— Nejvyšší správní soud

6 A 8/2012- 30 - text 10 pokračování 6A 8/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobce: České aerolinie a.s., se sídlem Praha 6, Letiště Ruzyně, IČ: 45795908, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2011, č.j. MV-131700-3/OAM-2011, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 12. 2011, č.j. MV-131700-3/OAM-2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie letiště Praha-Ruzyně (dále jen „ICP letiště Praha-Ruzyně“) ze dne 21. 10. 2011, č.j. CPR-8252-7/ČJ-2011-004112-SD, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 200.000,- Kč ze správní delikt podle § 157 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalobce v žalobě uvedl, že tohoto správního deliktu se měl dopustit tím, že dne 8. 8. 2011 dopravil linkou OK 865 pana V. S., nar. X. bez platného víza pro vstup na území, ačkoliv zákon vízum vyžaduje. Pan V. S. se při hraniční kontrole na odbavovací přepážce orgánům cizinecké policie prokázal cestovním pasem G., ve kterém měl vyznačené schengenské vízum číslo X., platné pro státy Schengenu od 4. 4. 2011 do 4. 1. 2012, typ C, počet vstupů MULT, délka pobytu 90 dní. Jelikož však pan V. S. vyčerpal povolenou délku pobytu uvedenou ve vízu, toto vízum jej neopravňovalo ke vstupu a pobytu na území České republiky. Žalobce v žalobě namítl, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech a že rozhodnutí žalovaného je nezákonné. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřoval žalobce v tom, že podle ust. § 157 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců se dopravce dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 104 odst. 1 téhož zákona dopravil na území cizince bez platného víza. Žalobce namítl, že výkladem tohoto ustanovení lze dovodit, že se musí v daném případě jednat o cizince, který nemá cestovní doklad nebo vízum. Žalobce namítl, že v cestovním pase pana V. S. bylo vlepeno vízum pro schengenské státy, typu C, počet vstupů MULT, platné od 4. 4. 2011 do 4. 1. 2012, přičemž jak správní orgán prvního stupně, tak žalovaný toto vízum považovaly za neplatné z důvodu, že cizinec vyčerpal povolenou délku pobytu v něm uvedenou při své předchozí návštěvě. Nezákonnost tedy žalobce spatřoval v tom, že ustanovení § 157 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců dopadá na případy, kdy je dopraven cestující bez platného víza. V daném případě však cestující platné vízum měl, ovšem nemohlo již být použito z důvodu vyčerpání povolené délky pobytu. V daném případě se jednalo o vízum typu MULT a počet vstupů tedy omezen nebyl a z toho důvodu se nedá podle názoru žalobce jednoduše dovodit, zda již cestující překročil dobu pobytu či nikoliv. V pasu je totiž vyznačen pouze vstup cestujícího, nikoliv však údaj o tom, na základě jakého povolení v schengenském prostoru pobývá. Žalobce odkázal na čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. 3. 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (dále jen „Schengenský hraniční kodex“). Podle tohoto článku se cestovní doklady státních příslušníků třetích zemí při vstupu a výstupu systematicky opatřují otiskem razítka. Podle písm. c) tohoto odstavce se vstupním nebo výstupním razítkem opatřují doklady umožňující překročit hranici státnímu příslušníkovi třetí země, na kterého se nevztahuje vízová povinnost. Žalobce dospěl k závěru, že vízová povinnost se nevztahuje na státního příslušníka třetí země, pokud je např. držitelem povolení k pobytu v jiném státě EU, razítka v dokladu, ve kterém je vlepeno vízum, se tak nemusí v tomto případě přímo vztahovat k vlepenému vízu. Vízum nebylo při výstupu ze schengenského prostoru přes hraniční přechod v Praze dne 6. 7. 2011 zrušeno. Z toho lze podle žalobce usuzovat na to, že cizinec pobýval na území na základě jiného povolení a tedy nevyčerpal povolenou délku pobytu uvedenou ve vízu. Žalobce dále tvrdil, že při ohledání pasu pana V. S. se mohl pouze domnívat, že nejsou splněny podmínky délky pobytu. Žalobce uvedl, že pokud správní orgán zahájil správní řízení s dopravcem, měl by také správní orgán řádně prokázat, na jaké doklady cizinec pobýval na území při dřívějších návštěvách. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že je letecká společnost zodpovědná za ověřování předešlých pobytů na území. Podle názoru žalobce totiž nelze vyloučit, že v cestovním dokladu cizince chybí otisk razítka, případně zda cizinec pobýval na území na jiný doklad. Podle názoru žalobce se vízum stává neplatným pouze v okamžiku, kdy vyprší jeho platnost dle data, popř. vyčerpáním povoleného počtu vstupů. Tento svůj argument podpořil žalobce odkazem na Schengenský hraniční kodex, kde je ve čl. 11 odst. 1 uvedeno, že není-li cestovní doklad státního příslušníka třetí země opatřen otiskem vstupního razítka, mohou se příslušné vnitrostátní orgány domnívat, že držitel nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky délky pobytu použitelné v dotyčném členském státě. Žalobce dále spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí v postupu stanoveném v příloze V, části B Schengenského hraničního kodexu, kde je uveden formulář pro odepření vstupu na hranici. Tento formulář rozlišuje důvody odepření vstupu, přičemž důvodem pro odepření vstupu na hranici byl v daném případě důvod uvedený pod písmenem F – „již pobýval (a) na území členských států Evropské unie po dobu tří měsíců během období šesti měsíců“, nikoliv důvod uvedený pod písmenem C – „nemá platné vízum nebo povolení k pobytu“. Z toho lze podle žalobce usuzovat na to, že je nutné rozlišovat neplatné vízum a překročení povolené délky pobytu. Žalobce v žalobě dále odkázal na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. 7. 2009, o kodexu Společenství o vízech (dále jen „Vízový kodex“), kde je v čl. 34 obsažen postup pro prohlášení víza za neplatné a zrušení víza. Vízum může zrušit nebo prohlásit za neplatné příslušný orgán členského státu, který vízum udělil, případně příslušný orgán jiného členského státu. Pokud příslušný orgán prohlásí vízum za neplatné, měl by vyplnit formulář uvedený v příloze VI Vízového kodexu, kde jako důvod označí bod 4 – „již jste pobýval na území členských států tři měsíce během stávajícího šestiměsíčního období, a to na základě jednotného víza nebo víza s omezenou územní platností“. Žalobce se domníval, že na základě této možnosti prohlásit vízum za neplatné pro něj nemá informace ve vízu „délka pobytu“ žádný význam. Pokud byla stanovená doba překročena, může vízum za neplatné prohlásit pouze příslušný orgán členského státu, nikoliv dopravce, který platnost víza posuzuje pouze podle data a počtu vstupů. Vízum může být prohlášeno za neplatné pouze po ověření toho, jak dlouho a na jaké doklady cizinec na území pobýval. Proto je podle názoru žalobce nutné rozlišovat mezi kontrolou prováděnou leteckým dopravcem a kontrolou prováděnou cizineckou policií. Rozdíl těchto kontrol spatřuje žalobce v odlišných technických možnostech a pravomocích. Vzhledem k výše uvedenému se žalobce domníval, že přestože je vyčerpána délka pobytu, nebylo možné bez dalšího konstatovat neplatnost příslušného víza. Překročení délky pobytu je pouze důvodem pro prohlášení víza za neplatné nebo důvodem pro zrušení víza, nezpůsobuje však jeho neplatnost bez dalšího. Ze všech uvedených důvodů navrhl žalobce zrušit rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí o uložení pokuty a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. Zároveň žalobce žádal soud pro případ, že neshledá důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, o moderaci uložené pokuty, které nijak konkrétně nezdůvodnil. K žalobě se vyjádřil žalovaný a uvedl, že popírá oprávněnost žalobních důvodů, nesouhlasí s nimi, neboť nebyla prokázána nezákonnost výroku napadeného rozhodnutí. Jak je zdůrazněno v druhostupňovém rozhodnutí, žalovaný se plně ztotožnil s odůvodněním předchozího řízení, ve kterém byly zjištěny veškeré skutkové okolnosti, zejména to, že cizinec neměl platné vízum pro vstup na území. Ze spisu je zřejmé a nepochybné, že k porušení právních předpisů dopravcem jednoznačně došlo, neboť v důsledku vlastní nepozornosti dopravil na území cizince, který ve svém cestovním pase neměl udělené platné vízum, které by jej opravňovalo ke vstupu na území České republiky. Povinnost dopravce kontrolovat cestovní doklady je jasně a nepochybně zakotvena národními i mezinárodním