4 As 80/2013 — Nejvyšší správní soud

8 A 168/2012- 89 - text 8 pokračování 8A 168/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: ZIMBO CZECHIA s.r.o., se sídlem Praha 7, Na Zátorách 8/613, zastoupena JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Praha 8, Šaldova 34/466, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Praha 5, Za Opravnou 300/6, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, spočívajícím v provádění kontroly prodeje potravin živočišného původu a výrobků z nich vyrobených v prodejně žalobkyně na adrese Žirovnická 316, 106 00, Praha 10, dne 19. 9. 2012, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekce, který spatřovala v tom, že žalovaná v jejích prodejnách provádí kontroly prodeje masa, sýrů a dalších potravin živočišného původu, ač k tomu není podle názoru žalobkyně zákonem oprávněna, neboť tuto pravomoc mají orgány státní veterinární správy. V žalobě žalobkyně uvedla, že je maloobchodním prodejcem masa, uzenin, lahůdek a pečiva. Primárně prodává masné výrobky, avšak i další potraviny, např. i sýry, tedy především potraviny živočišného původu neboli živočišné produkty. Až na výjimky v téměř všech svých prodejnách provádí úpravu masa, tj. např. bourání, dělení, opracování, krájení, mletí, apod. Žalovaná Státní zemědělská a potravinářská inspekce však v mnoha prodejnách žalobkyně na území celé republiky provádí kontroly prodeje masa, sýrů a dalších potravin živočišného původu. Žalobkyně je přesvědčena, že SZPI k této kontrole není ze zákona oprávněna, a to především v těch prodejnách, kde dochází k úpravě masa (tj. ve všech prodejnách kromě tří prodejen, v Českých Budějovicích, ve Strakonicích a v Praze v Hasově ulici, ve kterých je pravomoc SZPI kontrolovat potraviny živočišného původu sporná, avšak žalobkyně se kloní k názoru, že ani v těchto prodejnách SZPI nemá právo kontrolovat prodej potravin živočišného původu). SZPI prováděla tyto kontroly v minulosti, uskutečňuje je v současné době a je jisté, je bude provádět i nadále. SZPI v rámci těchto kontrol navštěvuje prodejny žalobkyně a kontroluje, zda žalobkyně dodržuje při prodeji potravin veškeré předpisy. SZPI, resp. jí pověřený zaměstnanec, sepíše o každé kontrole protokol a proti tomuto protokolu jsou ve většině případů podány námitky dle § 17 zákona státní kontrole, čímž se žalobkyně domáhá nápravy nezákonného jednání SZPI (prováděné kontroly). SZPI následně veškeré námitky zamítne. Často se také stává, že zaměstnanec žalobkyně neumožní SZPI provést kontrolu prodeje potravin, neboť žalobkyně je přesvědčena o nezákonnosti veškerých takovýchto kontrol, které SZPI v prodejnách žalobkyně provádí. I v těchto případech jsou proti protokolu vzneseny námitky, které jsou následně ze strany SZPI zamítnuty. Poté vždy SZPI udělí pokutu nikoliv žalobkyni, nýbrž jejímu zaměstnanci. Žalobkyně sice není účastníkem řízení o udělení pokuty - těmi jsou jeho zaměstnanci - je však prováděním kontrol poškozena a ze strany SZPI jsou porušována její práva, čímž jí vzniká vážná újma. Žalobkyně platí pokuty za své zaměstnance, které jim jsou ze strany SZPI nezákonně ukládány - dosud jim bylo nezákonně uloženo 34 pokut v celkové výši 900.000,- Kč, přičemž žalobkyně za své zaměstnance zaplatila na pokutách částku ve výši 650.000,- Kč. SZPI rovněž podává k příslušnému živnostenskému úřadu podnět ve věci údajného závažného porušování zákonných požadavků žalobkyní. SZPI dne 19. 9. 2012 zahájila kontrolu prodeje potravin v prodejně žalobkyně v Praze v ulici Žirovnická 3160/8. Předmětem kontroly měla být komplexní kontrola dodržování požadavků nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. 4. 2004, o hygieně potravin, a zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění. Zaměstnankyně žalobkyně vpustila inspektory SZPI do prostor prodejny, ale po telefonické domluvě s vedoucím prodeje se rozhodla neumožnit inspektorům SZPI kontrolu prodeje. O tom vlastnoručně sepsala a podepsala prohlášení, v němž se uvádí, že postupovala podle metodického pokynu žalobkyně. Proti kontrolnímu protokolu byly dne 26. 9. 2012 vzneseny námitky, v nich žalobkyně mimo jiné uvedla, že inspektoři SZPI nebyli do prostor prodejny a jejího zázemí vpuštěni z důvodu překročení svých zákonných pravomocí. Žalobkyně také uvedla, že v protokolu nebylo stanoveno, o jaké konkrétní ustanovení SZPI svou kontrolní pravomoc opírá. Ředitel Inspektorátu SZPI v Praze tyto námitky svým rozhodnutím ze dne 15. 10. 2012, č.j. FZ193-2/2012, zamítl, s odůvodněním, že pravomoc kontrolovat prodej potravin živočišného původu v prodejnách žalobkyně mají nejen orgány veterinární správy, ale i SZPI, a že působnost SZPI při kontrole dodržování požadavků potravinového práva při uvádění potravin do oběhu je dána § 3 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, a § 16 odst. 1 písm. c) zákona o potravinách. Podle ředitele Inspektorátu SZPI v Praze je dána pravomoc kontrolovat potraviny v prodejně žalobkyně mimo jiné i proto, že při prodeji nakrájených uzenin (salámů) nedochází k jejich úpravě, nýbrž pouze k jejich krájení, tedy určité manipulaci s nimi. Inspektorát SZPI v Praze rozhodnutím ze dne 20. 9. 2012, č.j. FZ104-1/D/99019/1/2012-SŘ, uložil zaměstnankyni žalobkyně pokutu ve výši 10.000,- Kč, s tím, že neumožnila kontrolorům SZPI provést kontrolu zaměřenou na dodržování povinností při uvádění potravin do oběhu. Proti tomuto rozhodnutí podala zaměstnankyně žalobkyně odvolání. Žalobkyně dále poukázala na platnou právní úpravu. Zákon o potravinách ve svém § 16 odst. 1 písm. c) bod 1. stanoví, že státní zemědělská a potravinářská inspekce vykonává státní dozor při výrobě a uvádění potravin do oběhu, pokud tento dozor není prováděn podle písmene b). V ust. § 16 odst. 1 písm. b) bod 2. pak tentýž zákon stanoví, že „orgány veterinární správy vykonávají státní dozor při prodeji surovin a potravin živočišného původu v tržnicích a na tržištích, při prodeji potravin živočišného původu v prodejnách a prodejních úsecích, kde dochází k úpravě masa, mléka, ryb, drůbeže, vajec nebo k prodeji zvěřiny, a v prodejnách potravin, pokud jsou místy určení při příchodu surovin a potravin živočišného původu z členských států Evropské unie. Prodejna masa a uzenin žalobkyně je místem, kde dochází k úpravě masa. Pokud se v této prodejně vedle masných výrobků zároveň prodávají např. i sýry, tj. potraviny živočišného původu, pak při tomto prodeji vykonávají dozor orgány veterinární správy. SZPI by takový dozor vykonávala pouze v případě, že by tento dozor nebyl vykonáván orgány veterinární správy. Tato situace však v případě žalobkyně nenastala, Orgány veterinární správy tuto činnost vykonávají dlouhodobě. S odkazem na ust. § 2 písm. b) zákona o SZPI pak žalobkyně dovodila, že například sýry a salámy nelze podřadit pod pojem zemědělský výrobek (k jehož kontrole je SZPI příslušná), ale že jsou jednoznačně živočišnými produkty. Byť text právní normy není v otázce označování toho, co spadá do kontrolní působnosti SZPI, zcela jednoznačný, tato nejednoznačnost právní úpravy nesmí jít k tíži adresáta právní normy, tedy že osoby, které jsou adresátem takové právní normy, nesmí doplácet na skutečnost, že zákonodárce se vtom kterém ustanovení vyjádřil nejednoznačně. V případě, že právní úprava nabízí vícero způsobů výkladu, je třeba vybrat ten výklad, který je pro adresáta právní normy výhodnější, jakož je nutné trvat i na požadavku předvídatelnosti práva a jednání orgánů veřejné moci, důvěryhodnosti ve státní akty, ochrany práv nabytých v dobré víře atd. V tomto žalobkyně odkázala na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu. Dále odkázala na důvodovou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony (včetně zákona o potravinách), a jenž byl přijat a vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 131/2003, v níž je vyjádřen záměr vyloučit duplicitu kontroly prováděné orgány veterinární správy se Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, která by neprováděla kontrolu u těchto potravin živočišného původu, ale pouze u ostatních, tak, jak ji provádí dosud podle platného zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Ačkoli SZPI interpretuje zákon o SZPI jiným způsobem, nelze odhlížet od úpravy obsažené v § 16 odst. 1 písm. b) bodu 2. zákona o potravinách a v zákoně o veterinární péči, a zejména pak v § 22 z