6 Ads 163/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 328/2011- 126 - text [OBRÁZEK]Číslo jednací: 9A 328/2011 - 126-132 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobkyně: N. T. S., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.12.2011, č.j. MV-91589-11/SO-2011/SO-2011, t a k t o : I . Žaloba se zamítá I I . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též správní orgán I. stupně či OAM) ze dne 22.6.2011 , č.j. OAM-36920-17/DP-2011, kterým bylo zastaveno správní řízení o její žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen správní řád) a prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. Žalobkyně v podané žalobě namítala nezákonnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů s tím, že jsou v rozporu s právními předpisy, konkrétně § 2 odst. 1, § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Tvrdila nezákonnost závěru správních orgánů o tom, že platnost povolení k dlouhodobému pobytu ke dni 24.12.2010 zanikla, resp., že rozhodnutí o jejím správním vyhoštění je platné a vykonatelné ke dni 24.12.2010. Podle žalobkyně mohlo být rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 5.9.2009 platné pouze po dobu jednoho roku tak, jak vyplývá z jeho výroku. Jeho platnost končila dnem 5.9.2010, proto dne 24.12.2010 nemohla nastat jeho vykonatelnost ve smyslu § 62 zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců (dále jen zákon o pokračování 2 9A 328/2011 pobytu cizinců). Pokud rozhodnutí o správním vyhoštění nenabylo právní moci ke dni podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, nelze než konstatovat, že ke dni podání žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ( dále též žádost ), ale ani během řízení o této žádosti, nenastala situace, kdy by rozhodnutí o správním vyhoštění bylo zároveň pravomocné, vykonatelné a platné. K zániku platnosti povolení k dlouhodobému pobytu tak nemohlo nikdy dojít. K tomu uvedla, že otázka zákonnosti výroku rozhodnutí správních orgánů ve věcech správního vyhoštění je nyní předmětem přezkumu rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS), jako aktuální judikaturu poukázala na rozhodnutí NSS ze dne 7.12.2011, č.j. 1As 99/2011. Žalobkyně dále nesouhlasila se zastavením řízení o její žádosti podle ust. § 66 odst. 1 písm. b) správní řádu, s tím, že správní orgány měly postupovat podle ust. § 169 odst. 7 písm. d) ( správně má být uvedeno ust. § 169 odst. 8 písm. d) ) zákona o pobytu cizinců, který je ustanovením speciálním. Žalobkyně žádala, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí a zdůraznil, že během projednávání její žádosti bylo zjištěno, že rozhodnutím Inspektorátu cizinecké policie Chomutov ze dne 5.9.2009, č.j. CPUL-1997- 44/ČJ-2009-044061-KOVA bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodlo Ředitelství služby cizinecké policie dne 7.12.2009, č.j. CPR-13846-1/ČJ-2009-9CPR-V234 ( dále též rozhodnutí o správním vyhoštění ) tak, že prvoinstanční správní rozhodnutí potvrdilo. Proti pravomocnému rozhodnutí o správním vyhoštění podala žalobkyně žalobu ke zdejšímu soudu, který ji rozsudkem ze dne 20.10.2010, č.j. 7Ca 365/2009-42 jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala kasační stížnost, která byla usnesením NSS ze dne 6.4.2011, č.j. 7As 32/2011-62 odmítnuta. K tvrzené nezákonnosti výroku o správním vyhoštění a argumentaci žalobkyně s poukazem na judikaturu NSS žalovaný uvedl, že v daném případě byla zákonnost a správnost rozhodnutí o správním vyhoštění potvrzena shora citovaným rozsudkem MS v Praze a kasační stížnost byla odmítnuta. Žalovaný byl při rozhodování vázán pravomocným rozhodnutím o správním vyhoštění a nebyl oprávněn posuzovat jeho zákonnost a správnost. Žalobkyní uváděné rozhodnutí NSS se týká zcela individuálního právního případu a může ovlivnit jen ta soudní nebo správní řízení, pro která byla závazným podkladem. V tomto konkrétním případě byla zákonnost a správnost rozhodnutí o správním vyhoštění nepopíratelně potvrzena odvolacím správním orgánem i citovaným rozsudkem MS v Praze a nelze ji tedy jakkoliv zpochybňovat a prolamovat tak právní účinky pravomocného správního aktu poté, co byly všechny opravné prostředky vyčerpány, včetně kasační stížnosti. V daném případě nelze jinak než považovat rozhodnutí o správním vyhoštění za zákonné a správné. K námitce žalobkyně stran nezákonnosti postupu správních orgánů obou stupňů podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu a tvrzení, že měly postupovat podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců žalovaný uvedl, že podle ustálené praxe je ust. § 169 odst. 8 písm. d) aplikováno v případech, kdy je žádost podána opožděně, tedy v době, kdy k tomu již cizinec nebyl oprávněn. Citované ustanovení zákona o pobytu cizinců se tedy používá v případech, které se váží na lhůtu. Proto bylo k zastavení řízení použito ust. § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Nadto se v obou případech jedná o procesní rozhodnutí, která mají pro účastníka řízení tytéž právní důsledky a pramení z týchž důvodů. V žádném případě se nejedná o vadu rozhodnutí, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť jiný výklad by představoval přepjatý formalizmus, zvláště v případě pokračování 3 9A 328/2011 přezkoumávání pravomocného správního rozhodnutí. Žalovaný uzavřel, že podmínky pro zastavení řízení o žádosti žalobkyně byly v daném případě naplněny, jelikož zánikem platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bez dalšího odpadl podklad pro jakékoliv rozhodnutí o žádosti a to proto nutno ji posoudit jako zjevně právně nepřípustnou. Pro úplnost žalovaný dodal, že v době, kdy podává vyjádření k žalobě bylo žalobkyni opětovně uloženo správní vyhoštění, tentokrát s platností do 21.10.2013. Proti pravomocnému rozhodnutí o správním vyhoštění ( č.j. CPR-8906-3/ČJ-2011-9CPR-V234 ) byla dne 1.11.2011 podána žaloba. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. Při ústním jednání, na které se žalovaný omluvil a plně odkázal na své písemné stanovisko k žalobě, zástupce žalobkyně trval na důvodech uvedených v žalobě a poukázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni tak, jak učinil v souvislosti s žádostí o přiznání odkladného účinku podáním ze dne 25.1.2012, a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30.7.2013 ve věci sp.zn. 9As 131/2011 s tím, že se NSS zabýval okolností důležitou pro posouzení této věci, tedy i otázkou lhůt u správního vyhoštění. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzeních bodů nezákonností, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ust. § 2 správního řádu v rozhodném znění správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen "právní předpisy"). Kde se v tomto zákoně mluví o zákoně, rozumí se tím též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu. (2) Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. (3) Správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. (4) Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Podle ust. § 3 téhož zákona nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Podle ust. § 68 odst. 3 téhož zákona v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkl