5 As 12/2011 — Nejvyšší správní soud

8 A 185/2015- 62 - text 11 pokračování 8A 185/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobců: a) Obec Borová Lada, se sídlem Borová Lada č. p. 38, b) Obec Kvilda, se sídlem Kvilda č. p. 17, c) Obec Modrava, se sídlem Kašperské Hory, Modrava č. p. 63, d) Obec Nová Pec, se sídlem Nová Pec č. p. 43, e) Obec Stožec, se sídlem Stožec č. p. 54, f) Městys Strážný, se sídlem Strážný č. p. 23, g) Město Volary, se sídlem Volary, Náměstí 25, h) Město Želená Ruda, se sídlem Železná Ruda, Klostermannovo nám. 295, všichni zastoupeni JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem v Brně, Lidická 57, proti odpůrci: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Mariánské nám. 2, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobci se včas podanou žalobou dne 29. 9. 2015 u Městského soudu v Praze domáhali ochrany před nezákonným zásahem Ministerstva životního prostředí. Žalobci uváděli, že jsou obcemi a městy, na jejichž katastrálních územích se zcela nebo zčásti nachází Národní park Šumava. Všichni žalobci jsou obcemi, které podle ustanovení § 20 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a že delegovali své zástupce do Rady Národního parku Šumava (dále jen Rada) zřízené podle § 20 odst. 1 tohoto zákona. Žalovaný správní orgán v roce 2013 zajišťoval zpracování Plánu péče o Národní park Šumava na období 2014 až 2028. Předlohu tohoto Plánu péče rozeslal žalovaný v průběhu roku 2013 v souladu s ustanovením § 20 odst. 3 zákona o ochraně přírody zástupcům obcí delegovaným do Rady. Zástupci obcí následně žalovanému navrhli provedení některých úprav předlohy a dne 5. 6. 2013 obdrželi od žalovaného upravenou předlohou Plánu péče na období 2014 až 2028. Dne 20. 6. 2013 na zasedání Rady vyslovili zástupci obcí s upravenou předlohou svůj souhlas, a to s výjimkou obcí Modrava, Prášily a Kašperské Hory. O rozporech rozhodoval postupně žalovaný dne 13. 8. 2013, č. j. 57070/ENV/13, dne 14. 8. 2013, č. j. 57633/ENV/13 a dne 16. 10. 2013, č. j. 76395/ENV/13, a tak vzniknul „Dohodnutý plán péče“, který žalobci považovali za návrh plánu péče připravený postupem podle § 20 odst. 3, 4 zákona o ochraně přírody, který má být následně jako návrh Plánu péče předložen ke zveřejnění na portálu veřejné správy a na úředních deskách obcí podle § 38 odst. 3 téhož zákona. Poté žalovaný v listopadu 2013 podobu dohodnutého Plánu péče bez projednání se zástupci obcí delegovanými do Rady podstatným způsobem přepracoval a tento postup označili žalobci (a) Město Hartmanice, b) Obec Srní, c) Obec Stožec, d) Město Železná Ruda, e) Obec Modrava) za nezákonný zásah a Městský soud v Praze jejich žalobě přisvědčil rozsudkem ze dne 12. prosince 2014, č. j. 10 A 99/2014-99. V citovaném rozsudku rozhodnul zdejší soud takto: - Schválení Plánu péče o Národní park Šumava na období 2014 – 2017, k němuž došlo sepsáním protokolu Ministerstva životního prostředí o schválení Plánu péče o Národní park Šumava na období 2014 – 2017 ze dne 23. 4. 2014, čj. 29588/ENV/14 976/620/14, bylo nezákonným zásahem do práv žalobců. - Žalovanému se ukládá, aby protokol o schválení Plánu péče o Národní park Šumava na období 2014 – 2017 ze dne 23. 4. 2014, čj. 29588/ENV/14 976/620/14, zrušil a o této skutečnosti informoval dotčené obce a kraje, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. - Žalovanému se přikazuje, aby Plán péče o Národní park Šumava na období 2014 – 2017 odstranil z Ústředního seznamu ochrany přírody a krajiny, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí o zrušení protokolu dle výroku II tohoto rozsudku. - Žalovanému se ukládá, aby ve lhůtě do deseti dnů od právní moci rozhodnutí o zrušení protokolu dle výroku II tohoto rozsudku pokračoval v projednávání návrhu Plánu péče o Národní park Šumava na období 2014 – 2028 schváleného Radou Národního parku Šumava na jejím zasedání dne 20. 6. 2013, ve znění rozhodnutí Ministerstva životního prostředí o rozporech ze dne 13. 8. 2013, čj. 57070/ENV/13, ze dne 14. 8. 2013, čj. 57633/ENV/13, a ze dne 16. 10. 2013, čj. 76395/ENV/13. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. února 2015, č. j. 7 As 286/2014 – 38, byla zamítnuta kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 10 A 99/2014 – 99. V inkriminované věci žalobci ve svém podání ze dne 29. 9. 2015 namítali, že žalovaný správní orgán nesplnil vůbec povinnost uloženou pod bodem IV. citovaného rozsudku zdejšího soudu č. j. 10 A 99/2014-99, tj. „aby ve lhůtě do deseti dnů od právní moci rozhodnutí o zrušení protokolu dle výroku II tohoto rozsudku pokračoval v projednávání návrhu Plánu péče o Národní park Šumava na období 2014 – 2028 schváleného Radou Národního parku Šumava na jejím zasedání dne 20. 6. 2013, ve znění rozhodnutí Ministerstva životního prostředí o rozporech ze dne 13. 8. 2013, čj. 57070/ENV/13, ze dne 14. 8. 2013, čj. 57633/ENV/13, a ze dne 16. 10. 2013, čj. 76395/ENV/13“. Naopak žalovaný dne 16. 2. 2015, tedy bezprostředně po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 286/2014 – 38, svým přípisem č. j. 11751/ENV/15 oznámil Správě Národního parku Šumava, že splnění povinnosti uložené výrokem IV. proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 10 A 99/2014 – 99 není možné, neboť „v této podobě … nelze návrh plánu péče o NP Šumava projednávat pro jeho zásadní vady a rozpor s platnou právní úpravou.“ Žalobci namítali, že s obsahem přípisu žalovaného ze dne 16. 2. 2015, č. j. 11751/ENV/15, byli seznámeni na jednání Rady Národního parku Šumava dne 28. 7. 2015 a současně jim byl předložen zcela nový koncept návrhové části Plánu péče o Národní park Šumava na roky 2016 – 2030 s tím, že tento materiál bude postupně projednáván se zástupci obcí podle § 20 odst. 3 zákona o ochraně přírody. Ze zápisu z jednání Rady dne 28. 7. 2015 plyne, že žalovaný vůči členům rady interpretoval obsah svého přípisu ze dne 16. 2. 2015, č. j. 11751/ENV/15, jako pokyn zahájit proces tvorby plánu péče o Národní park Šumava znovu od samého počátku. Žalobci namítali, že zamítnutí návrhové části dohodnutého Plánu péče, které bylo žalovaným provedeno jeho přípisem ze dne 16. 2. 2015, č. j. 11751/ENV/15, a které vyústilo v zahájení přípravy zcela nového Plánu péče o Národní park Šumava na roky 2016-2030 (tedy na období odlišné od období platnosti dohodnutého Plánu péče), je opět nezákonným zásahem, který není rozhodnutím, a kterým byli žalobci zkráceni přímo na svých právech ve smyslu § 82 soudního řádu správního. Žalobci považují zamítnutí návrhové části dohodnutého Plánu péče za zjevné a úmyslné porušení povinnosti uložené žalovanému výrokem IV. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 10 A 99/2014 – 99. K aktivní legitimaci § 82 soudního řádu správního žalobci uváděli, že jako obce – členové Rady Národního parku Šumava, splňují předepsané podmínky. Současně poukazovali na citované rozsudky Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, jimiž byla jejich aktivní legitimace uznána. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 18. 12. 2015 navrhnul žalobu zamítnut jako nedůvodnou a zpochybnil aktivní legitimaci žalobců s tím, že žalobci jsou nositeli práva zúčastnit se dohody o návrhu plánu péče podle § 20 odst. 3 zákona o ochraně přírody. Vzhledem k tomu, že po zamítnutí návrhu plánu péče došlo k jeho přepracování, k zahájení postupu ve smyslu § 20 odst. 3 téhož zákona a v současné době se nachází jednání o návrhu plánu péče ve fází rozhodování o rozporech mezi správou Národního parku Šumava a delegovanými zástupci obcí do Rady Národního parku, domnívá se žalovaný, že nelze dovodit nelegitimní zásah do procesních práv obcí, jak je v žalobě uvedeno. Podle názoru žalovaného nejsou jiná práva obcí dotčena s ohledem na skutečnost, že Plán péče o Národní park Šumava jako odborný dokument ochrany přírody není pro tyto obce závazný. Žalovaný uváděl, že z dikce zákona o životním prostředí vyplývá, že správa Národního parku Šumava parku odpovídá za přípravu návrhu plánu péče (§ 78 odst. 9 zákona) a za dosažení dohody se zástupci obcí delegovanými do rady Národního parku (§ 20 odst. 3 zákona). Žalovaný zodpovídá za jeho zpracování, zajišťuje a schvaluje plán péče o národní park (§ 38 odst. 2, § 79 odst. 3 písm. h) téhož zákona. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního se účastníci řízení nevyjádřili. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadený zásah žalovaného podle § 87 odst. 1 soudního řádu správního a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu, neboť rozhodoval pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, a dospěl k závěru, že žaloba není důvo