2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

7 A 36/2012- 48 - text 9 pokračování 7A 36/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: K. D., sídlem V. 10, Ž. – V., zast. JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2012, č. j. 5535/2012-MZE-14112, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 20. 4. 2012, č. j. 5535/2012-MZE-14112, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8.808,- Kč, k rukám JUDr. Tomáše Sokola, advokáta. Odůvodnění: Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.4.2012, č.j. 5535/2012-MZE-14112, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24.10.2011, č. j. SZIF/2011/0388913, jímž byla žalobci uložena povinnost vrátit finanční prostředky ve výši 3.399.000,- Kč, které mu byly poskytnuty jako dotace v rámci Programu rozvoje venkova ČR, neboť plnění dle servisní smlouvy ze dne 8.2.2010 není způsobilým výdajem pro poskytnutí dotace. Žalobce v žalobě tvrdí, že při výběru dodavatele i uzavření servisní smlouvy jednal v dobré víře, že se jedná o bonus ke smlouvě o dílo ze dne 8.2.2010. Žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného, že plnění dle servisní smlouvy je nezpůsobilý výdaj, přičemž odkazuje na logický a gramatický výklad kapitoly 7 písm. h) části A a kapitoly 6 části B Pravidel, kterými se stanoví podmínky pro poskytování dotace na projekty programu rozvoje venkova ČR na období 2007-2013 v rámci opatření I.1.3. ze dne 7.2.2009 (dále jen „pravidla PRV”), neboť tento výdaj není uveden mezi výdaji, které nejsou způsobilé ke spolufinancování. Žalobce dále tvrdí, že podle logického a gramatického výkladu článku IV.2. dohody o poskytnutí dotace lze výše zmíněný výdaj zařadit mezi způsobilé výdaje projektu, neboť prodloužení záruční doby o osm let je investicí do předmětného zařízení, přímo související s finální úpravou, balením a značením výrobku ve vztahu ke zvyšování kvality včetně technologií souvisejících s dohledatelností výrobku a včasného upozornění na nebezpečné potraviny. Žalobce závěrem uvádí, že striktně mechanická aplikace pravidla, že způsobilé výdaje musí být realizovány ve lhůtě do podání žádosti o proplacení dotace dle kapitoly 7 písm. f) bodu 3 pravidel PRV zpochybňuje i dvouletou záruční dobu, která byla uvedena ve smlouvě o dílo a kterou žalovaný nezpochybnil. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkazuje na žalobou napadené rozhodnutí. Dále uvádí, že způsobilé výdaje jsou upraveny ve specifických podmínkách pravidel PRV v kapitole 5, příloze č. 4 a článku IV.1. dohody o poskytnutí dotace, přičemž servis na dodané zařízení po dobu deset let mezi těmito výdaji zařazen není. Servis trvající do roku 2020 nemohl být do žádosti o proplacení zahrnut, jedná se totiž o výdaj, který není výdajem za skutečně provedené práce a nejedná se o výdaj za zrealizované plnění. Delší záruční doba spolu s navýšením ceny znamená zvýhodnění oproti těm žadatelům, kteří si hradí náklady na servis po uplynutí zákonné dvouleté záruční lhůty z vlastních prostředků. Žalovaný nesouhlasí s argumentací žalobce, že prodloužení záruční doby o osm let je investicí do předmětného zařízení přímo související s finální úpravou, balením a značením výrobku ve vztahu ke zvyšování kvality. Záruční doba dvou let je součástí plnění smlouvy o dílo, která neobsahuje žádný odkaz na servisní činnosti po dobu dalších osm let. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že je možné považovat za investici jakékoliv zvýšení ceny s prodloužením záruční doby. Žalobce za daných okolností pochybil, když takovou smlouvu uzavřel a žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. Dne 29.6.2009 doručil žalobce Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova ČR na projekt Technologické linky pro třídění a balení třešní. Dne 12.11.2009 byla podepsána dohoda o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR (dále jen „dohoda o poskytnutí dotace” nebo jen „dohoda“) ve výši 15.970.000,-Kč na způsobilé výdaje projektu : 1) „investice do zařízení přímo souvisejících s finální úpravou, balením a značením výrobků ve vztahu ke zvyšování kvality včetně technologií souvisejících s dohledatelností výrobků a včasného upozornění na nebezpečné potraviny“ a 2) výdaje na projektovou dokumentaci (článek IV.2. dohody). Dle článku V.1. dohody byl termín předložení žádosti o proplacení výdajů stanoven na 30.6.2010. Dne 8.2.2010 uzavřel žalobce s dodavatelem PKS Praha a.s. smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla technologická linka pro třídění a balení třešní za cenu 19.113.600,- Kč. Smlouvou o dílo byla sjednána dvouletá záruční doba. Téhož dne žalobce uzavřel se společností PKS Praha a.s. servisní smlouvu, jejímž předmětem byla záruka a servisní služby po dobu 10 let. Dle smlouvy servisní služby zahrnují preventivní prohlídky technologické linky, výměnu poškozených a opotřebených částí, aktualizaci softwarových programů a hardwarového vybavení. Cena sjednána nebyla. Správní orgán I. stupně provedl u žalovaného kontrolu projektu dne 2.7.2010 (protokol č. 22022317) a dne 22.4.2011 (protokol č. 22032996). V rámci obou kontrol nebyly zjištěny žádné nedostatky. Dne 31.3.2011 objednal správní orgán I. stupně vypracování znaleckého posudku na stanovení technické hodnoty, časové a obecné ceny projektu žalobce. Znalec učinil dotaz na subdodavatele třídící linky, společnost Mosca, s.r.o., a zjistil, že dodavateli třídicí linky bylo zařízení dodáno subdodavatelem za cenu 437.258,00 EUR a dále byla poskytnuta možnost uzavření servisní smlouvy „full servis” na dobu 10 let za cenu 131.177,00 EUR. Na základě těchto údajů znalec stanovil cenu „prodloužené záruky na 2+8 let“ a určil, že základní cena zařízení byla zvýšena o 1/3. Státní zemědělský intervenční fond provedl u žalobce další kontrolu dne 25.5.2011, (protokol č. 22034406), na základě které bylo zjištěno, že linka je částečně demontována a nemůže být předvedena v provozu. Dále bylo zjištěno, že do způsobilých výdajů byly zahrnuty nezpůsobilé výdaje na prodloužení záruční doby o osm let, která navýšila pořizovací cenu linky o 30%. Rozhodnutím Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 24.10.2011, č. j. SZIF/2011/0388913, bylo žalobci uloženo vrátit částku 3.399.000,- Kč odpovídající ceně plnění sjednaných v servisní smlouvě, neboť dle správního orgánu I. stupně se nejedná o způsobilý výdaj. Dle správního orgánu bylo nutné plnění, na nějž byla dotace poskytnuta, provést nejpozději do 29.6.2010, kdy byla podána žádost o proplacení dotace. Podle kapitoly 7 písm. f) bodu 3 pravidel PRV jsou způsobilé k proplacení jen ty výdaje, které jsou realizovány do data předložení žádosti o proplacení dotace. Dále je podle článku 26 odst. 3 písm. b) nařízení Komise č. 1975/2006/ES, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, pokud jde o provádění kontrolních postupů a podmíněnosti s ohledem na opatření na podporu rozvoje venkova (dále jen „nařízení č. 1975/2006“), třeba kontrolovat, zda byly skutečně vynaloženy uplatňované výdaje. Vzhledem k tomu, že k realizaci prodloužené záruční doby dosud nedošlo, resp. ze strany dodavatele nebylo plněno, nejedná se o vynaložený výdaj. Odvolání žalobce bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 20.4.2012, č.j. 5535/2012-MZE-14112. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že původně žalobce nepředložil smlouvu o prodloužení záruky, a tedy nebylo možno odhalit, že do celkově uplatněného výdaje ve výši 15.928.000,- Kč zahrnul i nezpůsobilý výdaj na prodloužení záruky. O nezpůsobilý výdaj se jednalo proto, že dle kapitoly 7 písm. f) bodu 3 pravidel PRV jsou způsobilé výdaje jen ty, které jsou realizovány do data předložení žádosti o proplacení dotace. Sjednaná záruka a servis trvající do roku 2020 v této lhůtě zjevně zrealizován být nemohl. Dále žalovaný uvedl, že „servis na dodané zařízení po dobu deseti let není zařazen mezi způsobilými výdaji dle kapitoly 5 části A pravidel PRV, přílohy 4 části B pravidel PRV a článku IV.1. smlouvy o poskytnutí dotace“. Městský soud v Praze napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, přičemž podle § 75 odst. 1 s.ř.s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. Vzhledem k tomu, že soud napadené rozhodnutí zrušil pro částečnou nepřezkoumatelnost, rozhodl podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. bez nařízení jednání. Žalobce zpochybňuje závěr žalovaného o tom, že plnění dle servisní smlouvy není způsobilým výdajem. Poukazuje na skutečnost, že výdaj na plnění ze servisní smlouvy