23 odst. 7 písm. b) odst. 1 zákona o daních z příjmů, ale zároveň konstatoval, že se v daném případě jedná o osoby spojené ve smyslu ustanovení § 23 odst. 7 písm. b) bod 2 zákona o daních z příjmů, neboť Ing. Dušan Palcr byl v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru jednatelem žalobce (dlužníka) a zároveň členem dozorčí rady ve společnosti J&T BANKA a.s. (věřitele). Žalovaný současně konstatoval, že uvedená změna právního předpisu nemá vliv na kontrolní nález – dodatečný platební výměr za zdaňovací období 2008. K námitkám žalobce týkajícím se posouzení vztahů mezi žalobcem a společností J&T BANKA a.s. jako mezi osobami jinak spojenými dle ustanovení § 23 odst. 7 písm. b) bod 2 zákona o daních z příjmů s tím, že v důsledku toho část úroku v celkové výši 4,144.545,74 Kč nelze ve zdaňovacím období 2007 ve smyslu ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů uznat za výdaj (náklad) daňový, uvedl žalovaný, že práva a povinnosti členů dozorčí rady akciové společnosti jsou upraveny v ustanoveních § 197 až 201 obchodního zákoníku, ze kterých vyplývá, že Ing. Dušan Palcr jako člen dozorčí rady společnosti, která je především kontrolním orgánem společnosti s významným oprávněním ve vztahu ke statutárním orgánům a jako jednatel žalobce byl v postavení jinak spojené osoby, na kterou se vztahuje ustanovení § 23 odst. 7 písm. b) odst. 2 zákona o daních z příjmů. Žalovaný tedy postupoval v souladu s právními předpisy, zejména dle ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů. Nezabýval se námitkou, že jiné postavení by měl Ing. Dušan Palcr, pokud by byl v kontrolní komisi družstva, neboť vycházel z toho, že Ing. Dušan Palcr je členem dozorčí rady akciové společnosti. Souhlasil s tím, že se správce daně v odůvodnění rozhodnutí o odvolání nevypořádal se všemi důvody, na základě kterých vyhověl odvolání žalobce pouze částečně. Proti tomuto rozhodnutí č.j. 303702/09/004512108637 ale podal žalobce odvolání a žalovaný se v napadeném rozhodnutí se všemi důvody uvedenými v odvolání vypořádal. Došlo tak ke zhojení nedostatečného odůvodnění, neboť žalovaný řádně odůvodnil vyloučení částky úroku z daňově uznatelných nákladů. Žalovaný nesouhlasil s námitkou žalobce, že v žalobou napadeném rozhodnutí změnil rozhodnutí správce daně, ale se změnami žalobce neseznámil. Uvedl, že pouze upravil text rozhodnutí, do kterého vložil jednotlivé řádky výpočtu, které nebyly správcem daně uvedeny, a dále vložil text, ze kterého vyplývá poslední známá daňová povinnost pro účely stanovení záloh na daň z příjmů právnických osob podle ustanovení § 38 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Doplnění řádku výpočtu nemělo žádný vliv na výši správcem daně dodatečně vyměřené daně v částce 221.040,- Kč. Daň dodatečně vyměřená rozhodnutím o odvolání 303702/09/004512108637 zůstala ve stejné výši. Žalobce využil svého práva a k vyjádření žalovaného zaslal soudu repliku, ve které poukázal na to, že správce daně zcela přehlédl, na co byl úvěr poskytnut. Žalobce vydražil ve veřejné dražbě