9 As 274/2015 — Nejvyšší správní soud

5 A 122/2012- 48 - text 28 pokračování 5A 122/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Poraze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Global Travel, spol. s.r.o., Praha 1, Palackého 15, zast. JUDr. Miroslavem Cejnarem, advokátem se sídlem Novotného lávka 5, Praha 1, proti žalovanému: Česká národní banka, Na Příkopě 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 7. 6. 2012, čj. 2012/1707/110, t a k to : I. Rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 7. 6. 2012, čj. 2012/1707/110, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 17.036,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Miroslava Cejnara, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí žalovaného vydané v prvním stupni, čj. 2012/1908/570 ze dne 29. 2. 2012, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 600.000,- Kč za správní delikty podle ustanovení § 26 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 219/1995 Sb., devizového zákona a podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že byly shromážděny podklady v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí. Namítl, že žalovaný uvedl, že k námitce účastníka k jednotlivým provedeným kontrolním směnám nepřihlíží nebo se jí nezabývá, protože žalobce jako účastník řízení připustil pouze dvě porušení, aniž by ale konkretizoval, o které případy se jedná. K tomu žalobce uvedl, že námitky podával pouze proti kontrolnímu protokolu ze dne 26.4.2011, sp. zn. Sp/2011/7/761/K, rozklad není námitkami, ale opravným prostředkem a obsahuje řádné odůvodnění. K jednotlivým obchodům se žalobce vyjadřoval jak v námitkách ke kontrolnímu protokolu, tak ve vyjádření k zahájení správního řízení. V rozkladu pak zdůraznil, že rozhodnutí a sankce jsou postaveny na porušení jakéhosi výkladového odůvodnění vyhlášky č. 376/2009 Sb. namísto porušení této vyhlášky či jiného právního předpisu a je tedy porušena zásada „nullum crimen sine lege“. Vydá-li ČNB podzákonný právní akt, v němž blíže vymezuje zákonnou povinnost, je absurdní, aby k němu přijímala ještě výkladové stanovisko, které publikuje na svých internetových stránkách a podle něhož pak postupují její kontrolní pracovníci při posuzování právních vztahů a povinností a práv z nich vyplývajících. Žalobce respektuje, že klient má před ukončením transakce dostat informaci o výši protihodnoty nakupované nebo prodávané měny, k tomu má k dispozici kurzovní tabule a od směnárníka dostává informaci verbálně při přepočítání měny; v současně době navíc i vizuálně zobrazením na displeji. Tuto praxi potvrzují protokoly z kontrolních nákupů. Lze souhlasit s tvrzením žalovaného, že právo klienta přerušit směnárenskou transakci je legitimní a chráněné právní úpravou, žalovaný však vytváří zvláštní institut možnost klienta odstoupit od obchodu, který je podle něj něčím jiným než odstoupit od smlouvy. K přerušení transakce lze přistoupit do jejího ukončení, odstoupit lze až od perfektního právního vztahu. Kontrolní pracovníci nezkoumali, je-li jim výše protihodnoty sdělována a mohou-li přerušit transakci, ale zkoumali, zda-li mohou odstoupit od obchodu. Podle žalovaného odstoupení od obchodu není odstoupením od smlouvy, ale jakýmsi zvláštním označením lépe pochopitelným pro adresáty příslušné vyhlášky. I žalobce je adresátem příslušné vyhlášky, srozumitelné to pro něj ale není, a pro kontrolní zaměstnance žalovaného rovněž ne, o čemž svědčí protokol u propojené společnosti EXACT BOHEMIA, s.r.o., dle něhož kontrolní pracovníci ze stejné kontroly vyvodili rozdílné závěry. Pojem obchod není v zákonné úpravě výslovně specifikován. Z definice smlouvy o obchodním zastoupení obsažené v ustanovení § 652, odst. 1 obchodního zákoníku (smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen "obchody") nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet) je zřejmé, že obchod je považován za uzavírání smluv určitého obsahu (v projednávaném případě směnných - peníze za peníze) tak, jak je i obecně tento pojem vnímán. Pokud tedy žalovaný činí rozdíl mezi odstoupením od obchodu a odstoupením od smlouvy, jedná se o nesmyslné a účelové tvrzení s cílem poškozovat žalobce a další subjekty poskytující obdobné služby. Domáhali-li se tedy kontrolní zaměstnanci odstoupení od obchodu, domáhali se odstoupení od smlouvy jednostranným právním úkonem, ke kterému musí mít zmocnění ze zákona nebo ze smlouvy, což v daném případě neměli. Žalovaný potom v žádném svém výkladovém materiálu (ani ve vyhlášce) není oprávněn stanovovat další důvody, kdy lze od smlouvy odstoupit a nikdo nemůže být správně trestán, pokud podle těchto představ publikovaných na internetových stránkách nepostupuje. Internet není právem závaznou a uznávanou formou zveřejňování zákonných a podzákonných aktů. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdí, že odůvodnění vyhlášky není pramenem práva, ale metodickým dokumentem České národní banky, ve kterém se precizují některé pojmy použité ve vyhlášce, avizuje se, jak se zřejmě bude na řešení určitých situací nahlížet, čímž se zvyšuje jistota dohlížených subjektů o tom, jak se bude v určitých případech stejného druhu rozhodovat, jde ale podle žalobce o tvrzení nepřesné a matoucí, pracuje se s pojmy, které jsou v rozporu s jejich obsahovým významem. Žalobce souhlasí s žalovaným v tom, že sdělení výše protihodnoty a ukončení transakce nesmí splývat v jeden okamžik. Uvedl, že k diskutovanému zobrazení protihodnoty na displeji dochází před počítáním peněz směnárníkem, již zadáním směňované hodnoty do systému (dříve ani směnárník není schopen výši protihodnoty přesně sdělit). Potom následuje hlasité přepočítání směnárníkem (opět nemůže jít o splynutí s ukončením transakce, protože peníze jsou stále v držení směnárníka) a až následně dochází k ukončení transakce vzájemným předáním, čímž je směnná smlouva ukončena. Pokud je následně požadováno její zrušení, může tak být učiněno buď dohodou, nebo jednostranným úkonem, jsou-li pro to dány důvody. Domáhali-li se kontrolní pracovníci zrušení transakce až po jejím provedení, jednalo se o případ, kdy chtěli odstoupit, v jejich terminologii, od obchodu, v podstatě od smlouvy, k čemuž nebyly žádné důvody. Veškeré kontrolní transakce prováděné v první polovině roku 2011, tj. 29.3.2011 směnárna Staroměstské náměstí, Uhelný trh, Václavské náměstí, 24.1.2011 směnárna Rytířská 26, 24.1.2011 směnárna nám. Republiky 6, 24.1.2011 směnárna Václavské nám. 2, 24.1.2011 směnárna Václavské nám. 11, 24.1.2011 směnárna Václavské nám. 21 a 9.2.2011 směnárna Václavské nám. 2, podle žalobce potvrzují, že kontrolní zaměstnanci chtěli odstoupit od smlouvy po ukončení transakce, protože se jim nelíbil kurz, což shledali až po jejím ukončení. Pokud ale transakci neukončili a svůj návrh na směnu odvolali (protokol ze dne 10.2.2011 o kontrolním nákupu dne 9.2.2011) transakce neproběhla. Žalobce uvedl, že v námitkách proti kontrolnímu protokolu vyvrátil porušení právního předpisu a proto koncem roku 2011 byly provedeny další kontrolní nákupy s cílem najít pochybení za každou cenu. Kontrolní nákupy podle žalobce prováděly i osoby, které v rámci ČNB nejsou zařazeny na příslušném úseku (Ing. K. a Ing. Ch.). Jednání kontrolních pracovníků bylo agresivní, z kontrolních záznamů je zřejmé, že znevažují zobrazování protihodnoty na displeji, s tím, že tam není uveden druh měny (postupně bylo doplněno) přesto, že podle zmiňovaného metodického doporučení se má protihodnota ukazovat na kalkulátoru, na kterém se druh měny nezobrazuje. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že se jednalo o pokračující skutek, resp. přestupek, protože přestupek nebyl spáchán (kontroly z počátku roku 2011 jej nezjistily), takže nebylo v čem pokračovat. Naopak žalovaný opakovaně prováděl kontrolní nákupy tak dlouho a takovým způsobem, aby byla nalezena možnost k uložení správní pokuty. O tom podle žalobce svědčí i údajné praktikování agresivní obchodní praktiky při nákupu dne 9.2.2011 ve směnárně Václavské nám. 2. Žalovaný se přezkoumáním tohoto případu nezabýval a pouze odkázal na rozhodnutí ČNB. Žalobce namítl, že uvedené nebylo žalobci vytýkáno v kontrolním protokolu, ale až po zahájení správního řízení, tj. v době, kdy žalobce již nemohl ověřit skutkový stav. O úrovni přezkumné činnosti žalovaného svědčí skutečnost, že údajná agresivní obchodní praktika se neuskutečnila při kontrolním nákupu dne 9.2.2011, jak popisuje ve svém rozhodnutí, ale podle rozhodnutí ČNB ve stejné provozovně dne 24.1.2011. Agresivita měla spočívat v jednán