2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

9 A 11/2012- 54 - text 10 pokračování 9A 11/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: dominet, s.r.o., IČ: 26773821, se sídlem Praha 6, Nad Želivkou 559, zastoupen JUDr. Davidem Mášou, advokátem se sídlem Praha 2, Na Zderaze 1275/15, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Praha 9, Sokolovská 219, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.11.2011, č.j. ČTÚ-37 019/2011-603, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo k rozkladu žalobce změněno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha (dále jen „správní orgán I. stupně“ či „Úřad“) ze dne 17.3.2011, č.j.: 80 873/2008-631 - Stu tak, že žalobce porušil § 13 odst. 6 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v rozhodném znění (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“) tím, že ode dne 28.3.2007 do doby vydání tohoto rozhodnutí neoznámil správnímu orgánu I. stupně změny údajů, uvedených v Oznámení komunikační činnosti ze dne 28.3.2007, a to změnu data předpokládaného zahájení zajišťování oznamovaných veřejných komunikačních sítí a změnu data předpokládaného zahájení poskytování oznamovaných služeb elektronických komunikací, čímž se dopustil správního deliktu dle § 118 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích. Žalobce v žalobě nejprve namítal nepřezkoumatelnost výroku napadeného rozhodnutí, neboť z něj není zřejmé, jakým způsobem měl porušit zákon o elektronických komunikacích, absentuje v něm skutkový popis žalobcova jednání. Dále namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného právního posouzení jeho jednání, jako správního deliktu dle § 13 zákona o elektronických komunikacích. Zdůraznil, že výše uvedené zákonné ustanovení neobsahuje povinnost oznamovat údaj o datu zahájení komunikační činnosti, tudíž nelze po žalobci požadovat, aby oznamoval jeho změnu. Nesouhlasil s tím, že správní orgány v řízení vycházely z e-mailu ze dne 25.7.2008 jako důkazního prostředku. Popřel, že by jej správnímu orgánu I. stupně zaslal. Připustil, že správnímu orgánu I. stupně zaslal e-mail, ale ten byl adresovaný panu S. a obsahoval dotaz na způsob vyplnění formuláře, nikoli tvrzení o neposkytování hlasové služby. Nesouhlasil ani s posouzením tohoto e-mailu jako podání ve věci samé dle § 37 správního řádu. Uvedl, že zákon nedefinuje pojem „testovací režim“, proto správní orgán I. stupně nemůže jeho obsah spekulativně vykládat. Tvrdil, že zahájení správního řízení se žalobcem bylo nezákonné, jelikož správní orgán I. stupně nedisponoval žádnou relevantní informací svědčící o tom, že by spáchal správní delikt. Poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 7 A 167/94. Uvedl, že vyrozumění o zahájení správního řízení ze dne 25.9.2007, oznámení o pokračování řízení ze dne 24.8.2009 či ze dne 27.10.2010 neobsahují způsob spáchání správního deliktu žalobcem a není zde uveden důvod, který vedl správní orgán k zahájení správního řízení. Zdůraznil, že e-mail ze dne 25.7.2008 obsahoval jeho dotaz na to, jakým způsobem má vyplnit dotazník, neboť služba je provozována v testovacím režimu. Nelze jej však posoudit jako důvod pro zahájení správního řízení z moci úřední. Z povahy věci nelze „testovací režim“ považovat za neposkytování hlasových služeb. Naopak dovodil, že provozování hlasové služby v testovacím režimu je důkazem žalobcova podnikání v oboru elektronických komunikací. Navíc ve věci vymáhání statistických údajů s ním správní orgán I. stupně nezahájil žádné řízení. Proto nemůže být účastníkem tohoto řízení. Namítal nesprávně zjištěný skutkový stav věci, neboť napadené rozhodnutí bylo podloženo jediným důkazem, a to e-mailem ze dne 25.7.2008. E-mail však nebyl řádně podepsán ani nebyl podán na elektronickou podatelnu správního orgánu I. stupně. Nelze jej tedy považovat ani za vyjádření účastníka řízení ani za jiný právní úkon. Nesouhlasil s procesním postupem správního orgánu I. stupně, který požadoval doložení skutečností svědčících o tom, že žádné změny údajů na jeho straně nenastaly. Zdůraznil, že negativní okolnosti nelze prokazovat a v tomto řízení leží důkazní břemeno na správních orgánech. Další žalobou uplatněná námitka spočívala v porušení zásady vyšetřovací ze strany správních orgánů, neboť nezjistily rozhodné skutečnosti ohledně provozování jeho elektronické komunikační sítě. Poukázal na soudní řízení vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 25 Cm 355/2006. V řízení bylo zjištěno, že žalobce svou síť elektronických komunikací neprodal, tudíž je zřejmé, že ji provozuje. Namítal porušení zásady spravedlivého procesu a rovnosti stran ve správním řízení, jelikož správní orgány poskytly kopii správního spisu v této věci Městskému soudu v Praze ve věci vedené pod sp.zn. 25 Cm 355/2006. Uvedl, že se obává zakládat do správního spisu jakékoliv listiny soukromého charakteru, neboť si nemůže být jistý, zda-li se tyto listiny nedostanou ke třetím osobám, případně, zda-li by nebyly použity k jiným účelům. Taktéž namítal šikanózní charakter daného řízení, neboť skutkový stav se od počátku řízení nezměnil, správní orgány přesto žalobce pokutovaly a své jednání vždy zdůvodnily. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k novému řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Odmítl námitku nesprávného právního posouzení věci správními orgány. Poukázal na § 7 odst. 1 ve spojení s § 13 zákona o elektronických komunikacích s tím, že konkrétně § 13 odst. 4 písm. b) zákona o elektronických komunikacích stanoví povinnost uvést v Oznámení o zahájení činnosti datum předpokládaného zahájení zajišťování veřejné komunikační sítě nebo poskytování služby v elektronických komunikacích. Zdůraznil, že odvolací správní orgán v řízení o rozkladu změnil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, aby odpovídal zásadě přezkoumatelnosti správního rozhodnutí. Žalovaný žádal soud, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce v replice ze dne 5.6.2012 stručně zrekapituloval žalobní body již obsažené v žalobě. Zdůraznil, že je mu kladeno za vinu, že se dopustil správního deliktu neoznámení změn údajů uvedených v Oznámení, ale k takovéto změně předpokládaného data nikdy nedošlo. Jako novou námitku uplatnil tvrzení, že správní orgán neposkytl dostatečně konkrétní odůvodnění svého rozhodnutí ohledně skutečnosti, jak mělo být datum předpokládaného zahájení elektronické činnosti změněno. Soud o věci rozhodoval bez nařízení ústního jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání napadení rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy: Podle § 7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích komunikačními činnostmi jsou: a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů (§73). Podle § 13 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích fyzická a právnická osoba, která hodlá vykonávat komunikační činnost, která je podnikáním v elektronických komunikacích je povinna předem tuto skutečnost písemně oznámit (dále jen „oznámení“) Úřadu. Oznámení je učiněno dnem jeho doručení úřadu. Podle § 13 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích právnická osoba v oznámení uvede obchodní firmu, název, sídlo, popřípadě sídlo organizační složky na území České republiky, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno, příjmení a bydliště osoby oprávněné jednat jménem této právnické osoby. Podle § 13 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích fyzická a právnická osoba dále v oznámení uvede a) vymezení druhu a územního rozsahu veřejné komunikační sítě, kterou hodlá zajišťovat a popis služby elektronických komunikací, kterou hodlá poskytovat, včetně údajů o síti, jejímž prostřednictvím bude služba poskytována, s odkazem na příslušné všeobecné oprávnění, b) datum předpokládaného zahájení zajišťování veřejné komunikační sítě nebo poskytování služby elektronických komunikací, c) způsob zajištění povinnosti stanovené v § 97. Podle § 13 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích fyzická a právnická osoba, která splnila oznamovací povinnost podle odstavců 2 až 5, je povinna Úřadu písemně neprodleně sdělit změny údajů uvedených v oznámení. Podle § 118 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že neoznámí předem Úřadu zahájení komunikační činnosti, nebo změny údajů, které uvedla v oznámení o