5 As 20/2003 — Nejvyšší správní soud

10 A 102/2012- 95 - text 9 pokračování 10A 102/2012 10A 102/2012-95 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobců: a) J. Š., b) M. V., c) P. V. d) P. V. e) D. Ch. f) H. S., všichni žalobci zast. JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Národní 43, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, za účasti: I) J. H., zast. JUDr. Alexejem Hájkem, advokátem, se sídlem Hviezdoslavova 1600/13, Praha 4, II) Stavební bytové družstvo AREA, se sídlem Ježovská 303/2b, Praha 5, IČ 00033201, zast. JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem, se sídlem Na Riviéře 123, Zbečno, III) M. H., IV) L. S. V) J. V. VI) T. P. VII) L. P. VIII) M. M. v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2012 čj. MHMP62253/2012/DOP04/Zz, t a k t o : I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy, ze dne 12. 4. 2012, čj. MHMP-62253/2012/DOP-04/Zz, a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10, odboru životního prostředí, dopravy a rozvoje, ze dne 13. 10. 2011, čj. P10-100145/2011, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 43.119,60 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Aleše Staňka, Ph.D., advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobci se podanou žalobou domáhají přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10, odboru životního prostředí, dopravy a rozvoje (dále jen silniční správní úřad), ze dne 13. 10. 2011 č. j. P 10-100145/2011 a toto rozhodnutí potvrzeno. Citovaným rozhodnutím silniční správní úřad rozhodl tak, že pozemek p. č. 4390/103 v katastrálním území Strašnice slouží jako účelová komunikace veřejně přístupná a tento právní stav trvá přibližně od roku 1967. Žalobci v žalobě poukazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2009, čj. 1 As 76/2009-60. Mají za to, že postačí, pokud majitel kvalifikovaně projeví svůj nesouhlas s užíváním pozemku v režimu veřejné účelové komunikace a projeví svůj výlučný zájem upravit užívání předmětného pozemku jako občanskoprávní vztah, což se v daném případě stalo, neboť na všechny předmětné garáže byla připevněna výzva ze dne 6. 5. 1992. Žalobci v této souvislosti považují za významné, že až do okamžiku zápisu staveb garáží do katastru nemovitostí v řízení vedeném před Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu pod sp. zn. Z-7360/1993, nedošlo k rozdělení pozemku parc. č. 4390 v katastrálním území Strašnice. Žalobci jsou toho názoru, že z nezákonného užívání věci nemůže vzniknout tomu, kdo se takového jednání dopouští, žádných nároků vůči takové věci. Od roku 1967 docházelo na předmětném pozemku k výstavbě garáží v několika etapách. V rámci všech stavebních řízení nebyl žádný z tehdejších spoluvlastníků pozemků nikým požádán o souhlas s výstavbou, ani příslušný stavební úřad s tehdejšími majiteli nejednal jako s účastníky stavebních řízení. Stavby garáží byly kolaudovány až rozhodnutím ze dne 30. 8. 1990, č. j. 1509/90. Žalobci poukazují na to, že žádný z tehdejších majitelů pozemku nebydlel v době provádění výstavby garáží v Praze a o jejich výstavbě se tak dozvěděli až v roce 1992, kdy pozemek navštívila žalobkyně a), která v bezprostřední souvislosti s tímto zjištěním a na podkladě pověření ostatních spolumajitelů sepsala dne 6. 5. 1992 výzvu, kterou připevnila na všechny dveře předmětných garáží vždy s vyplněním předmětného čísla garáže a označením pozemku, ve kterém majitele garáží vyzývala k tomu, aby sdělili své iniciály a doložili nabývací titul za účelem úpravy právních vztahů vyplývajících z užívání pozemku. Takový způsob oznámení zvolila proto, že nebylo možné zjistit, kdo je majitelem garáží, jelikož nebyly zapsány v katastru nemovitostí. Z této výzvy právních předchůdců žalobců vyplývá, že majitelé pozemku tento pozemek nemají zájem přenechat k veřejnému užívání jako cestu. Přístup k nemovitosti nemusí být vždy zajištěn po pozemní komunikaci. Pozemní komunikace mají režim veřejnoprávní, to znamená, že jejich užívání a přístup na ně je chráněn správními orgány. K přístupu k nemovitosti však může sloužit také pozemek, který pozemní komunikací vůbec není. Může se tak stát na základě zřízení věcného břemene zapsaného do katastru nemovitostí nebo pouze na základě jiné dohody mezi vlastníkem pozemku a uživatelem. V takovém případě není pozemek užíván z titulu veřejného oprávnění, pouze na základě soukromoprávní dohody a komunikace zde nevzniká. Skutečnost, že vlastník pozemku nebo jeho právní předchůdce upravil právo cesty jízdy formou věcného břemene nebo smlouvou, svědčí tomu, že vlastník neměl a nemá v úmyslu povolit neomezené užívání komunikace pozemku neurčitým okruhem třetích osob. Dokladem vůle žalobců o tom, že nehodlají poskytnout předmětný pozemek veřejnému užívání, je citovaná výzva k uzavření nájemních smluv k předmětnému pozemku s některými vlastníky garáží a dále akceptace právního vztahu, kdy využívání pozemku probíhá v režimu § 451 občanského zákoníku, dalšími majiteli garáží, kteří za jejich užívání hradili a hradí úhradu dle cenového výměru Ministerstva financí. Tito vlastníci garáží tak uznali nárok žalobců a charakter užívání předmětného pozemku buď tím, že uzavřeli příslušné smlouvy, nebo tím, že platí za jeho užívání v souladu s § 451 občanského zákoníku. Je tedy zřejmé, že vztah mezi majiteli garáží a žalobci je vztahem v rovině soukromého práva a zásah žalovaného, respektive správního orgánu prvého stupně, do takového stavu je nezákonný. Žalobci zdůrazňují, že souhlas majitele pozemku s jeho užíváním jako veřejně přístupné účelové komunikace musí být nezpochybnitelně prokázán, přičemž v případě pochybností je třeba rozhodnout vždy ve prospěch vlastníka pozemku. Žalobci mají za to, že základním důkazem pro rozhodnutí o existenci účelové komunikace musí být ohledání takového pozemku. Pokud správní orgán ohledání neprovedl, jako se to stalo v tomto případě, a přesto ve věci rozhodl tak, že určil, že pozemek je ve svých hranicích účelovou komunikací, tak takovým postupem je zcela ignorováno právo žalobců na spravedlivý proces. Za účelovou komunikaci je tak považován pozemek nepravidelného kosočtvercového tvaru o rozměru přibližně 59 m x 52 m, který zčásti vůbec není užíván, a to ať už proto, že se na něm nachází obtížně přístupný svah, vzrostlé stromy a keře, nebo proto, že je částečně znepřístupněn ocelovou branou či proto, že někteří majitelé garáží o užívání ztratili zájem a pozemek postupně zarůstá trávou. Za účelovou komunikaci je tak považován pozemek, u něhož již prostým ohledáním lze zjistit, že je užíván pouze částečně, a to jako manipulační plocha výhradně spolu s užíváním staveb určitých garáží a není tak neomezeně užíván neurčitým okruhem třetích osob. Závěrem žalobci upozorňují, že správní orgány vůbec nezjišťovaly, zda v daném případě vůbec existuje nutná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě zopakoval argumenty uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. T. P. jako osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k projednávané věci uvedl, že navrhuje zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobci opakují argumenty, které již uplatnili v průběhu správního řízení a zopakoval proto vyjádření, která k těmto argumentům uvedl v průběhu správního řízení. Ostatní osoby zúčastěné na řízení se v průběhu řízení před soudem k věci nevyjádřily. Ze správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Dne 15. 11. 2010 byla silničnímu správnímu úřadu doručena žádost pana M. Š. o vydání deklaratorního rozhodnutí ve věci pozemní komunikace ke garážím na pozemku p. č. 4390/103 v katastrálním území Strašnice. Dne 16. 11. 2010 byla silničnímu správnímu úřadu doručena ve stejné věci také žádost pana T. P.. Silniční správní úřad obě řízení spojil ke společnému projednání. Žalobci ve vyjádření k zahájenému řízení uvedli, že domáhat se určení toho, jaký je právní charakter věci, je oprávněn pouze její vlastník. Uvedli, že nikdy nedali souhlas s tím, aby byl předmětný pozemek užíván jako účelová komunikace a ani takový souhlas neudělují s tím, že na pozemku se účelová komunikace nenachází. Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2011, čj. P 10-100145/2011 silniční správní úřad rozhodl způsobem již citovaným shora. Žalobci podali proti tomuto rozhodnutí odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy, ze dne 12. 4. 2012, č. j. MHMP - 62253/2012/DO-04/Zz tak, že odvolání byla zamítnuta a rozhodnutí silničního správního úřadu potvrzeno. Podrobněji bude obsah spisového materiálu rekapitulován níže v souvislos