— Nejvyšší správní soud

11 A 138/2012- 69 - text 13 pokračování 11A 138/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce: L. Z., bytem P. 5 v řízení zastoupeného JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem Praha 3 – Vinohrady, nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor plavby, se sídlem Praha 1, nábř. L. Svobody 1222/12 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1/ P. P., nar. …, bytem P. 1, H. 3/1553, v řízení zastoupené JUDr. et. Mgr. Janou Lelkovou Schovancovou, advokátkou se sídlem Praha 3 – Žižkova, nám. W. Churchilla 2 a 2/ Povodí Vltavy, státní podnik, IČ 70889953 se sídlem Praha 5, Holečkova 8, v řízení zastoupeného JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou se sídlem Praha 4 – Podolí, Jeremenkova 88, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.7.2012, č.j. 46/2012-230-VPL/5 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy, odbor dopravy ze dne 3.7.2012, č.j. 46/2012-230-VPL/5, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Státní plavební správy – pobočky Praha ze dne 17.2.2012, č.j. 720/PH/12 o odborném šetření a stanovení příčiny plavební nehody osobní motorové lodi poznávacích znaků CZB05604820 a malých plavidel poznávacích znaků 101 200 107 629, ke které došlo dne 18.6.2011 v cca 19:25 hod. na vodní cestě Vltava v úseku ř. km 53,80 v plavební komoře Praha – Smíchov, a zároveň bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím bylo určeno, že příčinou plavební nehody bylo, se stejným podílem zavinění,: - jednání vůdce plavidla – osobní motorové lodi poznávacích znaků CZB05604820 L. Z., který po proplavení jím vedeného plavidla z dolní na horní vodu v plavební komoře Praha – Smíchov, i když si byl vědom toho, že může způsobit škodu na majetku třetích osob, dal pokyn k odvázání osobní motorové lodi a zahájil s jím vedeným plavidlem manévr vyplouvání z plavební komory směrem proti proudu a - jednání zaměstnance Povodí Vltavy, státní podnik, obsluhy plavební komory Praha - Smíchov J. K., který byl v době, kdy do plavební komory Praha – Smíchov z dolní vody zaplula malá plavidla a byla v ní vyvázána nebo se v ní vyvazovala před zahájením vlastního proplavení, umožnil, aby do plavební komory vplulo ještě další plavidlo – osobní motorová loď, a tím se malá plavidla, která již dříve vplula do plavební komory a byla v ní vyvázána, nenacházela až za plavidlem, které nebylo malým a nacházela se bočně od tohoto plavidla, čímž nebyl zachován bezpečný odstup malých plavidel od plavidla, které nebylo malým. Žalobce se podle zjištění správních orgánů měl dopustit jednání, kterým zavinil předmětnou plavební nehodu. Žalobce konstatoval nejprve obsah prvostupňového i napadeného rozhodnutí a vyjádřil přesvědčení, že závěry obou těchto rozhodnutí jsou nesprávné, neboť žalobce předmětnou plavební nehodu svým jednáním nikterak nezavinil. Jednání, které je mu příslušnými správními orgány vyčítáno, spočívá de facto v uposlechnutí pokynů a rozkazu obsluhy plavební komory nebo Policie České republiky. Tyto pokyny by byl povinen nerespektovat pouze v omezených případech, kdy jejich protiprávnost by byla zcela zjevná a žalobce by byl na daném místě v daném čase tuto protiprávnost vzhledem ke svým možnostem schopen odhalit. Takový případ zde však nenastal. Žalobce namítá, že v rozhodnutí odvolacího správního orgánu je rozpor, neboť na jedné straně argumentuje tím, že žalobce nehodu zavinil svou pasivitou, tj., že neměl snahu hledat jiná řešení nastalé situace a hovořit o ní s obsluhou plavební komory nebo PČR, a na druhou stranu své rozhodnutí opírá o fakt, že žalobce měl proti pokynu obsluhy plavební komory, aby do plavební komory vplul, výhrady a na možná nebezpečí obsluhu výslovně upozorňoval. Z toho orgán vyvozuje, že si žalobce musel být těchto rizik vědom a neměl pokyn obsluhy respektovat. Žalobce konstatuje, že v dané situaci ale pasivní skutečně nebyl. Po té co obsluhu plavební komory upozornil na možná nebezpečí, avšak obsluha na svém pokynu i nadále setrvala, do plavební komory bez obtíží vplul. Je přesvědčen o tom, že nikterak nepochybil, když obsluhu o svém pohledu na situaci informoval, avšak ta věc vyhodnotila odlišně. Upozornění považoval žalobce za adekvátní situaci. Neměl žádný důvod posuzovat pokyn obsluhy plavební komory jako nevhodný a nerespektovat jej a to za situace, kdy obsluha plavební komory měla o situaci lepší přehled. Tuto skutečnost konstatoval i prvostupňový správní orgán, když uvedl, že kamerový systém, jímž je plavební komora vybavena sice neumožňuje obsluze plavební komory dostatečný přehled o plavební komoře, nápravu ale šlo zjednat i jiným způsobem, např. výhledem z okna Velínu. Neztotožňuje se proto se závěry správních orgánů o své pasivitě a navíc je přesvědčen, že takovými úvahami je na něj nepřípustně přenášena odpovědnost obsluhy plavební komory za jejím vydané pokyny a rozkazy. V další námitce žalobce připouští, že jisté proudění vody v blízkosti třetích lodí je skutečně nutno předpokládat, nicméně manévry, zejména lodě Calypso, po vplutí PČR do plavební komory však již předvídat nemohl. V tomto ohledu správní orgán zcela opominul nastalý zmatek způsobený především zásahem PČR a souvisejícím manévrem lodi Calypso, kdy bylo z pozice aktéra na rozdíl např. od obsluhy plavební komory téměř nemožné se dobře zorientovat. Proto nesouhlasí s tím, že je mu přičítáno k tíži, že při vyplouvání z plavební komory mohl vzhledem ke své dlouholeté praxi předpokládat proudění vody, které mohlo loď vychýlit ze svého směru. Správní orgány měly zohlednit možnosti žalobce a jeho nedostatečný přehled o dané situaci. Pro nastalý zmatek nebylo z pohledu žalobce možno vyhodnotit situaci tak, že by mohl navrhovat její řešení, jak požaduje v odůvodnění rozhodnutí odvolací orgán. Naopak byl nucen se spolehnout na pokyny obsluhy plavební komory a posléze i PČR. Dále žalobce konstatoval, že na základě následného šetření jistě není obtížné určit příčiny vzniku nehody, když správní orgán až na základě šetření konstatoval, jak mohla být situace vyřešena, tak, aby žádná škoda nevznikla. Je přesvědčen o tom, že na něho v napadeném rozhodnutí jsou kladeny nepřiměřeně vysoké nároky na učinění objektivního úsudku, aniž by správní orgán dostatečně zohlednil jeho možnosti a řádné své závěry odůvodnil, nikoli pouhým konstatováním, že vzhledem k délce své praxe měl žalobce všechny důsledky předpokládat. Nerespektování pokynů obsluhy a případně PČR je možné především a pouze za okolností, že účastník je sám schopen objektivně posoudit, že tyto pokyny nejsou na místě, což v jeho případě možné nebylo. Správní orgán ani nepředkládá žádné vysvětlení, na základě čeho měl žalobce v daném místě a čase usoudit, že pokynů obsluhy nemá v případě vplutí jím řízeného plavidla do plavební komory i jeho vyplutí z ní uposlechnout. Žalobce dále připomíná, že správní orgán konstatoval, že vůdci malých plavidel nenesou žádný podíl viny na dané plavební nehodě, neboť se řídili pokyny obsluhy plavební komory. Ve stejné situaci ale po žalobci požaduje správní orgán, aby pokyny obsluhy nerespektoval. Žalobce v takovém požadavku postrádal logiku a považuje tento nerovný přístup správního orgánu na nespravedlivý. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňového. K námitce žalobce, že plavební nehodu nezavinil a jednání, které je mu vyčítáno, spočívá de facto v uposlechnutí pokynů a rozkazů obsluhy plavební komory nebo Policie ČR, uvádí žalovaný, že žalobce jako kapitán II. třídy je osobou, která k výkonu svého povolání disponuje speciálně odbornou způsobilostí, jejíž součástí je i znalost právních předpisů, tedy i zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě a zejména vyhlášky FMD č. 344/1991 Sb., kterou se vydává řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách České a Slovenské federativní republiky a zná tak pravidla plavebního provozu a musel si být vědom, že pokyn obsluhy plavební komory k zaplutí plavidla do plavební komory až po malých plavidlech je v rozporu s článkem 6.28, odst. 3 řádu plavební bezpečnosti. Není tedy pravdou tvrzení žalobce, že nenastala situace, kdyby byl povinen nerespektovat pokyn obsluhy plavební komory, jelikož si nemohl vzhledem ke svým možnostem být vědom toho, že pokyn obsluhy plavební komory byl zjevně protiprávní. To, že si toho byl vědom, dokazuje i to, že žalobce před zaplutím s plavidlem do plavební komory na toto nebezpečí upozorňoval. Nic mu tedy nebránilo v tom, aby obsluze po sdělení svých obav oznámil, že do plavební komory nevpluje a počká na další proplavovací cyklus. Přesto do plavební komory s plavidlem zaplul. Právě tato skutečnost měla pak v důsledku rozhodující vliv na