Stručně: Paragraf 2 zákona č. 114/1992 Sb. definuje ochranu přírody a krajiny jako péči státu a fyzických i právnických osob o složky přírody a krajiny a stanovuje konkrétní způsoby, jakými se tato ochrana zajišťuje.
§ 2 Ochrana přírody a krajiny
(1) Ochranou přírody a krajiny se podle tohoto zákona rozumí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny.
(2) Ochrana přírody a krajiny podle tohoto zákona se zajišťuje zejména
a) ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny,
b) obecnou ochranou druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zvláštní ochranou těch druhů, které jsou vzácné či ohrožené, pozitivním ovlivňováním jejich vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování, popřípadě i za použití zvláštních pěstebních a odchovných zařízení,
c) ochranou vybraných nalezišť nerostů, paleontologických nálezů a geomorfologických a geologických jevů i zvláštní ochranou vybraných nerostů,
d) ochranou dřevin rostoucích mimo les,
e) vytvářením sítě zvláště chráněných území a péčí o ně,
f) účastí na tvorbě a schvalování lesních hospodářských plánů s cílem zajistit ekologicky vhodné lesní hospodaření,
g) spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny,
h) účastí na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách,
i) ovlivňováním vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků a ploch a mokřadů,
j) obnovou a vytvářením nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny,
k) ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace,
l) prevencí a regulací zavlékání nebo vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů rostlin a živočichů (dále jen „invazní nepůvodní druh“) do krajiny v návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů (dále jen „nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014“),
m) stanovením podmínek používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře v návaznosti na nařízení Rady (ES) č. 708/2007 ze dne 11. června 2007 o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře, v platném znění, (dále jen „nařízení Rady (ES) č. 708/2007“).
Paragraf 2 zákona č. 114/1992 Sb. definuje ochranu přírody a krajiny jako péči státu a fyzických i právnických osob o složky přírody a krajiny a stanovuje konkrétní způsoby, jakými se tato ochrana zajišťuje.
Co to znamená v praxi
Zákon stanovuje, že ochrana přírody a krajiny není jen záležitostí státu, ale i každého jednotlivce a právnické osoby.
Ochrana se týká širokého spektra prvků, od živých organismů (rostliny, živočichové) přes neživé složky (nerosty, horniny, geologické celky) až po celé ekosystémy a krajinné celky, včetně jejich vzhledu a přístupnosti.
Zákon uvádí konkrétní nástroje a činnosti, kterými se ochrana zajišťuje, například vytváření územního systému ekologické stability, ochranu vzácných druhů, péči o dřeviny mimo les nebo účast na územním plánování.
Součástí ochrany je i prevence a regulace šíření invazních nepůvodních druhů a stanovení podmínek pro používání cizích druhů v akvakultuře, a to v souladu s evropskými nařízeními.
Na co si dát pozor
Zákon klade důraz na komplexní přístup k ochraně, která zahrnuje jak ochranu jednotlivých prvků, tak i péči o celkové ekologické systémy a krajinné celky.
Ustanovení o invazních nepůvodních druzích a akvakultuře odkazují na přímo použitelné předpisy Evropské unie, což znamená, že je nutné sledovat i tyto předpisy.