5 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

8 Af 32/2014- 125 - text 9 pokračování 8Af 32/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: STUDENT AGENCY, k.s., se sídlem Brno, náměstí Svobody 86/17, IČ: 253 17 075, zast. JUDr. Markétou Jančurovou, advokátkou, se sídlem Brno, náměstí Svobody 86/17, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 13.7.2009, č.j. 16/53715/2009/1634, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 21.5.2009 č.j. 7826/09-2700-700601 R-20 a to tak, že výše uložené pokuty podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb. byla změněna na 900 000,- Kč. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že: „Ve výroku I. shora uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně se text „1 000 000,-Kč (slovy: jedenmilionkorunčeských)“ nahrazuje textem „900 000,- Kč (slovy: devětsettisíckorunčeských)“. Dále se v tomto výroku mění text „Pokuta se ukládá za období od 1.1.2007 do 31.12.2008 na text „Pokuta se ukládá za období od 1.1.2007 do 28.9.2008“. Zbývající text výroku I. zůstává beze změny. Výrok II. se v souladu s ustanovením § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. potvrzuje. Pokuta je podle § 17 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb. splatná do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet uvedený ve výroku shora uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně. Ve shodné lhůtě je i splatná na účet uvedený ve výroku prvoinstančního rozhodnutí částka paušální náhrady nákladů řízení ve výši 1 000,- Kč, která byla uložena Finančním ředitelstvím v Brně podle § 79 odst. 5 správního řádu.“ V odůvodnění pak žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a konstatoval, že cenovou kontrolou bylo prokázáno, že do výpočtu koeficientu „k“ pro propočet věcně usměrňované ceny linkové dopravy na rok 2007 a 2008 prodávající zahrnul do ekonomicky oprávněných nákladů neoprávněně silniční daň ve výši 367 866,- Kč. Uvedl, že ve smyslu ust. § 3 písm. c) zákona č. 16/1993 Sb. jsou vozidla zabezpečující z více než 80% linkovou osobní vnitrostátní přepravu od této daně osvobozena. Proto náklady na silniční daň u těchto vozidel nejsou ekonomicky oprávněným nákladem v kalkulaci věcně usměrňované ceny linkové dopravy. Žalovaný také uvedl, že v rámci nového projednání mělo finanční ředitelství znovu ověřit výši neoprávněně zahrnutého nákladu za zaplacení silniční daně do výpočtu koeficientu „k“. Účastník (žalobce) na dotaz finančního ředitelství ve svém dopise ze dne 24.4.2009 uvedl, že platil silniční daň za všechny jím užívané autobusy, neboť si nebyl vědom uvedené výjimky (doklad ve spise č. 13). Toto své tvrzení doložil podle žalovaného přiznáním k dani silniční za kalendářní roky 2005 a 2006 (náklady z tohoto období vstupují do propočtu koeficientu „k“ pro roky 2007 a 2008). Dále v tomto přípise uvedl, že do výpočtu zahrnul pouze 29, resp. 45 autobusů, přestože mohl zahrnout všechny, neboť všechny autobusy splňují na 90 – 95 % podmínku použití ve veřejné linkové dopravě v daném roce. K tomuto kontrolnímu zjištění odvolací orgán uvedl, že u autobusů, jejichž počet vstupuje do veličiny „A“ ve výpočtu koeficientu „k“ je zahrnutí nákladů na silniční daň neoprávněným nákladem. V dalším řízení finanční ředitelství jednoznačně prokázalo neoprávněnost tohoto nákladu. Odvolací orgán tedy považoval tuto část kontrolního zjištění za správnou. Dále žalovaný uvedl, že kontrolou bylo prokázáno, že účastník (žalobce) propočetl pro rok 2007 a 2008 věcně usměrňované ceny plného jízdného koeficientem „k“, ale na více než 50% linek takto propočtenou cenu plného (obyčejného) jízdného překročil. Tomuto kontrolnímu zjištění je podle žalovaného nutno uvést, že podle bodu (6) pol. č. 7 Části II. výměru č. 01/2007 (resp. bodu (6) pol. č. 4 Části II. výměru č. 01/2008) může dopravce propočtenou cenu zvýšit na spojích, odsouhlasených příslušným dopravním úřadem o 20 %. Tento souhlas v celém řízení nebyl předložen. Přesto podle žalovaného v příloze písemného vyjádření k protokolu ze dne 22.12.2008 předložil účastník (žalobce) opravený propočet věcně usměrňovaných cen pro kontrolované období, kde u některých spojů toto navýšení provedl (rok 2007 na 19 spojích, rok 2008 na 26 spojích). Obdobně je podle žalovaného navýšení těchto spojů provedeno i v příloze k doplnění odvolání ze dne 4.3.2009. Toto navýšení považoval odvolací orgán jednoznačně za neoprávněné vzhledem k neexistenci souhlasu příslušného dopravního úřadu. Finanční ředitelství podle žalovaného doložilo, že účastník (žalobce) překročil regulované ceny i na dalších linkách, kde neprovedl popsané zvýšení o 20% (viz příloha k napadenému rozhodnutí). Odvolací orgán nesouhlasil s postupem finančního ředitelství pokud se jednalo o období od 29.9.2008 do 31.12.2008, nepovažoval kontrolní zjištění za toto období za dostatečně prokázané, a proto zkrátil v odvolacím řízení období, za které je ukládána pokuta. Odvolací orgán konstatoval, že v příloze k napadenému rozhodnutí je doloženo, na kterých spojích účastník (žalobce) v kontrolovaném období, resp. v období od 1.1.2007 do 28.9.2008 uplatnil vyšší než regulované ceny. Vzhledem k tomu, že ve vyjádření ze dne 24.4.2009 účastník (žalobce) uvedl, že mu nejsou známy údaje o počtu přepravovaných osob v kontrolovaném období, nemohlo finanční ředitelství provést výpočet výše neoprávněného majetkového prospěchu v souladu s ust. § 8 odst. 1 vyhl. č. 580/1990 Sb. Z tohoto důvodu finanční ředitelství provedlo pouze orientační propočet výše neoprávněně získaného majetkového prospěchu, který zahrnuje pouze údaje o spojích, u kterých provedl účastník (žalobce) neoprávněné navýšení cen o 20%. tento výpočet byl použit jako jedno z kritérií při stanovení výše pokuty. Podle odvolacího orgánu je ve spise spolehlivě prokázána skutečnost, že účastník (žalobce) v období od 1.1.2007 do 28.9.2008 uplatnil na více než 50% spojích vyšší ceny, než odpovídají platné regulaci cen. Dále se pak odvolací orgán zabýval námitkami, které byly vzneseny v odvolacím řízení. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, že žalobce při své činnosti v letech 2007 a 2008 porušil ust. § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb. tím, že při výpočtu koeficientu „k“ pro výpočet cen jízdného zahrnul do tohoto výpočtu ekonomicky neoprávněné náklady (silniční daň), že uplatněné ceny na více než 50% provozovaných linkách přesahují maximálně možnou věcně usměrňovanou cenu jízdného a že žalobce zvýšil propočtenou věcně usměrňovanou cenu v rozmezí do 20% bez doložení souhlasu příslušného dopravního úřadu. Podle správních orgánů nerespektoval závazný postup při tvorbě ceny při její kalkulaci podle ust. § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb. Podle žalobce výměry žalovaného, podle kterých byly v letech 2007 a 2008 stanoveny ceny vnitrostátní silniční linkové osobní autobusové dopravy, nejsou v souladu se zákonem č. 526/1990 Sb. Stát by měl před zavedením cenové regulace dát přednost opatřením jiným, která by tržní prostředí a konkurenci mohla vytvořit. Není podle žalobce ústavně konformní, resp. je rozporné se zásadou přiměřenosti, pokud stát přistoupí k cenové regulaci bez toho, aby nejdříve nedošlo k marnému pokusu o vyřešení nastalého stavu dle již platné a účinné právní úpravy. Žalobce má za to, že rozhodnutí cenových orgánů, jež stanoví, že jsou tyto stanovené podmínky splněny a je tedy možno přistoupit k cenové regulaci, musí být přezkoumatelné a možnost přezkoumání umožněna. Cenová regulace v oblasti vnitrostátní autobusové dopravy tak jak je stanovena cenovými výměry žalovaného, se může podle žalobce uplatňovat pouze pro situace, kdy je tato linková doprava provozována v rámci dotovaných závazků veřejných služeb, tedy dopravci, kteří jsou vlastněni státem nebo jinými veřejnoprávními korporacemi, nebo jsou příjemci dotací z veřejných rozpočtů. Žalovaný stanovením závazného postupu pro tvorbu ceny podle žalobce de facto nepovoluje dopravci nákup nového luxusního autobusu do svého majetku a nutí tak dopravce, aby si provozování tohoto autobusu obstaral formou finančního nebo operativního leasingu. Dopravci podle žalobce je tak způsobována škoda, neboť je povinen platit úroky za pronájem autobusu. Žalobce je názoru, že pokud má stát zájem i na regulaci cen v prostředí, kde funguje volná hospodářská soutěž, je třeba tuto regulaci považovat za omezení vlastnického práva. Žalobce upozornil na nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 ze dne 26.6.1969, ve znění Rady (EHS) č. 18936/91 ze dne 20.6.1991 a má za to, že uložení povinnosti respektovat regulované ceny odpovídá uložení závazku veřejné služby ve smyslu uved