— Nejvyšší správní soud

11 Af 3/2014- 29 - text 8 pokračování 11Af 3/2014 11Af 3/2014 - 29 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce ACM s.r.o., IČ 26089866, se sídlem v Praze 4 – Kunraticích, Nad Akáty 1597/11, zastoupeného JUDr.Petrem Říhou, advokátem se sídlem v Třeboni, Palackého náměstí 106/II, proti žalované České národní bance, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 28, o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 21.11.2013, č.j. 2013/4645/110, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Bankovní rady České národní banky, jímž po projednání rozkladu v rozkladové komisi zamítla rozklad žalobce proti rozhodnutí České národní banky ze dne 24.9.2013, č.j. 2013/10632/570. Uvedenými rozhodnutími České národní banky bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč za jednání, v němž bylo shledáno porušení ustanovení § 3 odst.1 a 2 devizového zákona č. 219/1995 Sb., ve znění účinném do dne 31.10.2013 a byly tak naplněny zákonné znaky skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení § 25 odst.1 písm.a) devizového zákona. Žalobce v podané žalobě namítl, že nebylo prokázáno, že by žalobce neoprávněně prováděl směnárenskou činnost. Pouze ze skutečnosti, že směna peněz byla provedena v provozovně účastníka řízení, nelze dovozovat, že by žalobce prováděl neoprávněnou směnárenskou činnost, když tato směna nebyla provedena účastníkem řízení jako podnikatelem v rámci jeho směnárenské činnosti. V rámci provedeného řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalobce prováděl neoprávněnou směnárenskou činnost a pokud v provozovně žalobce došlo k provádění směnárenské činnosti, pak pouze z této skutečnosti nelze dovozovat, že je nemožné, aby žalobce o této činnosti osob obsluhujících pokladnu nevěděl, neřídil ji a neměl možnost ji kontrolovat. Stejně tak nebylo prokázáno, že by směnárenská činnost v provozovně žalobce byla provozována soustavně a za účelem dosažení zisku žalobce. Žalovaný odvozuje odpovědnost za přestupek žalobce s odkazem na ustanovení § 16 obchodního zákoníku, přičemž tento názor je v rozporu s účelem tohoto právního ustanovení, když jednání osoby v jeho provozovně zavazuje podnikatele v obchodních vztazích, avšak nezakládá jeho odpovědnost za přestupek. Podle názoru žalobce nelze zakládat odpovědnost za přestupek s odkazem na ustanovení § 16 občanského zákoníku a je to v přímém rozporu s ustanovením § 25 odst.1 písm.a) devizového zákona. Žalovaný správní úřad ve vyjádření k podané žalobě poukázal na to, že výkon směnárenské činnosti je již dlouhá léta spojen s velkým množstvím klientských stížností, čemuž odpovídá i počet vydaných rozhodnutí podle zákona č. 219/1995 Sb., devizového zákona, a s účinností ode dne 1.11.2013 podle zákona č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti. Neoprávněný výkon směnárenských služeb patří mezi časté porušení devizových předpisů. Výše ukládaných pokut za tuto ilegální činnost se podle statistik České národní banky pohybuje v rozmezí 30.000,- Kč až 50.000,- Kč. Žalovaný konstatoval, že v žalobě uvedené námitky jsou shodné s námitkami, které žalobce uplatnil již v průběhu správního řízení a které žalovaný v rozhodnutí o rozkladu zcela vypořádal. S námitkami žalovaný zásadně nesouhlasí a plně se odkazuje na odůvodnění rozhodnutí České národní banky i rozhodnutí bankovní rady o rozkladu. Neoprávněné provádění směnárenské činnosti bylo žalobci jednoznačně prokázáno a pokuta mu byla uložena oprávněně. Neoprávněná směna byla provedena v provozovně žalobce osobou obsluhující pokladnu kasina, která jednala za žalobce a s ohledem na uvedené skutečnosti a na další zjištění (soustavnost) lze jednání osoby obsluhující pokladnu kasina přičítat žalobci. Žalovaný se ve svých rozhodnutích podrobně zabýval všemi definičními znaky podnikání, proto odkázal na rozhodnutí správního úřadu prvého stupně (na stranu 4 až 6) a na rozhodnutí Bankovní rady (na stranu 3 a 4). Naplnění znaku soustavnosti je spatřováno v ochotě žalobce kdykoli na požádání provést směnárenskou transakci a tedy úmysl žalobce provádět směnárenskou činnost kontinuálně. U žalobce byly provedeny a prokázány dvě neoprávněné směny, uskutečněné s pro něj neznámými zákazníky, s odstupem dvou měsíců a pro naplnění soustavnosti svědčí i další zjištění žalovaného, tedy že kontrola údajného neoprávněného provozování směnárenské činnosti žalobce byla provedena na základě opakovaně získané informace během kontrol neoprávněného provozování směnárenské činnosti u jiného kontrolovaného subjektu. Při druhé kontrolní směně v okamžiku příchodu kontrolních pracovníků do vnitřních prostor budovy byla prováděna směna – nákup cizí měny v částce 100,- EURO za protihodnotu 2.500,- Kč a v průběhu provádění šetření kontrolními pracovníky se k pokladně kasina postupně dostavili dva další klienti se žádostmi o provedení směny cizí měny. K neoprávněným směnám tak nedošlo pouze ve dvou případech kontrolních nákupů, ale frekvence neoprávněných směn a připravenosti žalobce k jejich provedení byla podstatně vyšší. Skutečný zisk ze směnárenské činnosti není důležitý, u skutkové podstaty správních deliktů podle devizového zákona a zákona o směnárenské činnosti se nepožaduje úmysl ani dosažení zisku, neboť správní delikty vychází z objektivní odpovědnosti podnikatele a jsou konstruovány jako delikty ohrožovací. Jednání jiné osoby v provozovně žalobce je nezbytné přičítat žalobci právě s ohledem na ustanovení § 16 obchodního zákoníku zejména tehdy, pokud tato osoba v jeho provozovně svým jednáním, tj. prováděním směnárenské činnosti, fakticky vytvářela podmínky pro podnikání žalobce, tedy pro provoz kasina a prováděla směnárenskou činnost tak, aby tyto finanční prostředky mohly být následně použity v kasinu. Skutečnost, že se nejednalo o osobu náhodně přítomnou v provozovně žalobce, vyhodnotil žalovaný z toho, že po uskutečnění kontrolní směny zavolala osoba obsluhující pokladnu kasina, která směnu provedla, mobilním telefonem jednatele žalobce, tudíž ho znala a měla na něj kontakt. Protože právní úprava výslovně neupravuje okruh osob, jejichž protiprávní jednání zakládá odpovědnost právnické osoby, je nutno vyjít z obecných ustanovení o jednání právnických osob. Jako právní subjekt jedná právnická osoba prostřednictvím statutárních orgánů, zaměstnanců, členů a podobně, tedy osob, které použila ke své činnosti. Základním předpokladem pro uložení sankce bude zejména skutečnost, že poškození nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu nastalo při provozní činnosti právnické osoby nebo tehdy, jestliže tento důvod vznikl při činnosti právnické osoby jednáním nebo opominutím osob, které právnická osoba k této činnosti použila. Odpovědnost za správní delikt s odkazem na ustanovení § 16 obchodního zákoníku tedy není v rozporu s ustanovením § 25 odst.1 písm.a) devizového zákona. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Doručením příkazu ze dne 9.8.2013, č.j. 2013/8968/570, zahájil žalovaný se žalobcem správní řízení a uložil mu pokutu ve výši 50.000,- Kč. Předmětem správního řízení bylo zjištění kontrolních pracovníků při namátkou provedených kontrolních směnách, že žalobce prováděl směnárenskou činnost, spočívající v jednom nákupu cizí měny v částce 20,- EURO a v jednom prodeji cizí měny v částce 20,- EURO za českou měnu, aniž by k této činnosti byl žalobce předem registrován Českou národní bankou. Žalobce podal proti příkazu dne 15.8.2013 včasný odpor, proto žalovaný pokračoval ve správním řízení a dne 24.9.2013 vydal rozhodnutí č.j. 2013/10632/570, kterým byla žalobci za stejný delikt uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč a byla mu uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Proti rozhodnutí podal žalobce dne 8.10.2013 včasný rozklad, ve kterém se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí v celém jeho rozsahu, neboť se podle svého názoru žádného správního deliktu nedopustil. O podaném rozkladu jednala dne 30.10.2013 rozkladová komise České národní banky, která přezkoumala správnost i zákonnost napadeného rozhodnutí. Následně Bankovní rada ČNB rozhodnutím o rozkladu ze dne 21.11.2013, č.j. 2013/4645/110, rozklad zamítla a rozhodnutí ČNB o uložení pokuty žalobci potvrdila. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě, a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků říz