1 Afs 15/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Af 52/2011- 87 - text 44 pokračování 9Af 52/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: PRIMOSSA, a. s., se sídlem Zahořany č.p. 46, IČ: 60281600, zast. Mgr. Jiřím Hoňkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1284/37, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 18.7.2011, č.j. 7717/11-1300-101206 t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 489,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 1 na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2003 ze dne 24.8.2004 č.j. 195047/04/001511/4917 ve znění rozhodnutí ze dne 5.10.2004 č.j. 219554/04/001511/49, kterým byla žalobci vyměřena daň ve výši 1.213.713,- Kč oproti nadměrnému odpočtu vykázanému v daňovém přiznání ve výši 10.947.928,- Kč, a toto rozhodnutí potvrdilo. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení (poznámka soudu: žalovaným bylo původně Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, nicméně s účinností od 1.1.2013 přešla působnost Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu na Odvolací finanční ředitelství, s nímž soud v souladu s § 69 s.ř.s. nadále jednal jako se žalovaným). Žalobce nejprve v žalobě shrnul dosavadní průběh řízení, jež vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí. Konstatoval, že se v roce 2003 věnoval nákupu a prodeji zboží - zlata. Jakožto daňový subjekt a plátce DPH je povinen podávat k místně příslušnému správci daně daňové přiznání, na základě něhož je mu následně vyměřena správcem daně DPH. Za určitých zákonem popsaných podmínek vzniká žalobci coby daňovému subjektu nárok vůči státu na tzv. odpočet DPH. V daňovém přiznání za zdaňovací období červen 2003 uplatnil žalobce právo na daňový odpočet. Finanční úřad pro Prahu 1 (dále též jen „správce daně“) následně vydal platební výměr na daň z přidané hodnoty č.j. 195047/04/001511/4917 ze dne 24.8.2004 ve znění rozhodnutí č.j. 219554/04/001511/49 ze dne 5. 10. 2004, kterým byla žalobci vyměřena daňová povinnost v částce 1.213.713,- Kč oproti nadměrnému odpočtu vykázanému v daňovém přiznání v částce 10.947.928,- Kč. Proti platebnímu výměru podal žalobce odvolání k Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu. Odvolací orgán rozhodl o podaném odvolání zamítavým rozhodnutím ze dne 6.4.2005 č.j. FŘ-12437/13/04, avšak toto rozhodnutí Městský soud v Praze na základě žalobcem podané žaloby rozsudkem č.j. 6 Ca 167/2005-141 ze dne 4. 9. 2007 zrušil. Po kasační stížnosti žalovaného byl rozsudek Městského soudu v Praze výrokem rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Afs 41/2008-64 ze dne 4. 12. 2008 zrušen. O žalobcově správní žalobě rozhodl Městský soud v Praze znovu rozsudkem č.j. 6 Ca 409/2008-83 ze dne 31.12.2010, jímž opětovně rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 6.4.2005 č.j. FŘ-12437/13/04 zrušil a vrátil věc správnímu orgánu k dalšímu řízení. Ten následně vydal ve věci v pořadí druhé zamítavé rozhodnutí ze dne 18. 7. 2011, č.j. 7717/11-1300- 101206, a to z důvodu údajného nepřijetí (nedodání) zdanitelných plnění od daňového subjektu uvedeného na fakturách (společnosti STAVREK s.r.o.) a rovněž z důvodu údajné vědomosti žalobce o tom, že obchoduje v tzv. řetězci vytvořeném k nezákonnému odčerpávání daňových odpočtů. Napadené rozhodnutí je dle přesvědčení žalobce nezákonné, a to z následujících důvodů: 1/ Závěr, že žalobce mohl vědět, že se svými nákupy zlata účastní plnění zatíženého podvodem na DPH (subjektivní stránka žalobce), vychází výhradně z hodnocení vnějších okolností bez jakéhokoli vztahu k žalobci, a proto u nich nelze spolehlivě usuzovat na subjektivní stránku žalobce. Napadené rozhodnutí je tak založeno na závěrech, které nemají oporu ve skutkových zjištěních žalovaného, a proto je nepřezkoumatelné. 2/ Napadené rozhodnutí je založeno jednak na závěru, že vůbec nedošlo k „dodání" zdanitelného plnění od společnosti STAVREK a současně na závěru, že s ohledem na okolnosti obchodování žalobce mohl vědět, že se svými nákupy zlata účastní plnění zatíženého tzv. podvodem na DPH. Napadené rozhodnutí je tak pro vnitřní rozpornost svých vlastních závěrů nepřezkoumatelné. 3/ Nikdy nebyl v dané věci nikomu prokázán jakýkoli podvod na DPH, a to zcela bez ohledu na to, kým (kterým orgánem) měl být tento podvod případně prokazován. Napadené rozhodnutí je tak založeno na závěrech, které nemají žádnou oporu ve skutkových zjištěních, a proto je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné. 4/ Napadené rozhodnutí vychází z nesprávného předpokladu, že podvodem na DPH se rozumí situace, kdy kterýkoli dodavatel zboží či jeho dodavatel nezaplatí státu z jakéhokoli důvodu příslušnou DPH, byť takové pojetí podvodu nevyplývá ani z právních předpisů, ani z evropské judikatury. Napadené rozhodnutí je tak z důvodu nesprávného výkladu a aplikace pojmu „podvod na DPH“ zjevně založeno na nesprávném právním posouzení. ad/1- Napadené rozhodnutí dle žalobce nerespektuje závěry obsažené v druhém rozsudku Městského soudu v Praze, resp. závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu. Žalovaný vychází z účelové interpretace zjištěných skutečností, ačkoli pro takovou interpretaci neposkytují výsledky řízení žádnou oporu. Podle vydaných rozsudků správních soudů žalovaný dostatečně neodůvodnil závěr o tom, že žalobce vědomě obchodoval se zlatem v tzv. řetězci vytvořeném za účelem čerpání nadměrných odpočtů na DPH, resp. nedostatečně odůvodnil závěr o tom, že žalobce o své účasti v takovém řetězci mohl vědět. Z napadeného rozhodnutí není ani nyní patrno, že by otázka údajné vědomé účasti žalobce na obchodování v řetězci byla přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Napadené rozhodnutí tak vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. Žalovaným nebylo prokázáno, že by v době nákupů zlata od společnosti STAVREK žalobce znal dodavatele zlata svého dodavatele, tj. společnosti STAVREK. Stejně tak nebylo žalovaným prokázáno, že by žalobce rozhodoval nebo že by měl vliv na tvorbu výše kupní ceny, za kterou zlato nakupoval jeho dodavatel od svých vlastních dodavatelů (společností FLAMIMPORT a LICANA). Žalobce též neměl žádnou povědomost ani vliv na to, jaký časový rozestup uplyne mezi dodávkami zlata mezi společností STAVREK na straně jedné s FLAMIMPORT (LICANA) na straně druhé. Tyto okolnosti nebyly žalobci v době odebírání zlata od společnosti STAVREK známy a žalobce je nezjišťoval. O existenci dodavatelů svého dodavatele, resp. o existenci fyzické osoby za tyto společnosti jako statutární orgán jednající (Z. Š.) se žalobce dozvěděl teprve dodatečně prostřednictvím orgánů daňové správy v souvislosti s prováděním vytýkacího řízení. Nikdy předtím ani nikdy potom žalobce nebyl v žádném styku ani se společnostmi FLAMIMPORT či LICANA, ani se statutárními orgány kterékoli z těchto společností, reprezentovanými v obou případech panem Z. Š.. Z žádného v řízení z provedených důkazů, zejména ze svědeckých výpovědí přitom nevyplývá, že by existovala jakákoli personální, obchodní či jakákoli jiná vazba mezi žalobcem či jeho představiteli na straně jedné a společnostmi FLAMIMPORT, resp. LICANA či jejich představiteli na straně druhé. Bez prokázání existence takové vazby nelze připustit, aby žalovaný využíval případné zjištěné poznatky na straně společností FLAMIMPORT a LICANA či poznatky o jejich statutárním orgánu (Z. Š.) k odůvodňování svých klíčových závěrů o tom, že žalobce věděl či musel vědět o tom, že se případně účastní obchodování se zlatem, které je zatíženo tzv. podvodem na DPH. Tento závěr platí bez ohledu na to, že se v současnosti mohou žalovaným zjištěné okolnosti na straně těchto společností (avšak výhradně jich se bezprostředně týkající), získané s využitím vyšetřovacích nástrojů orgánů daňové správy, kterými žalobce nedisponuje, zpětně jevit jako podezřelé či nestandardní. Dobrou víru žalobce při obchodování se zlatem je třeba zkoumat především ve vztahu k žalobci samotnému a jeho subjektivní stránce, tj. na základě informací, které měl žalobce v reálném čase k dispozici a na základě kterých se rozhodoval a jednal. Otázku dobré víry žalobce naopak nelze dovozovat pouze z vnějších poznatků bez vztahu k žalobci, které sice žalovaný v řízení za použití vyšetřovacího nástrojů zjistil, o nichž však nebylo nikdy zjištěno, že by tyto poznatky byly žalobci při obchodování známy nebo že by mu alespoň mohly být (opět se zřetelem k jemu známým okolnostem) známy. Dovozování údajného nedostatku dobré víry na straně žal