8 Afs 45/2011 — Nejvyšší správní soud

5 Af 12/2013- 29 - text 6 pokračování 5Af 12/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: H. Š., zast. Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 17. 12. 2012, čj. 18448/12-1400-103228, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný k jejímu odvolání změnil platební výměr na daň darovací vydaný Finančním úřadem pro Prahu 6 (dále jen „správce daně“) dne 30. 7. 2012 pod čj. 395623/12/006962102474 tak, že daň darovací snížil z částky 191 908,- Kč na částku 81 970,- Kč. Žalobkyně v žalobě nejprve shrnula průběh správního řízení. Dále namítla, že závěry žalovaného jsou v rozporu se skutečným stavem a že žalovaný nevzal v úvahu změnu daňového přiznání, k níž došlo před vydáním rozhodnutí o odvolání. Uvedla, že záměrem smluvních stran dohody o zřízení bezúplatného věcného břemene ze dne 23. 6. 2010 bylo zřídit právo přístupu k rodinnému domu žalobkyně a jejího manžela; takové využití cizí věci je zpravidla využitím částečným, jak z hlediska časového, tak z hlediska užívané plochy. Zejména rozsáhlé pozemky nemohou a nemusejí být využívány k zajištění přístupu celé, neboť kráčející osoba ani projíždějící vozidlo nemohou reálně využít více než malou část pozemku; zbývající část zůstává nedotčena. Správce daně i žalovaný však vycházeli z majetkového prospěchu odvozeného z plochy celého pozemku, a tedy z hodnoty, která není obecnou zkušeností. Tento nepoměr reálné hodnoty plnění a základu daně je ještě výraznější, pokud zvážíme, že předmětem posouzení byl přístup ke stavbě, která vyžaduje jen nízkou frekvenci pohybu osob a i z časového hlediska se jedná o neparný úsek užívání. Je zřejmé, že výše daňového základu 2 265 900,- Kč odpovídá spíše hodnotě rodinného domu, než pouhému zajištění přístupu k němu. Je tedy zjevně nepřiměřená a v praxi by nikdy nebylo možné takto vysoké náklady za zřízení věcného břemene docílit. Specifikace dotčené části pozemku nebyla uvedena v předmětné dohodě pouze v důsledku neznalosti stran, které ji podepsaly. Jejich cílem nikdy nebylo zatížení celého pozemku. Následně pak smluvní strany část pozemku užívanou k zajištění přístupu omezily, došlo tedy i k omezení rozsahu zdanitelného plnění a základu daně; žalovaný však tuto skutečnost nezohlednil, a nerozhodoval tudíž na základě řádně zjištěného skutkového stavu a věc nesprávně posoudil. Po redefinici rozsahu věcného břemene a jeho omezení žalobkyně daňové přiznání opravila, avšak žalovaný nezohlednil ani tuto skutečnost a v odůvodnění napadeného rozhodnutí ji nezmínil. Dle žalobkyně je tak napadené rozhodnutí v rozporu s obsahem spisu a v této části postrádá i odůvodnění. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na spisový materiál a na samotné napadené rozhodnutí. Dle žalovaného je napadené rozhodnutí řádně zdůvodněno; žalovaný uvedl důvody výroku rozhodnutí a vypořádal se s návrhy a námitkami uplatněnými žalobkyní. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá jednoznačný, jasný, srozumitelný a přezkoumatelný závěr, který svědčí pro výrok rozhodnutí a je s ním v souladu. Základem daně při vyměření daně darovací žalobkyni byla, vzhledem k příbuzenskému vztahu manžela žalobkyně k dárci (bratr), pouze polovina hodnoty věcného břemene stanovené znaleckým posudkem, tj. částka 1 132 950,- Kč. Žalovaný i správce daně postupovali v souladu se zákonem a vydali rozhodnutí, která obsahovala všechny podstatné náležitosti. Žalovaný proto navrhl soudu, aby žalobu zamítl. Podle § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Městský soud v Praze ve věci k žádosti žalobkyně nařídil ústní jednání, konané dne 24. 6. 2016, při němž oba účastníci setrvali na svých již dříve vyjádřených stanoviscích. Žalobkyně dodala, že zřízení věcného břemene požadovala banka při refinancování hypotéky. Žalobkyně rovněž předložila soudu kopie rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 6 o umístění stavby (ze dne 4. 5. 2004) a o povolení užívání veřejné komunikace (ze dne 15. 9. 2009). Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti: Dne 23. 6. 2010 uzavřel MUDr. V. R. (vlastník nemovitostí povinných) s žalobkyní a jejím manželem J. Š. (vlastníci nemovitostí oprávněných) dohodu o zřízení věcného břemene, kterou bylo ve prospěch nemovitostí oprávněných bezúplatně zřízeno věcné břemeno spočívající v právu cesty, tj. právo průchodu a průjezdu přes nemovitosti povinné parc. č. 989/52 a 989/35, v katastrálním území Nebušice. Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, povolil vklad práva odpovídajícího věcnému břemeni do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 28. 6. 2010. Na výzvu správce daně ze dne 8. 6. 2012 podala žalobkyně daňové přiznání k dani darovací, v němž uvedla, že na základě dohody o zřízení věcného břemene bezúplatně nabyla majetek ve výši 2 265 900,- Kč. Ocenění práva odpovídajícího věcnému břemeni provedl znalec Ing. F. C. ve znaleckém posudku č. 26/3291/1-2012 ze dne 26. 6. 2012, který tvoří přílohu daňového přiznání. Platebním výměrem ze dne 30. 7. 2012 vyměřil správce daně žalobkyni v souladu s podaným daňovým přiznáním daň darovací ve výši 191 908,- Kč. Dne 13. 9. 2012 podala žalobkyně dodatečné daňové přiznání, dle něhož celková hodnota bezúplatně nabytého majetku činila 215 150,- Kč. Žalobkyně vycházela ze znaleckého posudku č. 33/3298-2012 ze dne 30. 8. 2012, v němž znalec Ing. F. C. ocenil věcné břemeno k části pozemků parc. č. 989/52 a 989/35 v katastrálním území Nebušice na částku 430 300,- Kč, a to na základě geometrického plánu vymezení rozsahu věcného břemene č. 1271-25/2012, který dne 20. 8. 2012 úředně ověřil oprávněný zeměměřický inženýr a dne 28. 8. 2012 odsouhlasil katastrální úřad. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný k odvolání žalobkyně změnil platební výměr tak, že daň darovací vyměřil v částce 81 970,- Kč. V odůvodnění uvedl, že správce daně vyměřil žalobkyni za bezúplatné zřízení věcného břemene daň darovací z hodnoty celého věcného břemene, tj. z 2 265 900,- Kč, avšak vzhledem k tomu, že věcné břemeno bylo zřízeno ve prospěch dvou oprávněných osob, měla být základem daně pouze polovina této hodnoty, tedy částka 1 132 950,-Kč. Žalovaný proto vyměřenou částku daně snížil. Ze základu daně zaokrouhleného v souladu s ustanovením § 17 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění rozhodném, (dále jen „zákon č. 357/1992 Sb.“), na částku 1 133 000,- Kč byla sazbou daně dle § 14 odst. 1 téhož zákona vyměřena daň darovací ve výši 81 970,- Kč. Námitku žalobkyně, že daň darovací měla být vyměřena z hodnoty věcného břemene ve výši 430 300,- Kč stanovené ve znaleckém posudku ze dne 30. 8. 2012, který vycházel z geometrického plánu, nelze v odvolacím řízení akceptovat, neboť ke dni vzniku právních účinků smlouvy o zřízení věcného břemene, tj. ke dni 28. 6. 2010, k němuž se posuzují všechny okolnosti rozhodné pro stanovení daně, tento geometrický plán neexistoval. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky (dále jen „zákon o finanční správě“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2013, byla finanční ředitelství zřízená podle zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, zrušena. V souladu se závěrečnými ustanoveními zákona o finanční správě přešla působnost zrušených finančních ředitelství na nově vzniklé Odvolací finanční ředitelství, které se s ohledem na § 69 s. ř. s. stalo pasivně legitimovaným subjektem v tomto řízení. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb. předmětem daně darovací je bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu nebo v souvislosti s právním úkonem. Majetkem pro účely daně darovací jsou nemovitosti a movitý majetek či jiný majetkový prospěch. Bylo-li současně s bezúplatným převodem nemovitosti též bezúplatně zřízeno právo odpovídající věcnému břemeni nebo právo, jehož obsahem je opětující se plnění obdobné věcnému břemeni, je takto zřízené právo předmětem daně darovací. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb. základem daně darovací je cena majetku, který je předmětem této daně, snížená o prokázané dluhy a cenu jiných povinností, které se váží k předmětu daně, o cenu majetku osvobozeného podle tohoto zákona od daně darovací či o clo a daň placené při dovozu v případě, že