4 Ads 138/2010 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 28/2011- 44 - text 12 pokračování 8Ad 28/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: A. D., proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 24. 10. 2011, č. j. 24611-3/2011-900000-302, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se včas podanou žalobou dne 8. 12. 2011 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 24. 10. 2011, č. j. 24611-3/2011-900000-302, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Praha ze dne 9. 6. 2011, č. j. 10760/2011-170100-11, o zápočtu dob rozhodných pro výsluhové nároky. V inkriminované věci žalobce bylo již rozhodováno dříve, a to rozhodnutím generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 19. 11. 2007, č. j. 2007/4939/30, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Praha ze dne 28. 5. 2007, č. j. 8600/07-1701-11/11616, kterým byla žalobci započítána do doby rozhodné pro nárok na výsluhový příspěvek doba 12 roků a 336 dnů a pro nárok na odchodné byla započítána doba 9 roků a 184 dnů s odůvodněním, že služební poměr žalobce trval od 1. 2. 1994 do 31. 12. 2006. V odvolání žalobce mj. namítal, že z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nevyplývá, co bylo podkladem pro toto rozhodnutí, jaké byly úvahy správního orgány prvního stupně, kterými se ředitel celního ředitelství řídil při hodnocení těchto podkladů a z čeho bylo zjištěno, že jeho služební poměr začal až dne 1. 2. 1994, a že správní orgán prvního stupně žalobci nedal možnost se k těmto podkladům vyjádřit, čímž došlo k flagrantnímu porušení jeho práv, a že podle ustanovení § 224 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále jen „Zákon o služebním poměru”), se do doby rozhodné pro výsluhové nároky započtou též doby pracovního poměru, které se podle zvláštních právních předpisů posuzují jako doby služebního poměru, přičemž poznámka pod čarou u tohoto ustanovení odkazuje na čl. VI. odst. 1 zákona č. 113/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 13ú1993 Sb., celní zákon, (dále jen „Celní zákon“), ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. 12. 2006, podle něhož celníci, kteří jsou ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru podle dosavadních předpisů, se považují za celníky ve služebním poměru. Jestliže celník do dvou měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona nesloží služební přísahu, služební poměr zaniká. Podle žalobce tak platí, že ke dni 1. 7. 1997, kdy nabyl účinnosti zákon č. 113/1997 Sb., byl celníkem, k témuž datu byl v pracovním poměru, který započal dne 20. 12. 1979, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 13. 12. 1979, č. j. 60-1502/1979, a proto mu musí být do doby rozhodné pro nárok na výsluhový příspěvek započtena celá doba odpracovaná v celní správě. Skutečnosti, že žalobce byl ke dni 1. 7. 1997 celníkem, svědčí zejména Dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 1994, č. j. 3 - 180/94, ve které je uvedeno, že je s účinností od 1. 2. 1994 zařazen jako celník. Téhož dne žalobce podepsal služební přísahu tak, jak stanovil celní zákon. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo změněno tak, že do doby rozhodné pro nárok na výsluhový příspěvek bude započítána doba od 20. 12. 1979 do 31. 12. 2006, tedy doba celkem 27 let a 11 dní, tj. o 16 roků a 43 dní více než mu bylo započteno. Žalovaný zamítl odvolání rozhodnutím ze dne 19. 11. 2007, č. j. 2007/4939/30, mj. s tím, že žalobce se stal zaměstnancem celní správy dne 20. 12. 1979. Z obsahu pracovní smlouvy ze dne 13. 12. 1979, s přihlédnutím k ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 44/1974 Sb., celní zákon, (dále jen „celní zákon z roku 1974”), v tehdy platném znění, podle kterého byli příslušníky celní správy pracovníci celnic, celních ředitelství a ústřední celní správy, kteří podle pracovní smlouvy plnili úkoly stanovené tímto zákonem, je patrné, že žalobce tyto úkoly až do změn pracovní smlouvy, ke které došlo dne 1. 2. 1994, neplnil a nebyl zařazen jako celník, ale jako civilní zaměstnanec. Uvedené lze dovodit též z toho, že žalobce byl před 1. 2. 1994 odměňován podle výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 23. 11. 1987, č. j. 515-35700-5140, o odměňování odborných administrativních pracovníků orgánů státní správy a některých dalších rozpočtových organizací, a nikoli podle výnosu č. 3/1982 Věstníku Federálního ministerstva zahraničního obchodu o odměňování příslušníků celní správy pracujících na celnicích, či později (od 1. 8. 1991) podle vyhlášky Federálního ministerstva obchodu č. 290/1991 Sb., o platovém a hodnostním řádu příslušníků celní správy, podle kterých byli odměňování celníci. Žalovaný tak má za prokázané, že se žalobce stal celníkem až na základě změny pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 1994, kdy také složil služební přísahu. Až počínaje dnem 1. 2. 1994 tak lze podle žalovaného u žalobce aplikovat čl. VI odst. 3 zákona č. 113/1997 Sb., jehož smyslem bylo zahrnout do doby rozhodné pro přiznání příspěvku za službu takové doby trvání pracovního poměru, při nichž byl celník v pracovním poměru vystaven obdobným podmínkám výkonu práce jako příslušníci bezpečnostních sborů ve služebním poměru. Jedná se o větší rozsah povinností než u civilních zaměstnanců, kdy dochází ohrožení zdraví a života vyplývající z plnění úkolů celní správy při ochraně zájmů státu apod. Správnost uvedených úvah podle názoru žalovaného potvrzuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2004, č. j. 7 A 140/2002 - 46. Žalovaný uzavřel, že zápočet doby rozhodné pro nárok na výsluhový příspěvek byl správním orgánem prvního stupně proveden ve správném rozsahu. Citované rozhodnutí žalovaného žalobce napadnul žalobou, která byla nejprve zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2010, č. j. 10 Ca 6/2008 – 24. Nicméně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. ledna 2011, č. j. 4 Ads 138/2010 – 56, vyhověl kasační stížnosti žalobce, a přisvědčil v tom, že se Městský soud v Praze v napadeném rozsudku nezabýval otázkou porušení ustanovení § 181 odst. 5 zákona o služebním poměru. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2010, č. j. 10 Ca 6/2008 - 24, zrušil a věc se tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. V novém řízení poté Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. dubna 2011, č. j. 10 Ad 7/2011-80, zrušil jak rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 19. 11. 2007, č. j. 2007/4939/30, tak i rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Praha ze dne 28. 5. 2007, č. j. 8600/07-1701-11/11616, když obě postihovala stejná procesní vada. V novém řízení celní orgány napravily vytýkaná procesní pochybení a správní orgán prvního stupně vydal meritorně shodné rozhodnutí, kterým podle § 224 zákona o služebním poměru k 1. 1. 2007 započetl do doby rozhodné pro nárok na výsluhový příspěvek dobu 12 roků a 336 dnů a do doby rozhodné pro nárok na odchodné dobu 9 roků a 184 dnů. V odůvodnění uvedl, že pro nárok na výsluhový příspěvek byla podle § 224 odst. 3 zákona o služebním poměru započtena doba pracovního poměru celníka, který se na základě čl. VI zákona č. 113/1997 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2006, posuzuje jako doba služebního poměru, tj. doba od 1. 2. 1994 do 30. 6. 1997, a pak podle § 224 odst. 2 zákona o služebním poměru doba služebního poměru celníka podle zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, tedy doba od 1. 7. 1997 do 31. 12. 2006. celková započtená doba tedy činí 12 roků a 336 dnů. Odvolání žalobce bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 24. 10. 2011, č. j. 24611-3/2011-900000-302, jehož odůvodnění se vypořádalo s odvolacími námitkami. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a namítal, že žalovaný se nedostatečně vyjádřil k jeho odvolacím námitkám. Žalobce znovu připomínal všechny dokumenty, které předložil v rámci správního řízení, které mají dokazovat, že byl celním inspektorem. Žalobce v žalobě popsal průběh pracovního poměru v celní správě a navazujícího služebního poměru a uvedl, že žalovaný