5 As 35/2005 — Nejvyšší správní soud

8 A 30/2013- 49 - text 13 pokračování 8A 30/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: V. N., nar. X, bytem B., N. p. 1125, zastoupen JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D., advokátkou v Praze 2, francouzská 4, proti žalovanému: Policejní prezídium České republiky, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2012, č. j. PPR-18685-3/ČJ-2012-990450, T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se včas podanou žalobou dne 19 2. 2013 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Policejního prezídia České republiky, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 17. 12. 2012, č. j. PPR-18685-3/ČJ-2012-990450 (ve znění opravného usnesení ze dne 7. 3. 2013, č. j. PPR-18685-4/ČJ-2012-990450), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 4. 7. 2012, č. j. KRPS-141817-21/ČJ-2011-0101IZ, jímž podle § 9 odst. 2 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, jímž byla zamítnuta jeho žádost v novém projednání o udělení výjimky k nabytí vlastnictví a držení zbraně kategorie „A“ – střílecí hůl, nezjištěného výrobce, ráže 22 LR, výrobní č. 13 – ke sběratelské činnosti. Správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí ze dne 4. 7. 2012, č. j. KRPS-141817-21/ČJ-2011-0101IZ, mj. uvedl, že udělení výjimky na předmětnou zbraň odporuje veřejnému pořádku a bezpečnosti a zbraň pro svůj charakter nelze uvolnit jako předmět sběratelský. Zbraň, o kterou účastník řízení žádá, je zařazena mezi nejnebezpečnější, tedy do zbraní kategorie A podle ustanovení § 4 zákona o zbraních. Striktní právní úprava brání možnosti, aby se zbraně, které jsou zařazeny do této kategorie, dostaly nekontrolovaně a bez vážného důvodu do rukou široké veřejnosti. Správní orgán odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. července 2006, č. j. 5 As 35/2005-47, resp. ze dne 29. října 2007, č. j. 5 As 23/2007-146, jímž byla zamítnuta kasační stížnosti žalobce/stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2006, č. j. 10 Ca 243/2006 – 86, který zamítl žalobu proti rozhodnutí Správy Středočeského kraje Policie ČR, Skupina správních činností policie, ze dne 9. 11. 2004, č. j. PSC-535/SSČ-2004. Tímto rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Okresního ředitelství Policie ČR v Benešově ze dne 16. 9. 2004, č. j. ORBN-786/SSČ-Zbr-2004 o nevyhovění žádosti stěžovatele podané dle ustanovení § 10 zákona o zbraních o udělení výjimky k nabytí a držení zbraně kategorie "A“ (střílecí hůl, neznámý výrobce, ráže 22 LR, bez výrobního čísla). Žádost byla zamítnuta z důvodu nenaplnění podmínky, že udělení výjimky neodporuje veřejnému pořádku a bezpečnosti. Ke sběratelské činnosti účastníka řízení správní orgán uvedl, že sběratelská činnost účastníka řízení je zaměřena na časově neohraničené období, a jde o soukromou sbírku zbraní. Zbraň, pro niž je o udělení výjimky žádáno, je svým způsobem unikátní, ale svým charakterem nezapadá zcela jistě mezi žadatelem prezentované zbraně ve smyslu doplnění ucelené sbírky. Zpochybnil tak, zda zbraň kategorie „A“ – střílecí hůl, nezjištěného výrobce, ráže 22 LR, výrobní č. 13 – zapadá do sbírky žalobce, když takto obecně vymezenou sběratelskou činnost nelze považovat za důvod pro udělení výjimky. Správní orgán uzavřel s tím, že má důkazy o pohybu této zbraně, jedná se o totožnou zbraň – střílecí hůl, která byla po zamítnutí žádosti vykoupena podnikatelem v oboru zbraní a střeliva, opatřena výrobním číslem 13 a uložena u podnikatele do současné doby. V tomto předmětném správním řízení se jedná o stále stejnou zbraň kategorie A. Účastník řízení podal proti citovanému rozhodnutí odvolání, které bylo posléze zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím Policejního prezídia České republiky, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 17. 12. 2012, č. j. PPR-18685-3/ČJ-2012-990450. Žalobce uváděl, že dne 2. 12. 2011 Krajské ředitelství PČR, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál v Benešově, rozhodnutím č. j. KRPS-14Í817-12/Č3-2011-0101IZ, zamítnulo jeho žádost o udělení výjimky k nabytí vlastnictví a držení zbraně kategorie A - střílecí hole, nezjištěného výrobce, ráže 22 LR, výrobní číslo 13, pro sběratelské účely. V odvolacím řízení rozhodnutím Policejního prezidia České republiky, ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 19. 3. 2012, č. j. PPR-1931-3/ČJ-2012-0099US, bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Následně po novém projednání dne 4. 7. 2012 bylo vydáno rozhodnutí č. j. KRPS-141817-21/ČJ-2011-0101IZ, jímž byla opět žádost zamítnuta. Následně rozhodnutím Policejního prezídia České republiky, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 17. 12. 2012 bylo odvolání proti citovanému rozhodnutí zamítnuto. Žalobce namítal, že obě citovaná rozhodnutí, tj. Policejního prezidia České republiky, ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 17. 12. 2012 a rozhodnutí Policie České republiky, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 4. 7. 2012 byla vydána v rozporu se zákonem, a že jimi byl zkrácen na svých právech. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že v jeho případě nejsou kumulativně splněna zákonná kritéria pro udělení výjimky k nabytí vlastnictví a držení zbraně kategorie A - střílecí hole, neznámého výrobce, ráže 22 LR, výrobní číslo 13, a to že žalobce, který je držitelem zbrojního průkazu, provádí sběratelskou nebo muzejní činnost a udělení výjimky neodporuje veřejnému pořádku a bezpečnosti. Žalobce namítal, že svůj sběratelský záměr v řízení řádně vymezil, jakožto kolekci zbraní používaných za druhé světové války, a že toto vymezení akceptoval správní orgán prvního stupně. Žalobce odmítal argumentaci žalovaného (str. 10 rozhodnutí) o nemožností zařazení zbraně - střílecí hole, do sbírky žalobce dle jeho ve vyjádření ze dne 10. 1. 2012 uvedeného seznamu zbraní, která má být popřením obranné funkce předmětně zbraně, když tato byla historicky vedena jako zbraň určená k zákeřně střelbě. Charakter zbraně a její užití jsou odlišné veličiny. Ve správním řízení nebylo nikdy sporu o charakter zbraně, který je dán právním předpisem a i v minulosti tomu tak bylo dle Císařského patentu citovaného v odůvodnění rozhodnutí. Způsob užití zbraně však není a logicky ani nemůže být dán právním předpisem. Užití zbraně jako vycházkové holi s možností sebeobrany nebylo žalovaným vyvráceno. Žalobce namítal, že popření jeho sběratelské činnosti s ohledem na rozsáhlost časového období zamýšlené sbírky, je projev libovůle ve správním uvážení. Žalobce namítal, že došlo k překročení mezí správního uvážení ve vztahu k hodnocení zákonného kritéria neodporovatelnosti veřejnému pořádku a bezpečnosti, neboť jeho nenaplnění bylo shledáno s odůvodněním obecných markantů bezpečnostní situace v okrese, v němž žalobce žije a s ohledem na charakter zbraně, pro niž o udělení výjimky žádal. Žalobce namítal, že žalovaný překročil meze správního uvážení a poukazoval na právní názor Ministerstva vnitra vyslovený v rozhodnutí ze dne 10. 12. 2010, č. j. MV-106192-3/OBP-2010, který má plně korespondovat s tvrzením žalobce. Poukázal i na Doporučení Rady ministrů Rady Evropy č. (80) 2, týkající se výkonu správního uvážení správními orgány, které upravuje řadu požadavků na výkon správního uvážení (zákaz sledovat jiný účel než ten, pro který byla diskreční pravomoc stanovena; objektivnost a nestrannost; rovnost a zákaz diskriminace; proporcionalita mezi negativními dopady rozhodnutí na práva, svobody a zájmy osoby, a sledovaným účelem), jakož i požadavek na přezkum zákonnosti správního uvážení soudem nebo jiným nezávislým orgánem. Současně poukazoval na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. března 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 27. 1. 2014 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na právní názor vyjádřený v rozhodnutí ministra vnitra ze dne 25. 10. 2013, č. j. MV-102472-4/VS-2013. Současně konstatoval, že žalobce neuplatnil žádné nové, právně významné skutečnosti a námitky oproti těm, které byly uplatněny v rámci správního řízení o rozkladu. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního jak žalobce (dne 11. 2. 2014), tak i žalovaný (dne 27. 1. 2014), výslovně souhlasili, aby soud rozhodnul bez jednání. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i