6 As 219/2017 — Nejvyšší správní soud

11 A 51/2016- 123 - text  15 11 A 51/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobců A) V. P., trvale bytem D. 260, V. a B) Ing. L. P. trvale bytem D. 251, V., oba zastoupeni Mgr. Zbyňkem Láníkem, advokátem v Brně, Dřevařská 855/12, Brno proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) město Vlašim, sídlem Jana Masaryka 302, Vlašim, Zast. JUDr. Petrem Živnůstkou, advokátem v Benešově, Masarykovo nám. 225 2) Aeroklub Vlašim, zapsaný spolek, sídlem Domašín 273, Vlašim Letiště, o žalobě na zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2016, č.j.: 33/2015-220-LET/6, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 9. 2. 2016, č.j. 33/2015-220-LET/6, e ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení, II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 47530 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva dopravy – odboru civilního letectví ze dne 9. 2. 2016, č.j. 33/2015-220-LET/6, kterým bylo zamítnuto pro nedůvodnost odvolání žalobců proti rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví ze dne 14. října 2015, č.j. 7920-15-701, jímž bylo žadateli městu Vlašim vydáno povolení k provozování vnitrostátního letiště Vlašim. 2. Řízení o vydání povolení k provozování letiště před Úřadem pro civilní letectví (dále také jako „úřad“) bylo zahájeno na základě žádosti Města Vlašim ze dne 18. 2. 2015. Žadatel se dle ustanovení § 30 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví (dále také jako zákon o civilním letectví, popř. zákon) domáhal vydání povolení k provozování letiště Vlašim, kdy se žadatel označil za vlastníka letiště a současně v rámci příloh předložil geometrický plán letiště s vyznačenými pozemky užívanými k letovému provozu, a tudíž tvořícími letiště ve smyslu ust. § 2 odst. 7 cit. zákona. Žadatel předmětné pozemky rozdělil do kategorií, kdy u některých doložil, že je sám jejich vlastníkem, nebo se nalézají ve vlastnictví Aeroklubu Vlašim (dále také jako „aeroklub“), se kterým Město Vlašim uzavřelo dne 2. 1. 2009 dohodu o spolupráci při provozování veřejného vnitrostátního letiště Vlašim. U dalších dokládal zajištění jiného práva prostřednictvím přiložených nájemních a podnájemních smluv či souhlasů vlastníků s provozováním letiště. U jednoho z pozemků se dovolával v dané době nepravomocného rozhodnutí o zřízení věcného břemene provozování letiště dle ust. § 30a zákona o civilním letectví. Poslední kategorii pak tvořily pozemky, u kterých žadatel konstatoval nedosažení dohody s vlastníky s tím, že složil částku dle znaleckého posudku odpovídající výši nájemného do advokátní úschovy. 3. Vzhledem k tomu, že žadatel nedoložil vlastnické ani jiné právo ani souhlas vlastníka k části pozemků tvořících letiště, vyzval jej úřad k doplnění dokladů osvědčujících právní vztah k těmto pozemkům. Řízení bylo z tohoto důvodů opakovaně přerušováno. S ohledem na finální vyjádření žadatele, který uvedl, že tyto správním orgánem tvrzené nedostatky nebude odstraňovat s tím, že vztahy k pozemkům bude řešit až po udělení povolení v rámci soudního řízení o zřízení věcných břemen, vydal úřad rozhodnutí na základě nedoplněných podkladů. Žádosti o vydání povolení provozovat veřejné vnitrostátní letiště Vlašim úřad vyhověl s tím, že současně uložil žadateli povinnost skládat do úřední úschovy nájemné za nevypořádané letištní pozemky až do doby dosažení dohody s vlastníky pozemků nebo do rozhodnutí soudu o zřízení věcného břemene. 4. V odůvodnění svého rozhodnutí úřad konstatoval splnění požadavků daných §§ 27, 28 a § 30 odst. 1, odst. 2 písm a) a b) zákona o civilním letectví. Výhrady části účastníků však existovaly ke splnění podmínek daných ust. § 30 odst. 2 písm. c) citovaného zákona požadujících doložení žádosti o povolení provozovat letiště doklady, který osvědčují, že žadatel je vlastníkem letiště nebo že má jiný právní vztah k letišti, a dokladem osvědčujícím souhlas vlastníka letiště s provozováním letiště, není-li vlastník současně provozovatelem letiště. Úřad proto podrobněji v odůvodnění rozvedl, na základě jakých skutkových a právních skutečností došel k závěru o splnění této podmínky. V první řadě konstatoval, že žadatel sice v žádosti uvádí, že je vlastníkem letiště, ale v situaci, kdy sám dokládá nájemní, podnájemní smlouvy a souhlasy vlastníků pozemků, na kterých se letiště nachází, je zřejmé, že žadatel vlastníkem letiště ve smyslu § 2 odst. 7 zákona o civilním letectví není a žadateli s ohledem na předložené dokumenty a údaje evidované v katastru nemovitostí svědčí vlastnické právo pouze k některým letištním pozemkům; u další části pozemků dokládá ve smyslu citovaného ustanovení "jiný právní vztah" formou nájemních a podnájemních smluv nebo "souhlas" vlastníka. 5. Rozhodnutí založil na právním názoru, dle kterého je sice ustanovení § 30 odst. 2 písm. c) zákona o civilním letectví vykládáno v praxi tak, že žadatel je v rámci řízení o vydání povolení provozovat letiště povinen předložit podklady osvědčující právní vztah k letišti jako celku, tedy jak letištním stavbám, tak k letištním pozemkům, na nichž se tyto letištní stavby nachází, nicméně tato ustálená praxe se týká pouze řízení, kdy žadatel žádá o vydání provozního povolení pro letiště, které je již provozováno jiným subjektem, neboli se snaží převzít provozování letiště. Tento výklad však nelze použít v případě letiště Vlašim, kdy využívání existujícího komplexu letištních staveb k vlastníkem zamýšlenému účelu vyžaduje veřejnoprávní povolení a historicky existující letiště není již téměř 5 let provozováno, protože se žadateli ani s ním ve shodě jednajícímu aeroklubu nedaří vypořádat právní vztahy ke všem letištním pozemkům. Situaci nelze řešit podle ustanovení § 30a zákona o civilním letectví, jelikož to dává možnost žádat o zřízení odpovídajícího věcného břemene pouze provozovateli letiště (přitom letiště Vlašim bylo provozováno ke dni 31. prosince 2009, ale aktuálně žádného provozovatele nemá, když povolení k provozování letiště bylo tehdejšímu provozovateli zrušeno v návaznosti na vypovězení nájemních smluv pro neplacení sjednaného nájemného). Úřad následně zaujal právní názor, že po žadateli není v takovéto situaci možné požadovat doložení jiného právního vztahu a za dostatečný právní vztah k předmětným pozemkům lze považovat již skládání částek odpovídajících nájemnému do úřední úschovy. 6. Úřad se v odůvodnění rozhodnutí rovněž vypořádal s dalšími námitkami, připomínkami a oznámeními účastníků V. P. a Ing. L. P. Co do otázky vlastnického práva k letištní dráze odkázal na svůj závěr o tom, že žadatel není vlastníkem letiště a letiště je tvořeno souborem pozemků, z nichž pouze část je ve vlastnictví žadatele a aeroklubu jednajícího s ním ve shodě. S námitkou neplatnosti žadatelem předložených nájemních smluv z důvodu, že vlastníci dotčených nemovitostí mají k předmětným pozemkům již uzavřeny jiné nájemní smlouvy s jiným účelem užívání, se úřad vypořádal odkazem na to, že žadatel splnil podmínky dané zákonem tím, že předložil nájemní smlouvy na provozování letiště v souladu s platným územním plánem města Vlašim, přičemž úřad není kompetentní k posuzování případných rozporů ve smluvních závazcích mezi soukromými subjekty. 7. Předmětné rozhodnutí včasným odvoláním napadl Ing. L. P., V. P., J. B. a J. B. Žalované Ministerstvo dopravy následně žalobou napadeným rozhodnutím zamítlo odvolání jako nedůvodná a prvostupňové rozhodnutí potvrdilo v celém rozsahu. V rámci odůvodnění podrobněji rozebíraném níže se v principu ztotožnilo se skutkovými a právními závěry úřadu, které dále rozvinulo. 8. Žalobci rozhodnutí ministerstva napadli včasnou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve všech jeho výrocích. Napadené rozhodnutí považují v první řadě za nezákonné, namítají rovněž vady rovněž řízení, pro které je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., dále to, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplněn ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. Dle žalobců opřel žalovaný své rozhodnutí o skutečnosti v řízení nezjišťované, zjištěné v rozporu se zákonem anebo takové, u kterých není zřejmé, zda a na základě jakých důkazů k nim žalovaný došel. 9. Konkrétně v žalobě namítli, že povolení bylo vydáno, aniž by byly vypořádány majetkoprávní vztahy k pozemkům, na nichž má být letiště provozováno. Úřad vyšel z nájemních smluv, aniž by náležitě přezkoumal jejich platnost, ačkoliv byl v předchozím řízení upozorněn žalobci na skutečnost, že vlastníci pozemků jsou vázáni nájemními smlouvami, které jim neumožňu