5 Azs 43/2003 — Nejvyšší správní soud

6 A 33/2014- 72 - text 8 pokračování 6A 33/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: , nar. zastoupen Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem AK Praha 2, Slezská 1, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.1.2014, č.j. MV 77230-3/SO-2013, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se podanou žalobou ke zdejšímu soudu domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14.1.2014, č.j. MV-77230-3/SO-2013, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a zároveň potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č.j. OAM-3790-42/PP-2011 ze dne 21.5.2013, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nebylo podle ust. 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uděleno povolení k přechodnému pobytu na území České republiky z důvodů obcházení zákona. [2] V žalobě (téměř shodně jako v odvolání) žalobce uvedl, že považuje napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně za vydané v rozporu se zjištěným skutkovým stavem věci. Pokud správní orgán dospěl k závěru, že žalobce uzavřel manželství s předchozí ženou účelově, je na správním orgánu toto prokázat, což se v posuzovaném případě nestalo. Nadto všechno je žalobci záhadou, jak toto dokazuje účelovost jeho současného manželství. Z naprosto nepochopitelného odůvodnění napadeného rozhodnutí tak vlastně vyplývá to, že kdyby si žalobce vzal kohokoliv za ženu, jednalo by se vždy o obcházení zákona, neboť žalobce se již obcházení zákona jednou dopustil, což je prý skálopevně prokázáno nějakým emailem. Stejně tak je nutno přistupovat ke tvrzení, že se žalobce měl účelově (a dokonce za úplatu) přihlásit k otcovství k jeho nezletilému dítěti. Žádná z těchto tvrzení nebyla žalovaným prokázána na základě relevantních důkazů. Protože žalobce z napadeného rozhodnutí ani z rozhodnutí správního orgánu I. stupně nepochopil, na základě jakých řádně zjištěných skutečností dospěl správní orgán k tomu, že žalobce svým manželstvím obchází zákon (tyto nebyly v napadených rozhodnutích uvedeny), nemůže tyto neuvedené skutečnosti nikterak vyvrátit, ani se jim bránit. Toto samo zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a jeho nezákonnost. [3] Dále namítá, že se správní orgán I. stupně ani žalovaný dostatečným způsobem nevypořádal s přiměřeností napadeného rozhodnutí s ohledem na možný zásah do rodinného a soukromého života cizince. Je totiž zjevné, že žalobce jako manžel své české manželky, s níž již zhruba 4 roky žije, je nepochybně oprávněn pobývat na území ČR, tak aby o ni mohl řádně pečovat po stránce zdravotní, citové i materiální. Ale s tím se žalovaný skoro vůbec nevypořádal, protože nevysvětil, v čem spatřuje převahu veřejného zájmu nad zájmem na zachování rodiny, přičemž tento veřejný zájem opřel pouze o reálně vyspekulované protiprávní jednání žalobce, což je naprosto nedostatečné. V dané souvislosti je pak ještě nutné poukázat na rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 25.07.2008, sp.zn. C-127/08 ve věci Metock a ostatní, kde je výslovně konstatováno, že pokud by nemohl občan Evropské unie rozvíjet svůj normální rodinný život na území členského státu, neboť by nebyl umožněn pobyt jeho rodinným příslušníkům, znamenalo by to zásadní porušení jeho základních práv. Dále je konstatováno, že není rozhodné, kdy a jak rodinný příslušník přicestoval do členského státu a také, zda měl ve státě nebo jiném členském státě legální pobyt. Není také rozhodné, zda příbuzenský vztah vznikl před nebo po příjezdu rodinného příslušníka na území členského státu. To však správní orgán nevzal při svém rozhodování vůbec v potaz. [4] Žalovaný se k podanému návrhu vyjádřil tak, že s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, když odkázal na odůvodnění napadeného správního rozhodnutí a uváděl věcně tytéž závěry, jako v tomto rozhodnutí. [5] Pro posouzení důvodnosti podané žaloby, jejímiž žalobními body je soud vázán, jsou podstatné tyto skutečnosti plynoucí z předloženého správního spisu: [6] Dne 1. 3. 2011 podal žalobce u odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR žádost o přechodný pobyt na území České republiky. [7] Dne 21. 5. 2013 vydalo Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky rozhodnutí pod č.j. OAM-3790-42/PP-2011, kterým podle ust. 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců žalobcovu žádost o povolení k přechodnému pobytu zamítlo. [8] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání. [9] Dne 21. 5. 2013 vydala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců jakožto orgán odvolací rozhodnutí pod č.j. MV-77230-3/SO-2013 rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a zároveň potvrzeno prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že veškeré podklady shromážděné ve správním spise vytváří dostatečně ucelený důkazní řetězec o tom, že manželství žalobce bylo uzavřeno účelově s cílem získat pro žalobce povolení k přechodnému pobytu. Z činnosti správních orgánů je totiž patrno, že žalobce vstoupil na území ČR nelegálně v roce 2006. Jelikož se žalobce neprokázal žádným platným cestovním dokladem ani vízem, bylo mu dne 30.8. 2006 pod č.j. SCPP-438-7/OV-XII-2006 Oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie Ostrava, Oddělením cizinecké policie Vyšní Lhoty uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm c) bodu 1,2 zákona č. 326/1999Sb. , a to na dobu šesti měsíců. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7.9.2006. Dne 9.1.2007 v rámci výjezdního příkazu podal žalobce na Oddělení cizinecké policie Praha žádost o udělení trvalého pobytu za účelem sloučení rodiny s občanskou ČR, paní xxxxxxxx, se kterou dne xxxxxxx v Nymburce uzavřel manželství. Žádost o trvalý pobyt byla vedena pod č.j. SCPP-002392/PH-XIII-CI-2007 a dne 28.5.2007 byla zamítnuta z důvodu, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti nabylo právní moci dne 28.8.2007. Dne 4.9.2007 byl žalobci udělen výjezdní příkaz k opuštění území ČR s platností do 8.10.2010. Ale i přesto žalobce z území ČR neodcestoval, tudíž od 9.10.2007 do 10.10.2007 se na území ČR zdržoval neoprávněně. Dne 11.10.2007 podal žalobce u Inspektorátu cizinecké policie Praha žádost o trvalý pobyt za účelem sloučení rodiny s občanem ČR. K žádosti účastník připojil rodný list nezletilého xxxxxxxx. Řízení o žádosti o trvalý pobyt za tímto účelem je v současné době přerušeno podle § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004. Jelikož žalobce dne 26.9.2010 uzavřel manželství s paní xxxxxxxpodal dne 1.3.2011 u Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky žádost o povolení k přechodnému pobytu. Závěr o účelovosti navázání předchozích vztahů k občanům ČR, tj. uzavření manželství s paní xxxxxxx a určení otcovství k xxxxxxx se neopírá pouze o výpověď xxxxxxx. Sám žalobce ve své výpovědi připustil, že s první manželkou nežili společně, dále, že nežil s dítětem ve společné domácnosti a sedm měsíců na něj neplatil výživné. Pokud se tedy jedná o námitku zpochybňující oprávnění správního orgánu hodnotit manželství s xxxxxxx, tak k tomu může žalovaný pouze podotknout, že správní orgán opírá svůj záměr o uzavření účelového manželství o zhodnocení dosavadního pobytu účastníka řízení na území ČR. Závěr o uzavření sňatku s cílem získat povolení k přechodnému pobytu byl učiněn také na základě vyhodnocení výpovědí žalobce a jeho manželky a okolností uzavření sňatku. Z citovaných protokolů totiž vyplývají rozpory ve výpovědích týkající se především osobních údajů, informací o sobě navzájem, vývoje jejich vzájemného vztahu, průběhu svatebního obřadu a vedení společné domácnosti. [10] Ve věci samé rozhodl Městský soud v Praze bez nařízení jednání, neboť s tím účastníci vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). [11] Napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a podle § 75 odst. 1 s. ř. s. přitom vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. [12] Podle ust. § 87e odst. 1) zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění: „Na zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu se důvody podle § 87d odst. 1 vztahují obdobně. Ministerstvo žádost dále zamítne, jestliže žadatel a) ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí nemocí uvedenou v požadavcích opatření před zavlečením infekčního onemocnění, pokud k takovému onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území, b) je zařazen do informačního systému smluvních států a příslušný orgán, který žadatele do tohoto systému zařadil, poskytne dodatečné informace, po jejichž vyhodnocení lze mít