3 Ads 106/2010 — Nejvyšší správní soud

9 Af 4/2010- 24 - text 11 pokračování 9Af 4/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: Nemocnice Třebíč, příspěvková organizace, se sídlem Třebíč, Purkyňovo nám. 2, IČ: 00839396, zast. Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova 50, proti žalovanému: Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Praha 9, Drahobejlova 1404/4, o žalobě proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 21.9.2009, č.j.: OZP-04003/09/RO t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Platebním výměrem ze dne 20.7.2009, č.j.: OZP-04003/09/PK (dále jen „platební výměr“) Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky rozhodla podle ust. § 16a odst. 9 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“) a za použití ust. § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) tak, že žalobkyně porušila povinnost podle ust. § 16a odst. 9 zákona o veřejném zdravotním pojištění, tj. povinnost vybrat od pojištěnce nebo jeho zákonného zástupce regulační poplatek uvedený v odst. 1 tohoto ustanovení, a to tím, že v zařízení lékárenské péče – ústavní lékárně provozované žalobkyní - nevybrala při výdaji za každý ze zdravotního pojištění plně nebo částečně hrazený léčivý příplatek nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely (dále jen „léčivý přípravek“) regulační poplatek podle ust. § 16a odst. 1 písm. d) zákona o veřejném zdravotním pojištění ve výši 30,- Kč z důvodu, že tento poplatek za ně uhradí Kraj Vysočina. Šetřením bylo zjištěno, že k nevybírání regulačních poplatků soustavně dochází od 1.2.2009. Za opakované a soustavné porušování povinnosti podle ust. § 16a odst. 9 zákona o veřejném zdravotním pojištění byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku Rozhodčí orgán Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen „žalovaný“) zamítl odvolání žalobkyně a platební výměr potvrdil. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, případně upuštění od trestu uloženého za správní delikt. V žalobě nejprve v obecné rovině namítla, že napadené rozhodnutí je nezákonné a neústavní. K vyměření pokuty nebyl dán zákonný důvod, neboť k vybírání regulačních poplatků docházelo. Samotné správní řízení je dle žalobkyně v rozporu s ústavním pořádkem. Za vady řízení žalobkyně označila skutečnost, že žalovaný se nevypořádal buď vůbec nebo nedostatečně se všemi odvolacími důvody uvedenými v odvolání. Konkrétně žalobkyně namítla, že postup, kdy na základě příkazní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako příkazníkem a Krajem Vysočina jako příkazcem žalobkyně jménem Kraje Vysočina uzavřela s pojištěnci darovací smlouvu o poskytnutí daru ve výši regulačních poplatků s účinností od 20.1.2009, je postupem, kdy k vybírání regulačních poplatků dle zákona o veřejném zdravotním pojištění docházelo. Částky ve výši regulačních poplatků má žalobkyně k dispozici a zaevidované u konkrétních pojištěnců. Zároveň vykazuje příjem všech regulačních poplatků i pojišťovnám. Pokud je tedy regulační poplatek uhrazen, nemohl být nevybrán. V této souvislosti žalobkyně uvedla, že někteří pojištěnci hradili regulační poplatek z daru kraje Vysočina a někteří z blíže nezjišťovaných zdrojů (např. vlastních příjmů, darů jiných třetích osob, půjček apod.). Dle žalobkyně nejde o platbu jiné osoby, ale o platbu pojištěnce z daru třetí osoby. Z obecného pohledu tak nelze hovořit o údajném hrazení regulačních poplatků jinou osobou. Zákon o veřejném zdravotním pojištění nemůže vyloučit soukromoprávní instituty, kterými lze zajistit úhradu regulačního poplatku, jako např. přistoupení k závazku, ručení, prominutí dluhu, účelový dar, dědictví či úhradu dluhu dlužníka třetí osobou v exekuci. Pokud by tedy z uvedených titulů plnila žalobkyni v některých případech třetí osoba (ručitel, spoludlužník, dědic), nešlo by rozhodně o nic protizákonného. Dle žalobkyně je tak na soudu, aby posoudil její jednání, respektive popsaný skutek vymezený rozporovaným výrokem platebního výměru a závěr žalovaného, že „k nevybírání regulačních poplatků docházelo soustavně od 1.2.2009“. To vše s tím, zda vůbec dochází k porušení povinnosti uvedené v ust. § 16a odst. 9 o veřejném zdravotním pojištění, a pokud ano, zda jsou splněny podmínky pro uložení sankce, když žalobkyně plní v souladu se zákonem příkazy svého zřizovatele. Žalobkyně dále argumentovala tím, že popis skutku v platebním výměru je značně obecný a jakoby se vztahující ke všem pojištěncům všech pojišťoven docházejících do lékárny žalobkyně. Rovněž namítla, že konstatovaní správních orgánů o obcházení zákona není v projednávaném případě na místě. Soukromoprávní institut „obcházení zákona“ by bylo nutno v návaznosti na udělení pokuty za „nevybírání regulačních poplatků“ řádně vyargumentovat s důsledky s tím spojenými, což učiněno nebylo. Obcházení zákona nelze spojovat ani s pochybně a různě vykládaným účelem zákona o veřejném zdravotním pojištění, který nemá žádné ustanovení o jakémkoli omezení či zákazu úhrady regulačního poplatku určitým způsobem či z určitých zdrojů. Ostatně obdobně by šlo argumentovat i u ostatních evidovaných plateb pojištěnce, když i samotné zdravotní pojištění může teoreticky pojištěnec hradit a pojišťovna vybírat z darů, které na tento účel pojištěnec obdržel. Dle žalobkyně je správními orgány vymezený smysl a účel novely zákona o veřejném zdravotním pojištění naplňován velmi pochybně. Např. novela stanovovala v době své účinnosti povinnost hradit regulační poplatky matkám a novorozencům při pobytu v nemocnici v souvislosti s porodem či malým dětem a dosud tuto povinnost stanovuje např. osobám čerpajícím zjevně zdravotní péči k záchraně života, kde je jednoznačně dán veřejný zájem na poskytování a čerpání zdravotní péče, což není citovanými účely zákona vysvětlitelné. Nehospodárnost při pořizování léků lze řešit též jinými mechanismy. Správněji označeným účelem novely zákona o veřejném zdravotním pojištění bude spíše účel vymezený v samotném názvu této novely zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (dále jen „novela zákona o veřejném zdravotním pojištění“), tedy „stabilizace“ bez dalšího komentáře s tím, že fakticky se u regulačních poplatků jedná o doplnění plateb zdravotního pojištění se všemi důsledky s tím spojenými pro zdravotnická zařízení jako smluvní partnery zdravotních pojišťoven. Samotný zákon tak obchází svůj smysl a účel. V napadeném rozhodnutí dle mínění žalobkyně chybí odpověď na otázku, zda je dán „veřejný zájem“ na postihu žalobkyně, respektive zda je naplněna materiální stránka odpovědnosti žalobkyně za správní delikt. Žalobkyně se snaží neporušovat zákon o veřejném zdravotním pojištění, postupuje dle pokynů svého zřizovatele a pouze zprostředkuje úhradu právně problematického regulačního poplatku způsobem výše uvedeným u těch pojištěnců, kteří se rozhodnou dar Kraje Vysočina přijmout. Veřejný zájem přitom nelze formálně dovozovat jen ze zákona, ale tento reprezentuje i Kraj Vysočina a ostatní kraje ČR v rámci svých ústavně a zákonem garantovaných pravomocí či působností. Žalobkyně též odkázala na odlišná stanoviska soudců Ústavního soudu v nálezu sp.zn.: Pl. ÚS 1/08 z 20.5.2008, ve kterých je konstatováno, že samotné právo zdravotních pojišťoven ukládat pokuty zdravotnickým zařízením v případě nevybírání regulačních poplatků je porušením ústavního principu rovnosti a zákazu diskriminace (čl. 1, 3 odst. 1 Listiny) a porušením práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny). V napadeném rozhodnutí však žalovaný podal pouze obecný výklad významu odlišných stanovisek ústavních soudců a z tohoto pohledu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Závěrem žalobkyně zpochybnila oprávnění správních orgánů udělovat jí ve správním řízení pokuty za nevybírání regulačních poplatků s tím, že tato pravomoc daná novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění je v rozporu s ústavním pořádkem. K tomu znovu odkázala na odlišná stanoviska soudců Ústavního soudu a doplnila, že samotný citovaný nález byl přijat v rozporu s ust. § 13 zákona o Ústavním soudu, což je dalším podpůrným argumentem pro to, aby se soud věcí meritorně a důsledně zabýval. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění došlo k zavedení regulačních poplatků. K námitce žalobkyně, že k vybírání poplatků v projednávané věci docházelo, uvedl, že úkolem žalovaného nebylo posuzovat platnost nebo neplatnost darovacích smluv, neboť není jeho úkolem zkoumat a hodnotit naplňování § 16a odst. 1 zákona o veřejné