1 As 30/2004 — Nejvyšší správní soud

3 A 164/2015- 43 - text 11 pokračování 3A 164/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové v právní věci žalobce: M. R., bytem XXX, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2015, č. j. 0811024a14/1074/15/90.221/Ve, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí, kterým ústřední inspektorát Státní energetické inspekce (dále jen „žalovaný“) změnil rozhodnutí Státní energetické inspekce (dále jen „SEI“) o uložení pokuty ze dne 9. 7. 2015, č. j. 0811054a14/2851/15/080.102/Ha (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Žalobce blíže uvedl, že prvostupňovým rozhodnutím mu byla uložena pokuta ve výši 18.410,- Kč z důvodu správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), kterého se žalobce měl dopustit tím, že v rozporu s věcnými podmínkami stanovenými cenovými orgány jako výrobce elektřiny využitím slunečního záření ve fotovoltaické elektrárně (dále jen „FVE“) nedodržel věcnou podmínku stanovenou cenovým orgánem v bodu (1.10.) Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 ze dne 18. 11. 2008, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů (dále jen „Cenové rozhodnutí ERÚ č. 8/2008“), když v kontrolovaném období let 2010, 2011, 2012, 2013 a 2014 neoprávněně čerpal podporu formou povinného výkupu pro zdroj s instalovaným výkonem do 30kW uvedeným do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009, přičemž podle názoru SEI začal žalobce vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen teprve od 20. 1. 2010, čímž měl získat nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 15.272,27 Kč bez DPH. Žalobce je přesvědčen, že splnil veškeré požadavky cenového orgánu, svou výrobnu uvedl do provozu v roce 2009 a vznikl mu nárok na podporu ve formě výkupních cen určených pro výrobny uvedené do provozu v roce 2009. Námitky žalobce lze shrnout do následujících žalobních bodů: V prvním žalobním bodu namítá žalobce, že napadené rozhodnutí je zmatečné a argumentačně nepřesné. Žalovaný se nevypořádal se všemi připomínkami a důkazními návrhy žalobce. Dne 19. 1. 2015 obdržel žalobce „Oznámení o zahájení správního řízení“ ve vztahu k výrobně č. 1 FVE M. R. umístěné na adrese XXX. Ve vztahu k jiné výrobně správní řízení zahájeno nebylo. Zmatečnost rozhodnutí dle žalobce vyplývá ze skutečnosti, že rozhodnutí ve svém textu uvádí skutečnosti týkající se nejen této FVE, ale i jiné výrobny žalobce. Z odůvodnění rozhodnutí pak není patrné, ke které výrobně žalobce se výtky a zjištění vztahují. Zmatečnost žalobce spatřuje i ve vnitřní rozpornosti závěrů napadeného rozhodnutí. V odůvodnění je naznačeno, že výrobna žalobce nebyla připojena k distribuční soustavě a schválena k trvalému provozu v souladu s pravidly provozování distribučních soustav, na jiném místě rozhodnutí se však uvádí, že „SEI nezpochybňuje, že „FVE M. R.“ byla ještě v roce 2009 připojena k distribuční soustavě…“. Žalobce nesouhlasí rovněž s formulací výroku rozhodnutí, kde je uvedeno, že žalobce se správního deliktu dopustil tím, že v rozporu s věcnými podmínkami stanovenými cenovými orgány dikcí § 5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb. nedodržel věcnou podmínku stanovenou cenovým orgánem v čl. 1.10. Cenového rozhodnutí ERÚ č. 8/2008, když žalovaný nekonkretizoval, o jakou konkrétní věcnou podmínku se jedná. Ve druhém žalobním bodu žalobce uvádí, že žalovaný nesprávně interpretoval pojem „uvedení do provozu“. V napadeném rozhodnutí se konstatuje, že ze znění čl. 1.10. Cenového rozhodnutí ERÚ č. 8/2008 je nepochybné, že musí být splněna současně podmínka vyrábět elektřinu i podmínka dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, a to při uplatnění podpory formou výkupních cen. Tudíž dodávka neměřené elektřiny tuto podmínku nesplňuje. S tímto výkladem žalobce nesouhlasí a tvrdí, že žalovaný nepřípustně rozšiřuje podmínky uvedení výrobny do provozu. Žalovaný v rozhodnutí připouští, že žalobce v roce 2009 splnil podmínku dispozice pravomocnou licencí na výrobu elektřiny i podmínku připojení FVE k distribuční soustavě, avšak dle žalovaného do podmínky uvedení do provozu náleží i naměření určitého množství elektřiny dodané do distribuční soustavy. Žalobci není jasné, na základě čeho žalovaný tuto podmínku dovodil. Dle právní úpravy účinné v prosinci 2009 nebylo podmínkou pro vznik nároku na podporu ve formě výkupních cen mít instalované měřidlo, nebo dokonce vyrábět a prokazatelně dodávat přebytky vyrobené elektřiny do distribuční soustavy tak, že by tyto přebytky byly změřeny a dokladovány. Žalobce má za to, že uvedený požadavek jde nad rámec zákonného ustanovení i požadavku Energetického regulačního úřadu (dále též „ERÚ“). Ke skutkovým okolnostem dané věci žalobce uvedl, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že dne 25. 11. 2009 proběhla výchozí revize elektrického zařízení FVE za účasti výrobce, pana P. D., zhotovitele FVE a S. K., revizního technika. Dne 27. 11. 2009 byla žalobci vydána licence na výrobu elektřiny č. 110910561. K výrobě a dodávce lektřiny do distribuční sítě PDS došlo i dne 31. 12. 2009, kdy byla zaškolena obsluha FVE, tj. žalobce a paní G. R.. Rovněž skutečnost, že dne 29. 12. 2009 došlo mezi výrobcem tj. žalobcem a společností ČEZ Distribuce, a.s. k uzavření smlouvy o podpoře výroby elektřiny s účinností dnem 31. 12. 2009, potvrzuje dle žalobce, že v době účinnosti smlouvy již ze strany výrobce došlo k výrobě elektřiny ve FVE a k jejímu dodání do distribuční sítě. Následně dne 20. 1. 2010 došlo na FVE k montáži elektroměru. Žalobce nesouhlasí s tím, že instalace měřidla souvisí s přiznáním nároku na podporu výroby elektřiny ve formě výkupních cen. Žalobce instaloval měřidlo v souladu s § 49 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), dle kterého jsou výrobci elektřiny povinni na svůj náklad upravit předávací místo pro instalaci měřícího zařízení v souladu se smlouvou o připojení a s podmínkami obsaženými v pravidlech provozování příslušné distribuční soustavy. Tato skutečnost není dle žalobce předmětem daného řízení. Dle žalobce žalovaný řádně neodůvodnil, že jednou z podmínek pro vznik nároku na podporu byla i fakticky naměřená dodávka elektřiny vyrobené ve FVE do distribuční soustavy, neboť neuvedl, na základě kterého zákonného ustanovení takto dovodil. Výklad žalovaného žalobce považuje za excesivní, který nemá racionální základ. Žalobce upozorňuje zejména na výklad ERÚ obsažený v Cenovém rozhodnutí č. 2/2010, v němž byl upřesněn okamžik uvedení do provozu tak, že kromě získání licence na výrobu elektřiny je vyžadováno, aby bylo provedeno paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě. Přitom podle změny č. 2 Pravidel provozování distribučních soustav (dále též „PPDS“) z roku 2010 při prvním paralelním připojení nemusí být osazeno měření. Jestliže ERÚ nevyžadoval pro získání podpory realizaci měřené dodávky elektřiny v roce 2011, je podle žalobce absurdní interpretovat předchozí rozhodnutí ERÚ tak, že v roce 2009 tato měřená dodávka vyžadována byla. Výkladové stanovisko ERÚ zveřejněné na webových stránkách dne 27. 10. 2010 uvádí, že za den uvedení výrobny do provozu lze označit pozdější z termínů „účinná“ licence na výrobu elektřiny a datum paralelního připojení výrobny k distribuční soustavě. Žalobce nesouhlasí dále s žalovaným, který v rozhodnutí o prvním odvolání uvedl, že výkladová stanoviska ERÚ jsou částečně protikladná a matoucí a při novém správním uvážení mají být považována za irelevantní, neboť se vztahují na oblast řízení vedených z pozice ERÚ. Dále žalobce připomíná, že ani zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů“) nevyžaduje pro uvedení výrobny do provozu žádnou měřenou dodávku ani instalaci elektroměru. Žalobce má za to, že interpretace žalovaného jde zjevně proti principům podpory obnovitelných zdrojů elektřiny, které jsou založeny na tom, že výše podpory odpovídá aktuálním investičním nákladům na výstavby výrobny elektřiny v době jejího dokončení. Je proto irelevantní, kdy žalobce začal skutečně dodávat elektřinu, nebo jí dokonce fakturovat. Ve třetím žalobním bodu žalobce tvrdí, že žalovaný se nevypořádal s jeho námitkami. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakého konkrétního jednání a ve vztahu k jaké výrobně se žalobce měl dopustit. Žalobce je toho názoru, že v řízení o uložení pokuty měl žalovaný přihlédnout ke sk