1 Afs 183/2014 — Nejvyšší správní soud

8 Af 31/2014- 26 - text 7 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobkyně SYMBIO Digital, s.r.o., se sídlem Na Maninách 14, Praha 7, IČ 26492407, zastoupené BD Consult, s.r.o., osobou vykonávají daňové poradentství, se sídlem Jeseniova 52, Praha 3, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2014, č. j. 15743/14/5000-14101-709857, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 16. 6. 2014, č. j. 15743/14/5000-14101-709857 a dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 16. 10. 2013, č. j. 5170964/13/2007-24802-109972 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah spisu Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro hl. m. Prahu (dále jen „finanční úřad“) ze dne 16. 10. 2013, č. j. 5170964/13/2007-24802-109972. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. Valná hromada žalobkyně dne 23. 4. 2012 rozhodla o rozdělení čistého zisku společnosti za rok 2011 ve výši 9 788 668 Kč mezi společníky. Dne 5. 6. 2012 žalobkyně zaplatila na účet správce daně srážkovou daň z příjmů fyzických osob z podílu na zisku ve výši 1 468 300 Kč. Dne 5. 3. 2013 žalobkyně podala řádné vyúčtování daně vybírané srážkou z příjmů fyzických osob za rok 2012. Ve vyúčtování uvedla výši daně 0 Kč. Dne 8. 4. 2013 finanční úřad vyhotovil a dle § 140 daňového řádu založil do spisu platební výměr na daň z příjmů fyzických osob vybíranou srážkou za rok 2012, kterým žalobkyni vyměřil daň ve výši 0 Kč. Ve stejný den, 8. 4. 2013, finanční úřad do spisu založil interní sdělení, kterým vyměřovací oddělení požaduje po kontrolním oddělení provedení daňové kontroly u žalobkyně. Důvodem bylo, že žalobkyně podala vyúčtování daně z příjmů fyzických osob vybíranou srážkou na 0 Kč, avšak během roku 2012 odvedla na zálohách této daně 1 468 300 Kč. Dne 24. 4. 2013 finanční úřad provedl v sídle žalobkyně daňovou kontrolu. Podle zprávy o daňové kontrole bylo u žalobkyně zjištěno, že výše daně vybírané srážkou z příjmů fyzických osob za rok 2012 je 1 468 300 Kč. Vzhledem k tomu, že podala vyúčtování této daně ve výši 0 Kč, bude jí tato část doměřena. Finanční úřad dne 16. 10. 2013 vydal s odkazem na zprávu o daňové kontrole dodatečný platební výměr, č. j. 5170964/13/2007-24802-109972, kterým žalobkyni doměřil daň z příjmů fyzických osob vybíranou srážkou za rok 2012 ve výši 1 468 300 Kč. Zároveň podle § 236 odst. 1 a § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu žalobkyni uložil zaplatit penále ve výši 293 660 Kč. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyni proti tomuto platebnímu výměru a potvrdil jej. Podle žalovaného nebylo možno využít postup k odstranění pochybností, neboť správce daně neměl při zpracování a vyměření platebního výměru dne 8. 4. 2013 o výši daně pochybnosti. Tyto nastaly až po konkludentním vyměření daně. Správce daně také nemohl žalobkyni vyzvat k podání dodatečného daňového tvrzení (vyúčtování daně), neboť kromě uskutečněné platby, která mohla být třeba chybně směrovanou platbu, jiné indicie o povinnosti dodatečné vyúčtování podat neměl. Po zahájení daňové kontroly již podání dodatečného vyúčtování k dani nebylo možné. Žalovaný v odůvodnění dále uvedl, že výši penále mu nepříslušelo hodnotit, neboť jeho výše je stanovena zákonem a vyměření penále je obligatorní sankcí při doměření daně. Pokud šlo o namítané porušení zásady přiměřenosti v § 5 odst. 3 daňového řádu, tak aplikace tohoto principu nemůže jít proti základnímu cíli správy daní, tedy správnému zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. II. Argumentace účastníků Žalobkyně v žalobě rozporuje správnost vyměření penále ve výši téměř 300 000 Kč. Upozorňuje, že daň správně odvedla již předem a státu tedy žádná škoda nevznikla. Pouze se dopustila administrativní chyby při podávání vyúčtování daně. Namítá, že postup správce daně v její věci byl v rozporu se základními zásadami správy daní, včetně zásady přiměřenosti a zdrženlivosti. Podle ní reakce správců daně na její pouhou administrativní chybu byla nepřiměřená a vedla k vyměření excesivního penále. Podle žalobkyně správce daně měl na místo daňové kontroly k dispozici řadu jiných možností, jak nesrovnalost mezi odvedenou daní a údajem ve formuláři vyúčtování daně řešit. Mohl použít postup k odstranění pochybností, kontrolu před vyměřením daně, či neformální telefonický kontakt. Správce daně mohl také žalobkyni vyzvat k dodatečnému vyúčtování. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, na jehož správnosti trval. Dále uvedl, že správce daně nemůže aktivně vyhledávat a sám zjišťovat pochybnosti ve vyměřovacím řízení. Při vydávání platebních výměrů platí určitá presumpce správnosti daňového přiznání. Z textu vyúčtování daně nebylo možno zjistit, že jde pouze o administrativní pochybení, a proto příslušný úředník vygeneroval platební výměr na daň ve výši tvrzené žalobkyní. Teprve poté, co byl platební výměr vydán, bylo zjištěno, že na osobním daňovém účtu žalobkyně se nachází částka 1 468 300 Kč. Tehdy však již nebylo možné řešit rozpor mezi daní tvrzenou a daní zaplacenou v rámci vyměřovacího řízení. Výzvu k podání dodatečného daňového přiznání také nebylo na místě vydat, neboť neexistoval důvodný předpoklad, že bude daň doměřena. Jedinou možností, jak rozpor odstranit, byla tedy daňová kontrola. Při ústním jednání žalobkyně i žalovaný setrvali na svých stanoviscích učiněných ve svých písemných podáních. III. Hodnocení soudu Městský soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního) a dospěl k následujícím závěrům. Soud v žalobě spatřuje dva okruhy žalobních bodů. Za prvé žalobkyně namítá, že správce daně měl využít některý z postupů k odstranění nesrovnalostí mezi zaplacenou daní a daní uvedenou ve vyúčtování daně před vyměřením daně dne 8. 4. 2013. Za druhé žalobkyně namítá, že ani po vyměření daně nebylo na místě zahájit daňovou kontrolu. Soud se bude nejdříve věnovat prvnímu okruhu námitek, ve kterém žalobkyně především namítá, že správce daně měl zahájit postup k odstranění pochybností. Podle § 89 daňového řádu má-li správce daně konkrétní pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení a dalších písemností předložených daňovým subjektem nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, vyzve daňový subjekt k odstranění těchto pochybností. Byť městský soud vnímá argument žalobkyně, že správce daně běžně přistupuje k zahájení postupu k odstranění pochybností, i když nemá konkrétní pochybnosti o správnosti daňového tvrzení, nelze na tomto základě dovodit povinnost správce daně takový postup využít i v případě žalobkyně. Jak totiž žalobkyně sama uvádí, takový postup správce daně je nezákonný. Postup k odstranění pochybností lze využít pouze, má-li správce daně konkrétní pochybnosti o pravdivosti, správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového tvrzení. V nyní posuzovaném případě tyto pochybnosti vznikly v momentě, kdy byla porovnána žalobkyní uhrazená daň s daní v ročním vyúčtování. Městský soud akceptuje vysvětlení žalovaného, že k tomuto došlo až poté, co byl platební výměr podle § 140 daňového řádu vyhotoven. Podle soudu není při kontrole formuláře s daňovým tvrzením a vystavením platebního výměru podle § 140 daňového řádu nezbytně nutné kontrolovat kolik daňový subjekt zaplatil na zálohách na daň. To je potřeba učinit až v době, kdy se rozhoduje o případném daňovém doplatku či přeplatku daňového subjektu, což je otázka odlišná od vyměření daně. Situace, tak jak ji popisuje žalovaný, tedy mohla nastat. Před vydáním platebního výměru dne 8. 4. 2013 správce daně tedy neměl konkrétní pochybnosti o pravdivosti, správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového tvrzení. Z tohoto důvodu tedy nebylo možno použít postup k odstranění pochybností. Ze stejného důvodu nebylo na místě provést daňovou kontrolu před vyměřením daně, případně jiné postupy navrhované žalobkyní (místní šetření, neformální dotaz, atd.). Námitce, že správce daně měl povinnost odstranit pochybnosti před vyměřením daně, tedy městský soud nevyhověl. Soud nicméně vyhověl další námitce žalobkyně, a to, že i po vyměření daně měl správce daně postupovat jinak, než okamžitě zahájit daňovou kontrolu. Ze správního spisu městský soud zjistil, že týž den, kdy byla žalobkyni vyměřena daň ve výši 0 Kč, u finančního úřadu vyvstaly pochybnosti o této výši, neboť