5 Afs 73/2012 — Nejvyšší správní soud

6 Af 20/2012- 54 - text 10 pokračování 6Af 20/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: M bytem , zast.: Mgr. Michalem Kroftem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 34, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, o přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy, k žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 21.3.2012, čj. 4333/12-1400-801131, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 21.3.2012, čj. 4333/12-1400-801131, se r u š í a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 8.760,- Kč do jednoho (1) měsíce od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Michala Krofta, advokáta. O d ů v o d n ě n í 1) Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 10 (dále jen „finanční úřad“) ze dne 13.10.2011, čj. 493571/11/010963102721. V daňovém řízení bylo pravomocně rozhodnuto tak, že žalobce byl vyzván k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o trojdani“), a to podle ust. § 8 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, když daňový subjekt daň z převodu nemovitostí neuhradil, ač nebyl osvobozen od této daně podle ust. § 20 odst. 7 písm. b) tohoto zákona. 2) V dané věci soud v době rozhodování jedná s žalovaným, na nějž přešla ze zákona působnost původního odvolacího správního orgánu (ust. § 69 s.ř.s.), a to nabytím účinnosti zákona č. 456/2011 Sb. 3) Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu a domáhal se jeho zrušení, včetně zrušení prvostupňového správního rozhodnutí. V žalobě vymezil tyto konkrétní žalobní body. Nesouhlasí s právním posouzením věci správcem daně, že by převod bytu nebyl osvobozen podle ust. § 20 odst. 7 písm. b) zákona o trojdani, když nesouhlasí s výkladem, že převod je osvobozen, pokud je prováděn v souvislosti s podnikatelskou činností společnosti, kterou je výstavba nebo prodej staveb a bytů. V odvolacím řízení nenapadal skutečnost, že společnost Estepona s.r.o. (od níž byt nabyl) nedisponovala příslušným živnostenským oprávněním, ale tím, že se jednalo o společnost, jejíž podnikatelskou činností v době převodu bytové jednotky byla výstavba a zejména prodej bytů. Tato společnost prokazatelně provedla v celém domě a přilehlém okolí (např. v ulici Žitomírské) celou řadu obdobných nástaveb a realizovala jejich prodej. Tato obchodní společnost byla zapsána do obchodního rejstříku a podle ust. § 56 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), byla založena k podnikání, o čemž svědčí skutečnost, že tato společnost má evidovány u finančního úřadu i další nedoplatky na dani za tyto převody. Rovněž podmínka ust. § 2 obchodního zákoníku byla podle jeho názoru splněna – znakem definice podnikání není okolnost, že subjekt má či nemá živnostenské oprávnění, ale skutečnost, že podniká. Podle názoru žalobce žalovaný svým výkladem popírá nález Ústavního soudu ze dne 11.1.2008, sp. zn. IV. ÚS 814/06, neboť v době rozhodování měl k dispozici důkazy k tomu, že k převodu bytu došlo v souvislosti s podnikatelskou činností společnosti Estepona s.r.o., čímž tak porušil zásadu volného hodnocení důkazů. Podle shora uvedené nálezu Ústavního soudu by se tak orgány veřejné moci neměly omezovat pouze na jazykovou metodu výkladu, ale měly by používat i metody další (systematický, logický, teleologický či historický). Podle názoru žalobce je k výkladu ust. § 20 odst. 7 písm. b) zákona o trojdani nutné použít výklad historicko-teleologický a objektivně-teleologický. Předmětná právní úprava byla přijata jako ekonomický stimulace podnikání za účelem rozvoje výstavby a podpory trhu s nemovitostmi, podle objektivně-teleologického výkladu byl cíl této právní normy podpora podnikání v oblasti výstavby staveb, stejně jako rozšiřování bytového a nebytového fondu. Podle názoru žalobce předmětný převod bytu je nutné pod tyto vztahy podřadit, neboť se jedná o novostavbu a její první úplatný převod konečnému spotřebiteli, který byl realizován v rámci podnikatelské činnosti převodce. Žalobce dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.8.2007, čj. 2 Afs 212/2006; v tomto rozsudku podle jeho názoru soud akcentoval, že nabyvatel stavby je ze zákona ručitelem za zaplacení předmětné daně a není tudíž logické, aby stát na jedné straně poskytoval podporu a na straně druhé příjemce státní podpory stavěl do pozice potenciálních daňových ručitelů. Vzhledem k tomu, že v tomto případě je daňovým subjektem společnost s ručením omezeným, kdy finanční úřad zpochybnil vymahatelnost nároku vůči této společnosti, lze důvodně předpokládat, že ani žalobce se svého regresního nároku nikdy nedomůže. 4) Podle názoru žalobce je dále rozhodnutí v rozporu s principem předvídatelnosti práva vzhledem k okolnosti, že se jednalo o nový byt prodávaný společností, která vlastnila, nabízela a prodávala celou řadu jiných bytů v oblasti Vršovic, nemohl žalobce předvídat, že by celá koupě pro něj měla nějaké daňové dopady. Žalobce dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.11.2007, sp.zn. 7 Afs 217/2006, podle nějž skutečnost, že pokud společnost Estepona s.r.o. podnikala bez příslušného živnostenského oprávnění, měla za to být potrestána v souladu s živnostenským zákonem, v tomto případě je však porušení živnostenského zákona přičítáno k tíži žalobce, který jako ručitel sám nese povinnost uhradit daň vyměřenou pouze jako důsledek toho, že převodce neměl příslušné živnostenské oprávnění. 5) Žalobce pak dále uváděl, že finanční úřad pominul skutečnost, že poplatník – společnost Estepona s.r.o. – odvedl daň za převod pozemků, které byly spolu s výše uvedenou bytovou jednotkou převáděny na žalobce, jako základ daně použil celkovou kupní cenu ve výši 6.400.000,- Kč, ačkoliv měl být základ daně snížen o honoru pozemku, resp. od vyměřené daňové povinnosti měla být odečtena daň odvedená za převod pozemků. Podle názoru žalobce není v daném případě možný použít výklad podle ust. § 56 odst. 5 zákona o správě daní, kdy úhrada daně z převodu nemovitostí byla použita na úhradu nejstaršího nedoplatku na dani společnosti Estepona s.r.o., neboť ve svém důsledku pokud by společnost Estepona s.r.o. přiznala a uhradila celou daň z převodu nemovitostí, pak by takto uhrazená daň byla použita na starší nedoplatky a žalobce by tak daň musel jako ručitel uhradit ještě jednou. 6) V posledním žalobním bodě žalobce namítal, že daň nebyla dostatečně vymáhána od společnosti Estepona s.r.o., kdy reálně ani nebylo započato s vymáháním. 7) Žalovaný s žalobou věcně nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, když obsahově jeho důvody jsou obdobné jako důvody uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný zejména ve svém vyjádření zdůraznil, že zákonné podmínky podle ust. § 20 odst. 7 zákona o trojdani musí být splněny kumulativně, v daném případě s účinností od 1.7.2000 musí být převod novostaveb či nových bytů prováděn v souvislosti s podnikatelskou činností. Ohledně předmětu podnikání poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 11.1.2008, sp. zn. IV. ÚS 814/2006, podle něhož je pro přiznání osvobození od daně nutné disponovat příslušným živnostenským oprávněním, které se u právnických osob zapisují do obchodního rejstříku. Žalovaný dále uvedl, že předmětná daň se vyměřuje jako celek, tedy není možné ji rozdělit jako daň z převodu pozemku a stavby, použití příslušné platby na nedoplatek na dani byl v souladu s ust. § 59 zákona o správě daní a poplatků – pokud bude provedena tato platba ručitelem, použije se v souladu s ust. § 172 odst. 5 daňového řádu na úhradu nedoplatku daňového subjektu, za který ručitel ručí, tato situace však v tomto případě nenastala. 8) Z obsahu předloženého správního spisu plynou tyto pro posouzení důvodnosti žaloby podstatné skutečnosti. 9) V odůvodnění napadeného správního rozhodnutí je mj. uvedeno, že v předmětné věci se jednalo o první úplatný převod vlastnictví bytu, který vznikl nástavbou, smlouva o převodu vlastnictví jednotky byla vložena do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 26.10.2007. Daňové přiznání bylo podáno, při kontrole daňového přiznání vznikly pochybnosti o tom, zda daňový subjekt splňuje podmínky pro přiznání osvobození (společnost Estepona s.r.o. – pozn. soudu – dále také jen „daňový subjekt“), na vydanou výzvu daňový subjekt nereagoval, proto mu byla po ukončení vytýkacího řízení vyměřena daň platebním výměrem, za základ daně finanční úřad považoval cenu uvedenou v kupní smlouvě, tedy 6.400.000,- Kč. Daňový subjekt daňovou povinnost neuhradil, následně předal finanční úřad tuto da