5 As 48/2015 — Nejvyšší správní soud

9 A 285/2014- 56 - text 11 pokračování 9A 285/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: AIRPORT PROPERTY INVESTMENT, s. r. o., IČ: 267 17 395, se sídlem Vratislavice nad Nisou, Tanvaldská 345, zast. JUDr. Janou Vyšanskou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 10, Korunní 810/104, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem Praha 1, Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2014, č. j.: 20/2012-910-LET/34, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru civilního letectví, ze dne 19. 5. 2014, č. j. 20/2012-910-LET/34, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 15.342,-Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Jany Vyšanské, Ph.D., advokátky. Odůvodnění: Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Ministerstvo dopravy, odbor civilního letectví (dále jen „žalovaný“), zamítlo jeho odvolání proti usnesení Úřadu pro civilní letectví (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 1. 2014, č. j. 254-14-701. Tímto usnesením bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) rozhodnuto, že žalobce není účastníkem řízení o dodatečném stavebním povolení pro stavbu s názvem „Provozní hala GADBY I., letiště Hoškovice“ nacházející se na parc. č. 121, 141/22, 141/24, 141/65, 252/9, 252/11, 252/12 a 252/39 v k. ú. Hoškovice, Mnichovo Hradiště (dále jen „řízení o dodatečném povolení stavby“), vedeném s obchodní společností Gadby s. r. o., Praha 2, Vyšehradská 1349/2 (dále jen „stavebník“), neboť žalobce nesplnil taxativně vymezené podmínky účastenství dle § 109 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). V prvním žalobním bodě žalobce uvedl, že se považuje za účastníka řízení o dodatečném povolení stavby, neboť je investorem, který od České republiky v roce 2008 nabyl klíčový soubor nemovitostí původně vojenského letiště a který od té doby cíleně sjednocuje vlastnictví letištních pozemků. Je tak aktuálně vlastníkem nadpoloviční výměry pozemků mezinárodního letiště Mnichovo Hradiště. Z toho důvodu je žalobce účastníkem příslušného komplexu provozovatelských právních vztahů, které vykonává prostřednictvím své dceřiné společnosti Aero – taxi OKR, a. s., jež je provozovatelem letiště (dále jen „provozovatel“ či „provozovatel letiště“). Tyto provozovatelské právní vztahy jsou realizovány především na území areálu letiště, k němuž si je provozovatel letiště v souladu s § 27 odst. 3, § 30 odst. 2 písm. c), § 30a zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a příslušným provozním povolením povinen zajistit vlastnický či jiný užívací titul. V současné době je tento titul provozovatele zajištěn vlastnickým vztahem žalobce (který je jediným akcionářem provozovatele) k nadpoloviční výměře letištních pozemků, dále pak nájemními smlouvami provozovatele letiště a věcnými břemeny svědčícími provozovateli letiště. Ve zbývajících případech letištních pozemků provozovatel letiště vede soudní řízení o zřízení věcného břemene. Žalobce tak sdílí s provozovatelem letiště zájem na dosažení užívacího právního vztahu ke všem letištním pozemkům, o čemž byl správní orgán I. stupně ze své úřední činnosti obeznámen. Nepovolená stavba je pak potenciální leteckou stavbou ve smyslu zákona o civilním letectví, jejíž případnou legalizací bude areál letiště rozšířen, a to včetně příslušných pozemků výstavby, které se zčásti stanou nově pozemky letištními ve smyslu § 2 odst. 7 a 8 zákona o civilním letectví, tj. pozemky parc. č. 252/11 a 252/39. Ve druhém žalobním bodě se žalobce pokládá za osobu dotčenou záměrem nepovolené stavby ve smyslu § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, neboť je vlastníkem tří pozemků (č. 141/40 v k. ú. Hoškovice, č. 147/56 a č. 147/18 v k. ú. Podolí u Mnichova Hradiště) bezprostředně sousedících s pozemky nepovolené výstavby. Nepovolená stavba je nadto faktickým rozšířením původní haly na pozemku parc. č. st. 122 (jež pozemku žalobce parc. č. 141/40 bezprostředně přiléhá) na kompaktní halový komplex, který dominuje letišti a je svým umístěním a celkovými provozními vlivy schopen zásadně měnit poměry v území. Správní orgán I. stupně nepovažoval žalobce za účastníka řízení z toho důvodu, že stavební práce jsou vzdáleny cca 70 m od pozemku žalobce č. 141/40, což vylučuje, aby byl jimi žalobce dotčen. Žalobce je ovšem přesvědčen, že vzdálenost stavebních prací (které navíc již proběhly v rámci nepovolené výstavby v roce 2013) je pro určení okruhu účastníků řízení o dodatečném povolení stavby irelevantní. Ve třetím žalobním bodě žalobce tvrdil, že nepovolenou stavbou byl realizován jednotný stavební, architektonický a funkční celek s existující leteckou stavbou stavebníka na parc. č. st. 122 v k. ú. Hoškovice a jde fakticky o rozšíření, resp. dostavbu této letištní haly. Jak žalobce zjistil, na tuto dostavbu východního křídla letištní haly má navazovat další etapa výstavby na západní straně haly, kterou stavebník označuje jako „PROVOZNÍ HALA – GADBY II“. Stavebník tak při svém postupu účelově drobí celkový záměr na jednotlivé etapy, při nichž dílčím způsobem překračuje limity územního rozhodnutí a stavebního povolení a následně usiluje o jeho legalizaci. Orgánům územního plánování, dotčeným orgánům státní správy a účastníkům řízení přitom není známa celková podoba a rozsah skutečného stavebního záměru stavebníka. Otázka účastenství v řízení je pak dotčenými správními orgány účelově posuzována právě toliko v rozsahu „samostatných“ částí celkového stavebního záměru. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce nesouhlasil s částí IV. odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož žalobci nesvědčí účastenství v řízení o vydání dodatečného stavebního povolení, neboť mu nesvědčilo ani v rámci řízení o vydání řádného stavebního povolení pro tutéž stavbu. Žalovaný analogicky postupoval dle § 129 odst. 5 stavebního zákona, neboť v průběhu řízení o žalobcově odvolání bylo na podnět žalobce zrušeno původní stavební povolení. Tento postup však neobstojí, neboť v posuzovaném případě se jedná o řízení o dodatečném povolení stavby podle § 129 odst. 3 stavebního zákona. Žalovaný dále nesprávně tvrdí, že nepovolená stavba je totožná se stavbou povolenou původním stavebním povolením, ačkoliv svým objemem překračuje cca o 50 % původní stavební záměr, má jiný tvar a zasahuje podstatně více pozemků. V rámci této nepovolené stavby došlo mj. k nepovolené demolici hangáru na pozemku č. st. 121 v k. ú. Hoškovice a nepovolená stavba je praktickým rozšířením stávající haly „75x35“ na pozemku p. č. st. 122 v k. ú. Hoškovice zasahujícím pozemky parc. č. st. 121, 141/22, 141/24, 141/65, 252/9, 252/11, 252/12 a 252/39 v k. ú. Hoškovice. Dále je zcela nepravdivý a absurdní výrok žalovaného, dle něhož je odvolání žalobce totožné s jeho námitkami vznesenými v rámci původního řízení o stavebním povolení. V pátém žalobním bodě žalobce odmítl argumentaci žalovaného, podle níž ve věci nepovolené stavby není vedeno řízení o dodatečném povolení stavby, ale řízení „o dodatečném stavebním povolení“. Žalovaný nesprávně dovozuje, že v rámci tohoto řízení je účastenství dáno § 109 stavebního zákona, takže žalobci by svědčilo právo být účastníkem řízení pouze při kumulativním splnění podmínky přímého sousedství a podmínky přímého dotčení prováděním stavby. Žalovaný však touto argumentací překračuje meze zákonnosti, neboť se neřídí § 129 odst. 2 stavebního zákona, který výslovně stanovuje okruh účastníků. Dle tohoto ustanovení jsou účastníky řízení o dodatečném povolení stavby osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Zákon tedy v případě změny oproti územnímu rozhodnutí za účastníky řízení o dodatečném povolení stavby považuje rovněž účastníky územního řízení. Žalovaný v navazující části VI. odůvodnění napadeného rozhodnutí dále cituje dva údajné argumenty žalobce (nevratnou proměnu charakteru letištních ploch a omezení možnosti dalšího rozvoje letiště), ačkoliv žalobcovo odvolání tyto argumenty vůbec neobsahuje. Uvedené argumenty použil toliko provozovatel letiště v odvolání proti původnímu stavebnímu povolení v roce 2013 a žalovaný se s nimi vypořádal v části VI. rozhodnutí ze dne 14. 11. 2013, č. j. 20/2012-910-LET/9. Žalovaný tedy do napadeného rozhodnutí doslovně převzal odůvodnění, které se žalobce netýká, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. V poslední části bodu VI. odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný vypořádal s argumenty žalobce (rozpor nepovolené stavby s ochrannými pásmy provozních ploch letiště a chybějící posouzení vlivů této stavby na životní prostředí), ačkoliv jimi žalobce pouze upozorňoval na hmotně právní překážky případné legal