7 Afs 77/2012 — Nejvyšší správní soud

8 Af 46/2011- 34 - text 7 pokračování 8Af 46/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: AKCENT, spol. s r. o., IČ: 469 67 052, se sídlem v Praze 10, Pražská 1279/18, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 2866/11-1200-106947, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podáním žaloby dne 5. 5. 2011 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, (dále jen „Odvolací orgán“), ze dne 8. 3. 2011, č. j. 2866/11-1200-106947, jímž bylo částečně vyhověno jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 č. j. 309127/10/010511107066, vydanému dne 24. 8. 2010 Finančním úřadem pro Prahu 10 (dále jen „správce daně“), jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit daň ve výši 14.160 Kč a související penále ve výši 2.832 Kč. Správce daně dospěl k závěru, že žalobce mimo jiné neoprávněně zahrnul do nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů částku 56.284 Kč, když uplatnil výdaje ve formě odpisů technického zhodnocení nemovitosti nad limity stanovené v § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění tehdy účinném, a o tuto částku neupravil svůj hospodářský výsledek. Odvolací orgán napadeným rozhodnutím změnil dodatečný platební výměr tak, že snížil dodatečně vyměřenou daň na částku 13.440 Kč a penále na částku 2.688 Kč, když vyhověl odvolací námitce týkající se nákladů vynaložených na telefonní služby; ostatní části platebního výměru ponechal nezměněny. Odvolací námitky týkající se odpisování technického zhodnocení důvodnými neshledal. Žalobce podle jeho zjištění neunesl důkazní břemeno ohledně skutečností uvedených v daňovém přiznání a ohledně skutečností, k jejichž prokázání byl v průběhu daňového řízení vyzván, konkrétně toho, že technickým zhodnocením nemovitosti nedošlo k navýšení její vstupní ceny ve smyslu § 26 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů. Žalobce byl tudíž podle platné zákonné úpravy povinen zvýšit vstupní cenu budovy ve výši 269.808 Kč o hodnotu technického zhodnocení ve výši 2.893.471 Kč, a jelikož již dříve zvolil pro odpisování budovy rovnoměrný způsob, byl podle § 30 odst. 2 téhož zákona povinen v tomto způsobu odpisování pokračovat. Žalobce však započal se zrychleným odpisováním technického zhodnocení jako jiného majetku, tudíž byl jím uplatněný odpis za rok 2007 o 56.284 Kč vyšší než maximální výše odpisu podle zákona o daních z příjmů. K tvrzení, že při daňové kontrole za zdaňovací období 2001 a 2002 byla problematika odpisů budovy a technického zhodnocení řešena prohlídkou na místě, o níž byl sepsán záznam, a tento postup byl shledán bezvadným, odvolací orgán uvedl, že v daňovém spisu nenalezl žádný úřední záznam o místním šetření technického zhodnocení budovy. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost a tvrdil, že provedl technické zhodnocení stávající stavby ve smyslu § 33 zákona o daních z příjmu. Žalobce nesouhlasil se způsobem, jakým se odvolací orgán vypořádal s jeho argumentací ohledně daňové kontroly prováděné za období let 2001 a 2002, kdy byla bez zjištění závad prověřována i správnost odpisů technického zhodnocení nemovitosti. Pokud nelze měnit způsob odpisování, nelze podle názoru žalobce měnit ani postup správce daně. Za této situace považuje žalobce za spravedlivé, aby důkazní břemeno ohledně prokázání, že technické zhodnocení je jiným majetkem ve smyslu § 26 odst. 3 téhož zákona, nesl správce daně. Žalobce je přesvědčen, že pracovníky správce daně o způsobu odpisování v roce 2004 informoval, a ti tento postup schválili, jak je zřejmé ze zápisu o této kontrole č. j. 68170/04/330931/0303. K samotnému charakteru technického zhodnocení žalobce dodal, že šlo o stavební úpravu tiskárny v objektu č. p. 42 v obci Chlístov, zkolaudovanou rozhodnutím MěÚ v Třebíči č. j. Výst. 3093/2000-Vi ze dne 8. 6. 2001. Z potvrzení obecního úřadu Chlístov ze dne 20. 4. 2011 plyne, že došlo k přístavbě, nadstavbě a změně užívání tohoto objektu. Proto žalobkyně přistoupila k zařazení „jiný majetek“ a jinému způsobu odpisování již od počátku zařazení tohoto majetku do užívání, od roku 2001. Žalobce se dovolával ustanovení § 26 a násl. zákona o daních z příjmu týkajících se odpisu hmotného majetku. Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu ve svém vyjádření ze dne 22. 8. 2011 navrhnulo žalobu zamítnout. K daňové kontrole roku 2001 a 2002, resp. k žalobcem předloženém zápisu o kontrole za tato zdaňovací období 2001 a 2002, uvedlo, že zde není zmínka o provedené kontrole technického zhodnocení a nelze z něj jednoznačně určit, zda předmětem kontroly bylo také šetření týkající se uplatnění těchto odpisů. Ani případné pochybení správce daně při předchozí daňové kontrole však není důvodem pro uznání chybného uplatňování odpisů u předmětného technického zhodnocení v dalších zdaňovacích obdobích. Technické zhodnocení nebylo možno zatřídit jako „jiný majetek“, neboť se jednalo o přístavbu a nadstavbu, jež jsou součástí původní nemovitosti. Ve zbytku odvolací orgán zopakoval argumenty obsažené již v napadeném rozhodnutí. Žalovaný konstatoval, že žalobce neunesl důkazní břemeno potud, že technické zhodnocení nezvýšilo vstupní cenu hmotného majetku, tudíž neprokázal oprávněnost jeho zařazení jako „jiný majetek“, jejž by mohl odpisovat samostatně, ač § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ukládá v tomto ohledu důkazní břemeno daňovému subjektu. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního oba účastníci s takovýmto postupem vyjádřili souhlas. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Nejprve však soud musel k osobě žalovaného konstatovat, že v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí přezkoumávala rozhodnutí finančních úřadů vydaná ve správním řízení Finanční ředitelství [§ 9 písm. c) zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech]. Podle § 7 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, jímž byl zákon č. 531/1990 Sb. ke dni 1. 1. 2013 zrušen, vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného finančním úřadům, a tedy i rozhoduje o podaných odvoláních, Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně. Působnost k rozhodování o odvolání v posuzované věci tak v průběhu řízení o žalobě přešla z Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu na Odvolací finanční ředitelství, na které tak přešlo rovněž postavení žalovaného. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 6. 6. 1994 nemovitost – dům č. p. 42 včetně příslušenství a pozemku v k. ú. Chlístov u Rokytnice nad Rokytnou – za cenu 280.000 Kč (bez ceny pozemku 269.808 Kč). Tento dlouhodobý hmotný majetek, zařazený do užívání dne 6. 6. 1994, žalobce zatřídil do 5. odpisové skupiny a odpisuje ho rovnoměrně; roční odpis pro rok 2007 činil 9.520 Kč. Na této nemovitosti provedl žalobce technické zhodnocení ve výši 2.893.471 Kč, zařazené do užívání dne 15. 12. 2001. Žalobce toto technické zhodnocení zatřídil do 5. odpisové skupiny a odpisuje ho zrychleně; roční odpis pro rok 2007 činil 154.316 Kč. Podle § 26 odst. 5 zákona o daních z příjmu odpisováním se pro účely tohoto zákona rozumí zahrnování odpisů z hmotného majetku evidovaného u poplatníka, který se vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu. Odpisování lze zahájit po uvedení pořizované věci do stavu způsobilého obvyklému užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání. Obdobně to platí pro technické zhodnocení (§ 33). Poplatník s příjmy podle § 7 a 9, který nevede účetnictví a uplatňuje výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 24, může zahájit odpisování hmotného majetku, jedná-li se o hmotný majetek v daňové evidenci nebo pronajímaný hmotný majetek, evidovaný podle § 9 odst. 6; přitom zvířata z vlastního chovu, nakoupená a darovaná zvířata po dosažení dospělosti zůstávají součástí zásob. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2013, čj. 7 Afs 77/2012-31, smyslem a účelem § 25 odst. 5 a 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je zajistit, že odepisován bude pouze majetek již skutečně pořízený a způ