— Nejvyšší správní soud

8 Af 3/2011- 33 - text 6 pokračování 8Af 3/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: MVDr. K. B., zast. Ing. Stanislavem Kofroněm, daňovým poradcem, se sídlem Benešov, Tyršova 182, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze ze dne 15.11.2010 č. j.: 5278/10-1100-204297 a č.j : 5281/10-1100-204297, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 15.11.2010 č.j.: 5278/10-1100-204297 a č.j.: 5281/10-1100-204297 se z r u š u j í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.808,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Ing. Stanislava Kofroně, daňového poradce. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze, kterými bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečným platebním výměrům na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2007 a 2008, které vydal Finanční úřad ve Voticích dne 26.1.2010 pod č.j. 10782/10/0239702018969 a č.j. 10788/10/023970201869. V odůvodnění rozhodnutí finanční ředitelství mimo jiné uvedlo, že napadené dodatečné platební výměry byly vystaveny na základě výsledků daňové kontroly uvedených ve zprávě č.j. 10538/10/023930201745 projednané dne 14.6.2010. Dle zjištění správce daně žalobce v rozporu s ust. § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona č. 586/1992 Sb. uplatnil výdaje na pracovní cesty vozidlem RZ 3S9 98-11 ve výši sazby základní náhrady, přestože toto vozidlo náležející do společného jmění manželů bylo manželkou žalobce zahrnuto do obchodního majetku. Podle ust. § 23 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb. mělo toto zjištění za následek zvýšení žalobcova základu daně . K námitkám žalobce uvedeným v odvolání finanční ředitelství poukázalo na ust. § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona č. 586/1992 Sb. a uvedlo, že přestože provozovatelem, resp. držitelem vozidla RZ 3S9 98-11 zapsaném v v technickém průkazu byla manželka žalobce, z titulu společného jmění manželů byl žalobce současně vlastníkem. S odkazem na ust. § 145 zákona č. 40/1964 Sb. není podle finančního ředitelství sporu o tom, že žalobce je vlastníkem předmětného vozu spolu s manželkou společně a nerozdílně, tj. jako jedna osoba jsou oprávněni a povinni z uplatňování právních úkonů souvisejících s touto movitou věcí. Finanční ředitelství také uvedlo, že na toto společné vlastnictví zákon č. 586/1992 Sb. reaguje mimo jiné v ust. § 7 odst. 11 ve znění platném pro rok 2007 a v ust. § 7 odst. 9 ve znění platném pro rok 2008. Jak je uvedeno ve zprávě o daňové kontrole a i v žalobcově odvolání, počátkem roku 2007 a v letech předchozích bylo předmětné vozidlo u daňového subjektu MUDr. H. B. předmětem finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci a nájemné bylo tímto daňovým subjektem uplatněno jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Dne 16.2.2007 bylo v daňové evidenci zaevidováno odkoupení vozu a došlo tak k jeho zahrnutí do obchodního majetku MUDr. H. B., ze kterého bylo dne 28.2.2007 vyřazeno. Finanční ředitelství nesouhlasilo s tvrzením žalobce, že splnil podmínky první věty ust. § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona č. 586/1992 Sb., tj. že nic nebránilo tomu uplatnit výdaje na pracovní cesty daným vozidlem RZ 3S9 98-11, jehož je žalobce vlastníkem a který nebyl zahrnut do obchodního majetku, jak ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty, tak ve výši sazby základní náhrady. Protože v řešené věci jde o movitou věc spadající do společného jmění manželů, je podle odvolacího orgánu z daňového hlediska na předmětné vozidlo s odkazem na ust. § 145 zákona č. 40/1964 Sb. pohlíženo, jakoby je vlastnila jedna a tatáž osoba. A u této „osoby“ (MUDr. H. B.) bylo dané silniční motorové vozidlo nejprve předmětem finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci a nájemné uplatněno jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů a poté také bylo MUDr. H. B. zahrnuto do obchodního majetku a následně vyřazeno. Finanční ředitelství pak uvedlo, co stanoví ust. § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona č. 586/1992 Sb. v druhé větě. Podle finančního ředitelství je z uvedeného zřejmé, že výdaje na pracovní cesty předmětným vozidlem ve výši 159 027 Kč a ve výši 149 167,- Kč odpovídající výši sazby základní náhrady uplatnil žalobce v rozporu s ust. § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona č. 586/1992 Sb., neboť toto vozidlo bylo jak předmětem finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci a nájemné bylo uplatněno jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů, tak bylo zahrnuto do obchodního majetku. Námitky žalobce jsou tedy podle finančního ředitelství nedůvodné a na tuto skutečnost nemá vliv ani názor žalobce, že v sazbě základní náhrady zákonodárce určitě nezamýšlel pouze amortizovat náklady spojené s pořízením vozidla, ale zamýšlel pokrýt ostatní náklady spojené s provozem vozidla používaným k podnikání. Finanční ředitelství rovněž uvedlo, že se žalobce poté, co jeho manželka předmětné vozidlo vyřadila z obchodního majetku, rozhodl toto vozidlo, které používá k podnikatelské činnosti, do svého majetku nezahrnout a tato okolnost podle finančního ředitelství řadí výdaje žalobce na pracovní cesty pod režim ust. § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona č. 586/1992 Sb. Žalobce v žalobě uvedl, že nepopírá, že vozidlo RZ 3S9 98-11 bylo v roce 2007 a letech předchozích u jeho manželky předmětem leasingu a nájemné u ní bylo uplatněno jako daňový výdaj. Rovněž nepopírá, že po skončení leasingové smlouvy bylo v její daňové evidenci zaevidováno odkoupení vozu a vozidlo bylo zahrnuto u ní do obchodního majetku. Nicméně je dle jeho názoru nutno konstatovat, že později však bylo z jejího obchodního majetku vyřazeno a dále v souvislosti s podnikáním nijak užíváno nebylo a v daňové evidenci nebylo v souladu s § 4 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb. nijak uváděno. Podle žalobce je pravdou, že se svou manželkou nemají zúžený rozsah společného jmění manželů a manželka žalobce byla i nadále zapsána v technickém průkazu vozidla jako vlastník. Žalobce dále uvedl, že podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona č. 586/1992 Sb. lze uplatnit výdaje na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem ve výši sazby základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty při splnění dvou podmínek a to jednak, že musí jít o vozidlo vlastní a jednak, že musí jít o vozidlo nezahrnuté do majetku poplatníka. Dle názoru žalobce nebyly restriktivní podmínky stanovené tímto ustanovením na straně žalobce jako poplatníka daně z příjmů porušeny. Nebyla porušena podmínka první, že se jedná o vozidlo vlastní, protože se jednalo o vozidlo ve společném jmění manželů a nebyla porušena ani podmínka druhá, že se jedná o vozidlo nezahrnuté do obchodního majetku poplatníka, protože žalobce ve svém obchodním majetku toto vozidlo zahrnuto nikdy neměl. Dle názoru žalobce také nedošlo z jeho strany k porušení § 7 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., na který ve svém odůvodnění finanční ředitelství odkazovalo. Ve vyjádření k žalobě finanční ředitelství odkázalo na napadená rozhodnutí a navrhlo žalobu zamítnout. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků řízení nepožádal výslovně o nařízení ústního jednání, postupoval soud podle § 51 odst. 1 s.ř.s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařídil. Městský soud v Praze posoudil věc takto: V dané věci měl žalobce dle zjištění správce daně v rozporu s ust. § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona č. 586/1992 Sb. uplatnit výdaje na pracovní cesty vozidlem RZ 3S9 98-11 ve výši sazby základní náhrady, přestože toto vozidlo náležející do společného jmění manželů bylo manželkou žalobce zahrnuto do obchodního majetku. Podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona č. 586/1992 Sb. výdaji (náklady) podle odstavce 1 jsou také výdaje (náklady) na pracovní cesty, včetně výdajů (nákladů) na pracovní cestu spolupracujících osob (§ 13) a společníků veřejných obchodních společností a komplementářů komanditních společností, a to maximálně ve výši podle zvláštních předpisů, pokud není dále stanoveno jinak, přitom na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem nezahrnutým do obchodního majetku poplatníka ve výši sazby základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem, které není zahrnuto do obchodního majetku poplatníka