1 As 45/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 16/2010- 64 - text 9 pokračování 8Ad 16/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Ing. J. Č., zastoupen JUDr. Josefem Ticháčkem, advokátem v Praze 2, Wenzigova 5, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Praha 6, Tychonova 1, adresa pro doručování: Sekce legislativní a právní Ministerstva obrany, Odbor pro právní zastupování, nám. Svobody 471, Praha 6, v řízení o žalobě proti rozhodnutí velitele vojenského útvaru 1762 Žatec č. j. 502/1/1/2010-1762 ze dne 1. 7. 2010, T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se včas podanou žalobou dne 10. 8. 2010 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí velitele vojenského útvaru 1762 Žatec č. j. 502/1/1/2010-1762 ze dne 1. 7. 2010, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí vojenského útvaru 1824 Žatec č. j. 453/6-1/2009-1824 ze dne 24. 5. 2010, kterým byla žalobci uložena povinnost vrátit České republice – ministerstvu obrany k náhradě nákladů spojených se zvýšením jeho vzdělání na Vysoké vojenské škole ve Vyškově v době od 23. 10. 2002 do 31. 7. 2005, částku 22.500 Kč a dále k náhradě nákladů spojených se zvýšením jeho vzdělání na odborném kurzu pro důstojníky Rangers ve Fort Benning, Georgia, USA, s jazykovou účastí v DLI AFB, Texas, v době od 17. 5. 2006 do 21. 7. 2006, částku 75.000 Kč a v celkové výši náhrady nákladů za studium částku 97.500 Kč. Žalobci zanikl služební poměr vojáka z povolání dne 10. 11. 2009 odnětím hodnosti, a nesplnil tedy svůj závazek o době setrvání ve služebním poměru ve smyslu převzatého závazku – dohody o zvýšení (rozšíření) vzdělání, uzavřené dne 23. 10. 2002, závazek setrvání ve služebním poměru byl na dobu 66 měsíců, odsloužený závazek ke dni 10. 11. 2009 byl 51 měsíců, neodsloužený závazek byl 15 měsíců. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí s tím, že nebyly splněny zákonné podmínky pro stanovení povinnosti vrátit Ministerstvu obrany České republiky náklady spojené s jeho vzděláním. Žalobce jednak tvrdil, že odsloužil mimo studium 52 měsíců, nikoliv 51 měsíc, neboť podle potvrzení o délce výkonu služby vojáka z povolání odsloužil 7 let a 16 dnů, tj. 85 měsíců a po odečtení 33 měsíců studia na Vysoké vojenské škole ve Vyškově, zbývá ke splnění závazku 14 měsíců. Žalobce dále namítal, že dohoda o jeho vzdělání na odborném kurzu pro důstojníky Rangers ve Fort Benning, Georgia, USA, s jazykovou účastí v DLI AFB, Texas, není platná, neboť nemá podstatné náležitosti dle § 60 odst. 2 písm. a), b), c) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 18. 11. 2010 navrhl žalobu odmítnout s tím, že Česká republika – Ministerstvo obrany není pasívně legitimována. Pokud jde o meritum věci, navrhnul žalobu zamítnout s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 9. 4. 2013 a dne 3. 7. 2014, při němž účastníci setrvali na svých dřívějších písemných vyjádřeních. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozsudkem ze dne 9. dubna 2013, č. j. 8 Ad 16/2010 – 38, rozhodnul tak, že rozhodnutí velitele vojenského útvaru 1762 Žatec č. j. 502/1/1/2010-1762 ze dne 1. 7. 2010 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti žalovaného a rozsudkem ze dne 30. ledna 2014, č. j. 3 Ads 30/2013 – 23, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2013, č. j. 8 Ad 16/2010 – 38, zrušil, neboť Městský soud v Praze neposoudil správně otázku splnění náležitostí dohody o rozšíření kvalifikace žalobce ze dne 10. 5. 2006, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ze správního spisu soud zjistil, že dohoda o rozšíření vzdělání ze dne 23. 10. 2002 obsahuje výslovné ustanovení tohoto znění: „Zanikne-li služební poměr žadatele podle § 18 písm. c), d), g) a j), nebo bude-li žadatel (ka) ze služebního poměru vojáka z povolání propuštěn (a) podle § 19 odst. 1 písm. d), f) až l) zákona č. 221/1999 Sb., dříve než převzatý závazek splní, je povinen (na) uhradit vojenské správě poměrnou část z nákladů vynaložených na jeho (její) přípravu (studium) odpovídající délce nesplněného závazku.“ Dohoda o rozšíření vzdělání ze dne 10. 5. 2006 pak takové výslovné ujednání neobsahuje. V této dohodě je pouze uvedeno: „Voják se zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání nebo jejich část, nezanikne-li povinnost uhradit náklady ze zákonem stanovených důvodů.“ Podle § 60 odst. 2 zákona o vojácích z povolání dohoda se musí uzavřít písemně a musí v ní být uvedeny a) stupeň vzdělání nebo druh kvalifikace a způsob jejich získání, b) doba, po kterou se voják zavazuje setrvat ve služebním poměru, c) druhy nákladů, které bude voják povinen uhradit, nesplní-li svůj závazek setrvat ve služebním poměru, d) nejvyšší celková částka, kterou bude voják povinen uhradit, jinak je dohoda neplatná. Podle Nejvyššího správního soudu není pochyb o tom, že jednou z náležitostí dohody o rozšíření vzdělání podle § 60 zákona o vojácích z povolání je pod sankcí neplatnosti takové dohody také stupeň vzdělání nebo druh kvalifikace a způsob jejich získání. Podle názoru Městského soudu v Praze nelze považovat charakteristiku stupně vzdělání nebo druhu kvalifikace obsaženou v dohodě o rozšíření vzdělání ze dne 10. 5. 2006 za dostatečnou. Nejvyšší správní soud však na tomto místě odkazuje na závěry, ke kterým dospěl Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03. Podle citovaného nálezu „Základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím.“ Podle názoru Nejvyššího správního soudu je třeba tento princip interpretace smluv (preference výkladu vedoucího k platnosti smlouvy) vztáhnout i na dohodu o rozšíření vzdělání uzavřenou žalobcem dne 10. 5. 2006. Nejvyšší správní soud ve světle této zásady shledává specifikaci druhu kvalifikace a způsobu jejího získání v dohodě o rozšíření vzdělání ze dne 10. 5. 2006 jako dostačující, neboť je z ní zřejmé, že žalobce bude absolvovat odborný kurz pro důstojníky Rangers s jazykovou částí. Dále je zřejmé, že tuto kvalifikaci získá ve Fort Benning, Georgia, USA a jazyková část bude absolvována v DLI AFB, Texas s tím, že je uveden také termín, kdy bude kurz probíhat. Nejvyšší správní soud je tedy toho názoru, že dohoda o rozšíření vzdělání ze dne 10. 5. 2006 náležitost podle ust. § 60 odst. 2 písm. a) zákona o vojácích z povolání obsahuje. Také ostatní náležitosti dle § 60 odst. 2 zákona o vojácích z povolání dohoda ze dne 10. 5. 2006 splňuje. Doba setrvání vojáka ve služebním poměru (pětinásobek délky studia) i nejvyšší celková částka náhrady nákladů za studium (75.000 Kč) a její složení (náklady za služební plat po dobu studijního volna, výdaje na materiální zabezpečení a další výdaje, poskytnuté v souvislosti se studiem) jsou uvedeny způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti. Nejvyšší správní soud považoval za důvodnou námitku stěžovatele směřující proti závěru Městského soudu v Praze, který považoval za nedostatek dohody o rozšíření vzdělání ze dne 10. 5. 2006 také to, že neobsahuje ustanovení „podtrhující setrvání závazku“, která jsou obsažena v dohodě o rozšíření vzdělání ze dne 23. 10. 2002, která se týkala vzdělání žalobce na Vojenské vysoké škole ve Vyškově. Podle § 60 odst. 1 zákona o vojácích služební orgán uzavře s vojákem, který si zvyšuje nebo rozšiřuje vzdělání využitelné pro služební zařazení související s výkonem současného nebo předpokládaného služebního zařazení dohodu, kterou se stát zavazuje umožnit vojákovi zvýšení nebo rozšíření vzdělání. Voják se zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání nebo jejich část, a to i tehdy, zanikne-li vojákovi služební poměr před ukončením zvýšení nebo rozšíření vzdělání nebo v jeho průběhu. Ustanovení § 60 odst. 5 zákona o vojácích z povolání vychází z určité konstrukce povinnosti: „Povi