3 As 48/2008 — Nejvyšší správní soud

8 A 51/2011- 61 - text 11 pokračování 8A 51/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: GERIMO s.r.o., se sídlem Praha 1, Všehrdova 560/2, zastoupen JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Praha 10, Vršovická 1442/65, o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 4. 1. 2011, č.j. 1281/500/10 52415/ENV/10, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 4. 1. 2011, č.j. 1281/500/10 52415/ENV/10, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7808,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Ing. Martina Flory, Dr., advokáta. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 4. 1. 2011, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 18. 3. 2010, č. j. 017695/2010/KUSK/01, jímž bylo vydáno souhlasné stanovisko podle ust. § 4 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. ke schválení lesního hospodářského plánu (LHP) pro lesní hospodářský celek Gerimo – Pravonín, vázané splněním 4 podmínek. Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce uvedl, že Krajský úřad Středočeského kraje vydal souhlasné závazné stanovisko ke schválení lesního hospodářského plánu pro LHC Gerimo-Pravonín a v jeho vedlejším ustanovení výroku stanovil podmínky, za nichž je souhlasné závazné stanovisko vydáváno: 1) Hospodaření navržené v LHP pro LHC Gerimo-Pravonín musí zaručovat snížení plochy porostlé smrkem oproti současnému stavu, 2) Na stanovištích ovlivněných vodou (edafické kategorie O, P, Q, V, L) bude LHP počítat pro zalesnění jako s meliorační a zpevňující dřevinou také s jedlí, a to i v Návrzích hospodářských opatření (podrobné plánování), budou-li v LHP ponechány, 3) V obnově nebude plánována směs dubu a smrku, 4) V porostních skupinách, ve kterých bude probíhat obnovní těžba, bude vždy ponecháno na těžební ploše (v obnovním prvku) několik dospělých stromů k přirozenému dožití a následnému rozpadu. Hustota ponechaných stromů bude minimálně 2 stromy/1 ha, tzn. minimálně 1 strom/50 arů, přičemž v obnovním prvku o rozloze menší než 50 arů musí alespoň jeden takový strom zůstat. Ponechávány budou stromy k tomu účelu vhodné, tzn. stromy nepředstavující nebezpečí pro okolní porost z hlediska ochrany lesa. Doporučuje se využít stromy nižší ekonomické hodnoty (košaté listnáče či pionýrské dřeviny). Nebude-li konkrétním obnovním prvku dostatečný počet stromů vhodných pro popsaný účel, budou vybrány stromy náhradní v jiné části LHC. Na přítomnost stromů vhodných k ponechání na stanovišti bude pamatováno již v těžbách výchovných, aby následně v mýtním věku takové stromy v porostních skupinách existovaly. Proti rozhodnutí krajského úřadu podal žalobce odvolání, ve kterém namítl, že podmínky zakotvené ve vedlejším ustanovení výru ku ve všech bodech překračují rámec zákonných povinností žalobce a vyžadují od něj aktivní činnost, jejíž obsah a rozsah nelze promítnout do závazných ustanovení plánu, dále že ustanovení § 4, odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. neposkytuje vůbec prostor pro to, aby souhlasné závazné stanovisko ke schválení lesního hospodářského plánu bylo vydáno jako rozhodnutí podmíněné splněním dodatečných podmínek, dále že podmínky obsažené ve vedlejším ustanovení výroku rozhodnutí orgánu I. stupně nelze zapracovat do LHP pro LHC Gerimo-Pravonín způsobem, který by byl pro žalobce závazný, dále že rozhodnutí orgánu I. stupně zčásti spočívá na názoru krajského úřadu, že navržený LHP odporuje prováděcím předpisům k lesnímu zákonu, což však nepřísluší hodnotit orgánu ochrany přírody, dále že rozhodnutí orgánu I. stupně ve vedlejším ustanovení výroku zavazuje žalobce k protiprávnímu jednání, které naplňuje skutkovou podstatu správních deliktů a konečně že plnění podmínky 4.) vedlejšího ustanovení výroku rozhodnutí orgánu I. stupně vystavuje žalobce riziku, že bude shledán odpovědným za způsobení případné škody na zdraví či majetku návštěvníků lesa a jiných osob vyvolané pádem stromů ponechaných přirozenému rozpadu neb pádem větví z nich. Odvolání žalobce bylo žalovaným zamítnuto napadeným rozhodnutím, a v žalobě proti němu žalobce zejména namítl, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byla vydána podle § 4 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. Správní orgán I. prvního stupně i žalovaný byli při vydávání svých rozhodnutí povinni postupovat podle ustanovení správního řádu a museli zohlednit základní zásady činnosti správních orgánů podle ust. § 2 až § 8 správního řádu, mimo jiné též zásadu proporcionality a ochrany dobré víry, a zásadu procesní ekonomie, podle které správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Stále zůstává v platnosti základní premisa vyjádřená zákonodárcem v § 4, odst. 2 správního řádu, že veřejná správa je službou veřejnosti, nikoliv že veřejnost se při výkonu veřejné správy stává služebníkem veřejného zájmu. Správní orgány proto byly povinny nejprve zjistit, jaké meze pro obsah závazného stanoviska podle § 4, odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. vyplývají z právní povahy lesních hospodářských plánů, jak je vymezena v lesním zákona a v předpisech vydaných k jeho provedení. Je totiž zjevné, že prostřednictvím závazného stanoviska nelze na vlastnících lesa vynucovat výkon jakékoliv činnosti, která se orgánům ochrany přírody může jevit jako prospěšná nebo vhodná, pokud takový postup nemá výslovnou oporu v zákoně. Současně měly správní orgány obou stupňů od počátku respektovat skutečnost, že lesní hospodářský plán je v § 24 odst. 1 lesního zákona charakterizován zásadně jako nástroj vlastníka lesa a jeho hlavním účelem je poskytnout vlastníkovi lesa odborný návod, jak realizovat jeho zájmy týkající se lesa v jeho vlastnictví způsobem, který zaručuje, že hospodaření bude naplňovat znaky trvalé udržitelnosti a že všechny funkce lesa budou plněny rovnoměrně a trvale. Proto naprostá většina obsahu lesního hospodářského plánu má doporučující, nikoliv závaznou povahu, když mezi závazná ustanovení v případě žalobce patří pouze maximální celková výše těžeb, tj. souhrn množství dříví, které je žalobce oprávněn vytěžit za celou dobu platnosti lesního hospodářského plánu, a minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu. Lesní hospodářský plán je tedy nutno považovat za nástroj vlastníka lesa a nikoliv za nástroj orgánů ochrany přírody. Konečně měly správní orgány respektovat též systematické zařazení § 4 odst. 3 do části druhé zákona č. 114/1992 Sb., ze kterého vyplývá, že závazné stanovisko ke schválení LHP je nástrojem obecné ochrany přírody, a že vyjma případů, na které dopadají účinky ustanovení § 4 odst. 4 zákona, je předmětem zájmu a ochrany, sledované závazným stanoviskem ke schválení LHP, les jako významný krajinný prvek, který má být takto chráněn před zásahy, jež by mohly vést k jeho poškození nebo zničení nebo k ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce. Nelze proto dospět k jinému závěru, než že smyslem a účelem řízení o vydání závazného stanoviska ke schválení lesního hospodářského plánu je posoudit, zda opatření předpokládaná v návrhu LHP a mající současně dopad do jeho závazných ustanovení podle § 24, odst. 2 lesního zákona povedou či nepovedou k poškození nebo zničení nebo k ohrožení či oslabení ekologicko-stabilizační funkce lesa, pro který je lesní hospodářský plán zpracován. Veřejnoprávní kontrola obsahu lesního hospodářského plánu se tak právě s ohledem na povahu LHP jako nástroje vlastníka musí soustřeďovat nikoliv na posouzení míry, v níž navržený plán poslouží k naplňování veřejného zájmu, nýbrž výlučně na posouzení souladu navrženého LHP se zákony a ostatními právními předpisy. Správní orgány však popsané principy ignorovaly, takže do vedlejšího ustanovení výroku rozhodnutí o vydání závazného stanoviska byly zakotveny podmínky, které nelze hodnotit jako výčet těch závazných ustanovení lesního hospodářského plánu pro LHC Gerimo-Pravonín, jejichž naplnění povede k poškození nebo zničení nebo k ohrožení či oslabení ekologicko-stabilizační funkce lesa jako významného krajinného prvku a které tudíž musí být z lesního hospodářského plánu vypuštěny nebo jejichž obsah musí být změněn, nýbrž naopak jako nástroje, jimiž má být zajištěno, že vlastník lesa tvořícího LHC Gerimo-Pravonín bude při hospodaření v lese dodržovat zásady považované správními orgány za ekologicky prospěšné, aniž by však tyto zásady a z nich vyplývající povinnosti vlastníka lesa měly oporu v zákoně. Jinak řečeno, cílem podmínek obsažených ve vedlejším ustanovení výroku rozhodnutí o vydání závazného stanovisk