8 As 67/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 51/2013- 56 - text 8 pokračování 5A 51/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: a) W.H., bytem L. 59, L., b) T.P., bytem S. 56, P. 2, c) J. Š., bytem B. N. 335, Ž., žalobci a) a c) zastoupeni T.P., bytem S. 56, P 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2013, č.j. MV-58402-74/VS-2009, t a k t o: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. února 2013, č. j. MV-58402-74/VS-2009, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 2.000,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám žalobce T.P. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobci (představující přípravný výbor sdružení) domáhali zrušení rozhodnutí vydaného žalovaným Ministerstvem vnitra (dále jen „žalovaný“ nebo „ministerstvo“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů (dále jen „zákon o sdružování občanů“ či „SdrZ“) odmítl registraci občanského sdružení s názvem „Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení“, se sídlem na adrese Nejedlých 335, Žebrák (dále jen „Sudetoněmecké krajanské sdružení“). V žalobě žalobci uvedli, že návrhem, jenž byl žalovanému doručen dne 12. 8. 2009, požádali o registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Napadeným rozhodnutím žalovaného byl návrh na registraci spolku podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. c) SdrZ opakovaně - a to již potřetí - odmítnut (obě předchozí rozhodnutí byla zdejším soudem zrušena). Žalobci namítají, že napadené rozhodnutí je, stejně jako dvě předchozí rozhodnutí v této věci, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobci uvedli, že ačkoli soud v předchozím zrušujícím rozsudku jasně vyložil, jaké podmínky musí rozhodnutí o odmítnutí registrace spolku splňovat, aby mohlo obstát v soudním přezkumu, správní orgán opět rozhodl bez uvedení jakýchkoli relevantních důvodů pro odmítnutí registrace, se snadno seznatelným cílem zabránit žalobcům v jejich zamýšlené spolkové činnosti a zároveň jim nedovolit domoci se nápravy u soudu, neboť soud podle dosavadní praxe nepřezkoumatelná rozhodnutí o odmítnutí registrace soud toliko zruší a vrátí věc správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí, zatímco pokud by bylo vydáno rozhodnutí přezkoumatelné, musel by rozhodnout o důvodnosti odmítnutí a otevřít tak případně žalobcům cestu k Nejvyššímu správnímu a Ústavnímu soudu. Žalobci se nemohou domoci registrace již po více než tři a půl roku a zároveň je jim bráněno dosáhnout efektivní soudní ochrany svého ústavního práva na sdružování. Žalobci dále uvedli, že důvody, jimiž napadené rozhodnutí odmítnutí registrace spolku podkládá, byly z větší části vypořádány již v předchozích žalobách a rozsudcích. Napadené rozhodnutí nově uvádí, že „projevy dvou členů přípravného výboru, zmocněnce T.P. a J.Š., související s problematikou prezentovanou v čl. 3 stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení, se dotkly cítění některých osob do té míry, že v případě J.Š. podaly trestní oznámení a proti jmenovanému bylo zahájeno trestní stíhání jako obviněného ze spáchání přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku“. K tomu žalobci poznamenávají, že trestní stíhání J.Š. bylo zastaveno a dále, že SdrZ uvádí taxativní výčet důvodů, pro které lze registraci občanského sdružení odmítnout, přičemž fakt, že na členy přípravného výboru jsou podávána trestní oznámení, mezi tyto důvody nepatří. Žalobci podotýkají, že k atributům demokratické společnosti náleží a nedílnou součástí liberálního demokratického diskursu je i to, že náhled různých osob na národní historii a její aspekty se různí. Jestliže by měla být umožňována činnost jen takovým spolkům, které u veřejnosti nevyvolávají žádné negativní reakce, případně emoce, byl by tím smysl spolčovacího práva efektivně popřen; naopak je na místě, aby státní orgány názorovou různorodost podporovaly a výměně názorů na nejrůznějších platformách občanské společnosti nekladly překážky. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě zrekapituloval dosavadní průběh řízení a uvedl, že rovněž v rámci nového věcného posouzení stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení ministerstvo dospělo k závěru, že v daném případě jsou dány důvody pro odmítnutí registrace zamýšleného občanského sdružení a rozhodnutím ze dne 18. 2. 2013 registraci občanského sdružení Sudetoněmecké krajanské sdružení již potřetí odmítlo. Ministerstvo v intencích související judikatury Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu, jakož i se zřetelem k právnímu názoru Městského soudu v Praze vyslovenému ve zrušujícím rozsudku, znovu posoudilo též cíle činnosti Sudetoněmeckého krajanského sdružení formulované v čl. 3 stanov. Ačkoliv jsou dle názoru ministerstva cíle činnosti proklamované v čl. 3 odst. 3 až 9 stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení s ohledem na historickou zkušenost našeho státu dle odezvy veřejnosti nepochybně kontroverzní, provokativní a společensky velmi citlivé, ministerstvo akceptuje, že jejich hlásání samo o sobě ve smyslu příslušné judikatury neodůvodňuje zásah do sdružovacího práva. V dané věci ministerstvo proto pokládalo za zásadní důvod postupu podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb. ve spojitosti s rozhodnutím ze dne 18.2. 2013 toliko zvolený název zamýšleného občanského sdružení s tím, že i otázku volby názvu a jeho výsledné podoby vyjádřené ve stanovách občanského sdružení lze v souladu s ustálenou judikaturou podřadit pod pojem „způsob“ tak, jak jej má na mysli ustanovení § 4 písm. b) citovaného zákona. Ministerstvo proto koncentrovalo argumentaci v odůvodnění napadeného rozhodnutí na otázku určení názvu předmětného občanského sdružení v právním i společenském kontextu. V této souvislosti jsou v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmíněny též poznatky ministerstva o trestním stíhání člena přípravného výboru J.Š. jako obviněného ze spáchání přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku. Tato skutečnost dle mínění ministerstva dokládá, že aktivity vyvíjené osobami zákládajícími občanské sdružení, vyvolávají u třetích osob potřebu nezbytnosti ochrany proti jejich chování, a to formou podávání trestních oznámení. Není sporu o tom, že okruh důvodů pro odmítnutí registrace v § 8 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. je stanoven taxativně. V dané věci se však napadené rozhodnutí ministerstva neopírá o skutečnosti týkající se trestního stíhání člena přípravného výboru, jak tvrdí žalobci. V odůvodnění předmětného rozhodnutí se naopak výslovně konstatuje, že tuto skutečnost nelze v rámci řízení o registraci občanského sdružení plně zohlednit s tím, že může mít relevantní význam v rámci soudního přezkumu rozhodnutí o odmítnutí registrace. S odkazem na výše uvedené má ministerstvo za to, že námitky žalobců jsou neopodstatněné. Zároveň ministerstvo odmítá jako zcela lichou domněnku žalobců o účelovém postupu ministerstva majícím cíl bránit žalobcům v jejich zamýšlené spolkové činnosti. V replice k vyjádření žalovaného žalobci uvedli, že napadené rozhodnutí fakticky jen adaptovalo obsah rozhodnutí předchozího tak, že výhrady dosud zaměřené na obsah stanov jsou nyní vytýkány názvu sdružení, jako kdyby činnost občanského sdružení vyvěrala nikoliv z toho, co má toto ve stanovách, ale jaký je jeho název. Pro úplnost žalobci dodali, že název jejich sdružení je v plném souladu s jeho cíli, tak jak jsou formulovány ve stanovách. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních námitek, jimiž je vázán, a vyšel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí (§ 75 s. ř. s.). Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť žalobci s tímto postupem souhlasili a žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil s takovýmto postupem nesouhlas. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti: Dne 12. 8. 2009 obdrželo žalované Ministerstvo vnitra podání označené jako návrh na registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Po přezkoumání stanov v registračním řízení z hledisek stanovených v § 8 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. byly shledány důvody k odmítnutí registrace a rozhodnutím ministerstva č. j. MV-58402-7/VS-2009 ze dne 24. 8. 2009 byla registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení odmítnuta. Na základě podané žaloby zrušil Městský soud v Praze svým rozsudkem č. j. 11 Ca 298/2009-78 ze dne 31. 3. 2011 vydané rozhodnutí o odmítnutí registrace. Rozhodnutím ministerstva č. j. MV-58402-37/VS-2009 ze dne 28. 6. 2011 byla registrace občanského sdružení Sudetoněmecké krajanské sdružení podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb. znov