— Nejvyšší správní soud

11 Af 3/2010- 38 - text 6 pokračování 11 Af 3/2010 11 Af 3/2010-38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce : Z. V, bytem Ž..., zastoupen JUDr.Františkem Šafárikem, advokátem se sídlem Moravcova 856, 280 02 Kolín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 31, Brno (dříve Finanční ředitelství pro hl.m.Prahu se sídlem Štěpánská 28, Praha 1) v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl.m.Prahu ze dne 13.11.2009 čj: 14495/09-1400-801131 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. . O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl.m.Prahu ze dne 13.11.2009 čj: 14495/09-1400-801131, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru na dědickou daň, vydanému Finančním úřadem pro Prahu 6 dne 19.6.2009 pod čj: 194488/09/006962106960. Žalobce v podané žalobě uvedl, že má za to, že daň mu nebyla vyměřena po právu, neboť jako synovec zůstavitele se stal dědicem dnem nabytí právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3.9.2008 čj: 26 D 1350/2003-67, a nikoliv ke dni úmrtí zůstavitele, k němuž došlo v roce 2003. Poukázal na ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 357/1992 Sb.“) z něhož vyplývá, že zdanění může podléhat jedině majetek, jehož je někdo vlastníkem. V důsledku jednání sourozenců zůstavitele nemohl žalobce po dobu pěti let od smrti zůstavitele majetek užívat. Dále poukázal na ustanovení § 2 zákona č. 357/1992 Sb., z něhož dle názoru žalobce vyplývá, že poplatníkem dědické daně ve smyslu tohoto ustanovení se stal až 16.9.2008, tedy v den nabytí právní moci uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6. Na samotnou daňovou povinnost musí mít vliv i požadavek (kolonka) o uvedení data nabytí právní moci rozhodnutí o určení dědictví. Pokud by se žalobce stal dědicem na základě nabytí majetku v roce 2003, bylo by možno mu vyměřit dědickou daň nejpozději do 31.12.2006. V takovém případě by došlo k prekluzi, s touto otázkou se žalovaný správní orgán, jak byla nastíněna v doplnění odvolání, nevypořádal. Žalobce dále namítal, že platební výměr vycházel z nesprávně posouzeného skutkového stavu, správce daně nedbal základních zásad daňového řízení. Absence zákonných ustanovení a absence odůvodněných platebního výměru, vydaného Finančním úřadem pro Prahu 6 působí jeho nezákonnost, je tedy dán důvod k jeho zrušení. Za nezákonnou považuje žalobce i výzvu k podání daňového přiznání, která neobsahovala odůvodnění. Ze všech důvodů uvedených v podané žalobě navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, včetně platebního výměru ze dne 19.6.2009 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Finanční ředitelství pro hl.m.Prahu (dále též žalovaný) ve vyjádření k podané žalobě popsalo dosavadní průběh správního řízení, konstatovalo, že žalobce se na základě pravomocného usnesení soudu stal poplatníkem dědické daně, přičemž k přechodu majetku ze zůstavitele na dědice dochází v důsledku tzv. univerzální sukcese, což znamená, že dědic vstupuje okamžikem smrti zůstavitele do všech jeho práv a povinností. Při posuzování skutkového stavu, tj. okamžiku, kdy se žalobce stal dědicem, postupovaly správní orgány v souladu s právními předpisy, když za den právní skutečnosti, nabytí majetku, který je předmětem dědictví, byl stanoven den úmrtí zůstavitele, tedy den 25.8.2003. To, že usnesení o dědictví bylo vydáno a nabylo právní moci až v roce 2008 nemá vliv na určení okamžiku, kdy se žalobce stal dědicem. Zákon č. 357/1992 Sb. pak upravuje, kdy je daňový subjekt povinen podat daňové přiznání a po jakou dobu běží lhůta pro vyměření daně. Přiznání k dědické dani se podání do 30 dnů ode dne pravomocně skončeného řízení o dědictví, tím je zajištěno, že dědic bude platit daň ze skutečně nabytého majetku, který mu byl v dědickém řízení najisto určen. Odkaz na formulář daňového přiznání je nepřípadný, den právní moci rozhodnutí příslušného orgánu o dědictví je rozhodný pro počátek běhu lhůty k podání daňového přiznání. Námitkou prekluze se žalovaný správní orgán v odůvodnění vypořádal. Lhůta pro vyměření daně počala běžet dne 31.12.2008, pokud by nebyl činěn žádný úkon správce daně, uplynula by tato lhůta dnem 31.12.2011. Výzvou k podání daňového přiznání ze dne 11.2.2009 správce daně tuto lhůtu prodloužil až do 31.12.2012. Pokud žalobce poukazoval na nedostatky platebního výměru, poukázal žalovaný na ustanovení § 32 odst. 2 písm. d) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 337/1992 Sb.“) s tím, že ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb. platné v době vydání napadeného rozhodnutí, neukládalo správci dani povinnost výměr odůvodnit. Tato povinnost byla stanovena až s účinností od 1.1.2010. Platební výměr byl vydán na tiskopise, který je oprávněno vydat Ministerstvo financí, proto má žalovaný za to, že byl vydán v souladu se zákonem. Správce daně provedl výpočet na základě skutečností, uvedených v daňovém přiznání, vydal platební výměr, ve kterém je uveden základ daně (částka celkové hodnoty nabytého majetku snížená o částky, které si poplatník uplatnil v daňovém přiznání – osvobození, přiměřené náklady spojené s pohřbem a odměny a hotové výdaje notáře) a daň. K námitkám o nezákonnosti výzvy k podání daňového přiznání žalovaný poukázal na to, že tato námitka nebyla v průběhu správního řízení uplatněna. Z charakteru výzvy vyplývá, proč zákonodárce v § 48 odst. 2 a § 56 a) odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. stanovil, že proti rozhodnutím, která předcházejí pravomocnému stanovení daňového základu a daně, nelze uplatnit řádný ani mimořádný opravný prostředek. K absenci odůvodnění uvedl, že povinnost odůvodňovat vydaná rozhodnutí byla správci daně uložena až zákonem č. 304/2009 Sb. s účinností od 1.1.2010. Dle názoru žalovaného správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, navrhly, aby soud žalobu zamítl. S přihlédnutím k účinnosti zákona č. 456/2011, o Finanční správě České republiky se soud zabýval otázkou pasivní legitimace žalovaného správního orgánu. Žaloba byla podána proti Finančnímu ředitelství pro hl.m.Prahu, tedy proti správnímu orgánu, do jehož kompetence spadalo do 31.12.2012 rozhodování v této věci. Účinností zákona č. 456/2011 Sb., která nastala dnem 1.1.2013, tato pravomoc přešla na Odvolací finanční ředitelství. Podle § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Protože v průběhu řízení přešla kompetence původně označeného žalovaného správního orgánu na Odvolací finanční ředitelství, považoval soud za žalovaného právě tento správní orgán. Na základě podané žaloby soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska námitek v žalobě uvedených, po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě soudu nevyjádřili s takovýmto postupem výslovný nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3.9.2008 čj: 26 D 1350/2003-67 bylo rozhodnuto v řízení o dědictví po J. V., zemřelém dne 25.8.2003, tak, že se schvaluje dohoda, podle níž pozůstalý synovec Z. V. (v této věci žalobce) nabývá veškerý majetek náležející do dědictví po zůstaviteli s tím, že pozůstalí sourozenci (sestra O, bratr V a Z) z dědictví ničeho nežádají. Výzvou ze dne 11.2.2009 vyzval Finanční úřad pro Prahu 6 žalobce k podání daňového přiznání. Na tuto výzvu reagoval žalobce sdělením ze dne 28.2.2009, ve kterém uvedl, že s ohledem na zdravotní stav a na skutečnost, že část dědické dokumentace má u své matky, nemůže stanovenou 15 denní lhůtu dodržet. Je si vědom toho, že orgán správy daní a poplatků je oprávněn postupovat tak, že daň vyměří podle pomůcek. Takovéhoto postupu nebude potřeba s ohledem na to, že svou povinnost podat daňové přiznání splní nejpozději do konce března 2009. Žádá o vyčkání s dalším postupem předpokládaným příslušným zákonem o správě daní a poplatků. Dne 9.4.2009 podal žalobce přiznání k dani dědické, na jehož základě byla stanovena daňová povinnost ve výši .........,-Kč. Dne 19.6.2009 vydal Finanční úřad pro Prahu 6 pod čj: 194488/09/006962106960 platební výměr na dědickou daň ve věci nabytí dědictví po J. V., zemřelém 25.8.2003. Tímto platebním výměrem byla vyměřena dědická daň ve výši ......,-Kč, když základ daně byl stanoven částkou ......,-Kč. Pro