4 Azs 6/2010 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 22/2010- 68 - text 5 pokračování 8Ad 22/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobkyně: D. P., bytem v O. – K., M. 238/9, proti žalovanému: Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného č. j. 9740/09/Mi a č. j. 9592/09/Mi ze dne 14. 10. 2009, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě, postoupenou Městskému soudu v Praze, domáhala přezkoumání shora uvedených rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen „rozhodčí orgán“). Rozhodnutím č. j. 9740/09/Mi ze dne 14. 10. 2009 rozhodčí orgán zamítl její odvolání a potvrdil platební výměr č. 2140902446 ze dne 13. 7. 2009, jímž Územní pracoviště Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky v Ostravě (dále jen „správní orgán prvého stupně“) uložilo žalobkyni podle § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění, povinnost zaplatit penále ve výši 23.173,- Kč z dlužného pojistného. V odůvodnění rozhodčí orgán uvedl, že žalobkyně byla vedena v registru pojištěnců Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen „VZP“) jako osoba bez zdanitelných příjmů v obdobích od 1. 1. 1993 do 17. 11. 1993 a od 17. 2. 1996 do 5. 2. 1997, přičemž bylo zjištěno, že žalobkyně dosud neuhradila dlužné pojistné ve výši 7.070 Kč. Penále ve výši 23.173,- Kč bylo vyměřeno ke dni 11. 2. 2009 z dlužného pojistného 7.070,- Kč. Podrobný rozpis pohledávek a termínů úhrady včetně jednotlivých penalizačních položek je podle rozhodčího orgánu uveden ve vyúčtování plateb za období 1. 2. 1999 – 11. 2. 2009, které je součástí spisového materiálu. Rozhodčí orgán přisvědčil odvolací námitce, že v odůvodnění napadeného platebního výměru je uvedeno nesprávné datum doručení oznámení o zahájení správního řízení, tato zjevná nesprávnost však byla opravena a nemá vliv na zákonnost tohoto výměru. K námitce, že orgán prvého stupně pominul podání žalobkyně ze dne 1. 4. 2009, rozhodčí orgán uvedl, že správní spis takové podání neobsahuje a žalobkyně na výzvu k jeho předložení v odvolacím řízení nijak nezareagovala. Rozhodnutím č. j. 9592/09/Mi ze dne 14. 10. 2009 rozhodčí orgán zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil usnesení č. j. RKSP/Zo/555/09 ze dne 6. 8. 2009, jímž správní orgán prvého stupně opravil nesprávně uvedené datum doručení oznámení o zahájení správního řízení v odůvodnění platebního výměru č. 2140902446 ze dne 13. 7. 2009. Rozhodčí orgán seznal, že oprava zjevné nesprávnosti byla provedena v souladu s § 70 správního řádu; ostatní námitky, směřující proti doměření penále a neexistenci pojistné smlouvy, označil za irelevantní, přesto však zdůraznil, že veřejné zdravotní pojištění je pojištěním zákonným, nikoli smluvním, a osoby, na něž se zákon vztahuje, se stávají pojištěnci, aniž by musely uzavřít se zdravotní pojišťovnou smlouvu. Žalobkyně předně namítla, že žalovaný odmítl důkaz, že s ní nikdy neuzavřel smlouvu o pojištění, a přesto ji vede v registru pojištěnců a požaduje po ní úhrady pojištění za období od 1. 1. 1993 do 17. 11. 1993 a za období od 17. 2. 1996 do 5. 2. 1997. Dále žalobkyně zdůraznila, že podle zákona měl rozhodovat o odvolání rozhodčí orgán složený z deseti osob, nikoli z jedné jediné osoby. Nakonec žalobkyně namítla, že ji žalovaný ve svých rozhodnutích nepoučil o možnosti domáhat se jejich přezkumu správní žalobou. Vzhledem k uvedenému žalobkyně navrhla, aby soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodčí orgán ve svém vyjádření k žalobě zopakoval svou argumentaci obsaženou v napadených rozhodnutích. Podle jeho názoru byla žalobkyně v předmětných obdobích vedena v registru pojištěnců VZP na základě zákona, a jelikož jí za tato období vznik nedoplatek na pojistném, bylo jí penále vyměřeno v souladu se zákonem. Rozhodčí orgán taktéž odmítl veškerá procesní pochybení, neboť o odvolání skutečně rozhodoval orgán skládající se z deseti členů a povinnost poučovat účastníka správního řízení o možnosti podat proti rozhodnutí správní žalobu právní předpisy nezakotvují. Rozhodčí orgán proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyně podala proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 38 Ad 4/2010 - 7 ze dne 29. 1. 2010 o postoupení věci Městskému soudu v Praze kasační stížnost. Jelikož stěžovatel musí být podle § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, Krajský soud v Ostravě žalobkyni ustanovil pro řízení o kasační stížnosti proti tomuto usnesení zástupce z řad advokátů. Městskému soudu je znám rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 6/2010 - 42 ze dne 22. 4. 2010, v němž uvedený soud judikoval, že advokát ustanovený krajským soudem v řízení o kasační stížnosti je oprávněn zastupovat účastníka také v dalším řízení o žalobě, následujícím po zrušení původního rozsudku kasačním soudem, a zabýval se proto otázkou, zda žalobkyni ustanovený advokát je oprávněn ji zastupovat rovněž v nadcházejícím řízení o žalobě. Městský soud v Praze při tom shledal, že se nynější věc od věci posuzované Nejvyšším správním soudem podstatně odlišuje. Nejvyšší správní soud vyslovil své stanovisko za situace, kdy byl zástupce ustanoven pro řízení o kasační stížnosti proti meritornímu rozhodnutí – posuzovanou otázkou tedy byla zákonnost správního rozhodnutí –, a v nadcházejícím řízení před krajským soudem tak byly projednávány věcně shodné otázky jako v řízení o kasační stížnosti. V nynější věci však byl zástupce ustanoven toliko pro řízení o kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí, v němž byla posuzovanou otázkou výhradně místní příslušnost krajského soudu, zatímco v nadcházejícím řízení soud přezkoumává zákonnost správního rozhodnutí. Řízení, v němž byl žalobkyni ustanoven zástupce, se tedy rozsahem posuzovaných otázek nepřekrývá s nadcházejícím řízením o žalobě. Výrok usnesení Krajského soudu v Ostravě je ostatně zformulován tak, že se zástupce ustanovuje konkrétně „pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.1.2010 č.j. 38 Ad 4/200-7“. Nejvyšší správní soud svůj závěr opřel rovněž o procesně-ekonomický aspekt problematiky, když „opakované rozhodování soudu o ustanovení advokáta včetně opakovaného hodnocení osobních, majetkových a výdělkových poměrů účastníka je spojeno s nutnými administrativními, jakož i finančními náklady. Svoji roli hraje i zájem na kontinuálním zastoupení již jednou ustanoveným zástupcem, kterým odpadají náklady spojené s převzetím a přípravou zastoupení“. Tento aspekt však v nynější věci schází, neboť žalobkyně požádala o ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti toliko z důvodu zákonného požadavku na zastoupení advokátem, nikoli kvůli nemožnosti samostatně hájit v soudním řízení svá práva; žalobkyně naopak v kasační stížnosti ze dne 18. 2. 2010 výslovně uvedla, že v řízení o žalobě zastoupena advokátem být nechce, neboť činnosti právníků nedůvěřuje; bylo by taktéž třeba vynaložit další náklady spojené s převzetím a přípravou zastoupení, když okruh posuzovaných právních otázek při přezkumu zákonnosti správního rozhodnutí je od sporu o místní příslušnost odlišný. Za těchto okolností Městský soud v Praze naznal, že závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem na nynější věc kvůli podstatně odlišným okolnostem případu nedopadají, a žalobkyni tedy nelze vnucovat zastoupení advokátem proti jejímu přání pro následující řízení o žalobě, v němž bude posuzována její důvodnost. Městský soud v Praze (dále jen „soud“) dále shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně soud vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Oba účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání. Soud se nejprve zabýval námitkou, že rozhodčí orgán žalované musí být při rozhodování o odvolání složen z deseti osob, a nikoli z osoby jediné. Rozhodování rozhodčího orgánu je upraveno v § 53 odst. 10 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Podle tohoto ustanovení se rozhodčí orgán „skládá z jednoho zástupce zdravotní pojišťovny, jednoho zástupce Ministerstva zdravotnictví, jednoho zástupce Ministerstva práce a sociálních věcí, jednoho zástupce Ministerstva financí, tří zástupců, které určí ze svých členů Správní rada zdravotní pojišťovny, a tří zástupců, které určí ze svých členů Dozorčí rada zdravotní pojišťovny. Rozhodčí orgán je schopen se usnášet, je-li přítomno více než dvě třetiny členů. K platnosti rozhodnutí je třeba nadp