2 As 265/2016 — Nejvyšší správní soud

8 A 9/2014- 55 - text 10 pokračování 8A 9/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Ing. Z. H., zastoupen JUDr. Martinou Mervartovou, advokátkou v Praze 6, Na Ořechovce 580/4, za účasti: Úřad práce České republiky, se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 1359/1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. 11. 2013, č. j. O-356044/D46956/2013/ÚPV, T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se včas podanou žalobou dne 14. 1. 2014 domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví 29. 11. 2013, č. j. O-356044/D46956/2013/ÚPV, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 26. 6. 2013 o prohlášení kombinované ochranné známky č. 270998 ve znění „consulting“, za neplatnou ex tunc, na základě návrhu Úřadu práce České republiky. Napadená kombinovaná ochranná známka č. 270998 ve znění „consulting“ byla pro majitele Ing. Z. H. zapsána do rejstříku ochranných známek dne 29. 3. 2005 s právem přednosti ode dne 9. 7. 2004 pro služby zařazené do třídy 35: propagační a reklamní služby - tvorba firemního image, firemního stylu, výstavnictví, návrhy a realizace výstav ke komerčním a reklamním účelům, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu, poradenství v obchodní činnosti a v oblasti reklamy, marketing, informační servis, inzerce, propagace, výběr pracovníků, poradenství pro pracovníky, veškeré služby spojené s oblastí personalistiky, zprostředkování zaměstnání; do třídy 41: přednášková, školicí a vzdělávací činnost, vzdělávání pracovníků výchovné služby, vzdělávací informace, organizace a pořádání odborných kurzů, přednášek, seminářů, školení; do třídy 42: designérské práce, grafické práce - návrhy, řešení interiérů a interiérová tvorba - návrhy interiérů, design interiérových doplňků podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957. [OBRÁZEK] Dne 2. 7. 2010 podal navrhovatel - Úřad práce České republiky, se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 1359/1, návrh na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle § 7 odst. 1 písm. g), d), i) a k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů. Tvrdil, že napadená ochranná známka je shodná s nezapsaným označením užívaným úřady práce od roku 1992 a jím jako jeho emblém (znak, logo). Tento emblém byl vytvořen M. S., L., který dne 3. 12. 1991 uzavřel s Ministerstvem práce a sociálních věcí smlouvu o užití výtvarného díla, jíž převedl na toto ministerstvo výhradní právo užívat vytvořený emblém jako znak úřadu práce. Emblém byl úřady práce široce užíván a je všeobecně známým mezi širokou veřejností a celou společností pro zprostředkování zaměstnání, výběr pracovníků, poradenství pro pracovníky, veškeré služby spojené se s oblastí personalistiky, přednáškovou, školící a vzdělávací činnost, vzdělávání pracovníků, výchovné služby, vzdělávací informace, organizace a pořádání odborných kurzů, přednášek, seminářů, školení, resp. činnosti obdobného charakteru. Rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 26. 6. 2013 byla napadená kombinovaná ochranná známka č. 270998 ve znění „consulting“ prohlášena za neplatnou ex tunc podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. d) zákona o ochranných známkách. Žalobce napadnul prvostupňové rozhodnutí dne 22. 7. 2013 rozkladem, který byl zamítnut žalobou napadeným rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. 11. 2013, č. j. O-356044/D46956/2013/ÚPV. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na dopis majitele napadené ochranné známky ze dne 5. 6. 2007 a odpověď náměstka ministra práce a sociálních věcí JUDr. P. Š. ze září 2007 adresovaného majiteli napadené ochranné známky, v němž vyjadřuje nesouhlas s návrhem na mimosoudní vyrovnání a upozorňuje na smlouvu o užití autorského díla. Uvedl, že Ministerstvo práce a sociálních věcí o existenci napadené ochranné známky, jako nadřízený orgán úřadů práce, dozvěděl mezi daty 9. 3. 2007 (zmocnění zástupce majitele napadené ochranné známky) a 5. 6. 2007 (datum jeho dopisu pro MPSV odkazujícího na proběhnuvší jednání), kdy proběhlo jednání mezi zástupci majitele napadené ochranné známky s náměstkem ministra práce a sociálních věcí JUDr. P. Š. o užívání loga, které je totožné s obrazovým prvkem napadené ochranné známky. Přičtením lhůt pět let k uvedenému časovému období žalovaný dospěl k datům 9. 3. 2012 a 5. 6. 2012. předmětný návrh byl doručen žalovanému dne 2. 7. 2012. nicméně k úspěšnému uplatnění § 12 odst. 1 zákona o ochranných známkách, resp. určení počátku běhu pětileté lhůty, v níž měl navrhovatel údajně strpět užívání napadené ochranné známky majitelem, je nezbytné, aby bylo prokázáno její užívání a současně aby měl navrhovatel vědomost o tomto užívání. Žádný z předložených dokladů nevypovídá o tom, že by majitel informoval právní předchůdce navrhovatele, resp. nadřízený orgán, o užívání napadené ochranné známky. Žalovaný odkázal v této souvislosti na rozsudek Soudního dvora Evropské unie, (dále jen „SDEU“), ve věci C-482/09 Budějovický Budvar, národní podnik v. Anheuser-Busch, Inc., bod 54: „Lhůta pro zánik práva strpěním tudíž nemůže začít plynout od okamžiku prostého užívání pozdější ochranné známky, a to ani v případě, že si jí její majitel nechá následně zapsat.“ Žalovaný odmítl tvrzení majitele napadené ochranné známky, že autorské dílo (logo, obrazový prvek napadené ochranné známky) vytvořil o sedm let dříve než M. S., který dne 3. 12. 1991 uzavřel s Ministerstvem práce a sociálních věcí smlouvu o užití autorského díla. Uvedl, že není věcně příslušným orgánem k rozhodování sporů o nárocích pocházejících ze zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ani o nárocích z porušení práv podle tohoto zákona. Usoudil však, že navrhovatel byl ohledně autorství M. S. v dobré víře, neboť vyhlásil konkurs na vytvoření výtvarného díla (loga), jehož vítězem se stal M. S., jemuž za převod práva k užívání tohoto autorského díla vyplatil autorskou odměnu. Žalovaný odmítl rovněž zpochybňování všeobecné známosti namítaného označení s tím, že 7,5% nezaměstnaných představuje početně nezanedbatelný okruh osob. Při vymezení dopadů jejich služeb na spotřebitele nelze odhlédnout od skutečnosti, že tyto služby jsou na celém území České republiky realizovány kontinuálně po dlouhý časový úsek. Žalovaný konstatoval, že logo je sice součástí napadené ochranné známky, avšak slovní prvek „CONSULTING“ je znatelně menší než vyobrazené logo, proveden nepříliš výraznou grafikou písma, a současně ve vztahu k některým ze zapsaných služeb popisný, a tudíž nedistinktivní. Žalobce namítal, že nebyla splněna podmínka § 7 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 12 odst. 1 zákona o ochranných známkách, neboť osoba zúčastněná se dozvěděla o používání ochranné známky minimálně z dopisu žalobce ze dne 5. 6. 2007. z tohoto dopisu je zřejmé, Ministerstvo práce a sociálních věcí prostřednictvím JUDr. P. Š. s žalobcem jednalo jako s majitelem napadené ochranné známky ještě před datem 5. 6. 2007 a tedy mu byla existence ochranné známky dobře známa. Návrh na prohlášení neplatnosti je datován až dnem 27. 6. 2012, tedy až po pěti letech. Žalobce namítal dobrou víru osoby zúčastněné a všeobecnou známost označení užívaného osobou zúčastněnou. Žalobce tvrdil, že ochrannou známku vytvořil v roce 1984 a toto logo je chráněno autorským právem. Dále namítal, že osoba zúčastněná nedoložila, že proběhl konkurz na vytvoření výtvarného díla, ač to tvrdila. Žalobce zpochybňoval, že autorem namítaného loga je pan M. S., a že není argument podle § 7 odst. 1 písm. d) zákona o ochranných známkách. Žalobce namítal, že citované ustanovení předpokládá, že by užívání napadené ochranné známky ve vztahu k výrobkům a službám ukazovalo na vztah mezi výrobky a službami a majitelem starší ochranné známky, což j e zřejmé, že tato podmínka splněna není. Žalobce namítal, že logo je součástí ochranné známky, nikoliv výlučným prvkem, byť s velkou rozlišovací schopností. Žalobce tvrdil, že napadená ochranná známka byla zaregistrována dobré víře, neboť toto logo vytvořil již v roce 1984 během svých studií designu na vysoké škole technické v Košicích. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 27. 2. 2014 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 29. 11. 2014. Městský soud v Praze ve věci rozhod