4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 41/2012- 54 - text 16 pokračování 9A 41/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: J. D., bytem P., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Jungmannova 29, za účasti těchto osob zúčastněných na řízení: 1. Ing. Z. H., 2. H. H., oba bytem P., HSVO s.r.o., se sídlem Praha 5, Janského 2420/21, IČ: 25648381, všechny osoby zúčastněné na řízení zastoupeny JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Žitná 562/10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2012 č. j. SMHMP 2192/2012/OST/Je takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a JUDr. P. D. proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 16 ze dne 24. 11. 2009, č. j. 006202/08/OVDŽP/Lm, jímž byly podle § 129 odst. 2 a 3 a § 111 až § 114 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) a § 5 a § 6 vyhlášky č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu, k žádosti stavebníků, Ing. Z. H., H. H. a společnosti HSVO s.r.o., dodatečně povoleny stavební úpravy pro stavbu „zimní zahrada na terase rodinného domu čp. X P., ulice Z.“ na pozemku parc. č. 1596 v k. ú. R.. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně společně s manželem JUDr. P.D. odvolání, ve kterém zejména namítali vady projektové dokumentace, neplatný certifikát použitého materiálu a studii oslnění odraženým světlem. Dále namítali nedostatečné vypořádání se s uplatněnými námitkami a opakovaně, bez předložení důkazů, namítali poškozování zdraví odrazem slunečních paprsků ze zimní zahrady. Žalovaný se předmětnou věcí již zabýval, a to naposledy rozhodnutím ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. S-MHMP 163473/2010/OST/Je/Zá, kterým odvolání žalobkyně a jejího manžela zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně společně s JUDr. P. D. žalobu k Městskému soudu v Praze. Soud jejich žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2010 rozsudkem č. j. 10 A 176/2010 - 39 ze dne 5. 10. 2011 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Stěžejním důvodem zrušení rozhodnutí bylo nedostatečné zdůvodnění skutečnosti, že správní orgány odkazují na dokumenty, jejichž platnost v době rozhodování uplynula. Konkrétně byla zmíněna neplatnost certifikátu použitého materiálu výrobku č. C-99-0363/Z. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále konstatoval, že v průběhu řízení byly odstraněny vytýkané vady projektové dokumentace. Nebyl pouze doložen výkres vnějších vztahů, avšak s ohledem na skutečnost, že stavební úprava spočívá zejména v zasklení stávající terasy bez výškového navýšení stavby, nelze tento nedostatek považovat za důvod pro zrušení rozhodnutí. Provedená stavební úprava nemohla zastínit sousední nemovitosti více než stavba bez této úpravy, a to s ohledem na orientaci zimní zahrady ke světovým stranám, jejímu umístění v dispozici rodinného domu a dále vzhledem k tomu, že stavební úprava nepřesahuje půdorysné ani výškové ohraničení stavby. Stavební úprava je umístěna na části stávající terasy, tedy v prostoru, který již byl jako pobytová plocha využíván. Stavební úprava rovněž nemůže obtěžovat pachem, neboť žádný neprodukuje, a ani hlukem. Naopak hluky z terasy tlumí. Umístění zimní zahrady na terase v zásadě nemění způsob užívání těchto prostor. Žalovaný následně poukázal na to, že stavebník v průběhu řízení doložil studii posouzení denního osvětlení, a vyslovil souhlas se zpracovatelem studie a správním orgánem prvého stupně, že v právních ani technických předpisech není stanoven žádný požadavek na oslnění, světelné znečištění apod. Oslnění od materiálů nebo výrobků použitých na stavbu se ve vazbě na sousední pozemek a stavbu na něm podle platných předpisů neposuzuje. K námitce neplatnosti certifikátu použitého materiálu výrobku č. C-99-0363/Z žalovaný uvedl, že součástí správního spisu je certifikát tohoto výrobku vydaný Centrem stavebního inženýrství a.s. Praha ze dne 10. 7. 1999 podle § 10 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o technických požadavcích na výrobky“) a § 2 a § 3 nařízení vlády č. 163/2002 Sb., o technických požadavcích na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 163/2002 Sb.“). Z § 13 odst. 1 zákona o technických požadavcích na výrobky je dle žalovaného zřejmé, že certifikát je vydáván v souvislosti s uvedením výrobku na trh. Tato skutečnost je zřejmá i z § 2 a § 3 nařízení vlády č. 163/2002 Sb. Součástí spisu je dále stavební technické osvědčení č. STO-03-1188/Z ze dne 21. 6. 2004 s platností do 21. 6. 2008 vystavené podle obou výše uvedených právních předpisů. Stavebník je povinen prokázat, že na stavbu (v době její výstavby) byly použity pouze ověřené materiály. Vzhledem k tomu, že stavba byla prováděna nejpozději v roce 2007, byla realizována v době platnosti stavebně technického osvědčení. Žalovaný neshledal žádná pochybení stavebního úřadu při rozhodování o uplatněných námitkách odvolatelů. Stavební úřad se jejich námitkami podrobně zabýval a své rozhodnutí dostatečně zdůvodnil. Žalovaný k tomu podotkl, že v této části rozhodnutí Městský soud v Praze žádné pochybení neshledal. Společně podanou žalobou se žalobkyně a JUDr. P. D. domáhali zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 9. 5. 2012 č. j. 9 A 41/2012 – 37 bylo řízení ve vztahu k JUDr. P.D. pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Žalobkyně v žalobě předně uvedla, že se nepřesnostmi nebo gramatickými chybami v rozhodnutí nezabývá, poukazuje však na to, že samotné ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu samo o sobě, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí, odvolání ani nezamítá, ani prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu nepotvrzuje. Napadené rozhodnutí je tedy dle žalobkyně vadné již z tohoto důvodu. Dále poukázala na to, že ve výrokové části napadeného rozhodnutí je nesprávně uvedeno bydliště žalobců. Ti jsou vlastníky domu č. p. 1338 na pozemku parc. č. 1598/4 v k. ú. R.. Vlastníci sousedního domu čp. 809, jimiž jsou osoby zúčastněné na řízení, na a ve svém domě vedle řady stavebních změn, vyžadujících zřejmě stavební povolení, postavili v roce 2007 bez platného stavebního povolení zimní zahradu na terase svého rodinného domu. Teprve v době, kdy byla zimní zahrada postavena, podali žádost o vydání stavebního povolení na tuto stavbu. Žalobkyně a její manžel ze závažných důvodů se stavbou nesouhlasili a nesouhlasí. Žalobkyně považuje rozhodnutí správních orgánů obou stupňů za nezákonná, event. přímo nicotná, a to na základě žalobních bodů, tedy skutkových a právních důvodů, uvedených v odvoláních ze dne 17. 12. 2009, 23. 12. 2009 a 14. 1. 2010. Má za to, že žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu, ačkoliv toto se evidentně nevypořádalo s důvody, pro které bylo předcházející rozhodnutí stavebního úřadu ve věci předchozím rozhodnutím žalovaného zrušeno. Projektová dokumentace, kterou žalovaný již jednou označil za nedostatečnou, byla nyní, aniž by byla zřejmě doplněna, posouzena jako vyhovující. Dle žalobkyně nicméně nebyly v den jejího nahlížení do spisu stavebního úřadu v rozporu se současným tvrzením žalovaného žádné jím původně vytýkané vady projektové dokumentace odstraněny. Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 11. 2007 bylo konstatováno, že předložená projektová dokumentace je nedostatečná, mimo jiné chybí textová část dokumentace. Jedinou zjištěnou změnou bylo uvedení aktuálnějšího data - na titulní stránce je vedle původního data 03.2007 uvedeno datum 07.2009. Jedná se tedy o projektovou dokumentaci, která požadavkům samotného žalovaného stále neodpovídá. Doložen není ani výkres „vnějších vztahů“, na kterém žalovaný dříve trval a až nyní jeho význam účelově bagatelizuje, aniž by k tomuto novému závěru provedl odpovídající šetření. Tvrzení žalovaného ohledně výškového navýšení stavby a zastínění sousední nemovitosti je neodborné a v rozporu se skutečností. Ve vyjádření k žalobě, která byla projednávána u Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 10 A 176/2010, žalovaný uvedl, že zkoumal doplněnou dokumentaci ze dne 7. 9. 2009, ale podle zjištění žalobkyně ke dni jejího nahlížení do spisu stavebního úřadu se tam takto datovaná projektová dokumentace nenacházela. Z výše uvedeného vyplývá, že projektová dokumentace předmětné stavby není doposud provedena v rozsahu stanoveném přílohou č. 1 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. Žalobkyně dále namítla, že podle rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2