7 Afs 15/2007 — Nejvyšší správní soud

7 Af 25/2010- 32 - text 7 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Janem Kašparem ve věci žalobce: K.K., zast. Mgr. Janem Jungwirthem, bytem Zeleneč, Javorová 715, proti žalovanému: Ministerstvo financí, sídlem Praha 1, Letenská 15, zast. JUDr. Alanem Korbelem, advokátem, sídlem Vodičkova 736/17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.3.2010, č.j. 39/28 152/2010-392, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho žádost ze dne 5.10.2007 o prominutí daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 1993 ve výši 137.571,-Kč, podanou podle ust. § 55a zákona č. 337/1992 Sb. (dále jen daňový řád nebo d.ř.). Dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu Praha – Jižní Město ze dne 7.9.1994, č.j. FÚJM-6569/1.1/94, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 29.3.1996, č.j. FŘ-2251/1/96 byla žalobci doměřena daň příjmů fyzických osob za rok 1993 ve výši 143.136,-Kč. Dle žalobce byla dodatečně doměřena daň z důvodu neuznání dokladů vystavených na jméno jeho otce A.K., se kterým žalobce podnikal ve sdružení a který měl v pronájmu danou provozovnu. Všechny úhrady za zboží, nájem a energie byly hrazeny v rámci smlouvy o sdružení, proto nemělo vystavení faktur na otce žalobce žádný vliv na průkaznost těchto dokladů pro stanovení daně žalobci. Předmětné faktury otec žalobce nikdy neuplatnil mimo sdružení. K této skutečnosti však finanční orgány nepřihlédly a náklady žalobci neuznaly, oproti příjmům dle faktur vystavených na otce žalobce. Dle žalobce formální nedostatky předmětných faktur neměly bránit jejich uznání, neboť je rozhodující, kdo danou provozovnu užíval, energie spotřeboval a společně za zboží hradil. Dle § 2 ods. 7 d.ř. je určující skutečný stav a nikoli formálně právní. Dle žalobce jde o zjevnou nesrovnalost vyplývající z uplatňování daňových zákonů, pokud při doměření daně byly žalobci ponechány příjmy i dle dokladů vystavených na otce a oproti tomu neuznány náklady na jejich dosažení. Podle žaloby finanční orgány nesprávně neuznaly poměr, ve kterém byly rozděleny příjmy a výdaje mezi účastníky sdružení, neboť občanský zákoník připouštěl uzavření nepojmenované smlouvy, proto byla mezi žalobcem, jeho otcem a manželkou uzavřena smlouva o sdružení, neboť i na tento typ smlouvy odkazoval hospodářský zákoník. Závěr správních orgánů o účelovosti a dodatečného uzavření smlouvy o sdružení dle žaloby neodpovídá skutečnosti. Finanční orgány nezohlednily existenci smlouvy o sdružení, i když jednání žalobce jasně svědčilo o tom, že předmětná smlouva uzavřena byla. Účastníci sdružení vykazovali v účetnictví a podle smlouvy o sdružení i zdaňovali příjmy z prodeje zboží, ať bylo nakoupeno pro účely sdružení kterýmkoli účastníkem sdružení. Tomuto postupu tedy nutně muselo odpovídat i rozdělení výdajů, ať již je hradil kterýkoliv z účastníků sdružení. Žalobce konstatoval, že daňová kontrola byla provedena v době, kdy byl s manželkou účastníkem dopravní nehody. Manželka, která vedla ve sdružení účetnictví, byla ve vážném stavu v nemocničním ošetření, proto žalobce nemohl předat správci daně požadované podklady. Podklady žalobce předal až v průběhu odvolacího řízení, kdy mu manželka mohla sdělit, kde se nacházejí. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné, neboť není řádně odůvodněno, což dovozuje z nepřesné citace ust. § 55a d.ř. v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kdy oproti znění § 55a d.ř. absentuje slovo „vyplývajících“ (Ministerstvo může daň zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů). Uvedl-li žalovaný, že neunesení důkazního břemena není nesrovnalostí při uplatňování daňových zákonů, žalovaný namítá, že se žalovaný nedostatečně seznámil s obsahem správního spisu a úmyslně zkreslil rozhodné skutečnosti. Odvolací orgán neuznal výdaje za nákup zboží, které byly hrazeny z účtu účastníka sdružení, otce žalobce, přestože žalobce předložil smlouvu o sdružení, na základě které byly tyto výdaje za nákup zboží hrazeny právě otcem žalobce. Žalobce má za to, že tyto výdaje na dosažení jeho příjmu prokázal, neboť za ně byly docíleny příjmy, které odvolací orgán ponechal v příjmech sdružení. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného o tom, že nesrovnalostí ve smyslu § 55a d.ř. nelze považovat nesplnění podmínek dle § 12 zákona č. 586/1992 Sb. (dále jen zákona o daních z příjmů), neboť v případě žalobce šlo o účastníky sdružení a nikoli o spolupracující osoby. Pokud měl odvolací orgán pochybnosti o smlouvě o sdružení, měl vyslechnout jako svědka otce žalobce. Dále žalobce namítl, že v žádosti uvedl okolnost dopravní nehody pouze jako skutečnost odůvodňující nepředložení požadovaných podkladů v průběhu daňové kontroly, nikoli jako důvod prominutí daně, jak uvádí žalovaný. Obdobně žalobce uváděl neschopnost splácet daňové nedoplatky pouze jako důsledek nespravedlivého rozhodnutí finančních orgánů, nikoli jako důvod pro prominutí daně. Žalobci není zřejmé, jaké práva nelze žalobci dodatečně přiznávat, jestliže žalobce o přiznání jím neuplatněných práv nežádal. Žalobce také namítl, že oproti jiným účastníkům daňového řízení, jímž byla daň prominuta, ačkoliv zákonné podmínky u nich splněny nebyly, byl diskriminován. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Daňovou kontrolou bylo zjištěno, že řada žalobcem předložených účetních dokladů je vystavena na jméno otce žalobce. Správce daně proto zaslal žalobci výzvu podle § 16 odst. 2 d.ř. k předložení účetních dokladů znějících na jeho jméno. Přestože žalobce výzvu osobně převzal, k jednání se nedostavil. Správce daně prováděl daňovou kontrolu v součinnosti s daňovým subjektem, ale daňový subjekt se správcem daně nespolupracoval. Většina účetních dokladů neměla náležitosti dle § 11 zákona č. 563/1991 Sb. a některé doklady nebyly předloženy vůbec. Správce daně ponechal příjmy ve výši přiznané daňovým subjektem a výdaje uznal pouze ty, které ve smyslu § 24 zákona o daních z příjmů vyhodnotil za prokázané. V odvolacím řízení prokázal daňový subjekt část výdajů, o které mu byl základ daně a návazně i daňová povinnost odvolacím orgánem snížena rozhodnutím Finančního ředitelství č.j. FŘ-2251/1/96. Dle žalovaného se námitkou rozdělení příjmů a výdajů dle smlouvy o sdružení stejně jako i správností rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osoby již zabýval odvolací orgán. K námitce týkající se nemožnosti předložit účetní doklady z důvodu nepříznivého zdravotního stavu budoucí manželky žalobce žalovaný uvedl, že doklady o ošetření Z.H. (nyní K.) založené ve spisovém materiálu dokládají, že jmenovaná byla v ambulantní péči chirurgického oddělení Fakultní Thomayerovi nemocnice s poliklinikou od 10.2.1994 a daňová kontrola byla provedena ve dnech 26.5.1994-13.7.1994. Odvolací řízení bylo ukončeno 29.3.1996. Právo daňového subjektu předkládat důkazy ani jeho povinnost tak činit na základě výzvy nebylo tedy zdravotním stavem Z.H. dotčeno. K argumentaci žalobce, že se cítí diskriminován, že určitým daňovým subjektům byla daň prominuta, přestože nebyly splněny zákonné podmínky pro prominutí daně, se žalovaný blíže nemohl vyjádřit, protože toto konstatování je pouze obecné. Ze správního spisu plynou tyto rozhodné skutečnosti : Žádosti ze dne 5.10.2007 požádal žalobce o prominutí daně z příjmů fyzických osob za rok 1993 ve výši 137.571,-Kč mu vyměřené dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu Praha – Jižní Město ze dne 7.9.1994, č.j. FÚJM-6569/1.1/94, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 29.3.1996, č.j. FŘ-2251/1/96. Jako důvody doměření daně žalobce uvedl, že nebyly uznány doklady vystavené na jméno jeho otce A.K., přičemž správce daně ponechal v příjmech tržby za zboží, u něhož byly dodavateli vystavovány faktury na jméno A.K. Správce daně dále neuznal poměr, ve kterém byly rozděleny příjmy a výdaje mezi účastníky sdružení. Žalobce namítl, že daňová kontrola byla provedena v době, kdy byl s manželkou účastníkem dopravní nehody. Manželka, která vedla ve sdružení účetnictví, byla ve vážném stavu v nemocničním ošetření, takže žalobce nemohl předat správci daně požadované podklady. Podklady proto žalobce předal až v průběhu odvolacího řízení, kdy mu manželka mohla sdělit, kde se doklady nacházejí. Žádost žalobce byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 30.1.2008, č.j. 39/103 357/2007-392. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 9 Ca 141/2008-24 ze dne 21.12.2009 pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Ministerstvo financí v dalším řízení vydalo dne 29.3.2010 nové rozhodnutí č.j. 39/28 152/2010-392, kterým opět zamítlo žádost žalobce ze dne 5.10.2007 s tím, že prominutí daně dle § 55a d.ř. je specifickým prostředkem l