2 Ao 1/2006 — Nejvyšší správní soud

3 Af 37/2015- 80 - text 22 pokračování 3Af 37/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové v právní věci žalobce: The Alliance Partnership s. r. o., se sídlem Mojmírova 1710/15, Praha 4, IČ 267 80 267, zast. Mgr. Janem Hartem, advokátem se sídlem Panská 7, Praha 1, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 11. 6. 2015, č. j. 2015/62819/CNB/110, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí bankovní rady České národní banky (dále jen „bankovní rada“ nebo „rozkladový orgán“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí České národní banky (dále též „ČNB“ nebo „žalovaná“) ze dne 8. 4. 2015, č. j. 2015/38157/570, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 3 000 000 Kč za porušení zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích“), konkrétně za to, že žalobce provozoval zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví v rozporu s údaji uvedenými v registru pojišťovacích zprostředkovatelů a za to, že v ročním výkazu činnosti za rok 2012 uvedl, že zprostředkoval 5 pojistných smluv pro společnost Skandia Life Ireland Limited, avšak ze seznamu zprostředkovaných pojistných smluv na území Kyperské republiky, který předložil České národní bance, vyplývá, že pro tuto pojišťovnu zprostředkoval 8 pojistných smluv. Rozpor s údaji uvedenými v registru měl spočívat v tom, že žalobce v období do 1. 1. 2012 do 17. 9. 2014 byl v postavení pojišťovacího agenta činný také pro společnost Generali Pan Europe Limited a pro společnost Skandia Life Ireland Limited, avšak tyto pojišťovny v registru pojišťovacích zprostředkovatelů neměl zapsány jako pojišťovny, pro které byl v daném období činný. V podané žalobě nesouhlasí žalobce s napadenými rozhodnutími, která považuje za nezákonná a své námitky vyjádřil v následujících žalobních bodech: V prvním žalobním bodu namítá žalobce, že žalovaná nesprávně zhodnotila činnost žalobce po právní stránce, neboť ho shledala vinným ze správního deliktu podle ust. § 26 odst. 2 písm. a) zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a uložila mu sankci, ačkoliv uplynula prekluzivní doba pro zahájení správního řízení. Žalobce uvádí, že uvedené pojišťovny neměl zapsány v registru nedopatřením, nicméně upozorňuje, že žalovaná měla údaje o těchto pojišťovnách k dispozici z ročního výkazu činností pojišťovacího agenta. Obě pojišťovny byly uvedeny nejpozději ve výkazu za rok 2012. Žalovaná přesto nepodnikla proti žalobci žádné právní kroky. Dle žalobce tedy odpovědnost za správní delikt zanikla v důsledku prekluze, neboť podle § 26a odst. 3 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Česká národní banka o něm nezahájila řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděla. Žalobce nesouhlasí se správními orgány, že posuzovaný správní delikt je trvajícím správním deliktem a uvádí, že podle § 26 odst. 2 písm. a) zákona je pokuta sankcí za nesplnění základní povinnosti podle § 13 odst. 8 zákona, tj. povinnosti bez zbytečného odkladu oznámit České národní bance změnu údajů zapisovaných do registru. Pokud tuto povinnost žalobce nesplnil, jedná se o jednorázové neplnění povinnosti ohlásit určitou skutečnost a nelze tvrdit, že by žalobce udržoval stav tím vzniklý. Ve druhém žalobním bodu namítá žalobce, že z příkazu vydaného žalovanou dne 31. 7. 2014, č. j. 2014/22701/570 vyplývá, že v době zahájení řízení byl žalobce podezřelý, že ve výkazu neuvedl 5 pojistných smluv, za což mu byla uložena pokuta ve výši 3 000 000 Kč. Z prvostupňového rozhodnutí pak plyne, že pochybení se prokázalo pouze ve třech případech, přesto pokuta zůstala ve výši 3 000 000 Kč. K tomu žalobce dodává, že ve skutečnosti došlo k uvedení nesprávných údajů do výkazu činností pouze ve 2 případech. V případě pojistné smlouvy č. 50038340 totiž žalobce postupoval metodicky jinak, než jak je uvedeno v Úředním sdělení ČNB č. 1/2008, neboť za rozhodné datum považoval datum úhrady pojistného, a nikoliv datum uzavření smlouvy. Správní orgán posoudil věc po právní stránce nesprávně, jelikož jako porušení zákona posoudil pouhou metodickou odchylku od postupů v materiálu žalované, který nemá povahu právního předpisu. Pochybení se u žalobce prokázalo tedy pouze ve 2 případech a tato skutečnost se neprojevila ve výši sankce. Ve třetím žalobním bodu trvá žalobce na tom, že pokuta v uložené výši 3 000 000 Kč není v souladu s majetkovými poměry žalobce, které nebyly dostatečně zjištěny, i předchozí rozhodovací praxí žalované. Blíže žalobce uvádí, že podle účetních výkazů měl žalobce ke dni 31. 12. 2013 vlastní kapitál ve výši 328 000 Kč, hospodářský výsledek za rok 2013 ve výši 145 000 Kč a výkony ve výši 504 000 Kč. Ke dni 31. 12. 2014 vlastní kapitál činil -41 000 Kč, hospodářský výsledek -370 000 Kč a výkony 771 000 Kč. Přitom z částek provizí musí žalobce vyplácet zhruba 70% jako provizi externím subjektům - dalším pojišťovacím zprostředkovatelům. Údaje o celkových provizích proto nejsou vypovídající, pokud jde o majetkové poměry žalobce. Celkové provize obdržené od pojišťoven Hansard Europe Ltd. a Old Mutual Int. Limited činily za 4 roky cca 24 400 000 Kč, za jeden rok tedy v průměru 6 100 000 Kč. Po zohlednění provizí dalších podřízených zprostředkovatelů, resp. obdobných zahraničních osob se jedná o částku zhruba 1 800 000 Kč ročně. Z této částky jsou hrazeny další náklady žalobce, zejména nájmy, náklady na zajištění veškeré administrativy atd. Celkové provize za rok 2014 očištěné o částky zaplacené zprostředkovatelům činily 771 052 Kč. Z uvedeného podle žalobce vyplývá, že je malou společností operující s částkami v řádu statisíců Kč ročně. Uložení pokuty ve výši 3 000 000 Kč za delikty spíše administrativní povahy je proto ve zřejmém nepoměru k majetkovým poměrům žalobce. Výše uvedené údaje žalobce předložil žalované již v rámci prvoinstanstančního řízení a údaje za rok 2014 následně doplnil. Žalobce je tedy názoru, že sankce v uložené výši je pro něj likvidační, pokud nebude příslušným celním úřadem povolena úhrada pokuty ve splátkách nebo nedojde k přiznání odkladného účinku žalobě, protože celková výše prostředků na bankovních účtech, které má společnost k dispozici, nepřesahuje 1 000 000 Kč. Podle žalobce nejsou splněny podmínky pro uložení likvidační sankce, když nebyl založen za účelem protiprávní činnosti, jedná se o první sankční správní řízení žalobce ukončené rozhodnutím o uložení sankce a nejedná se ani o „zvlášť závažné“ správní delikty, když nedošlo k poškození klientů a není ani pravděpodobné, že by dané nepřesnosti způsobily na straně klientů škodu nebo jakýkoliv klamavý dojem. Žalobce dále upozorňuje, že žalovaná v daném případě vyslovila pochybnost o přesnosti údajů předložených žalobcem, avšak sama žádný odhad majetkových poměrů žalobce neuvedla. V napadených rozhodnutích je pouze poukazováno na skutečnost, že provize inkasované žalobcem byly relativně vysoké. Jak žalobce v řízení opakovaně zdůrazňoval, provize je pouze tržbou, která nezohledňuje nutné náklady, zejména skutečnost, že zhruba 70 % těchto provizí musí být odvedeno smluvním partnerům - jednotlivým pojišťovacím zprostředkovatelům a ani tyto vyplácené provize nejsou jedinými náklady žalobce. S ohledem na tuto skutečnost zastává žalobce názor, že žalovaná vycházela proto při rozhodnutí z nedostatečných, resp. nesprávných skutkových zjištění, na což žalobce upozornil, již ve vyjádření v rámci prvoinstančního řízení, kdy dne 18. 3. 2015 uvedl všechny podstatné skutečnosti týkající se svých majetkových poměrů, zejména vyplácených provizí a navrhl příslušné důkazy. Nejpozději dne 18. 3. 2015 měla tedy žalovaná k dispozici veškerá podstatná tvrzení žalobce ohledně jeho majetkových poměrů, a to v rámci prvoinstančního řízení. Žalovaná si mohla tvrzení žalobce ověřit a dojít ke spolehlivému odhadu, resp. zjištění jeho majetkových poměrů. Celý postup žalované však vyvolává dojem snahy obhájit za každou cenu pokutu v uložené výši. Žalobce nesouhlasí ani s tvrzením žalované, že vyplácené provize jsou „ryze interní“ záležitostí žalobce. K tomuto závěru žalobce uvádí, že provize vyplácené partnerským zprostředkovatelům jsou externím a nikoliv interním nákladem (jedná se o platby třetím osobám) a jsou nákladem zcela obvyklým, nutným a klíčovým u daného typu podnikání; tyto náklady nejsou v žádném případě jen specifikem žalobce. Výše sankce je i ve zjevném rozporu s výší sankcí, které byly v posledních letech žalovanou ukládány za