1 As 58/2013 — Nejvyšší správní soud

5 A 204/2012- 52 - text 10 pokračování 5A 204/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobkyně: M. K. T., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2012, čj. MV-79423-3/SO-2012, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaná zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 13. 6. 2012, čj. OAM-11031-19/PP-2011, kterým byla dle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Žalobkyně v žalobě namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí. Závěr žalované, že manželství s M. B. (dále jen „manžel“) uzavřela žalobkyně účelově, s cílem získat povolení k přechodnému pobytu, je podle žalobkyně nesprávný. Podotkla, že v protokolech o výslechu oba manželé potvrdili, že manželství uzavřeli z lásky a bez postranních úmyslů. Správní orgány poukazovaly pouze na rozpory ve výpovědích a naprosto pominuly většinu odpovědí, které se shodují. Nesrovnalosti ve výpovědích vznikly z důvodu jiného chápání otázky či jejího významu, a dále z rozrušení, neznalosti a nepozornosti obou manželů. Po manželích nelze spravedlivě požadovat, aby si i po 8 měsících od podání žádosti o povolení k přechodnému pobytu přesně vybavili momenty jejich seznámení, detaily svatby atd. Nepřezkoumatelný a rozporný je závěr správních orgánů, že o účelovosti uzavřeného manželství svědčí většina relevantních důkazů, neboť další relevantní důkazy svědčí zcela ve prospěch žalobkyně. Zejména je to pobytová kontrola ze dne 23. 1. 2011, při níž byly v bytě žalobkyně nalezeny dámské a pánské věci a společné fotky; také soused uvedl, že z bytu vídává vycházet jak muže, tak ženu. Dle žalobkyně vydala žalovaná negativní rozhodnutí, aniž měla dostatečnou oporu v důkazních prostředcích. Správní orgán měl dostatek času ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a měl možnost klást manželům další otázky k odstranění nejistoty. Jelikož tak neučinil, došlo k porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném. Správní orgán tedy rozhodl bez dostatečného zjištění skutkového stavu věci. Požadavek na spolehlivé zjištění skutkového stavu je odůvodněn zejména v případech jako je tento, kdy může být zasaženo do základních práv a svobod účastníků řízení. Žalovaná se k tvrzenému zásahu do rodinného a soukromého života nevyjádřila a správní orgán I. stupně pouze konstatoval, že do tohoto práva nebude nepřiměřeně zasaženo, neboť bylo prokázáno, že manželství je formální vazbou vytvořenou účelově. Podle vyjádření žalobkyně je napadené rozhodnutí v rozporu s veřejným zájmem na bezproblémovém fungování rodin. S poukazem na judikaturu správních soudů žalobkyně uvedla, že žalovaná konala na základě libovůle, což odporuje základním zásadám správního řízení. V poslední žalobní námitce žalobkyně zdůraznila, že v řízeních, kde hrozí nebezpečí zásahu do základních práv a svobod účastníků, je nutno v pochybnostech rozhodovat dle zásady in dubio pro libertate, tj. v pochybnostech ve prospěch základních práv a svobod. Přichází-li v úvahu dvojí způsob výkladu právní normy, je na místě uplatnit zásadu in dubio mitius, tj. v případě pochybností postupovat mírněji. Žalobkyně uzavřela, že účelovost uzavření manželství nebyla nikdy prokázána a že předmětná žádost byla zamítnuta pouze na základě domněnky správního orgánu podle nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela v rozporu s právními předpisy a je nepřezkoumatelné. Žalovaná ve svém vyjádření argumentovala obdobně jako v napadeném rozhodnutí; konstatovala, že se ztotožnila se závěrem správního orgánu I. stupně, neboť ten při svém rozhodování vycházel z dostatečných podkladů. Závěr o uzavření sňatku s cílem získat povolení k přechodnému pobytu byl učiněn především na základě vyhodnocení výpovědí účastníků řízení a okolností uzavření sňatku. Žalovaná měla za to, že veškeré podklady shromážděné ve správním spise vytváří ucelený důkazní řetězec, jehož přesvědčivost nelze zpochybnit ani vyvrátit bagatelizací rozporů ve výpovědích manželů. Žalovaná shrnula, že účelem manželství byla toliko legalizace pobytu žalobkyně na území České republiky. Podle § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění rozhodném, (dále jen „s. ř. s.“), soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Městský soud v Praze nařídil k žádosti žalobkyně ústní jednání konané dne 18. března 2016, při němž oba účastníci setrvali na svých již dříve vyjádřených stanoviscích. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti: Žádostí ze dne 30. 8. 2011 požádala žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky za účelem sloučení rodiny se svým manželem. Ze záznamu o pobytové kontrole, vyhotoveného dne 9. 12. 2011, je zřejmé, že Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, odbor cizinecké policie, provedlo dne 23. 11. 2011 v místě hlášeného pobytu žalobkyně kontrolu; v bytě byly nalezeny dámské i pánské věci, oblečení, kosmetika a dále společné fotky žalobkyně a jejího manžela. Rovněž soused žalobkyně uvedl, že z bytu vídává vycházet jak muže, tak ženu. Součástí správního spisu je dále opis oddacího listu o uzavření manželství mezi žalobkyní a panem M. B. dne 24. 6. 2011 v Praze 10, několik společných svatebních fotografií a protokoly o výslechu žalobkyně a jejího manžela, jakožto účastníků řízení, ze dne 30. 4. 2012. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla dle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu; správní orgán totiž dospěl k závěru, že s ohledem na zásadní rozpory ve výpovědích obou manželů bylo manželství uzavřeno pouze s úmyslem obejít právní předpisy, a získat tak povolení k přechodnému pobytu na území. Posuzování manželského soužití je v případě rozhodování o povolení k pobytu na základě uzavření manželství s občanem České republiky základním postupem. Aby mohlo být vyloučeno případné obcházení zákona, je nutno zkoumat nejen aktuální stav manželství, ale i pohnutky, které k jeho uzavření vedly, neboť dle čl. 35 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, (dále jen „Směrnice“), mohou členské státy přijímat potřebná opatření k odepření, pozastavení nebo odnětí jakéhokoliv práva v případě zneužití práv nebo podvodu. Uzavření účelového manželství je v rozporu s ustanovením § 18 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění rozhodném, a takto uzavřený sňatek nemůže a nesmí být důvodem pro povolení pobytu. Z rozdílných výpovědí obou manželů ohledně vzájemných osobních a rodinných poměrů, okolností seznámení a uzavření manželství vyplývá, že manželské soužití není prokazatelně existující skutečnou rodinnou vazbou, naopak že jde o svazek formálně uzavřený. Uvedené rozpory vyhodnotil správní orgán jako zásadní a takového charakteru, že směřují pouze ke snaze žalobkyně obejít platné právní předpisy. Správní orgán dospěl k závěru, že zamítnutím předmětné žádosti nebude nepřiměřeně zasaženo do soukromého a rodinného života žalobkyně, neboť zpřetrhání účelového manželství nebude v rozporu s mezinárodními závazky. V průběhu správního řízení navíc nebylo zjištěno, že by zde žalobkyně měla jiné vazby, které by odůvodňovaly nutnost jejího pobytu na území. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně s tím, že se plně ztotožnila se závěrem správního orgánu. V odůvodnění rozhodnutí poukázala zejména na zásadní rozpory ve výpovědích manželů ohledně jejich seznámení, žádosti o ruku, přípravy svatby, ale i dalších běžných záležitostí jako je dárek k narozeninám či předchozí manželství. Žalovaná v rozhodnutí dále uvedla, že otázky kladené manželům při výslechu se týkaly situací, které oba prožili, měli je prožít společně a mohli je popsat individuálně, přičemž výsledkem by měla být v případě funkčního svazku v zásadě shodná odpověď. Kladené otázky byly zcela určité, týkající se běžných věcí společného soužití; z protokolů o výslechu nevyplývá, že by se manžel