— Nejvyšší správní soud

14 A 94/2018- 36 - text 7 14 A 94/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného v právní věci žalobce T.M. proti žalované Městská část Praha 13, sídlem Sluneční náměstí 2580/13, Praha 5, zastoupena JUDr. Taťánou Řezníčkovou, CSc., advokátkou, sídlem Dobrovského 554/10, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu proti žalované na ochranu před nezákonným zásahem, ve které uvedl, že dne 5. 2. 2018 v souladu s § 51 odst. 3 písm. a) a písm. b), ve spojení s § 87 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o hl. m. Praze) podal k Radě městské části Praha 13 (dále jen „Rada“) žádost o zařazení určitého bodu do návrhu programu připravovaného zastupitelstva, které se mělo konat dne 21. 2. 2018. Dne 14. 2. 2018 se dozvěděl z úřední desky a zaslané pozvánky, že jeho bod návrh programu jednání zastupitelstva neobsahuje. Tím dle jeho názoru bylo zasaženo do práva opozičního zastupitele informovat občany o svých návrzích. Žalobce navrhl, aby soud rozhodl, že zásah žalované spočívající v tom, že neumožnila umístit k návrhu programu Zastupitelstva městské části Praha 13 (dále jen „Zastupitelstvo“) na úřední desku Městské části Praha 13 návrh bodu žalobce k projednání na Zastupitelstvu, byl nezákonný. Dále žalobce navrhl, aby soud rozhodl, že žalované se zakazuje, aby v tomto zásahu pokračovala, že je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Na podporu svého tvrzení žalobce se žalobou předložil jím vyžádané vyjádření Ministerstva vnitra. V tomto dopise ze dne 9. 5. 2017 ve věci návrhu zastupitele na zařazení bodu na program jednání zastupitelstva městské části hlavního města Prahy Ministerstvo vnitra uvedlo, že dozorové pravomoci vůči městským částem hlavního města Prahy má Hlavní město Praha, resp. Magistrát hlavního města Prahy. Pro posouzení věci jsou rozhodná ustanovení § 51 odst. 3 písm. a) a písm. b), ve spojení s § 87 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 131/2000 Sb.), podle kterých má zastupitel právo obracet se na zastupitelstvo městské části s návrhem na projednání a rovněž právo obracet se s podněty na radu městské části. Obecně platí, že zastupitel nemá nárok na kladné vyřízení svého návrhu, má však nárok na to, aby se příslušný orgán městské části jeho návrhem zabýval. Zákon o hlavním městě Praze výslovně uvádí, že rada městské části stanoví program jednání zastupitelstva městské části, přičemž zastupitelstvo městské části program jednání navržený Radou schvaluje a má možnost doplnit jej o další body, případně se některým z navržených bodů nezabývat. Ministerstvo dále v tomto sdělení uvedlo, že podle zmiňovaného ustanovení § 51 odst. 3 písm. a) zákona č. 131/2000 Sb. má zastupitel právo navrhovat body k zařazení do připravovaného programu jednání zastupitelstva městské části. V takovém případě realizuje toto právo prostřednictvím rady městské části. Rada městské části nemá možnost zastupitelem navržený bod do návrhu programu jednání zastupitelstva městské části nezařadit. Oprávnění rady městské části odmítnout požadavek zastupitele na zařazení bodu do návrhu programu zastupitelstva z ustanovení § 64 odst. 1 zákona o hl. m. Praze nelze dovodit. Současně ministerstvo v tomto sdělení žalobce upozorňovalo na to, že výše uvedený právní názor není právně závazný, neboť závazný výklad právních předpisů přísluší pouze soudům. 2. Žalobce dále spolu se žalobou předložil zápis ze schůze Rady dne 12. 2. 2018, ve kterém je pod bodem 18. uvedeno, že byl předložen návrh klubu Zelení a Piráti pro 13 se žádostí o zařazení na program jednání Zastupitelstva bodu „Zapojení Městské části Praha 13 a jejích obyvatel do připomínkování zveřejněného návrhu Metropolitního plánu“, se závěrem, že hlasováním nebylo přijato usnesení. Všichni přítomní se zdrželi hlasování. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě vyslovila názor, že rozhodování rady městské části o programu jednání zastupitelstva městské části spadá do výkonu samostatné působnosti a rada v takovém případě nemá postavení správního orgánu ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008 č. j. 4Ans 9/2007-197 s tím, že za správní orgán je třeba dle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. považovat takový subjekt, který je orgánem moci výkonné, který rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob a děje se tak v oblasti veřejné správy. Obec či městská část nejednají v postavení takto vymezeného správního orgánu, tj. orgánu, který by rozhodoval o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Není tak naplněna jedna z podmínek řízení a tento nedostatek je neodstranitelný. Z tohoto důvodu má žalovaná za to, že by žaloba měla být soudem odmítnuta. 4. Pokud by soud dospěl k závěru, že je oprávněn o žalobě rozhodovat věcně, k obsahu žaloby žalovaná uvedla, že v důsledku principu odpovědnosti rady zastupitelstvu městské části jakékoli výhrady k jednání rady a k její činnosti či nečinnosti mají být adresovány zastupitelstvu. Situaci žalobcem hodnocenou jako zásah do jeho zákonných práv je oprávněno posoudit zastupitelstvo a také ji řešit. Ke stanovisku Ministerstva vnitra předloženému žalobcem žalovaná poukázala na to, že je v něm zdůrazněno, že dozorové pravomoci vůči městským částem hlavního města Prahy má pouze Magistrát hlavního města Prahy, resp. Hlavní město Praha. Je tedy v daném případě dána možnost domáhat se ochrany či nápravy jinými právními prostředky než žalobou. I z tohoto důvodu je tedy dán důvod nepřípustnosti žaloby. 5. Ke skutkovým tvrzením v žalobě žalovaná poukázala na to, že předmětný návrh byl podán Radě s tím, aby byl zařazen do programu jednání Zastupitelstva. Zveřejnění takto podaného návrhu na úřední desce zastupitelé nepožadovali. Návrhu zastupitelů bylo vyhověno, návrh byl projednán v Radě, ale nebyl přijat, a proto navrhovaný bod nebyl do programu jednání Zastupitelstva předkládaného Radou zařazen. Takto schválený program 18. zasedání Zastupitelstva byl v zákonné lhůtě zveřejněn na úřední desce. Zastupitelé obdrželi písemnou odpověď na jejich podnět, tj. obdrželi zápis z jednání Rady i Radou schválený návrh programu zasedání zastupitelstva. O daném návrhu bylo hlasováno i na jednání Zastupitelstva dne 21. 2. 2018. Po projednání návrhu bylo hlasováním rozhodnuto, že návrh na doplnění programu se nepřijímá. 6. Dle názoru žalované žaloba nebyla podána po právu. Je třeba vycházet z principu odpovědnosti rady ze své činnosti zastupitelstvu a nelze extenzivně rozšiřovat odpovědnost rady jednotlivým členům zastupitelstva. Právo na projednání určitého podnětu má zastupitel vůči zastupitelstvu, které je také povinno jeho návrh projednat. Výklad založený na předpokladu, že rada je v tomto případě prostředníkem mezi zastupitelem a zastupitelstvem a musí návrhu zastupitele automaticky vyhovět, není dle žalované souladný se zákonem. Zákon č. 131/2000 Sb. rovněž neukládá zastupitelstvu vyhovět každému návrhu zastupitele podanému podle § 51 odst. 2 písm. a) zákona č. 131/2000 Sb. Zastupitelstvo jako kolektivní orgán samosprávy přijímá svá rozhodnutí hlasováním. Zákon nepřikazuje, že zastupitelstvo musí hlasováním návrh zastupitele přijmout. Zastupitel má při výkonu své funkce ve vztahu k radě právo vznášet dotazy, připomínky a podněty s tím, že písemnou odpověď musí od rady obdržet do 30 dnů. Výkladem lze dovodit, že tomuto právu zastupitele odpovídá povinnost rady jeho podnět projednat a s výsledkem projednání zastupitele seznámit. Rada je rovněž kolektivním orgánem samosprávy, která přijímá svá rozhodnutí hlasováním. Zákon radě nepřikazuje, že musí hlasováním přijmout každý podnět zastupitele k doplnění programu zasedání zastupitelstva. Rovněž zákon radě neukládá povinnost zveřejnit návrh zastupitelů na doplnění programu zasedání zastupitelstva na úřední desce. Podle § 87 odst. 3 ve spojení s § 60 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb. je žalovaná povinna na úřední desce zveřejnit místo, dobu a navržený program připravovaného zasedání zastupitelstva. Na úřední desce je tedy zveřejňován návrh programu předkládaný zastupitelstvu radou, nikoli návrh zastupitelů, který rada do navrhovaného programu zasedání zastupitelstva nezařadila z důvodu, že jejich návrh v radě nepřijala. K žalobcem zmiňovaném nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 331/02 žalovaná uvedla, že tento sice doporučil, aby z důvodu transparentnosti byly návrhy bodů zasedání zastupitelstva předkládány na poslední chvíli zdrženlivě a uváženým způsobem, nicméně konstatoval, že zákonná dikce takové předkládání umožňuje. Výslovně odmítl extenzivní vý