— Nejvyšší správní soud

11 A 106/2014- 80 - text 6 pokračování 11A 106/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: P. L., zastoupen Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem Jana Zajíce 32, Praha 7 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 25, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu hl.m.Prahy ze dne 30.4.2014 čj: SOC: 608555/2014 t a k t o : I . Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru správních činností ve zdravotnictví a sociální péči ze dne 30.4.2014 čj: SOC: 608555/2014 s e z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II . Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr.Petra Kally, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu hl.m.Prahy ze dne 30.4.2014 čj: SO 608555/2014, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Úřadu městské části Praha 13 ze dne 25.3.2014, čj: 13-12735/2014 o zastavení řízení ve věci žádosti žalobce o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli. Žalobce v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, resp. s ústavním pořádkem České republiky, došlo k porušení zásady rovnosti, k zásahu do důstojnosti žalobce i do jeho soukromého a rodinného života. K zásahu do lidské důstojnosti žalobce došlo již samotným ustanovením § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o registrovaném partnerství“), neboť bylo rozhodováno pouze na základě jeho sexuální orientace bez přihlédnutí k jeho lidským kvalitám, schopnostem, dovednostem a možnostem. Z téhož důvodu došlo k porušení zásady zákazu diskriminace. Žalobce žije v registrovaném partnerství se svým partnerem, právě z tohoto důvodu nebylo žádosti žalobce o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli vyhověno, resp. v řízení o jeho žádosti bylo zastaveno. Napadené rozhodnutí představuje zásah do soukromého a rodinného života žalobce, ačkoliv je zřejmé, že jak institut manželství, tak institut partnerství upravují rodinný život, když oba svazky jsou definovány jako trvalé. Rodiněprávní charakter registrovaného partnerství vyplývá i z důvodové zprávy k zákonu o registrovaném partnerství. Že jde u registrovaných partnerů o rodinné příslušníky, vyplývá i z řady směrnic EU, které přikladmo v žalobě uvedl. Tomu koresponduje i judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Žalobce dále poukázal na porovnání s právními úpravami jiných států Evropské unie a na stanovisko veřejné ochránkyně práv. Navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, včetně prvostupňového rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně podal návrh na předložení věci Ústavnímu soudu s tím, že ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství není v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Žalobce k podané žalobě předložil „Zprávu o šetření ve věci diskriminace z důvodu sexuální orientace v oblasti osvojení dítěte“ ze dne 1.7.2014 sp.zn. 2977/2014/VOP/PPO, v níž veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že ustanovení právního předpisu nebo postup orgánu veřejné moci, které znemožňují osvojení pouze z důvodu sociální orientace potencionálního osvojitele, odporují ústavnímu pořádku a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Veřejná ochránkyně práv současně konstatovala, že správní orgány jsou vázány celým právním řádem, proto se i na ně vztahuje povinnost aplikovat právo ústavně konformním způsobem. Zatímco ustanovení § 800 občanského zákoníku ústavně konformně vyložit lze, neplatí to už o ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství, které veřejná ochránkyně práv považuje za protiústavní. Správní orgány nepochybily, pokud zastavily řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, protože nemají oprávnění přerušit řízení a požádat Ústavní soud o přezkoumání ústavnosti určitého ustanovení, nelze jim vytýkat nezákonnost jejich postupu ani porušení principů dobré zprávy, neboť právní řád jim ani jiný postup neumožňoval. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě poukázal na skutečnost, že ani veřejná ochránkyně práv ve zprávě ze dne 1.7.2014 neshledala pochybení správních orgánů, i když právní úpravu, která znemožňuje osoby žijící v registrovaném partnerství osvojit dítě označila za problematickou. Dále žalovaný uvedl, že zprostředkování náhradní rodinné péče je založeno především na právech dětí, které nemají možnost vyrůstat ve své biologické rodině. Proto platí, že se dětem vhodným do náhradní rodinné péče vyhledávají vhodní náhradní rodiče z evidence vhodných osvojitelů a nikoliv naopak. V evidenci vhodných osvojitelů mohou být jen žadatelé, kteří se mohou osvojiteli také stát. Jestliže zákon o registrovaném partnerství v ustanovení § 13 stanoví, že trvající partnerství brání tomu, aby se některý z žadatelů stal osvojitelem dítěte, jde o žádost zjevně nepřípustnou. Dítě při zprostředkování náhradní rodinné péče nemůže být objektem uplatňování práv dospělých osob. Dále poukázal na článek 20 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého dítě dočasně nebo trvale zbavené rodinného prostředí nebo dítě, které ve vlastním zájmu nemůže být ponecháno v tomto prostředí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem, který zabezpečí takovému dítěti v souladu s vnitrostátním zákonodárstvím náhradní péči. Naopak tomu na dítě žádný právní nárok neexistuje. Závěrem žalovaný uvedl, že rozhodnutí o tom, zda zákon o registrovaném partnerství v platném znění je protiústavní či nikoliv, nemůže správní orgán učinit. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalobce neuplatňuje žádný právní nárok na dítě, namítá však, že došlo k zásahu do jeho práv, jestliže jeho žádost byla zamítnuta jen z důvodu jeho sexuální orientace. Podáním ze dne 4.3.2015 čj: 11 A 106/2014-40 podal Městský soud v Praze k Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství. Usnesením ze dne 5.3.2015 čj: 11 A 106/2014-46 řízení o žalobě soud přerušil. Nálezem ze dne 14.6.2016 sp.zn. Pl. ÚS 7/15 Ústavní soud rozhodl tak, že ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Z odůvodnění uvedeného nálezu vyplývá, že Ústavní soud dospěl k závěru, že uvedené právní ustanovení, kterým je nedůvodně vyloučená z možnosti osvojení jedna skupina obyvatel, dochází ve svých důsledcích k zásahu do jejich lidské důstojnosti a k porušení jejich práva na ochranu soukromého života. Proto uvedené ustanovení soud jako protiústavní zrušil. Městský soud v Praze následně rozhodl usnesením ze dne 25.7.2016 o pokračování řízení o podané žalobě. Soud se zabýval důvodností podané žaloby. Podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“) rozhodl soud bez nařízení jednání, když k výzvě soudu účastníci řízení nevyjádřili s takovýmto postupem výslovný nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalobce podal u Úřadu městské části Praha 13 ze dne 3.3.2014 žádost o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli. O této žádosti rozhodl Úřad městské části Praha 13 usnesením ze dne 25.3.2014 čj: P 13-12735/2014, kterým řízení o žádosti zastavil s odůvodněním, že žádost je zjevně nedůvodná, neboť žadatel nesplňuje požadavky ustanovení § 800 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když citované ustanovení neumožňuje osobám v registrovaném partnerství podat žádost o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, ve kterém namítal, že z ustanovení § 800 občanského zákoníku nevyplývá, že by osoba žijící v registrovaném partnerství nemohla být osvojitelem. Tento zákaz je obsažen v zákonu o registrovaném partnerství, které považuje za ustanovení porušující zásahu zákazu diskriminace, když žadatel splnil veškeré předpoklady stanovené zákonem pro zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli. O tomto odvolání rozhodl žalovaný správní orgán žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30.4.2014 tak, že odvolání zamítl a usnesení Úřadu městské části Praha 13 ze dne 25.3.2014 potvrdil. V odůvodnění žalovaný konstatoval dosavadní průběh řízení s tím, že Úřad městské části v odůvodnění sice opomněl uvést, že zákaz osvojení osobou žijící v registrovaném partnerství stanoví § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství, chybějící citace příslušného ustanovení tohoto zákona však nemůže zvrátit skutečnost, že žádost o zařazení do evidence vhodných osvojitelů žadatele je zjevně nepřípustná. Proto prvostupňový správní