6 As 171/2014 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 14/2015- 55 - text 9 pokračování 6Ad 14/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobkyně:, zastoupené: Mgr. Václav Strouhal, advokát se sídlem třída Přátelství 1960, Písek, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 27.2.2015, číslo: 74/2015, t a k t o : I. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru ze dne 27.2.2015, číslo 74/2015, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 15.236,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, do rukou Mgr. Václava Strouhala, advokáta. O d ů v o d n ě n í : [1] Žalobkyně podanou žalobou napadla shora uvedené rozhodnutí, kterým bylo služebním funkcionářem (žalovaným) zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy pro vnější službu ve věcech služebního poměru (dále také jen „služební funkcionář“, podle kontextu užívaný obecně i pro žalovaného nebo v obecném smyslu), ze dne 13.10.2014, č. 6311/2014 (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“). Ve správním (služebním) řízení byla pravomocně zamítnuta žádost žalobkyně o doplacení osobního příplatku v celkové částce xxxx,- Kč za období od 1.5.2009 do 30.11.2009, a v částce xxxxxxx,- Kč za období od 1.12.2009 do 30.4.2014, a to v řízení podle ust. § 178 a násl. zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o služebním poměru“). [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí v celém rozsahu a domáhala se jeho zrušení, včetně zrušení prvostupňového rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uplatnila tyto žalobní body, jimiž je soud vázán. Nejprve rekapitulovala provedené správní řízení (mezi účastníky nesporné), a jako důvody nesouhlasu s rozhodnutím uvedla, že osobní příplatek, který jí byl přiznán rozhodnutím ze dne 17.2.2009, jí nebyl žádným způsobem odňat, ani nebylo rozhodnuto o změně jeho výše, proto podle jejího názoru jí náleží, od 1.12.2009 navíc s dalším osobním příplatkem, který jí byl přiznán rozhodnutím ze dne 30.11.2009. Pokud žalovaný argumentuje rozhodnutím ze dne 27.4.2009, pak toto rozhodnutí osobní příplatek žalobkyni nijak neřešilo a týkalo se jiných složek příjmu. Proto žalobkyně setrvává na stanovisku, že osobní příplatek přiznaný jí rozhodnutím ze dne 1.12.2009 ve výši 2.100,- Kč jí nebyl nijak odňat, a proto jí náleží. Na podporu svého právního názoru poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.2.2015, čj. 6 As 171/2014-46, který obdobnou situaci řešil a z jehož odůvodnění je patrný právní názor, že osobní příplatek se váže k určité osobě, nikoliv služebnímu místu. [3] Žalobkyně dále uplatnila další žalobní body, v nichž s odůvodněním rozhodnutí nesouhlasí – podle jejího názoru je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, kdy odůvodnění rozhodnutí stručně vypořádává námitky žalobkyně v odvolání, aniž by uvedlo, kterými úvahami byl žalovaný veden; tuto skutečnost výslovně namítá u vypořádání namítané diskriminace, kdy ve spise nejsou žádné podklady, které by tvrzení žalobkyně o diskriminaci z důvodu pohlaví vyvracely. Dále namítla, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jejím návrhem na spojení řízení, které se týkají rovněž jejího služebního příjmu. Nepřezkoumatelný je podle jejího názoru i závěr ohledně vedení spisu, kdy již ve správním řízení poukazovala na skutečnost, že vedení spisu má odpovídat správnímu řádu, který se podpůrně použije. Za nesprávné rovněž považuje řešení námitky podjatosti, kdy Mgr. xxxxxx byl pověřen vedením řízení, tím na něj přešlo oprávnění vydat rozhodnutí. Tato osoba se účastnila výběrového řízení, má proto zájem na výsledku řízení, kdy se vyjadřovala proti osobě žalobkyně, proto je vyloučena ze všech úkonů v řízení, neboť lze pochybovat o její nepodjatosti. Rovněž se podle názoru žalobkyně nevypořádává rozhodnutí s námitkou ohledně nemravnosti vznesené námitky promlčení, kdy žádný ze služebních funkcionářů neprováděl v tomto směru shromažďování podkladů. Ohledně posouzení této námitky poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, která se touto problematikou zabývá (příkladmo sp. zn. 23 Cdo 123/2011, 29 Cdo 656/2011). [4] Žalovaný ve vyjádření navrhoval zamítnout žalobu jako nedůvodnou, přičemž obsahově uváděl tytéž důvody, jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí. [5] Při ústním jednání účastníci na svých procesních návrzích setrvali. [6] Při ústním jednání byl na návrh žalovaného slyšen před soudem jako svědek služební funkcionář Mgr. P. M. Z jeho svědecké výpovědi soud žádná skutková zjištění, která by s právním posouzením dané věci souvisela a která by nebyla zjistitelná z předloženého správního spisu, nečerpal. [7] V odůvodnění napadeného správního rozhodnutí (po stručné rekapitulaci řízení a obsahu odvolání) je mj. uvedeno, že řízení bylo zahájeno na základě žádosti žalobkyně ze dne 29.5.2014 podle ust. § 178 zákona o služebním poměru, řízením byl pověřen plk. Mgr. xxxxxxx, jím byl shromážděn písemný materiál, z něhož vyplývá, že žalobkyně byla dnem 1.5.2009 ustanovena na místo komisaře, rozhodnutí převzala, v něm je uveden její služební příjem, proti rozhodnutí nepodala odvolání, následně bylo vydáno rozhodnutí o přiznání osobního příplatku od 1.12.2009 ve výši xxxxxx,- Kč, proti tomuto rozhodnutí nepodala žalobkyně odvolání. Následně dne 27.3.2013 podala podnět na přezkumné řízení. Služební funkcionář dospěl ke zjištění, že osobní příplatek byl přiznán z důvodu plnění služebních úkolů v mimořádném rozsahu i nad rámec služby, jednalo se o konkrétní důvody, které jsou uvedeny v rozhodnutí, a to z důvodu personálního obsazení příslušného pracoviště (oddělení dopravních nehod), jedná se tak o přiznání osobního příplatku za konkrétní činnost a zvládnutí konkrétního služebního místa. Nelze tak vyvozovat skutečnost, že by osobní příplatek měl být ponechán příslušníkovi i na jiném služebním místě. [8] V odůvodnění je dále uvedeno, že přiznání či nepřiznání osobního příplatku při ustanovení na nové služební místo je v kompetenci příslušného služebního funkcionáře, na jeho přiznání není podle ust. § 122 zákona o služebním poměru právní nárok. Nelze tak vyvozovat porušení zákona v případě nepřiznání osobního příplatku při ustanovení na jiné služební místo s odlišnou náplní práce. Účelem osobního příplatku není okamžitá reakce na změny ve výkonnosti příslušníka, ale pouze na změny, které mají dlouhodobější charakter, což žalovaný opírá o komentář k zákonu o služebním poměru (Tomek P., Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem, ANAG 2012, str. 356). Žalobkyně se přihlásila do výběrového řízení a byla doporučena výběrovou komisí na obsazení místa komisaře Integrovaného operačního střediska, v rámci výběrového řízení bylo konstatováno, jakou má praxi a bylo jí sděleno, jaký bude mít služební příjem a byla informována, proč jí nebyl osobní příplatek zachován. Dále je v odůvodnění uvedeno, že z logiky věci vyplývá, že osobní příplatek přiznaný na předchozím zařazení byl přiznán za plnění úkolů v mimořádném rozsahu či kvalitě nad rámec běžného výkonu služby; jestliže byla policistka převedena na jinou součást, kde tyto původní úkoly a rovněž práci nad rámec běžného výkonu služby nevykonávala, je zřejmé, že tento příplatek za shora uváděné konkrétní a jasně formulované splnění podmínek již nemá opodstatnění. [9] Dále je v odůvodnění uvedeno, že zařazení příslušnice je doloženo její služební zařazení, z logiky věci vyplývá, že pokud nepodala odvolání proti rozhodnutí, ani cestou služebního funkcionáře neřešila nevyplácení osobního příplatku pod dobu cca 3 let, tak byla srozuměna s nepřiznáním osobního příplatku a to ani posléze po přiznání osobního příplatku ve výši xxxx,- Kč, zákon nestanoví, že v případě ustanovení na jiné služební místo zaniká nárok na přiznaný osobní příplatek, avšak také nestanoví, že by měl být osobní příplatek zachován, že se žalobkyně účastnila výběrového řízen na místo v 7. tarifní třídě, a že ze strany žalobkyně nevzešla žádná vlastní aktivita nebo připomínka k výkonu služby. Dále je v odůvodnění uvedeno, že ohledně hodnocení námitky diskriminace se tato skutečnost nepotvrdila a nebyla ze strany příslušníka podložena žádnými indiciemi, kdy ze spisu vyplývá, že příslušník byl před nástupem na místo komisaře Integrovaného operačního střediska ve výkonu služby pouze na dopravní službě a neměl zkušenosti ani s operačním řízením, ani službou na základním útvaru. Ve výběrovém řízení s žalobkyní bylo několik dalších úspěšných uchazečů, kterým nebyl přiznán osobní příplatek, i když byli mužského pohlaví,