— Nejvyšší správní soud

5 Ad 20/2011- 72 - text 15 pokračování 5Ad 20/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Ing. P. Š., proti žalovanému: Bezpečnostní informační služba, PO BOX 1, 150 07 Praha 57, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 19.7.2010, č.j. 312-9/2010-BIS-1, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí náměstka pro zpravodajské složky Bezpečnostní informační služby (dále služební funkcionář) ze dne 15.3.2010, č.j. 66-13/2010-BIS-2 (dále rozhodnutí l. stupně), jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a podle § 186 odst. 7 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve spojení s § 51 odst. 1 písm. d) téhož zákona mu byl uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že rozhodnutím l. stupně byl odvolatel uznán vinným tím, že v prosinci roku 2006 uvedl ve formuláři potřebném k přiznání cestovních náhrad vědomě nesprávné údaje o svých rodinných poměrech, následkem čehož od BIS v období od 1.1.2007 do 31.3.2009 neoprávněně čerpal náhrady cestovních výdajů na cesty za rodinou v celkové výši 25.110,- Kč, čímž se dopustil jednání, která má znaky přestupku proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona a přestupcích, spočívajícího v úmyslném způsobení škody na cizím majetku podvodem. Za toto jednání mu podle ust. § 186 odst. 7 ve spojení s § 51 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru byl uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti. Služební funkcionář se v rozhodnutí l. stupně zabýval jednotlivými důkazy, které byly v průběhu řízení provedeny. První část dokazování probíhala před policejním orgánem BIS v rámci prověřování podezření ze spáchání tr. činu podvodu, které probíhalo od 22.6.2009 do 24.8.2009. Druhá část dokazování probíhala před státním zástupcem v rámci trestního stíhání pro podezření z tr. činu podvodu, které probíhalo od 3.9.2009 do 15.1.2009 (správně mělo být 2010). Třetí část dokazování probíhala před služebním funkcionářem v rámci kázeňského řízení. Služební funkcionář v rozhodnutí 1. stupně konstatoval, že má za prokázané, že odvolatel žije v Chocni, v pracovní dny se zdržuje v Praze, kde je místo jeho služebního působiště, a kde má k dispozici pokoj na ubytovně BIS. Matka odvolatele žije v Litomyšli společně s jeho starším bratrem, matka ani bratr odvolatele nežijí, a ani v minulosti nežili v Chocni společně s odvolatelem. Odvolatel od 1.1.2007 do 31.3.2009 čerpal náhrady cestovních výdajů na cesty za rodinou v celkové výši 25.110,- Kč. Dne 8.1.2007 byl odvolatel seznámen se SPČ č. 13/2007, o poskytování některých náhrad cestovních výdajů. Odvolatel v prosinci roku 2006 uvedl ve formuláři potřebném k přiznání cestovních náhrad vědomě nesprávné údaje o svých rodinných poměrech, následkem čehož za shora uvedené období neoprávněně čerpal náhrady cestovních výdajů na cesty za rodinou. Služební funkcionář v odůvodnění rozhodnutí l. stupně dále konstatoval, že má za to, že když odvolatel v prosinci roku 2006 vyplňoval formulář a do kolonky „Rodinu tvoří“ vyplnil slovo matka a dále do kolonky „Místo trvalého pobytu člena rodiny …“ vyplnil Choceň, a to přesto, že jeho matka žije v Litomyšli, učinil tak vědomě. Jediným logickým motivem jeho jednání mohla být snaha, aby mu i nadále byly poskytovány cestovní náhrady. Věděl, že vyplňuje formulář nepravdivě právě proto, aby mohl čerpat cestovní náhrady i poté, co vstoupil v platnost zákon o služebním poměru. Způsobem, jakým formulář vyplnil, uvedl BIS v omyl a ta mu následně poskytovala cestovní náhrady přesto, že na jejich poskytování neměl právo. Musel vědět, že svým jednáním může uvést BIS v omyl a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn. V další části odůvodnění rozhodnutí l. stupně se služební funkcionář zabýval určením druhu kázeňského tretu, kdy konstatoval, že jedním ze základních požadavků kladených na příslušníka bezpečnostního sboru je dodržování právních předpisů, pokud příslušník podvádí za účelem svého obohacení, je jeho chování v rozporu nejen se zákonem o přestupcích, ale i s požadavky na něj kladenými a takové jednání je neslučitelné s dalším jeho působením ve služebním poměru. Při rozhodování o kázeňském trestu přihlížel k povaze jednání, k jeho okolnostem, k významu a rozsahu jeho následků, k pohnutkám, míře zavinění, a dále ke skutečnosti, že jednání má znaky přestupku, a je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka BIS. Odvolací orgán dále konstatoval, že posoudil rozhodnutí l. stupně a řízení, které mu předcházelo, v rozsahu, jaký je uveden v odvolání. Zákonnost přezkoumá v celém rozsahu, k vadám řízení přihlíží jen tehdy, pokud mohly mít vliv na zákonnost a správnost rozhodnutí (§ 190 odst. 8 zákona o služebním poměru). Dále odvolací orgán zmínil důvody podaného odvolání a konstatoval, že s ohledem na obsah odvolání posuzoval především otázku viny odvolatele. K tomu uvedl, že náhrady čerpané odvolatelem od 1.1.2007 do 31.3.2009 mu byly přiznány rozhodnutím ředitele ekonomického odboru č.j. 124-23/2007-BIS-33, ze dne 2.2.2007. Podkladem pro jeho vydání byl odvolatelem vyplněný formulář z prosince roku 2006, kterým ekonomický odbor prověřoval trvání nároku příslušníka ve smyslu § 223 zákona o služebním poměru, tzn. zda-li i při změně podmínek stanovených zákonem o služebním poměru trvá nárok příslušníka vzniklý z předchozí právní úpravy. Z tohoto formuláře po jeho vyplnění odvolatelem jednoznačně vyplývá, že rodinu odvolatele tvoří matka a místo trvalého pobytu člena rodiny pro poskytování náhrady jízdních výdajů za cesty k návštěvě člena rodiny je Choceň. Část formuláře, která byla odvolatelem vyplněna, je zakončena větou: „Prohlašuji, že všechny výše uvedené výdaje jsem uvedl správně a pravdivě a jsem si vědom následků v případě nesprávných údajů. Bez zbytečného odkladu oznámím změny mající vliv na poskytování náhrad“ a bezprostředně poté podpisem odvolatele. Na základě těchto poskytnutých údajů bylo v souladu s § 223 a § 149 odst. 2 zákona o služebním poměru vydáno rozhodnutí o přiznání náhrady. V průběhu řízení však bylo prokázáno, že místo trvalého bydliště matky odvolatele nebyla Choceň, ale Litomyšl. Tento rozhodný údaj, který byl podkladem pro rozhodnutí o přiznání náhrad, nebyl pravdivý, ačkoliv pravdivost tohoto údaje byla stvrzena podpisem odvolatele. Odvolací orgán konstatoval, že podle § 149 odst. 2 zákona o služebním poměru, lze příslušníkovi přiznat náhrady cestovních výdajů za podmínek a do výše stanovené pro služební cestu v případě, kdy příslušník žije odloučeně od člena rodiny v místě služebního působiště z důvodu přijetí do služebního poměru. Cestovní náhrady mohou tedy být příslušníkovi přiznány v případě, kdy odloučenost od rodiny vznikla z důvodu přijetí do služebního poměru. V průběhu řízení však bylo prokázáno, že v době přijetí odvolatele do služebního poměru však již odvolatel žil odloučeně od rodiny, kterou v té době tvořila matka. Tudíž jeho přijetí do služebního poměru nemělo na tuto skutečnost žádný vliv a podmínka uvedená v § 149 odst. 2 zákona o služebním poměru tak nebyla splněna a odvolatel pobíral náhrady v rozporu s tímto ustanovením. Dále odvolací orgán k jednotlivým námitkám odvolání uvedl, že v Žádosti o přiznání náhrad při přijetí a při přeložení podané odvolatelem dne 16.9.2003, tj. před jeho přijetím do služebního poměru, je v části týkající se rodinných poměrů žadatele uvedeno „nehodí se“. Cestovní náhrady však byly odvolateli od jeho přijetí až do 31.12.2006 na základě této žádosti přiznány. Jeho tvrzení, že formulář žádosti v roce 2006 vyplnil v intencích předchozího rozkazu, je nepravdivé. Argumentace, že nikdo nikdy nevyžadoval, aby rodinný příslušník měl stejné trvalé bydliště jako příslušník a žádný interní předpis toto neupravoval, je pochybné. Jestliže odvolateli nebylo v době, kdy formulář vyplňoval, nic známo o tom, že stejný trvalý pobyt příslušníka bezpečnostního sboru a příslušníka jeho rodiny je podmínkou přiznání náhrady, pak je otázkou, proč v žádosti uvedl, že má stejné místo trvalého pobytu se svou matkou. Účelu přiznání náhrady bylo dosaženo nepravdivým uvedením stěžejního údaje na předmětném ověřovacím formuláři. Skutečnost, že BIS disponovala údaji o rodinných poměrech odvolatele, nemá žádný vliv na posouzení předmětného jednání, a to ani při zohlednění, že odvolatel od října 2008 uváděl na vyúčtování náhrady pravdivý údaj o trvalém bydlišti rodinných příslušníků. K tvrzení odvolatele, že při nástupu k BIS o cestovní náhrady nežádal, přesto mu byly určeny do bydliště,