8Afs 15/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 133/2011- 292 - text 8 pokračování 9A 133/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: J. K., bytem P. P., P. 4, adresa pro doručování: S., P. 4, zast. Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, se sídlem Vinohradská 32, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 7. 6. 2011, č. 136/2011, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odměna zástupce žalobce advokáta Mgr. Stanislava Němce se určuje částkou 8 800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce Mgr. Stanislava Němce, advokáta. Odůvodnění I. Předmět řízení a rozhodnutí žalovaného Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 7. 6. 2011, č. 136/2011, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 12. 1. 2011, č. j. OSZ-12723-105/D-Br-2011. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 12. 1. 2011 byl žalobci podle § 159 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) zvýšen výsluhový příspěvek z částky 1.043,- Kč na částku 1.064,- Kč, s účinností od 1. 1. 2011 s odůvodněním, že výsluhový příspěvek se zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů. Procentní výměra důchodů se podle nařízení vlády č. 281/2010 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2011, zvyšuje od 1. 1. 2011 o 3,9%, výsluhový příspěvek se zvyšuje o 1,95% částky výsluhové příspěvku, která náleží ke dni, od něhož se výsluhový příspěvek zvyšuje. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr vnitra poukázal na málo srozumitelné odvolání žalobce a na to, že argumenty, které žalobce ve svém odvolání uvedl, nemají vztah k napadenému rozhodnutí. Odvolací orgán přesto přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí v celém rozsahu a nezjistil právní vady, které by odůvodňovaly změnu nebo zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. II. Žaloba Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je neústavní, nicotné a nezákonné a současně nepřezkoumatelné a zmatečné v celém jeho rozsahu, neboť vydání tohoto rozhodnutí bránilo probíhající soudní řízení (překážka litispendence), vedené ve věci výsluhového příspěvku žalobce v souvislosti s výší starobního důchodu pod sp. zn. 8Ca 345/2007, 4Cad 10/2009, 6Ad 18/2010 a další řízení vedená o zrušení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27. 8. 2009 a ze dne 29. 1. 2010. Dále žalobce s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, č. j. 25Cdo 145/2002 a na svá trestní oznámení na Inspekci ministra vnitra a na jím podanou žalobu ve věci náhrady škody na zdraví ze dne 25. 4. 1996 poukazoval na 18timěsíční nečinnost soudu, svědčící o nesprávném úředním postupu a zmínil, že dne 25. 4. 1996 podal žalobu ve věci náhrady škody na zdraví z důvodu úmyslně způsobeného služebního úrazu zaviněného lékaři komunistické státní bezpečnosti. Poukázal na to, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 1997 pod č. j. 38Ca 174/96-81 zrušil jako nulitní rozhodnutí 1. a 2. stupně žalovaného se závazným právním názorem, týkajícím se posuzování poškození policisty na zdraví. Žalobce dále v podané žalobě považuje za nulitní všechna rozhodnutí žalovaného vydaná v minulosti a rozhodnutí na tato rozhodnutí navazující, tedy i rozhodnutí o převedení žalobce v rámci služebního poměru do podatelny z funkce právníka. Poukazuje na názory vyjádřené v rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu pod č. j. 8Afs 15/2007-75 a na pravomocná a vykonatelná rozhodnutí Městského soudu v Praze, které žalovaný nerespektuje. Jde o rozhodnutí vydaná pod č. j. 28Ca 235/94, 26Ca 215/95, 38Ca 174/96, 3Cad 34/2007, 7Ca 354/2006, 1Ad 18/2010, 6A 27/98 a 7A 77/2000, zvláště na rozsudek ve věci 3Cad 34/2007, na jehož základě posudková lékařka vyzvala k pokračování v nedokončeném řízení ohledně hodnocení zdravotního stavu žalobce. Bylo provedeno posudkové zhodnocení ze dne 23. 3. 2009 posudkovým lékařem MUDr. J. Č. a z posudku tohoto lékaře vyplývá odůvodnění, že žalobce nebyl občanem se změněnou pracovní schopností podle § 21 odst. 1 zákona č. 1/1991Sb. Podle posudku se nejednalo o osobu zdravotně znevýhodněnou a zdravotní stav žalobce byl a je odpovídající normě. Na základě uvedeného má žalobce za to, že veškeré posuzování jeho zdravotního stavu a účelové převedení žalobce z funkce právníka do podatelny na základě padělané a následně skartované zdravotnické dokumentace byl zločinem proti lidskosti, organizované komunistickou státní bezpečností. Žalobce podanou žalobu doplnil řadou podání, týkajících se vyměření jeho důchodu a výsluhového příspěvku, které zasílal k různým řízením vedeným u Městského soudu v Praze ohledně důchodu a výsluhového příspěvku. Žalobce dále zakládal do spisu v předmětné věci, ale i do dalších spisů v řízeních, která vede před Městským soudem v Praze podání adresovaná řediteli odboru sociálního zabezpečení žalovaného a vrchnímu státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze a dále doklady, týkající se posuzování zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí i znalcem, vztahující se k chování žalobce a jeho převedení na jinou práci jako staršího právníka u Ministerstva vnitra České republiky. Předložil také podání a podněty týkající se nesouhlasu žalobce s odpíráním informací ze zdravotní dokumentace, stížnosti na jednání ředitele nemocnice Ministerstva vnitra, podání adresovaná ministru spravedlnosti a předsedovi vlády. Uvedená podání jsou datována v časovém období od roku 1997 do roku 2012 a týkají se posuzování zdravotního stavu žalobce, jeho převedení na jinou práci, v rámci služebního poměru a vyřizování jeho podnětů a stížností. Po vyhovění žádosti žalobce o ustanovení advokáta usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2012, č. j. 9A 133/2011-96 a po výzvě soudu, aby žalobce vyjasnil a doplnil podanou žalobu tak, aby bylo zřejmé, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce výroky napadeného rozhodnutí za nezákonné a nicotné, žalobce v zastoupení advokátem upřesnil podanou žalobu tak, že se v předmětném řízení domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2011, č. 136/2011 s tím, že před vydáním tohoto rozhodnutí nebylo žalobci umožněno v řízení před odvolacím správním orgánem plně realizovat jeho práva. Žalobci bylo odepřeno se vyjadřovat k podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popř. navrhnout jejich doplnění a žalobce nebyl vůbec vyrozuměn o jednání senátu poradní komise ministra vnitra. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu 1. stupně jsou absolutně nicotná, neboť se odvíjejí od nicotného rozhodnutí ze dne 14. 12. 1995. Žalobce byl po roce 1989 rehabilitován a znovu přijat k žalované dne 1. 1. 1993. Dne 10. 1. 1994 byl nezákonným rozhodnutím ihned propuštěn. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze. Žalobce byl od úrazu dne 10. 1. 1994 od 13. 1. 1994 v pracovní neschopnosti a rozhodnutím ze dne 4. 9. 1996 byl na základě nepravdivého a zfalšovaného rozhodnutí lékařské komise Východočeského kraje Policie České republiky vyhodnocen nezpůsobilým pro výkon pozice právníka u žalované, na základě čehož byl přeložen do podatelny. Přitom byl funkční plat žalobci snížen, a protože žalobce byl vystaven nepřiměřené pracovní zátěži, kdy na místo tří pracovníků pracoval pouze sám, podatelna nebyla vybavena uzamykatelnými skříňkami, kde by žalobce mohl ukládat dokumenty, byl nucen, pod tíhou těchto okolností, požádat o uvolnění ze služebního poměru. Žalobci tímto bylo odepřeno právo na práci od 11. 3. 1997 do 31. 5. 2008. Bylo mu odmítnuto právo na svobodnou volbu povolání ve stávající funkci právníka u žalovaného a právo na spravedlivou odměnu za práci. Žalobce je toho názoru, že byl-li do podatelny přeřazen na základě rozhodnutí lékařské komise Východočeského kraje, které je absolutně nicotné, hledí se na takové rozhodnutí jako by nebylo nikdy vydáno. Nicotná jsou pak i všechna rozhodnutí na tato rozhodnutí navazující. Za této situace žalobce nemohl být nikdy platně převeden do podatelny žalované, ale naopak mu příslušelo zastávat funkci právníka žalované. Tato skutečnost by měla být zohledněna právě ve výsluhovém příspěvku, jehož výše se odvíjí od počtu let služby, kdy žalobci nemůže jít k tíži, že mu žalovaná neumožňovala funkci vykonávat. Žalobce upozorňuje na ustanovení § 62 odst. 1 s. ř. s., podle kterého může žalovaný během řízení, do doby než soud rozhodne, vydat pouze rozhodnutí, kterým ža