6 As 39/2009 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 2/2012- 29 - text 7 pokračování 8Ad 2/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: L. S., proti žalovanému: Generální štáb Armády České republiky, se sídlem Praha 6, Vítězné náměstí 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 22. 12. 2011, č. j. 493-2/2011-1416, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se včas podanou žalobou dne 23. 1. 2012 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 22. 12. 2011, č. j. 493-2/2011-1416, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí velitele společných sil č. j. 4-35/2011-2802/OsŠ ze dne 27. 9. 2011. Tímto rozhodnutím velitel společných sil zamítl žádost žalobce o obnovu řízení skončeného vydáním rozhodnutí velitele společných sil č. j. 13-5/2010-2802/J1 ze dne 15. 10. 2010, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti jeho propuštění ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. m) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, neboť podporoval, propagoval nebo sympatizoval s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou nebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, a zároveň byl zařazen do zálohy. Žalovaný neshledal důvody pro obnovu řízení, neboť z jediného žalobcem předloženého nového důkazu, sdělení Policejního prezidia č. j. PPR-9590-1/ČJ-2011-0099RU ze dne 21. 7. 2011 k žádosti žalobce o poskytnutí všech osobních údajů zpracovávaných o něm Policií ČR, nikterak nevyplývá, že by informace uvedené v seznamu žalobcem navštívených pravicově extremistických akcí, jenž byl zásadním důkazem pro propuštění žalobce ze služebního poměru, byly nepravdivé a účelově vytvořené. Pravdivost údajů v tomto seznamu vyplývá podle žalovaného rovněž z protokolu o žalobcem podaném vysvětlení č. j. PŘS: 338/5-33/2009-4215 ze dne 1. 12. 2009, v němž žalobce žádnou z těchto informací výslovně nezpochybnil. Žalovaný dále podotkl, že seznam navštívených akcí byl toliko jedním z použitých důkazů, dalším bylo tetování žalobce. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí s tím, že zásadním podkladem pro jeho propuštění ze služebního poměru byl výsledek šetření Vojenské policie č. j. 338/5-33/2009-4915 ze dne 13. 9. 2010, z nějž vyplývala žalobcova údajná účast na akcích pořádaných příslušníky pravicové extremistické scény a který vycházel z podkladů Policie ČR. Teprve po skončení řízení žalobce obdržel sdělení Policejního prezidia České republiky č. j. PPR-9590-1/ČJ-2011-0099RU ze dne 21. 7. 2011, z nějž jednoznačně vyplývá, že ve vztahu k žalobci policie žádnou takovou evidenci nevede; v opačném případě by totiž policie musela žalobce o její existenci informovat. Předmětný seznam tudíž nade vši pochybnost neodpovídal skutečnosti a byl vytvořen čistě za účelem žalobcova propuštění. Žalobce podotknul, že žádost o poskytnutí evidovaných informací sice skutečně podal podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů avšak odpověď na tuto žádost byla zpracována podle § 83 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, tvrzení žalovaného, že žádost nebyla vyřízena podle zákona o policii, je tedy nepravdivé. Za naprosto lživé označil žalobce tvrzení žalovaného, že při podání vysvětlení informace uvedené v předmětném seznamu výslovně nezpochybnil. Žalobce předně namítl, že citovaný protokol ze dne 1. 12. 2009 se týká jeho bratra, že sám podával vysvětlení dne 26. 11. 2009 a možnou účast na akcích pořádaných fašistickým či nacistickým hnutím jednoznačně odmítl. K druhému podkladu pro žalobcovo propuštění – tetování v podobě čtyř runových znaků – žalobce uvedl, že toto není omezeno na krajně pravicovou scénu, a váha tohoto důkazu se odvíjela právě od účasti žalobce na akcích pravicových extremistů. Pokud se však žalobce těchto akcí neúčastnil, nelze ani jeho tetování vykládat jako projev sympatií k extremistickým hnutím. Žalobcovo tetování však nelze takovým způsobem hodnotit v žádném případě, neboť jím zvolené runy představují písmena L, P, A, L, což jsou počáteční písmena jmen žalobce, jeho ženy a jejich dvou dětí. V této souvislosti upozornil na svůj zájem o vikingskou historii a dodal, že tyto konkrétní runy nikdy nebyly použity jako symbol některé z nacistických organizací. Žalobce upozornil i na další skutečnosti, jež podle jeho názoru samy o sobě nejsou důkazem, přesto podporují žalobní tvrzení. Žalobce předně ještě před vstupem do armády vyplňoval tzv. bezpečnostní formulář určený Národnímu bezpečnostnímu úřadu; pokud by se byl předmětných akcí účastnil, NBÚ by tuto skutečnost jistě byl zjistil a v další fázi přijímacího řízení by se na ni byl žalobce dotázal. Dále žalobce podotkl, že při nedávné návštěvě obce Vlčtejn, v níž se měl zúčastnit soukromé hudební produkce skupiny Conflict 88, zjistil, že se v ní nenachází žádný kulturní dům ani restaurace se sálem, tudíž se tato produkce vůbec nemohla konat. Nakonec žalobce upozornil na podle svého názoru zvláštní skutečnost, že ač byl ve stejné době ze stejného důvodu propuštěn ze služebního poměru rovněž jeho bratr, nezúčastnili se podle tvrzení správního orgánu po dobu celých pěti let ani jediné akce společně, což je u bratrů velmi nepravděpodobné a nelogické; seznamy jimi údajně navštívených akcí byly záměrně vytvořeny tak, aby si nemohli vzájemně dosvědčit, že se společně žádných akcí nezúčastnili. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 16. 4. 2012 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 22. 12. 2011. Žalovaný předně odmítl žalobcovo tvrzení, že v napadeném rozhodnutí uvedl, že žádost o poskytnutí informací o evidovaných osobních údajích nebyla vyřízena podle zákona o policii, když poukázal na to, že v rozhodnutí je uveden pravý opak. Žalovaný připustil, že v případě poukázání na výpověď žalobce došlo k mylnému uvedení čísla jednacího a data výpovědi žalobce, když správně měl být uveden odkaz na protokol o ústním jednání č. j. 277-19/2010-4312 ze dne 13. 9. 2010. Pokud jde o povahu tetování, žalovaný podotkl, že samo o sobě by nemohlo být dostatečným důvodem pro propuštění žalobce ze služebního poměru, jeho závažnost byla posuzována v kontextu ostatních důkazů. Žalobce v replice ze dne 2. 5. 2012 upozornil na rozpor ve vyjádření žalovaného, jenž na jedné straně cituje poznatky Vojenské policie, podle nichž měl být žalobce ostatním účastníkům předmětných akcí znám a měl být přijímán jako důvěryhodná osoba, na druhé straně však uvádí, že dokumentace nepopisuje činnost, kterou měl žalobce na těchto akcích provádět. Žalovaný navíc opět používá proti žalobci záznamy ze spisu jeho bratra, neboť uvedená citace popisovala jeho činnosti zaznamenané na DVD z „pochodu solidarity“, kterého se měl bratr žalobce zúčastnit. Žalobce rovněž podotkl, že akce konané v letech 1999 až 2004 proběhly ještě před jeho přijetím do služebního poměru, a dále že ustanovení zákona o vojácích, podle nějž byl ze služebního poměru propuštěn, vstoupilo v účinnost až po konání poslední z těchto akcí. Pokud by se byl žalobce předmětných akcí skutečně zúčastnil, nebyl by mohl v té době tušit, že může být z tohoto důvodu propuštěn ze služebního poměru. Vzhledem k uvedenému žalobce setrval na svém žalobním návrhu. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního oba účastníci řízení souhlasili s takovýmto postupem. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 100 odst. 1 správního řádu řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. května 2010, čj. 6 As 39/2009-74, obnova řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu je – na rozdíl od úpravy přezkumného řízení dle § 94 téhož zákona – určena k nápravě skutkových nesprávností. Případná změna či ustálení j