4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

7 Ca 116/2009- 56 - text 5 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: Ing. J.D., zast. Mgr. Lindou Henzélyovou, advokátkou, sídlem Kroměříž, Kollárova 647/15, proti žalovanému: Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.2.2009, č.j. 671+672/09/Va, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Platebními výměry č. 4240900010 a č. 2140900009 ze dne 5.1.2009 územního pracoviště Kroměříž Krajské pobočky pro Zlínský kraj Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR byla žalobci uložena povinnost zaplatit pojistné na všeobecné zdravotní pojištění za rok 2004 ve výši 49.474,- Kč a penále z prodlení ve výši 16.679,- Kč. Rozhodnutím žalovaného ze dne 18.2.2009, č.j. 671+672/09/Va, byly platební výměry potvrzeny. Žalobce se domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, neboť rozhodnutí žalovaného je založena na nezákonně získaném důkazu – ohlášení změny výše příjmů a výdajů Finančního úřadu v Bystřici pod Hostýnem ze dne 22.12.2006, neboť žalobce nedal souhlas ke zproštění mlčenlivosti správce daně (§ 22 odst. 5 zákona č. 592/1991 Sb.). Rozhodnutí je postaveno na nesprávném skutkovém a právním posouzení věci. Správní orgán si nesprávně vyložil jednotlivé pojmy: příjem a výdej z podnikání rozhodný pro vyměření pojistného, vyměřovací základ pro pojistné, základ daně, dílčí základ daně, daňová ztráta, úprava základu daně dle § 23 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb. (dále jen zákon o daních z příjmu). Jelikož žalobce v roce 2004 ukončil samostatnou výdělečnou činnost a po ukončení prodal se společníky podnik, byl povinen dle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmu upravit základ daně (viz. řádek 52 daňového přiznání žalobce). Jelikož tiskopis daňového přiznání nebyl v souladu s legislativou a nebylo patro, jak toto v přiznání zachytit, přes nesouhlas daňového poradce žalobce upravil FÚ v Bystřici pod Hostýnem sám dílčí základ daně. Došlo tím k nerespektování pojmů základ daně a dílčí základ daně. Žalobce se přitom řídil pokyny samotné VZP, dle kterého u OSVČ vedoucí daňovou evidenci nelze daňovou úpravu dle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů považovat za příjem ani výdaj ze samostatné výdělečné činnosti a proto OSVČ tyto úpravy nebude promítat pro účely stanovení vyměřovacího základu pro odvod pojistného na zdravotní pojištění. Přesto žalovaný zahrnul do vyměřovacího základu i úpravu daně dle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, aniž by zkoumal, jaká je skutečná výše příjmů a výdajů rozhodná pro odvod pojistného. Žalobce tak nedostatečně zjistil skutkový a právní stav věci, vyšel pouze z oznámení správce daně a Ministerstva financí, s nímž žalobce neseznámil, čímž porušil § 36 odst. 3 s.ř. Zároveň neprovedl žalobcem navržené důkazy. Dále žalobce namítl překážku litispendence. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Na základě oznámení o změně výše příjmů a výdajů žalobce za rok 2004 poskytnuté správnímu orgánu I.st. dle § 24 odst. 6 písm. h) zákona č. 337/1992 Sb. bylo vyměřeno dlužné pojistné a penále. Podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů se při ukončení podnikatelské činnosti upraví rozdíl mezi příjmy a výdaji, ze kterého se vychází při zjištění základu daně za zdaňovací období předcházející dni ukončení podnikatelské činnosti. Jedná se o příjmy z podnikání související s podnikáním, z čehož vyplývá, že se provádí úprava dílčího základu daně dle 7 zákona o daních z příjmu. Dle § 4 zákona č. 592/1992 Sb. je u osob samostatně výdělečně činných rozhodným obdobím kalendářní rok, za který se pojistné platí. Proto se zahrnují do vyměřovacího základu na zdravotní pojištění příjmy, které žalobce získal v roce 2004 a to i za období po ukončení samostatně výdělečné činnosti. Údaje poskytnuté finančním úřadem jsou pro zdravotní pojišťovnu závazné a není v její kompetenci přezkoumávat jeho rozhodnutí. Jelikož účastníci souhlasili s postupem dle § 51 s.ř.s., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Věc posoudil následovně. Rozhodnutím ze dne 27.8.2008, č.j. 9565/08/Va, 9566/08/Va, žalovaný zrušil platební výměry č. 4240800646 a č. 2140800645 ze dne 29.5.2008 územního pracoviště Kroměříž Krajské pobočky pro Zlínský kraj Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, jimiž byla žalobci uložena povinnost zaplatit pojistné na všeobecné zdravotní pojištění za rok 2004 ve výši 49.474,- Kč a penále z prodlení ve výši 16.679,- Kč, a věc vrátil zpět k novému rozhodnutí. Vydání oznámení o zahájení správního řízení ze dne 1.12.2008, č.j. 982, sp.zn. 7708001088, je v rozporu se skutečností, že žalovaný výše uvedeném rozhodnutím zrušil pouze platební výměry, tedy konečná rozhodnutí v řízení před správním orgánem I.st. Dané vadné opětovné zahájení řízení však nezaložilo překážku litispendence, neboť je zřejmé, že územní pracoviště Kroměříž Krajské pobočky pro Zlínský kraj Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR vedlo pouze jedno řízení o pojistném žalobce za rok 2004, což plyne z časové posloupnosti i vycházení z podkladů z původního řízení vedeného územním pracovištěm Kroměříž. Žalovaný sice v rozporu s § 36 odst. 3 s.ř. neseznámil žalobce s podkladem rozhodnutí – stanoviskem Ministerstva financí ze dne 20.11.2008, avšak tato vada neměla žádný vliv na právní postavení žalobce, neboť daným „stanoviskem“ sdělilo ministerstvo zdravotní pojišťovně pouze, že neposkytuje odborné poradenství. Takovéto (ne)sdělení tak nemohlo být podkladem pro skutkové zjištění nebo právní závěr správního orgánu, proto uvedená vada řízení nezaložila důvod pro zrušení rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., neboť se nejednalo o podstatné porušení ustanovení o řízení a nemohlo mít za následek nezákonného rozhodnutí o věci samé. Ze správního spisu neplyne, že by prvotní oznámení správce daně žalobce ze dne 20.12.2003 o změně výše příjmů a výdajů bylo učiněno na základě výzvy žalobce. Takto správce daně učinil teprve oznámením ze dne 9.1.2008. Dle § 22 odst. 5 zákona č. 592/1991 Sb. ve znění od 1.7.1993 do 31.10.2010 jsou územní finanční orgány povinny sdělit příslušné zdravotní pojišťovně údaje o poměrech daňového poplatníka rozhodné pro správné určení výše pojistného, popřípadě výše záloh, a to do 30 dnů po obdržení žádosti příslušné zdravotní pojišťovny o sdělení těchto údajů, pokud je doloženo prohlášením daňového poplatníka o zproštění povinnosti mlčenlivosti. Postup finančních orgánů je tak upraven jak v citovaném ust. zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, tak i v zákoně o správě dani v ust. § 24 odst. 6 písm. h), jež prolamuje povinnost mlčenlivosti správce daně vůči zdravotním pojišťovnám bez podmínky zproštění povinnosti mlčenlivosti poplatníkem. Obě ustanovení upravují postup správce daně a nikoli povinnost žalovaného, pokud však zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění stanoví podmínku zproštění povinnosti mlčenlivosti poplatníkem, je otázkou, zda tímto není stanovena podmínka nejen postupu správce daně ale i takto získaného podkladu. Vzhledem k nesystémovosti stanovení takové podmínky součinnosti poplatníka by byl popřen účel kontroly placení pojistného dle § 22 zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, a proto soud přisvědčil argumentaci žalovaného, že jde o duplicitní a to obsolentní úpravu postupu správce daně, pro nějž je určující úprava zákona o správě daní (§ 24 odst. 6 písm. h), zejména pokud ust. § 23 odst. 1 věta druhá zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění uvádí, že vzájemné poskytování informací mezi správci daní z příjmů, zdravotního a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro účelnou kontrolu plátců a použití informací ve vztahu k třetím osobám při uplatňování a vymáhání dlužného pojistného není porušením povinnosti mlčenlivosti. Rozhodný podklad – oznámení správce daně o změně výše příjmů a výdajů žalobce bylo učiněno v souladu s § 24 odst. 6 písm. h) zákona o správě daní, proto žalovaný mohl opřít své rozhodnutí o tento zákoně získaný (v souladu s § 24 odst. 6 písm. h) zákona o správě daní) podklad. Dle § 3a odst. 1 zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění je vyměřovacím základem u osoby samostatně výdělečně činné 40 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti v roce 2004 po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení. Lze se ztotožnit se žalobcem, že pro odvod pojistného na zdravotní pojištění je rozhodná skutečný výše příjmů a výdajů. Z ust. § 24 odst. 2 zákona o o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění je zjevná provázanost na daňové přiznání plátce